Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Briefe aus einem Gelehrtenleben, 1797 –1840. Band 1: Die Texte der Briefe, Band 2:Erläuterungen by Carl Otfried Müller; Siegfried Reiter; K. SvobodaReview by: K. SvobodaListy filologické / Folia philologica, Roč. 75, Čís. 6 (1951), pp. 304-305Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23459308 .

Accessed: 10/06/2014 00:57

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.73.229 on Tue, 10 Jun 2014 00:57:09 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

304 Úvahy.

Carl Otfried Mtiller, Briefe aus einem Gelehrtenleben, 1797

—1840. Herausgegeben und erláutert von Siegfried Reiter. Band 1:

Die Texte der Briefe, Vorwort von K. Svoboda; Band 2: Erláute

rungen. Akademie-Verlag, Berlin 1950. Stran VI a 389, XII a 223.

Po Wolfových dopisech (srv. LF 64, 1937, 463 n.) připravil S. Reiter (* 1863 v Rousínově, 1 1942 neb 1943 v Polsku) к vydání listy gottinského filologa a archeologa C. O. Miillera. Byly roku 1940 v Praze vytištěny, ale nesměly vyjít a náklad se za války a

po válce zničil; zachoval se jen jeden výtisk a ten byl nyní nákla

dem Německé akademie fotomechanicky rozmnožen.

Reiterovo vydání není první sbírkou Miillerových listů: roku

1883 byly otištěny vzájemné dopisy Boeckhovy a Mullerovy, roku

1908 uveřejnil O. a E. Kernovi Miillerovy dopisy rodičům, roku

1910 vydal Reiter jeho korespondenci s dějepiscem umění Schor

nem a roku 1936 Kern jeho korespondenci s rozmanitými učenci,

celkem 166 listů. Nová sbírka Reiterova obsahuje 251 dopisů, cho

vaných v různých knihovnách evropských (jeden je v Leningradě a jeden v Tartu; II 165, 219) a dosud netištěných; z nich asi dvě

třetiny psal Muller a jedna třetina mu byla určena. Mezi jeho dopi sovateli je filolog· Μ. Η. E. Meier, filolog a archeolog Welcker,

archeologové Bottinger, Thiersch, Gerhard, Panofka, Forchhammer,

Mionnet a Rochette, dějepisec Dahlmann, umělecký kritik Rumohr,

právník Blume, básník Tieck a j. Dopisy sahají od roku 1816, kdy studoval Muller v Berlíně, do roku 1840, kdy předčasně zemřel

v Athénách.

Miillerovy listy i listy jemu poslané jsou po mnoha stránkách

zajímavé. Především se v nich dovídáme o vědeckých záměrech

a o postupu prací jeho i jeho přátel. Tak na cestě do Anglie a

Francie roku 1822 pojal úmysl sebrat nápisy starých soch a dát tak

pevný základ к jejich datování (I 56) a jako vrcholné dílo svého

života zamýšlel „Řecké dějiny"; proto hlavně chtěl vidět Řecko

(361, 364 a j.). Tyto dva úkoly neprovedl (první splnil pro řecké

sochařství teprve Loewy roku 1885), ale jinak vše, co si předsevzal, včas prováděl; byl hnán, jak říkal (74), od úkolu к úkolu, aniž si

dopřál klidného pohledu zpět. Zato v Bóttigerových listech sledu

jeme povlovný úpadek nadaného archeologa a v Rochettových boje mezi francouzskými archeology. Ve svých dopisech řešil Miiller

sporné otázky: vykládal výtvarná díla, mince a nápisy, jednal o ky matiu (217), o panathenajských vázách nalezených v Etrurii (132 п.), o nástěnném malířství v starém Řecku (300 п.), o stíhání vraždy v Athénách a o jejich nejstarších dějinách (43 п.). Popíral vý chodní vlivy na Řeky (22 п.), později však připustil „foinicko babylonský" vliv na sloh starých řeckých váz (231 п.). V dopise Rumohrovi vykládal, že umělecké dílo nevzniká z pojmu, nýbrž z názoru, intuice (269 п.; v poznámkách, II 136, se právem při pomíná Croce). Cíl studia antiky určoval shodně s Boeckhem a v protivě к Hermannovi: v habilitační žádosti z roku 1819 pravil, že sice vyšel z mluvnice a textové kritiky, ale že se hlavně obírá

„věcmi" (res) (9), později, roku 1835, psal, že má být starý věk učitelem doby tím, že si uvědomujeme zákony v něm se uplatňující (269), a roku 1838 o sobě říkal, že usiluje o porozumění antické vzdělanosti v jejím celku, к čemuž je archeologie jen nástrojem

f

This content downloaded from 62.122.73.229 on Tue, 10 Jun 2014 00:57:09 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 305

(344). Ze svých berlínských učitelů pdsuzoval stárnoucího Wolfa

„pro frivolní zacházení s filologií", zato „vše doufal" od Boeckha

(3). Z jiných filologů ctil Lachmanna, „zosobněnou bystrost" (257,

260), Bernhardymu vytýkal, že „nemá pravou lásku к vědě" (121), ostře se stavěl proti Hermannově panovačnosti (182, 187 n.) a Dis

sena líčil jako nešťastného hypochondra (198 п.). U Panofky káral

nedostatek plodné kombinace a ledabylé zpracování podrobností, ale uznával jeho nadání (242), o Boppovi říkal, že se zdá zprvu

bezvýznamný a teprve po několika týdnech se poznávají jeho před nosti (33, 35), z filosofů chválil logika Branifie a nedůvěru měl к hegelovcům (185 п.). Mezi cizinci studujícími v Gottinkách si oblíbil Řeky pro vytrvalost a hloubku, kdežto Američanům vytýkal

povrchnost a sebevědomé puritánství (28). Politiky se neúčastnil

a viděl v ní brzdu vědecké práce (170), ale když roku 1837 vypukl

spor mezi gottinskou universitou a hannoverskou vládou a sedm

profesorů bylo propuštěno (mezi nimi Dahlmann, bratří Grimmové a Gervinus), otevřeně se postavil na jejich stranu, neboť „mu síme... buií posílit stranu zvůle nebo zákona" (328). Hájil histo

rického práva a odmítal liberalismus, zejména francouzský (169, 327, 330 п.). Za řeckého povstání r. 1821 vyslovil v dopise Tieckovi

naději, že přes pochybnosti „moudrých" bude Řecko osvobozeno, že se pak změní život v Evropě a více se přiblíží minulosti a vý chodu, kdežto nyní trpí strojenou kulturou (35 п.); to zní roman

ticky. Ke konci svého života se bál pruské nadvlády v Německu,

přál si, aby se více uplatnily střední a západní státy (359), a již

jako student naříkal na berlínskou nesvobodu a povrchní osvícen

ství (ln.). Z dopisů Mullerových a jeho přátel poznáváme též život na německých universitách, ve vědeckých společnostech, museích a nakladatelstvích, poměry hospodářské, společenské, zdravotní a j. Ze soukromého života Miillerova se hlavně dovídáme o jeho sňatku s dcerou právníka Huga (83 n.)

— pověsti, že usiloval o Tieckovu

dceru Dorotu, Miiller odmítal (88) — a o stavbě jeho rodinného

domu (243 п., 256 atd.). Ve všech dopisech se jeví člověkem nad

míru pilným a svědomitým, snášenlivým, přímým a vyrovnaným, pravým opakem Wolfovým. Sloh jeho listů, ač jsou většinou vě

novány vědeckým otázkám, je živý, často vzrušený a vtipný. Keiter přepisoval dopisy peclive, zachovavaje pravopisné zviast

nosti doby nebo pisatelů, jako bey, empfelen, verlohren, verdriiB

lich, Kekkheit, Dinstag, Addresse. Všímal si též mluvnických zvlášt ností i nezvyklých rčení a v poznámkách je vykládal, na př. „wenn es deren hier hátte" (sr. fr. „ilya"; II 1), „der Heft" (jednou též u Goetha; II 2), „innere Zulassung" (zednářské úsloví; II 29).

Jinak vysvětloval v poznámkách a v obsáhlém rejstříku (II 185—

223) všechny narážky osobní, místní, politické, vědecké, básnické

a pod.; vysvětloval je se stejnou učeností a nesmírnou pílí, jako to činil při Wolfových dopisech. K. Svoboda. К. Svoboda.

Bedřich Václavek — Robert Smetana: O české písni lidové a zlidovělé. Sebrané spisy sv. 6. Praha, Svoboda 1950. Str. 311, brož. 89, váz. 115 Kčs.

Pod titul „O české písni lidové a zlidovělé" shrnul Robert Smetana přes dvacet drobnějších článků a rozprav Bedřicha Vác

lavka, věnovaných otázkám lidové písně v nejširším významu toho

Listy filologické 75 (1951) 20

This content downloaded from 62.122.73.229 on Tue, 10 Jun 2014 00:57:09 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions