Upload
review-by-k-svoboda
View
213
Download
0
Embed Size (px)
Citation preview
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague
Der Ausgang des griechisch-römischen Heidentums by Johannes GeffckenReview by: K. SvobodaListy filologické / Folia philologica, Roč. 48, Čís. 4/6 (1921), pp. 284-286Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23448785 .
Accessed: 16/06/2014 06:38
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp
.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].
.
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.
http://www.jstor.org
This content downloaded from 62.122.76.60 on Mon, 16 Jun 2014 06:38:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
284 LI vah ν.
rinthia vznikla před Andrií. Poměr mezi oběma kusy jest obrácený,
jak jde mimo jiné na jevo ze zprávy Zenobiovy (Milleři Mélanges 355): μέμνηται ταύτης Μένανδρος έν Περιν&ία vij πρώτ-τ], Zenobios věděl, že Menandros zpracoval před tím touž látku
v jiném kuse, ale neznaje jeho jména, nazval jej první Perinthií.
Mimo to byla Perintbia novým, dokonalejším zpracováním Andrie
nejen řečí a slohem, nýbrž i po stránce obsahové. Výklad o Am
phitruonu, komoedii plné zázraků, jest zajímavou ukázkou toho, co vše může se v nové komoedii odehráti za den, aniž se kdo
nad tím pozastavuje: na začátku má Alkmene svatební noc, upro střed kusu jest těhotná, při čemž přijme návštěvu boha, na konci
pak porodí dvojčata. To jsou věci, jež uvádím na ukázku z pestrého obsahu knihy
Kunstovy. Bylo by možno uvésti jich mnohem více a jiný by snad uvedl zase jiné. Ale i z tohoto výběru jest patrno, že se
pohybujeme na půdě velmi nejisté a že mnoho z výkladu a ovšem i z kritiky jest subjektivního. Sloh autorův a vnější úprava knihy
(citování bohaté literatury v textu) nikterak nepřispívají к jasnosti
výkladu. Ant. Kolář.
Johannes Geffcken: Der Ausgang des griechisch-rómi SChen Heidentums. (Religionswissenschaftliche Bibliothek hgb. v. W. Streitberg.) V Heidelberce 1920, C. Winter. Str. VIII a 347. Za 19'50 mk.
Zánik antického pohanství vylíčili obšírně na sklonku mi nulého století V. Schultze (Geschichte des Untergangs des grie ehisch-romisehen Heidentums, v Jeně 1887 a 1892) a G. Boissier
(La fin du paganisme, v Paříži 1891). Schultze čerpal hlavně z památek dějepisných, právních a výtvarně uměleckých, kdežto
Boissier si všímal více básnických a řečnických děl. Schultze
svědomitě zaznamenal a nestranně posoudil všechny zprávy o boji starého a nového náboženství, naproti tomu Boissier si
vybral některé význačné zjevy a na nich ukazoval zápas obou
světových názorů. Hleděl téměř jen к Římu, kdežto Schultze
jednal i o provinciích. Oba badatelé začali svůj výklad Konstan tinem Velikým a končili rozvratem římské říše.
Geffcken se к svému dílu dobře připravil. Již dříve jednal o polemikách křesťanů a pohanů (Zwei griechische Apologeten, v Lipsku 1907), o císaři Julianovi (Kaiser Julianus, v Lipsku 1914), o sporech pro zobrazování bohů (Arch. f. Blgw. 19, 1919, 286 n.) a j. Je náležitě obeznámen s novými výzkumy, zvláště Cumon
tovými, o cizích kultech v Římě i s pracemi nových badatelů
(Bousseta, Harnacka, Nordena, Reitzensteina, Wendlanda) o po čátcích křesťanství. Dobře zná nápisy, týkající se náboženství, a
užívá jich ve větší míře než jeho předchůdci; mnohé z nápisů
byly teprve nedávno uveřejněny. Také hledí více nežli Schultze a Boissier к vývoji filosofie, jež souvisí těsně s náboženstvím; za
This content downloaded from 62.122.76.60 on Mon, 16 Jun 2014 06:38:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Úvahy. 285
to pomíjí skoro úplně básnictví a výtvarné umění. Je velmi opa
trný ve svých závěrech. Neodvažuje se na př. stanovití ani abso
lutně ani relativně počtu křesťanů, oč se pokoušel před ním
Sehultze (uv. sp. I, 3 n.) i A. Harnack (Mission und Ausbreitung des Christentums3, v Lipsku 1906, II, 276 п.). Je spíše analytik,
filolog, než synthetik, filosof. Merežkovského obraz Juliana Odpadlíka rozhořčeně odmítá (str. 287). Ač jest přesvědčen o jedinečném
významu křesťanství, posuzujenestranně spor obou náboženství.
Své výklady rozdělil podle jednotlivých století; i v tom se
projevuje jeho střízlivost, odpor proti synthetickému zpracování
dějin. Začíná již II. stoletím po Kr., tedy dříve nežli starší ba
datelé. Z památek literárních a nápisných dokazuje, že ve II. stol.
a na počátku III. byla ještě všude uctívána stará božstva, byly
pořádány náboženské slavnosti a vyhledávány věštírny. V polo vici III. stol. přestávají nápisy o pohanských kultech. Gefťcken
z toho vysuzuje, že ony kulty tehdy ochably nebo zcela zanikly. Ale leckde může býti úbytek nápisů náhodný. Pohanství II.
i III. stol. je ve znamení synkretismu: božstva stará i pozdní,
západní i východní se spojují a dostávají rozmanité přívlastky. Tak se razí cesta monotheismu. Také tehdejší filosofie je syn kretistická. Filon i Numenios spojovali bibli s řeckou filosofií. Vysoko si cení Geffcken právem Plotina; chválí jeho vědecký
smysl, klidnou polemiku a samostatné užití Platona a Aristotela.
Na Porfyria působila východní mystika; o náboženství jednal spíše
filologicky nežli filosoficky. Lidová filosofie došla výrazu v pí semnictví hermetickém rázu gnostického.
Boj proti pohanství zahájili císařové IV. stol. Spis. chválí
umírněnost Konstantinovu a kárá nedůslednost Konstantiovu
v opatřeních proti pohanství. Za nespravedlivé pokládá Julianovo
vystupování proti křesťanům, zejména jeho edikt proti křesťan
ským rhetorům. Gratian, Valentinian II. a Theodosius stíhali od
padlictví a rušili staré kulty. Také hospodářský úpadek říše byl na újmu pohanským obřadům. Z pohanských spisovatelů té doby
oceňuje Geffcken podrobně Iamblicha, jenž slučoval učení všech
filosofů, uváděl je v scholastický systém a usiloval o spojení s bohem theurgií. Libanios byl člověk ješitný, ale soucitný a sná
šelivý. Themistios byl ctižádostivý sofista, nábožensky lhostejný. V V. stol. se vystupovalo ostřeji proti pohanům. V Římě
se to dálo bez násilí, za to v Africe docházelo ke krutým bojům.
Jejich předzvěstí bylo zboření Sarapeia v Alexandrii r. 391.
Houževnatě se udržovaly staré obřady na italském venkově, v Hispanii, Gallii, Řecku a Malé Asii. Z pohanských spisovatelů vynikal Proklos, jenž žil asketicky, psal vroucí hymny a pokra čoval v systematičnosti Jamblichově. Střízlivější byl Simplikios, dobrý inalec starší i pozdější řecké filosofie.
Na konci pokouší se spis. vymeziti vliv pohanství na křes
ťanství. Uznává jej, ale varuje před jeho přeceňováním. Připouští,
This content downloaded from 62.122.76.60 on Mon, 16 Jun 2014 06:38:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
286 Uvahv.
že řecká mystika působila na spisovatele Nového zákona, ale
domnívá se, že toto působeni se nedotýkalo podstaty jejich učení.
Křesťanští svatí brali na sebe vlastnosti pohanských herou, ale
jejich vztah není tak těsný, jak myslil Usener. Křesťanství nelze
vysvětliti z pohanství, jeho skutečným zakladatelem jest Kristus.
Pro veliké množství dokladů a bibliografických údajů i pro střízlivý a nestranný výklad lze Geffckenovu knihu doporučiti
každému, kdo se obírá dějinami posledních století starého věku.
К. Svoboda.
A.Moret: Rois et dieux ďÉgypte, Paříž A! Collin 31916, str. 320 a 16 příloh s mapou Egypta. Za 6'— ír.
Egyptolog známého jména a konservátor musea Guimetova, A. Moret vydal pd druhé tuto svou sbírku stati týkajících se nábo
ženských názorů egyptských a některých námětů příbuzných. Je to
celkem osm pojednání, z nichž chci tu upozorniti na ta, která mají
pro čtenáře Listů zvláštní zájem. Co pak ještě více doporučuje
Moreta, je jeho kritičnost a soudnost, jíž tak často postrádáme u orientalistů, hlavně egyptologů, pokud se týče vztahu kultur
těchto ke kultuře antické. Moret na př. je mnohem kritičtější než Foucart. Tam, kde Foucart hned mluví o egyptském vlivu, Moret se spokojuje poukazem na společné podmínky vzniku a
na vzájemné působení. Moret je si dobře vědom, jakou promě nou prošly kulty egyptské v prostředí řeckém a římském, a proto
je pečlivě sleduje na této jejich pouti. To platí především o článku
5., jenž je věnován kultu Isidinu. Moret užívá tu všech literár
ních i archaelogických památek egyptských i klassických, aby vy líčil zevrubně a pečlivě celou bohoslužbu Isidinu, jak původní, tak i tu, která, se tolik rozšířila po světě antickém. Je to kapi-^ tola velmi poučná. Jiný zajímavý článek je 4., o nesmrtelnosti
duše a posmrtné odplatě. Podává tu srovnávací studii toho, jak se soudilo o životě posmrtném a o zhodnocení lidských činů, na
zemi konaných, soudci záhrobními. Všímá si Egypťanů, Řeků,
starých Peršanů, Indů, křesťanů a mohamedánů. Ukazuje, z jakých základních motivů se vyvinuly ony pozdější poetické a filosofické
výklady o soudech posmrtných nad dušemi, a jak jen znenáhla
tyto soudy uvedeny byly ve spojitost se skutky, jichž se duše
dopustila za svého bytí pozemského. Vývoj takový je patrný dobře u Řeků, kde časem teprve splývaly, ale nikdy vlastně úplně
nesplynuly názory o mravní odpovědnosti za činy, jichž se kdo
dopustil na zemi, a za něž má se mu dostati odplaty na věčnosti, s názory o fatu, sudbě, která předem osudy člověka určuje
—
homerská psychostasia. Kromě představ o soudu individuálním
nad každým jednotlivcem vytvořeny byly —
zejména u Peršanů —
představy o soudech kollektivních nad všemi lidmi najednou
po konci světa. Spojením obou těchto názorů, o soudu indivi
duálním i kollektivním, vzniklo učení křesťanské. — Velmi zají
This content downloaded from 62.122.76.60 on Mon, 16 Jun 2014 06:38:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions