4
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague Der Ausgang des griechisch-römischen Heidentums by Johannes Geffcken Review by: K. Svoboda Listy filologické / Folia philologica, Roč. 48, Čís. 4/6 (1921), pp. 284-286 Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague Stable URL: http://www.jstor.org/stable/23448785 . Accessed: 16/06/2014 06:38 Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at . http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp . JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range of content in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new forms of scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected]. . Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague is collaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica. http://www.jstor.org This content downloaded from 62.122.76.60 on Mon, 16 Jun 2014 06:38:40 AM All use subject to JSTOR Terms and Conditions

Der Ausgang des griechisch-römischen Heidentumsby Johannes Geffcken

Embed Size (px)

Citation preview

Page 1: Der Ausgang des griechisch-römischen Heidentumsby Johannes Geffcken

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Der Ausgang des griechisch-römischen Heidentums by Johannes GeffckenReview by: K. SvobodaListy filologické / Folia philologica, Roč. 48, Čís. 4/6 (1921), pp. 284-286Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23448785 .

Accessed: 16/06/2014 06:38

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.76.60 on Mon, 16 Jun 2014 06:38:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Page 2: Der Ausgang des griechisch-römischen Heidentumsby Johannes Geffcken

284 LI vah ν.

rinthia vznikla před Andrií. Poměr mezi oběma kusy jest obrácený,

jak jde mimo jiné na jevo ze zprávy Zenobiovy (Milleři Mélanges 355): μέμνηται ταύτης Μένανδρος έν Περιν&ία vij πρώτ-τ], Zenobios věděl, že Menandros zpracoval před tím touž látku

v jiném kuse, ale neznaje jeho jména, nazval jej první Perinthií.

Mimo to byla Perintbia novým, dokonalejším zpracováním Andrie

nejen řečí a slohem, nýbrž i po stránce obsahové. Výklad o Am

phitruonu, komoedii plné zázraků, jest zajímavou ukázkou toho, co vše může se v nové komoedii odehráti za den, aniž se kdo

nad tím pozastavuje: na začátku má Alkmene svatební noc, upro střed kusu jest těhotná, při čemž přijme návštěvu boha, na konci

pak porodí dvojčata. To jsou věci, jež uvádím na ukázku z pestrého obsahu knihy

Kunstovy. Bylo by možno uvésti jich mnohem více a jiný by snad uvedl zase jiné. Ale i z tohoto výběru jest patrno, že se

pohybujeme na půdě velmi nejisté a že mnoho z výkladu a ovšem i z kritiky jest subjektivního. Sloh autorův a vnější úprava knihy

(citování bohaté literatury v textu) nikterak nepřispívají к jasnosti

výkladu. Ant. Kolář.

Johannes Geffcken: Der Ausgang des griechisch-rómi SChen Heidentums. (Religionswissenschaftliche Bibliothek hgb. v. W. Streitberg.) V Heidelberce 1920, C. Winter. Str. VIII a 347. Za 19'50 mk.

Zánik antického pohanství vylíčili obšírně na sklonku mi nulého století V. Schultze (Geschichte des Untergangs des grie ehisch-romisehen Heidentums, v Jeně 1887 a 1892) a G. Boissier

(La fin du paganisme, v Paříži 1891). Schultze čerpal hlavně z památek dějepisných, právních a výtvarně uměleckých, kdežto

Boissier si všímal více básnických a řečnických děl. Schultze

svědomitě zaznamenal a nestranně posoudil všechny zprávy o boji starého a nového náboženství, naproti tomu Boissier si

vybral některé význačné zjevy a na nich ukazoval zápas obou

světových názorů. Hleděl téměř jen к Římu, kdežto Schultze

jednal i o provinciích. Oba badatelé začali svůj výklad Konstan tinem Velikým a končili rozvratem římské říše.

Geffcken se к svému dílu dobře připravil. Již dříve jednal o polemikách křesťanů a pohanů (Zwei griechische Apologeten, v Lipsku 1907), o císaři Julianovi (Kaiser Julianus, v Lipsku 1914), o sporech pro zobrazování bohů (Arch. f. Blgw. 19, 1919, 286 n.) a j. Je náležitě obeznámen s novými výzkumy, zvláště Cumon

tovými, o cizích kultech v Římě i s pracemi nových badatelů

(Bousseta, Harnacka, Nordena, Reitzensteina, Wendlanda) o po čátcích křesťanství. Dobře zná nápisy, týkající se náboženství, a

užívá jich ve větší míře než jeho předchůdci; mnohé z nápisů

byly teprve nedávno uveřejněny. Také hledí více nežli Schultze a Boissier к vývoji filosofie, jež souvisí těsně s náboženstvím; za

This content downloaded from 62.122.76.60 on Mon, 16 Jun 2014 06:38:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Page 3: Der Ausgang des griechisch-römischen Heidentumsby Johannes Geffcken

Úvahy. 285

to pomíjí skoro úplně básnictví a výtvarné umění. Je velmi opa

trný ve svých závěrech. Neodvažuje se na př. stanovití ani abso

lutně ani relativně počtu křesťanů, oč se pokoušel před ním

Sehultze (uv. sp. I, 3 n.) i A. Harnack (Mission und Ausbreitung des Christentums3, v Lipsku 1906, II, 276 п.). Je spíše analytik,

filolog, než synthetik, filosof. Merežkovského obraz Juliana Odpadlíka rozhořčeně odmítá (str. 287). Ač jest přesvědčen o jedinečném

významu křesťanství, posuzujenestranně spor obou náboženství.

Své výklady rozdělil podle jednotlivých století; i v tom se

projevuje jeho střízlivost, odpor proti synthetickému zpracování

dějin. Začíná již II. stoletím po Kr., tedy dříve nežli starší ba

datelé. Z památek literárních a nápisných dokazuje, že ve II. stol.

a na počátku III. byla ještě všude uctívána stará božstva, byly

pořádány náboženské slavnosti a vyhledávány věštírny. V polo vici III. stol. přestávají nápisy o pohanských kultech. Gefťcken

z toho vysuzuje, že ony kulty tehdy ochably nebo zcela zanikly. Ale leckde může býti úbytek nápisů náhodný. Pohanství II.

i III. stol. je ve znamení synkretismu: božstva stará i pozdní,

západní i východní se spojují a dostávají rozmanité přívlastky. Tak se razí cesta monotheismu. Také tehdejší filosofie je syn kretistická. Filon i Numenios spojovali bibli s řeckou filosofií. Vysoko si cení Geffcken právem Plotina; chválí jeho vědecký

smysl, klidnou polemiku a samostatné užití Platona a Aristotela.

Na Porfyria působila východní mystika; o náboženství jednal spíše

filologicky nežli filosoficky. Lidová filosofie došla výrazu v pí semnictví hermetickém rázu gnostického.

Boj proti pohanství zahájili císařové IV. stol. Spis. chválí

umírněnost Konstantinovu a kárá nedůslednost Konstantiovu

v opatřeních proti pohanství. Za nespravedlivé pokládá Julianovo

vystupování proti křesťanům, zejména jeho edikt proti křesťan

ským rhetorům. Gratian, Valentinian II. a Theodosius stíhali od

padlictví a rušili staré kulty. Také hospodářský úpadek říše byl na újmu pohanským obřadům. Z pohanských spisovatelů té doby

oceňuje Geffcken podrobně Iamblicha, jenž slučoval učení všech

filosofů, uváděl je v scholastický systém a usiloval o spojení s bohem theurgií. Libanios byl člověk ješitný, ale soucitný a sná

šelivý. Themistios byl ctižádostivý sofista, nábožensky lhostejný. V V. stol. se vystupovalo ostřeji proti pohanům. V Římě

se to dálo bez násilí, za to v Africe docházelo ke krutým bojům.

Jejich předzvěstí bylo zboření Sarapeia v Alexandrii r. 391.

Houževnatě se udržovaly staré obřady na italském venkově, v Hispanii, Gallii, Řecku a Malé Asii. Z pohanských spisovatelů vynikal Proklos, jenž žil asketicky, psal vroucí hymny a pokra čoval v systematičnosti Jamblichově. Střízlivější byl Simplikios, dobrý inalec starší i pozdější řecké filosofie.

Na konci pokouší se spis. vymeziti vliv pohanství na křes

ťanství. Uznává jej, ale varuje před jeho přeceňováním. Připouští,

This content downloaded from 62.122.76.60 on Mon, 16 Jun 2014 06:38:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Page 4: Der Ausgang des griechisch-römischen Heidentumsby Johannes Geffcken

286 Uvahv.

že řecká mystika působila na spisovatele Nového zákona, ale

domnívá se, že toto působeni se nedotýkalo podstaty jejich učení.

Křesťanští svatí brali na sebe vlastnosti pohanských herou, ale

jejich vztah není tak těsný, jak myslil Usener. Křesťanství nelze

vysvětliti z pohanství, jeho skutečným zakladatelem jest Kristus.

Pro veliké množství dokladů a bibliografických údajů i pro střízlivý a nestranný výklad lze Geffckenovu knihu doporučiti

každému, kdo se obírá dějinami posledních století starého věku.

К. Svoboda.

A.Moret: Rois et dieux ďÉgypte, Paříž A! Collin 31916, str. 320 a 16 příloh s mapou Egypta. Za 6'— ír.

Egyptolog známého jména a konservátor musea Guimetova, A. Moret vydal pd druhé tuto svou sbírku stati týkajících se nábo

ženských názorů egyptských a některých námětů příbuzných. Je to

celkem osm pojednání, z nichž chci tu upozorniti na ta, která mají

pro čtenáře Listů zvláštní zájem. Co pak ještě více doporučuje

Moreta, je jeho kritičnost a soudnost, jíž tak často postrádáme u orientalistů, hlavně egyptologů, pokud se týče vztahu kultur

těchto ke kultuře antické. Moret na př. je mnohem kritičtější než Foucart. Tam, kde Foucart hned mluví o egyptském vlivu, Moret se spokojuje poukazem na společné podmínky vzniku a

na vzájemné působení. Moret je si dobře vědom, jakou promě nou prošly kulty egyptské v prostředí řeckém a římském, a proto

je pečlivě sleduje na této jejich pouti. To platí především o článku

5., jenž je věnován kultu Isidinu. Moret užívá tu všech literár

ních i archaelogických památek egyptských i klassických, aby vy líčil zevrubně a pečlivě celou bohoslužbu Isidinu, jak původní, tak i tu, která, se tolik rozšířila po světě antickém. Je to kapi-^ tola velmi poučná. Jiný zajímavý článek je 4., o nesmrtelnosti

duše a posmrtné odplatě. Podává tu srovnávací studii toho, jak se soudilo o životě posmrtném a o zhodnocení lidských činů, na

zemi konaných, soudci záhrobními. Všímá si Egypťanů, Řeků,

starých Peršanů, Indů, křesťanů a mohamedánů. Ukazuje, z jakých základních motivů se vyvinuly ony pozdější poetické a filosofické

výklady o soudech posmrtných nad dušemi, a jak jen znenáhla

tyto soudy uvedeny byly ve spojitost se skutky, jichž se duše

dopustila za svého bytí pozemského. Vývoj takový je patrný dobře u Řeků, kde časem teprve splývaly, ale nikdy vlastně úplně

nesplynuly názory o mravní odpovědnosti za činy, jichž se kdo

dopustil na zemi, a za něž má se mu dostati odplaty na věčnosti, s názory o fatu, sudbě, která předem osudy člověka určuje

homerská psychostasia. Kromě představ o soudu individuálním

nad každým jednotlivcem vytvořeny byly —

zejména u Peršanů —

představy o soudech kollektivních nad všemi lidmi najednou

po konci světa. Spojením obou těchto názorů, o soudu indivi

duálním i kollektivním, vzniklo učení křesťanské. — Velmi zají

This content downloaded from 62.122.76.60 on Mon, 16 Jun 2014 06:38:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions