Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Berthold Delbrück by Eduard HermannReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 52, Čís. 6 (1925), pp. 378-379Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23449994 .

Accessed: 15/06/2014 04:11

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.77.48 on Sun, 15 Jun 2014 04:11:27 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

378 Úvahy.

Eduard Hermann: Berthold Delbriick. Ein Gelehrtenleben aus Deutschlaiids grofier Zeit. Jena 192Б, Frommannsche Buch

handlung. Str. IV+ 158.

Sotva kterému koryfejovi mladogrammatické školy dostalo se

tak brzy po smrti monografického vylíčení života a činnosti jeho

jako tvůrci srovnávací skladby indoevropské B. Delbriickovi. Jak

se to stalo, naznačuje autor její v úvodním slově: chystaje offi

ciální nekrolog Delbruckův pro góttingskou učenou společnost (byl

uveřejněn v Indogerm. Jahrbuch 8, 1922, 259—266) nashromáždil

mnoho zajímavých zpráv o Delbriickovi, o nichž se domníval, že

by i širší kruhy mohly zajímati; sbíral tedy, pokud bylo možno,

zprávy takové dále, aby mohl plnými rysy vykresliti obraz muže,

jehož jméno vedle jména Brugmannova representuje to období ve

vývoji indoevropské jazykovědy, jež je charakterisováno činností

školy mladogrammatické. Delbriick sice neúčastnil se bojů, jimiž tato škola vybojovávala «znání svým zásadám, ale za to zahájil novou epochu v oboru, jehož je vlastně tvůrcem, v oboru srov

návací skladby. Tuto průkopnickou jeho práci pěkně líčí Hermann v souvis

losti se zevními okolnostmi jeho života. Začíná jeho rodokmenem,

aby ukázal, z jakého ovzduší Delbrílck vyrůstal, vypisuje životní

jeho dráhu krok za krokem, sleduje postup vědeckého jeho vývoje a jeho činnosti učitelské i badatelské, probírá v chronologickém

postupu jeho práce a sleduje, z jakých pohnutek ke každé z nich

došlo, к jakým výsledkům dospěla a s jakým se potkala úspěchem.

Takovým způsobem vidí čtenář vyrůstati veliké životní dílo Del

biuekovo a v něm základy rodící se srovnávací skladby indoev

ropské; snad jen větší ještě zřetel к tomu, co bylo před přísluš

nými pracemi Delbriickovými, byl by učinil obraz Hermannem

nakreslený ještě plastičtějším. Vědecký profil Delbruckův vystupuje zcela jasně z Hermannova líčení: charakterisnje jej systematičnost

jeho práce, jež je vždy podnikána s jasným vědomím cíle, hou

ževnatost, s níž proniká do neznámých dotud oblastí, methodič

nost veškerého jeho zkoumání, jakož i nechuť к hypothesám a theo

riím. Pokud také osobnost Delbriickova je vystižena v Herman

nově knížce, mohl by říci jen ten, kdo Delbriicka sám dobře znal; Hermann sám v úvodě poznamenává, že tato stránka v jeho líčení

úiusila ustoupiti do pozadí, poněvadž neměl к tomu všech těch

předpokladů, jež by umožňovaly Delbriickovu osobnost plně vy stihnouti. Ale i tak je v knize Hermannově hojně míst, z nichž

seznáváme ryze, osobní rysy velikého syntaktika, družnou jeho

povahu, rozsáhlé jeho znalosti i v jiných oborech vědních, zejména v arehaeologii, v historii umění a v právnictví, čilý jeho zájun o otázky veřejného života: místa taková vhodně doplňují, oživují a lidsky přibližují obraz muže, jenž postavou takřka mythickou se

zdál již mladším svým současníkům (vyjádřil prý se tak o něm

Erich Schmidt).

This content downloaded from 62.122.77.48 on Sun, 15 Jun 2014 04:11:27 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy. 379

Ke konci knihy je soupis Delbriickových prací; uspořádán je chronologicky ve třech odděleních (a) vědecké práce, b) re

cense, c) nekrology a akademické řeči). Oldřich Hujer. Oldřich Hujer.

Drobné zprávy. Dne 8. září t. r. uplynulo 50 let od smrti prof. Jindřicha Nlederla,

jenž přes svůj krátký věk (dožil se neplných 35 let) zapsal se zvláště svou výbornou «Mluvnicí řeckého jazyka» a svými vzornými překlady z Homera a Sofoklea trvale v dějiny klassické filologie české. Památku svého čestného člena a spoluredaktora prvých dvou ročníků Listů filo logických uctila dne 17. října Jednota českých filologů slavnostní schůzí, v níž o životě a vědeckém významu zvěčnělého promluvil univ. prof. Fr. Groh a jeho původní básnický odkaz, většinou rukopisně zachovaný, rozebral a ocenil univ. prof. Mil. Hýsek. Výklady obou řečníků doplnili prof. V. Sládek, K. Štětina a Dr. J. Vančura zajímavými vzpomínkami osobními, jež vhodně dokreslovaly portrét tohoto skvěle nadaného filo loga, vzácného učitele a jemného, ušlechtilého člověka.

Ve Sbírce pojednání a rozprav vydávaných filosofickou fakultou university Karlovy vyšel péčí prof. Fr. Groha posmrtný spis prof. Josefa Krále: Beitrage zur griechischeii Metrik (v Praze 1925, str. 75. Za 15 Kč). Určen byl původně pro Wiener Studien, ale svízelné poměry tiskové v době válečné a poválečné zmařily jeho uveřejnění a nezdařily se ani pokusy, aby mohl vyjiti buď samostatně nebo v některém filo logickém časopise v Německu. Prof. Král napsal jej po ukončení svého velkého díla o řecké a římské rhythmice a metrice r. 1916/17, chtěje seznámiti i cizí badatele s hlavními výsledky svého zkoumání a se sta noviskem, jaké zaujal v některých základních otázkách řecké metriky, o něž byl tehdy veden tuhý spor. Po stati úvodní, v níž posuzuje theorie nového směru metrického, zastoupeného hlavně Wilamowitzem, vykládá a odOvodňuje v dalších čtyřech úvahách své mínění o anakrusi, loga oedech, daktylo-epitritech a dochmiích. Spis nepozbyl své aktuality ani dnes.

Bratislavská právnická fakulta vydala péčí svého romanisty prof. Ot. Sommra velmi cennou část pozůstalosti Leopolda Heyrov ského: Římský civilní process (1925, str. 401), za 120 KS), ťo úvodě, pojednávajícím o základních pojmech a o pramenech, následuje obšírný výklad o soudcích, pak o processních stranách a jejich zástup cích, v hlavě třetí se jedná o formách řádného processu, v hlavě čtvrté o mimosoudním zahájení sporu, v hlavě páté o řízení in iure. Tím končí se zachovaná část práce Heyrovskélio, jež podle autorova úmyslu měla ještě obsahovati výklad o řízení apud iudicem, o exekuci a opravných prostředcích a konečně o cognitio extraordinaria. Vydavatel, hodlaje předložití veřejnosti dílo Heyrovského, nedoplnil chybějících kapitol, nýbrž publikoval jen ty, které H. sám zpracoval. V nich vsak byly po známky zrevidovány a doplněny, zejména i literaturou historickou —

doplňky vydavatelovy jsou označeny hranatými závorkami — a celé dílo opatřeno důkladným rejstříkem abecedním i ukazatelem pramenů. Kniha stojí na výši vědeckého badání a zasluhuje, aby si jí hojně všímali nejen právníci, nýbrž i historikové a klassičtí filologové. Je psána ne obyčejné jasně a srozumitelně. Tím více třeba litovati, že zůstala torsem. Nakonec malou poznámku: naši právní historikové zcela správně věnují velikou pozornost papyrologii, proč však užívají takového hrozného tvaru jako »papyrusy«? V. G.

This content downloaded from 62.122.77.48 on Sun, 15 Jun 2014 04:11:27 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions