Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Essays und Studien zur Sprachgeschichte und Volkskunde. Zweiter Band by Gustav MeyerReview by: J. KrejčíListy filologické / Folia philologica, Roč. 20, Čís. 6 (1893), p. 469Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23436129 .

Accessed: 16/06/2014 02:49

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.108 on Mon, 16 Jun 2014 02:49:28 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 469

na př. έvl stojí pravidelně v páté stopě, v první pak a druhé

a zvláště ve čtvrté jen před slovy s náslovným vokálem a v apo

strofě; před konsonanty stojí v prvé, druhé a čtvrté stopě pravi delně a ve třetí vždycky iv; výjimky jsou velice skrovné. Pro

textovou kritiku jest důležito, že v některých pramenech stojí skoro pravidelně místo očekávaného konjunktivu indikativ neb

optativ, i lze tu různiti tři případy: 1. místo konj. slabého

aoristu stojí indikativ, řidčeji optativ futuri; 2. místo konj. per fekti stojí indikativ plusquamperfekt!; 3. místo konj. sloves na;u nebo stejně flektovaných passivných aoristů stojí optativ, řidčeji indikativ praeteriti. Tyto omyly vyskýtají se v týchž prame nech (v Iliadě zvláště v CL a v Eustathiovi, pak v GS. Lips.). Závažný je také resultát, že k prodloužení krátkého vokálu

v trithemimeres stačí i jediný konsonant a že se z toho nesmí

souditi na bývalý druhý konsonant v násloví slova následujícího; a kde tento lze dokázati, dá se jen v tom případě souditi, že

byl ještě v homerské době v platnosti, když zdloužení nastává

nejen před hlavními oddíly verše, nýbrž i na místech jiných.

Jest to kus pečlivé práce, za kterou i vydavatelé i gramma tikové budou spisovateli vděčni. Některých subtilností slohu ho merského nevystihuje arci ani La Roche svým výkladem; srv. na

str. 4. nn. o πόλεμος: νέεσ&αι, na str. 7. o πόδας ταχύς: ΰ-είειν

ταχύς a ρ. Že by někdo byl pojímal infinitiv při slovesech zdání

jako infin. vztahu nebo následný, není nám známo; v kapitole o infinitivu aoristi nezdá se nám oprávněno zaměňovati často za

ručený infinitiv futuri infinitivem aoristovým (str. 80, 81, 84 a j.).

J. Krejčí.

Gustav Meyer: Essays und Studien zuř Sprach geschichte und Yolkskunde. Zweiter Band. Strassburg. K. J. Trübner. 1893.

Ěada studií, uveřejněných dříve po různých listech denních

a měsíčních, kterou doporučujeme každému, kdo se chce nejen

poučiti, ale i pobaviti. Jsou psány s pointou i důkladností a do

týkají se nejrozmanitějších věcí: dočteš se tu o volapüku, o filo

logii cikánské, o nářečí slezském, o výslovnosti řecké, o finské literatuře národní, o Boppovi, Curtiusovi, o nynějším Ěecku atd.

články nezadají ši v ničem co do vědecké přesnosti a neunaví

ani čtenáře, který by sebe více byl vzdálen těch věcí, o nichž

se jedná. J. Krejčí.

Frant. Smrčka: Srovnávací úvaha o nejhlavnějších názorech o působení bohů v básních Homérových a tragédiích Sofokleových se vyskytujících. Program gym. v Písku. 1893. 16 str.

This content downloaded from 188.72.126.108 on Mon, 16 Jun 2014 02:49:28 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions