G eschichte der Judenin Pacov.

Bearbeitet von

Archivar Jan Zoubek, Pacov.

Jvdy a odkud přišli prvn Židé do Pacova jest nesnadno pověděti. Jako při řešen jiných otázek takéi při této žel m nedostatků pramenů a zpráv, které byosvětlily nám dosud uzavřeme a v tmu nepoznán zahalené starš doby. Nebo je jisté, že Židé s dlili v P .již dř ve, než po prvé o nich se vyskytuj př mézprávy.

Přišli tam patrně někdy po polovici stol. šestnáctého, když, byvše vypovězeni z Čech a předevš m

(stará část)

% Prahy (1541), vracej ce se, počali hojněji než dosudse usazovati i ve venkovských panských městečkách.Soupis Židů, poř zený za účelem jich zdaněn starš mi Židy .pražskými r. 1570, uvád , že v P. žije jedenŽ id 1) . Je ovšem nejpravděpodobnějš , že nejde jen oosamělého Žida, nýbrž o celou rodinu židovskou.Živil se, jak bylo tehdy u Židů obyčejem — obchodem. Snad je to týž, který opět nejmenovaný prodalr. 1596 Janovi, synovi Rozhurkovu, nádob zámečnické za 2 kopy m šeňské 2 ) . Prvn jménem známýpacovský Žid je A r o n z P., který r. 1622 pronaj maldo okol potažn dobytek 3 ) . Vedle tohoto Žida s dlilvšak v dobách války třicitileté v P . ještě jiný Žid,patrně potomek toho, který se z r. 1570 připom ná.Ten měl obchod a jak na malých m stech bývá, kramařil se vš m. P ř i tom sklenařil, prodával mosaz,tkalouny a j . lesklé t re ty4) . Postaven Židů po bitvěna B lé hoře se vůbec zlepšilo, zvláště, když r. 1627byli Od krále vzati do ochrany. Od vrchnosti neměli se špatně. Pan Jan starš Čern n z Chudenic,kterému od r. 1630 patřilo panstv pacovské, uznávala zajisté i těžil z jich obchodn zdatnosti. P še o nichvýslovně, že „v té discordii světa oni jedin kšeftovnvejbytky obstarati směj a um " 5 ) . V hojné m ře obchodoval se Židy pražskými (prodával jim skopce zesvých dvorů na Pacovsku) a kupoval od nich a odtáborských Židů různé pot řeby6) .

Pacovský Žid, který kramařil, měl kromě penězi

Dějiny Židů v Pacově.Zpracoval

archivář Jan Zoubek, Pacov.

tých dávek odvádět své vrchnosti také kořen dokuchyně. Když r. 1638 tak neučinil, nemaje kořenna skladě, chtě'1 ho správce vsaditi do věže do vězen ;než uznal, že by t m si nepomohl a proto jej pustil,zvláště, když Žid sl bil, že „ ihned v tuto noc doPrahy schválně půjde a konečně v outerý s n m naRaden ně bude. Že půjde ve dne, v' noci, aby kořenmohl v outerý odvésti" 7 ) .

Zm něnému již Aronovi z P . nevedlo se asi valně.Živnost povozn , kterou provozoval patrně vedle obchodu, byla mu sp še na škodu než k prospěchu. Dobytek a potahy vzali mu vojáci a válkou ochuzenýsedlák neměl č m platiti. Bude to patrně on, kterýr. 1639 proto z panstv utekl, zanechav sám v P . něcodluhů. Jeho otec — nejmenovaný — nacházel se toudobou u své dcery v D eštný8) .

Od polovice stol. 17. nalézáme pro P . v ce psanýchpramenů a zpráv o Židech. Ještě před polovic stol.kolem r. 1640 zakoupil panský dům v P . H e r š 1,který byl koželuhem 9). R. 1654 konečně mámepřesný, částečně i jmenný seznam Židů v P . 1 0 ) . Jev něm kromě řečeného již Žida H eršla, koželuha, takéjeho čeled n Šalamoun, jemuž nebylo dosud 20 le t 1 1 ) .Druhá žid. rodina sestávala ze dvou bratř Abrahamaa Joachyma, kteř spolu žili a společně vedli obchod.Třet žid. rodina v P . bu válkou hodně sešla, neboto byl chudý přistěhovalec. Představitelem rodiny bylF ilip Žid, který měl krám, „však špatnej". Měl synaŠimona a služebn pachole Mojž še. Oba nedosáhliještě stář dvaceti let. Konečně chovaly tyto tři rodinyu sebe nejmenovaného Žida, „ jenžto děti uč ". I kdyžv me, že soupis, poř zený pro potřeby daňové, jimžpodléhali jen mužšt Židé od deseti let výše, aeudává

Synagoga (Požár r. 1933)

nám žen a dět pod deset let, a můžeme tedy odhadovati počet všech Židů v P . v r. 1654 na 15 až 20 osob,je fakt, že měli mezi sebou muže, který učil děti, zajisté skvělým vysvědčen m jejich proz ravosti a obě

tavosti. V dobách nejhlubš ho úpadku kulturn hodopřávali svým dětem vzdělán a utvořili tak základpro jejich budouc blahobyt a vzrůst, který 80 let později vyvrcholil v tom, že nejbohatš mi obyvateli v P .se .stali právě Ž idé1 2) .

Dalš «právy o pacovských Židech jsou opět nahodilé. Tak r. 1659 měl mydlář Václav Stejskal malýželezný kotel na vařen mýdla, který koupil odŽidovky 13) za dva rejnský. R. 1679 pohádala se zaseAlžběta, dcera Jiř ka Křepelky, s manželkou H eršlaŽida, která j nařkla o nějaké „kolas ", až konšelésm řili rozvaděné strany 1 4 ) .

Po válce třicetileté P . pozvolna se zotavoval. Klidnému vývoji byla na prospěch rozumná vládavrchnosti, kterou vykonávala vdova generála Sigmunda Mysl ka z Hiršova, hraběnka ze Ž áru. A takv druhé polovici stolet sedmnáctého rostlo a s liloi pacovské židovstvo. Rodiny, které jsou zapsány doseznamu z r. 1654, bydleli pospolitě ve dvou domech,zvaných Abrahámovský a Filipovský. Dům ŽidaH eršla, koupený, jak výše řečeno, od vrchnosti asir. 1640, se kryje s jedn m z označených domů. P ř livunových Židů a vnitřn mu přirozenému růstu dva domynemohly na trvalo postačiti. Proto bývali nejdř vev nájmu v domech křes ., ponejv ce vrchnostenských,jichž po zhoubném vylidněn země mnoho bylopustých a neosedlých,. A na těchto domech zakupovalise pak př choz Židé, když byli hospodářsky vzrostlia zes lili. Silnějš o. ž. v P . starala se brzo, aby mělavlastn hřbitov. Pozemek k němu zakoupila od obcer. 1680 za městem směrem k Roučkovicům. Ročněz něj platili dva groše m š. ouroku k m ěstu 1 5) .

Jedn m z křes . domů, které přešly v majetek židovský, byl dům zvaný Kolář čkovský. Po svých přátel ch zdědil jej nový pacovský Žid Abrahám • P ikspolu se svým švagrem Benjam nem. Vyplativ Benjam na, prodal tento dům s radou své ženy dne11. května 1691 švagru svému Šalamounovi Posnovia jeho ženě za sumu 43 kopy m šeňské, každou kopupo 70 krejcař ch poč taj c. Posn, opět nový pacovskýŽid, bydlel dosud v podnájmu v domě panském. Důmkoupil vlastně pro svou dceru, která měla před svatbou, aby j i jej mu budouc mu muži mohl dáti k obýván své staré od vrchnosti najaté bydliště. P ř i koupisi opatrně vym nil, aby mohl dům prodati jinémuŽidu, kdyby se svatby jeho dcery snad sešlo16) .Z domu musel vlastn k platiti „Schutzgeld", poplatekza ochranu a úrok vrchnosti, mimo to konati povinnosti sousedské, t. j . konati ponůcku a robotuženn . Z roboty a ponůcky se vyplácel nepatrnýmplatem 36 krejcary ročně. Nebyla tehdy pro městskéobyvatelstvo robota t živá.

Dalš křes . dům, který přešel do rukou židovských,byl postaven na m stě pustém, kdysi Varhan kovském. Toto m sto koupil — oivšem béz pol — ŽidMarek Bernard od varhan ka Jiř ho Mašáta za4 zlaté. Dům na tom m stě dala postaviti vrchnost aprodala jej 28. července 1701 za 75 zlatých MarkoviBernardovi, který takto z skal domek i s m stem za79 zlatých a .při tom z skal výhodu, že nemuselk městu ničeho platiti, poněvadž dům koupil odvrchnost i17) . . .

Velmi brzo zakoupili se Židé v domech, kde dř vemasné krámy bývaly, snad tam měli pák i svou porážku. Již před r. 1693 měl tam svůj domek ŠalamounŽid a koželuh a vedle tohoto domu zakoupil sobě1693 dům bez rol Václav Havlovy, řemesla novoševcovského. Také o tomto domu se prav , že v němdř ve Židé bydl vali18). V křes . rukou nezůstaldlouho. Václav Havlovy prodal jej Pavlovi Rádcovia tento prodal jej opět r. 1693 Šalamounovi Abra

hámovi, koželuhovi, za 25 kop .m šeňských. Měl tud žŠalamoun Abrahám vedle sebe dva domky, patrněvšak neveliké 1 9 ) .

Tento přikoupený domek odevzdala vdova Šalamouna Abraháma Judita r. 1704 synovi Filipovi amanželce jeho (6. listopadu). Původn domek Šalamounský, kdysi Jaršovský zvaný (podle držitele zezačátku 17. stol. Jaroše hrnč ře), který byl Šalamoun koupil od vrchnosti za 70 kop m šeňských,postoupila matka Judita dne 12. ledna 1706 synůmsvým Haškovi, Filipovi, J šovi a Pinkasovi rovnýmd lem v téže sumě 70 kop grošů m šeňských20).

Starý židovský dům, patř c r. 1654 koželuhoviFilipovi (po dř vějš m majiteli též Zelenohorskýzvaný), koupil od vrchnosti r. 1717 dne 19. ř jna nejbohatš pacovský Žid a občan vůbec Jakob Lébl za150 zlatých. Když pak dům mu při hrozném požáruměsta r. 1727 vyhořel, vystavěl si na spáleništi nákladem asi 3000 zlatých vskutku městský dům, kterýměl v př zem tři klenuté krámy a sednici hostinskou,v patře dva pokoje, komory a sýpky na obil . Důmdal zapsati r. 1734 dne 29. prosince sobě a své druhémanželce Rozalii, jakož i dětem z prvn ho i druhéhomanželstv (prvn jeho žena slula Judita), iS tou všakvýminkou, aby umřeli dř ve než jeho druhá žena aprovdá li se tato znovu, neměl jej manžel nižádnéhopráva k domu, než vše aby patřilo dětem. Zdá se, žejeho druhá žena byla asi značně mladš než O J I 2 1 ) .

Od r. 1654, kdy v P . byly jen dva židovské doimy,do roku 1722 se jejich počet ztrojnásobil. V tak žvahém tereziánském katastru, přizhávac tabuli2 2) , majŽidé domy č slo 247 až 252.

V č sle: 247 23) bydlel Žid Lazar (Leser) H aška.Roku 1734, kdy v P . došlo k revisi přiznávac ch, tabel,byl stár 28 let. Byl rodákem pacovským, dosud "svobodným. Domácnpst vedla^mü jeho ovdovělá matkaa sd lel ji se s^ými sestrami, 181etou; Rosinou aMletou Liou a s 9Íetýni, bratrem JLéblem. Také jehorodiče, jak udal, pocházeli z P . Ďům': v něanž bydlel,patřil dř ve vrchnosti a platil z něj ročně 16 zlatýchrýnských dávky za ochranu (Šchutzgeld). Řádné daněodváděl ročně 3 zlaté rýnské. Živil se podomn m obchodem všm možným, zvláště střižn m zbož m, kteréroznášel na zádech na trhy do okoln ch m st.

Ročně si t m podle svého přiznán vydělal sto zlatých rýnských. Na pohled to nen mnoho. Nežsrovnáme li výnosy ostatn ch pacovských obyvatelů,uvid me, že je to značně nad tamnějš průměr, kterýbyl asi 40 zlatých ročn ho výnosu ze živnosti i hospodářstv .

V č sle 248 bydlel se svou ženou omlady, 261etý ŽidVolf. R. 1722 seděl na tomto domu otec Volfa, Marek,který byl již rodákem pacovským a jak již v me,koupil r. 1691 Varhan kovský dům. Volf se oženilvelmi brzy v 15 letech a vzal si za ženu Bětu % Ronovav čáslavském kraji a měl s n tři děti. Nejstarš Rosiněbylo 10 let, synovi . Joachymovi 6 let a nejmladšEstera byla dvouletá. Vrchnosti platil ročně zaochranu 10 zlatých, řádné žid. daně 6 zlatých ročně.Živil se obchodem, hlavně plátnem, což mu ročně vynášelo 50 zlatých.

Dům č. 249 známe ze staré doby jako dům Jaršovský. R. 1722 sluje již domem J šovským. R. 1734patřil třem bratř m. N ejstarš Šalamoun J še byl45 let stár. Jeho žena Moscha byla s n m v stejnémvěku. Oba se narodili v P . a nepatřili mezi'Ž idy přchoz . Děti měli jen 2, a to syny 221etého Filipaa 151etého Lébla. Druhý spolumajitel Pinkas Šalamoun narodil se r. 1704, v 17 letech si vzal za ženupacovskou Židovku Ančku, s n ž do r. 1734 měl4 dcery — 121etou Kačenku, 91etou Juditu, 81etou

473

Liu a óletou Rosinu. V roce 1730 narodil se jim synFilip. Třet spolumajitel Šalamoun Haška měl ženuz Haber v čáslavském kraji a s n dvě děti, syna Koškua dceru Ančku, které v době soupisu bylo teprvepůl roku.

Bratři udávaj o sobě, že jejich rodina je v P . jižod doby jejich děda, celkem přes 70 let. Podle tohobyla by tato nová rodina přišla do P . kolem r. 1660,takže v pořad stář rodina J šova by byla čtvrtážidovská rodina v P .

Jako spolu žili, tak se i společně živili všichni tibratř „haus miclv m" čili podomn m obchodem.Doma, v P., prodávali též střižné zbož . Nejstarš Šalamoun vydělával si tak ročně 100 zlatých, Pinkas75 zlatých a Šalamoun H aška jen 50 zlatých. Podletoho soudě, byl nejchudš m pacovským Židem.

Vrchnosti platili všichni stejně po 8 zlatých, tedycelkem 24 zlatých ročně za ochranu. Židovské daněplatili málo, pouze 3 zlaté ročně, ovšem každý z nich,takže jim celkem vyšla na 9 zlatých.

V domě č. 250 bydlel nejbohatš muž P ., Žid JakubLébl. Jeho dům, který, jak v me, značným náklademznovu vybudoval po požáru P . r. 1727, stál na starémžid. m stě, kdysi Filipovském podle údajů z r. 1654,patřil již jeho otci. V době našeho soupisu r. 1734byl Jakub Lébl pětačtyřicátn kem a po druhé ženats Rosali , která pocházela z Prahy. S prvn (Judita)i s druhou manželkou měl celkem sedm dět . Nejstarš byla Anna, které bylo 15 let, pak 131etý Jakub,lOletá Juttele a 81etý Michal. Je s podivem, že dalšdceři, které bylo sedm let, dal opět jméno Anna. Pakpřišly óletá Ludmila a dvouletá Běta.

Jakub Lébl byl velkoobchodn kem. Skupovávalv okol vlnu a »prodával j pacovským souken kům;od souken ků kupoval hotové postavy sukna a prodával je v malém.doma i ve velkém až do dalekéciziny, do Terstu, odkud zase přivážel látky hedvábné a hedvábné tkanice, provozoval též obchodobil m a ve svém krámě v P . prodával mimo věci jižřečené hlavně kořen , plátno a cajkové zbož . Odvrchnosti pronajal si panskou vinopalnu č s. 246s právem páliti a čepovati lihoviny. Platil z n ročně310 zlatých rýnských nájmu. Vrchnosti za ochranuplatil poměrně málo, pouze 28 zl. rýnských a to ještěje v tomto poplatku zahrnut nájem za sklep k vinopalně. Lépe odhadli jeh& platebn schopnost staršŽidé v Praze, kteř mu přikázali platiti židov. daně96 zl. ročně. Obchodem a čepován m i prodejemlihovin vydělával si 1000 zlatých ročně. Na tehdejšpoměry je to velká částka peněz, která ještě v ce vynikne ve srovnán s jeho konkurentem, křes anskýmprimátorem Matějem Zoubkem, jemuž vynášel obchodsukny, hospodářstv a živnost soukenická pouze 200zlatých ročně. A v ce než 200 zlatých nevydělal siv P . z křes anů tehdy nikdo.

V č sle 251 bydlel Žid Marcus Meiler, rodák vimperský. Do P . přišel r. 1702 a později se tu i oženils Reginou, dcerou některého pacovského Žida. Stalose tak patrně r. 1717, když mu bylo 33 let a jeho nevěstě 28 let. Dět měli málo, pouze dva syny, La£ara5který se narodil r. 1718 a Filipa, který se narodilr. 1719. Dům si zakoupil r. 1718 od bratra své ženy.Byl koželuhem a od vrchnosti si pronajal za 50 zlatých ročn ho nájmu koželužnu. Mimo to obchodovalkůžemi a vlnou. Vrchnosti platil za ochranu 16 zlatých 30 krejcarů ročně a žid. daně 60 zlatých ročně.Také jemu vedlo se výborně, nebo ročn jeho ziskčinil 300 zlatých.

Posledn žid. dům v P . č. 252, patř c AdamoviMendlovi, byl žid. již od pradávna. Byl to z r. 1654nám známý dům Abrahamovský. Adam Mendl zdědil

jej po svém otci a přebýval v něm se svou o deset letmladš ženou Mari . On sám byl v době .soupisur. 1734 padesátn kem. Ku podivu neměli dět . Zaochranu platil jako Marcus Meiler vrchnosti 16 zl.30 krejcarů a žid. daně 20 zl. ročně. Obchodovalhlavně střižným zbož m po okoln ch trz ch, což muvynášelo 200 zlatých ročně.

R. 1734 připom ná se již také modlitebna (školak modlen ), patrně ne však samostatná, nýbrž v doměněkterého Žida um stěná.

Lze pochopiti, že vzrůst židovstva v P . se neobešelbez sporů. Než ze všeho, co o těchto sporech v me,lze viděti, že nešlo o nenávistné spory náboženskéhopodkladu, nýbrž o skutečné právn rozepře, vznikléz toho, že Ž idé se zakupovali na gruntech i křes .Tyto grunty byly zdaněny jednak k městu a jednakse z nich platily poplatky faráři. Když však je z skaliŽidé, neplatili ani k městu, ani pochopitelně faráři.

N ejdř ve se hlásilo město se svými nároky a taképř i vyhrálo. V transaktu, kterým urovnalo r. 1718svůj poměr k vrchnosti, bylo ustanoveno, že Židé,s dl c na 4 nových žid. domech, jsou povinni platitiz nich měs čně po 10 krejcař ch městu kontribuce.Osvobozeni mohli býti např ště pouze tehdy, kdybyzakoupili př mo od vrchnosti pustá m sta stavebn 24) .

Než i tento transakt Židé neuznávali; alespoň sepodle něj nechovali a neplatili tak jako dř ve ničeho.Až roku 1729 zavázali se k placen znovu a odtudtaké plaitili.

Vážnějš byl spor s farářem, který «i stěžoval rektifikačn komisi, že se mu zmenšuje štola desátku t m,že Židé drž grunty kdysi křes anské. Se svého stanoviska měl pravdu. Ze všech 4 kdysi křes . domů odváděl se desátek faráři, na nějž měl farář právo. Desátek byl vázán na dům a ne na majitele. Měli tedyi Židé ho odváděti.

Obou st žnost se ujaly úřady, které právě v P . prozkoumávaly katastr a činily návrhy na opravu. Komise, která za př činou opravy katastru byla v srpnu1734 v P., navrhla zkrátka, aby Židé, kteř se vloudilipo roce 1618 do P., byli vyhnán i25) . Stran městskékontribuce navrhovala, aby Židé ze svých všechdomů zaplatili ihned zadržené platy po 10 krejcař chměs čně z domů, a to od r. 1718, kdy přistoupili natransakt města s vrchnost , až do r. 1729, kdy skutečně začali platiti. Celkem měli doplatit 80 zlatých.

Komise pozastavila se ještě nad t m, že Židé nebydl pospolu, oddělen od křes anů, nýbrž porůznumezi nimi. Obávala se, aby z toho nevznikly nepokoje, zvláště „jde li farář se svátost k um raj c mu",a radila, aby Židům byly vykázány nové domy zaměstem na rejdišti (Tummelplatz). S farářem stranštoly měli se sami srovnati.

Již z toho, že nejdř ve komise navrhla, aby Židébyli odstraněni a pak o.pět je chtěla přestěhovati zaměsto, je viděti, že s úplným odstraněn m a dodržen m sněmovn ho snesen z r. 1650 to nemyslelavážně 2 0 ) . Mocnou ochranu nalezli Židé u své vrchnosti, kterou představoval prior pacovského klášterabosonohých karmelitánů, páter Johannes Bernardusa S. Bonaventura. Jistě na něj působil strach z úbytkupř jmů z poplatků za ochranu, který činil u čtyřŽ idů, kteř měli býti vypovězeni, 66 zl. 30 kr. A snadtaké špatný poměr k faráři pacovskému byl př činou, že je hájil i proti jeho nárokům.

Dokazoval, že Židé pacovšt bydl v městě již přes136 let a že sed na domech, které koupili vesměsod vrchnosti, tedy dominikáln ch, z nichž nepř slušplatiti městu. Štolu panu faráři že neodváděj Židéprý nikde aameizi křes any že bydl v jiných městechtéž, na př klad v Táboře, v Brandýse, a nikde to ne

4 Í 4

Jakob Wiener Oskar Meiler Emil Lederer

bud pohoršen . Jak celá věc byla skoncována, nev me. Zdá se, že Židé platili odtud k obci, faráři nic,a že pomalu byli koncentrováni. Z skávali stále v cemajetku domovn ho a za padesát let vlastnili ne užšest, nýbrž deset domů v P . Katastr Josefský uvádje v tomto pořad (1787):

I . Vrchnostenská vinopalna, I I . Bernard a JoachimVolff, I I I . Mendl Abraham, IV. Jakub Lébl, V. IsákLébl a Abraham Moises, VI. Samuel F ilip, VII . Šalamoun Jakub, VI I I . Lébl Elkan, IX. Jakub J ša,X. F ilip Samuel2 7) .

R. 1829 v katastru, tak zvaném stabiln m, nalézámev P . tyto židovské majetniky domů:

V domě č. I I . bydlel Jakub Král; měl u tohoto č slajednak obytný dům, jednak hospodářské staven .Č. I I I . obýval Šalamoun Möller; tento dům byl zcelabez hospodářského př slušenstv . David Piek, kterývlastnil velmi rozsáhlý dům. č. IV. (tuš m, že je to důmkdysi Zelenohorský, patř c počátkem XVIII. stol. Jakubovi Löblovi), měl u domu ještě zvláštn hospodářské staven . V č. V. bydlel Mojž š Rob ček a v č. VI.Jakub Picki Abrahamu Rotenbaumovi patřily domydva, č. VII . a VIII ., z nichž podle výměry zastavěnéplochy 95 a 30 čtver. sáhů byl jeden dosti rozsáhlý.Stejně vlastnil i Isák Randauer dva domy, č. IX. aX. Než tyto byly menš . Židovský dům č. I. už valatehdy vrchnost, to jest nábóž. fond.

Zato< vlastnili Židé také domy městské, a to č. 179,které patřilo manželům Lazarovi a Rosalii Möllerovým, a č. 174 patřilo Gabrieli Pickovi. Žid. náb. obcipatřila synagoga, která při oč slován domů dostalač. 379, a pozemková parcela o výměře 200 čtver. sáhůč. 1379, na n ž byl žid. h řbitov2S) .

P řed převratem r. 1848 ještě jednou Židé před pozdějš m úplným svým osvobozen m a zrovnoprávněn mmuseli vésti dlouhé a marné spory s městem, které jimzabraňovalo ve volné hospodářské konkurenci. Nežstejně, jako dř ve, nešlo ani tentokráte o zášt náboženské, nýbrž spor byl důsledkem době již nevyhovuj c ho, v úpadku se nacházej c ho' zř zen cechovn ho.Židé Emanuel Meiler a Josef Moravec chtěli v P .

otevř ti si krámy a vrchnost jim k tomu r. 1840 dalai povolen . Z toho byl poplach i soudy, nebo městona žádost cechů up ralo Židům právo obchodovativ domech městských, a obhájilo tuto zásadu jak u krajského úřadu, tak u gubernia, a r. 1843 i u dvorskékanceláře.Židé nechtěli se podvoliti, zvláště když vrchnost se

za ně postavila, a přes zam tavé rozhodnut otevřel siJosef Moravec r. 1840 v č. 76 kruipařstv a po zavřenobchodu r. 1842 obchod kůžemi. (Kommissionshandelmit Lederwaren.) Později (téhož roku) obdržel od

vrchnostenského úřadu povolen k výkroji koz a lně /ného zbož na způsob kramářský a k prodeji suken.Ale opět byl nucen ustoupiti, poněvadž město mu dalokrám zapečetiti a dvorská kancelář r. 1843 zákaz potvrdila.

Stejně vedlo se i Emanuelu Mellerovi, který chtělv č. 274 si otevř ti krám. V celém sporu šlo 6 boj mezipravomoc města a vrchnosti^ a podle tehdy platnýchzákonů vyhrálo město, které se důrazně ohradilo protivměšován se vrchnosti do své pravomoci. Vrchnostsměla povolovati Židům obchod pouze v domech,které patřily pod vrchnostenskou jurisdikci, a ne v domech městských, a oba Židé chtěli si krámy otevř tiv domech městských, což bez souhlasu města nebylomožné.

Také boj s cechem řeznickým, který vedl Žid Jáchym Moravec r. 1840, o vtělen do cechovn ch knih ao připuštěn k volné soutěži, skončil v tězstv m cechu,který Moravce za člena nezapsal a prodej masa munepovolil.

Uvolněn , které přišlo po r. 1848 a skončilo' úplnýmzrovnoprávněn m Židů, mělo přirozeně také v P . zanásledek silný vzrůst Židů. Nejv ce Židů v P . bylor. 1910, kdy při sč tán bylo napočteno 164. Přirozenými následky války světové klesl tento počet r. 1921na 121.

Z vynikaj c ch Židů, kteř žili v P., dlužno na koncitohoto krátkého přehledu zvláště vzpomenouti VilémaZirkla a advokáta JU D ra Bernarda Picka.

Vilém Zirkl narodil se v Jistebnici a v P . působiljen krátký čas. Byl to neúnavný pracovn k' česko židovský, výborný divadeln k, spisovatel a překladatel.V krajinské drobné práci českožidovské na Táborskubyl pokračovatelem po známém red. Josefu P é n žk o v i z N ár. listů. Zemřel předčasně pro své okol potěžké srdečn chorobě r, 1894 a je pochován v P .

Také JUDr. Bernard P i e k nebyl rodákem' pacovským, než působil tu skoro 40 let. Zemř. r. 1926. D r.Piek, kosmopolita, velkého vzdělán a velkého srdce,idealista a př tel drobného lidu, jehož zastáncem bylpo léta v městské radě, z skal svou ušlechtilou povahou úctu a hluboký obdiv všech, kdož jej znali." Bylonejvětš m potěšen m jeho ryze lidsky založené povahy, mohl li rozvaděné strany sm řiti, a jako advokátzastával se vždy jen věc , o jejichž správnosti bylosobně přesvědčen. A činil tak nezištně — začastozdarma, avšak vždy poctivě á cele.

Kromě obou uvedených zasluhuj zm nky z dobynovějš tito význačn židovšt rodáci v P .: *

JU D r. Emil J o k 1, min. rada ministerstva pošt atelegrafů, PhD r. Hugo J o k 1, profesor čsl. reálnéhogymnasia Komenského ve V dni, chemik dr. Ing. Josef

4T5

j . . . u u */ JL i. o ^ i i c x i , x w u i x c c r u i i m i s t r j p s e r M o r a v e c

a rodačka z Nových D vo rů u P . Dolfina P o p e o v á,známá a uznávaná pracovnice v oboru grafologie,která o tomto oboru sepsala řadu cenných studi .

V obchodn m a průmyslovém, životě rovněž dodneszauj maj Ž idé v P . předn postaven . Je tu velká obchodn firma Bratř L e d e r e r o v ý c h , továrna nakožené zbož Viktora W e i n e r a , existuj c již 40 let,kierá již před válkou exportovala své zbož do F rancie, Anglie, Egypta, atd.

Ke konci dlužno ještě zm niti se, že veden náb. obcežid. v P . vloženo je v posledn ch letech do rukou proz ravého a pokrokového starosty Emila L e d e r e r a ,velkoobchodn ka, za jehož správy podniknuta bylanejen nutná úprava hřbitova, ale pamatováno bylo i nauspořádán . a t m i zpř stupněn starožitných náhrobků. Dobrovolnou sb rkou opatřen obnos 4000 Kčna opravu obřadn s ně „Cadik H adin" a vykonánypř pravy potřebné k opravě synagogy. Ze záslužné činnosti starosty nuLno ještě uvésti, že přispěl ku zř zendůstojného stánku žid. památek v rozsáhlém městskémmuseu v P., který těš se zaslouženému zájmu všechnávštěvn ků.

*) Bo n d y D vo rský, K h ist o r i i Ž idů v Č ech ách , n a M o r a vě ave Slezsku , P r a h a 1906, I . d l, st r . 518, č. 728. V bl zké P o ln éžili t e h d y dva Ž id é , v P e lh ř im o vě 3% ( t ř i d o spě l a je d e nm la dý do 20t i l e t ) , v J i n d ř . H r a d c i 3%, v N a d č e r a d c i 2, veVlašim i 1, a t d .

2 ) Arc h iv m ě st a P a c o va , R egist r a si ro t č , fol. 10.3 ) T ep lý , H o sp o d á ř ská ko r e sp o n d e n c e M a r t in a Škvo r ec kéh o ,

st r . XLVI I I .4) T am t éž .6 ) T am t éž , st r . VI I I .

Hořepnik.10 km von Patzau. entfernt liegt die heute 1100 Ein

wohner zählende alte Stadt H ořepnik. Einst war sieSitz einer starken jüdischen Gemeinde und besaß

Hořepnik : //.'• • / ;• .'. / / ...'.

außer ihrer Synagoge auch ihre eigene jüdische Schule.H eute leben nur noch wenige jüdische Familien im

") T a m t éž , st r . 71 a 91 . Ž idovka Léblová Šm rbach ová, on ž r. 1636 ko u p i l p o t ř e b y k liberaji p r o své ko m o r n ky a služebn ky, je asi p r ažská Ž idovka a n e pacovská .

7) T am t éž , st r . 104, dop is Škvoreckéh o Č ern n ovi je psán24. d u bn a 1638. N a t o t o d a t u m p ř ip a d la sobo ta . Vyšel t u d žz P aco va v sobotu veče r a v ú t e rý r á n o m ě l být i z P r a h y zpě tn a R a d ěd n ě .

8 ) T am t éž , st r . 129, m ěst ský a rch iv v P aco vě .9 ) P o zn á m ka v r e gist r á c h siro tč ch z r . 1600, fol. 1. D a t o

ván p o u ze pod le p sm a, k t e r é p o ch áz od m ěst skéh o p sa řeAd a m a R azo n ia .

1 0 ) Z em ský a r c h iv v P r a z e . Ž idovst vo kra je bec h yň skéh o ,B. R . V., fo l. 1838. •

"' ) Ž id é od 10 d o 20 le t byli zd a n ěn i p o u ze po lo vic .

H r a d e c J i n d ř . 5 ( 1) , K a r d a šo va Ě eč i c e 1 ( 2) , K r u m lo v 2,K a m e n i c e 2 ( 1) , K o lo d ě je ves 3 ( 1) , H o ř e p n i k 9 ( 1) , N eú st up o v 1 ( 3) , T á b o r 5 ( 3 ) .

. . . . . . .. . 1592,fol. 37 a fol. 38.

1 ? ) Arch iv města P acova , kn ih a gru n t ovn I , fol. Oo. 5.1 8 ) T am též , fol. R r . 1.1 9) T am t éž , fol. Qq. 10.2°) T a m t éž , fol. Q q. 9.2 1 ) T am t éž , fol. P p . 5.m) Z em ský a rch iv český, sign . kra j t ábo rský, 24 b ) .a s ) T a t o č sla n eso u h la s ovšem s d n ešn m č slován m .2 1 ) Arch iv m ěst a P a c o va , Orig. t r a n sa k t s vrc h n o st i s obc

ze 27. led n a 1718.2 5 ) Sn ěm ovn m sn esen m z r. 1650 bylo u st an o ven o , že

v Č ech ách m aj být t r p ěn i jen t i Ž idé , k t e ř t u žili p ře dr o ke m 1618.

2 6 ) Český zem ský a rch iv, t ab . ka t . k r a j t ábo rský 2 4 b ) .2 7 ) Český zem ský a rch iv, Josefský ka t a st r m ěst a P aco va .2 S ) Český zem ský a rch iv, st abiln ka t a st r m ěst a P aco va .

Hořepnik.Ort. Die Schule ist seit Jahren gesperrt, dem altenG otteshause droht der Verfall.

N ur wenige Schritte hinter der Stadt liegt der altejüdische Friedhof. D ieser zählt insgesamt gegen 300G rabsteine, von denen der älteste aus dem Jahre 1649stammt. Es gab jedoch auf dem Friedhof unzweifelhaftnoch ältere G räber. N aturgemäß wurde mit der Anlage der G räberreihen an der rückwärtigen Friedhofsmauer begonnen, so daß sich die jüngsten G räbervorne, in der N ahe der Leichenhalle befinden. Als derdamals zur Verfügung stehende Raum erschöpft war,legte man über die mittleren G räberreihen eine Erdschicht, in der neuerlich begraben wurde. Daraufweist nicht nur der künstliche Hügel in der Mitte desFriedhofes hin, sondern insbesondere auch der Umstand, daß in den mittleren G räberreihen ganz alteG rabsteine mit neuen, aus der 2. H älfte des 19. Jhts.wechseln. Wie es scheint, wurde also bei der Aufschüttung des Erdhügels ein Teil der alten G rabsteine verschüttet, ein anderer Teil an der Oberfläche deskünstlichen Hügels neu postiert. — Erst in allerjüngster Zeit wurde links vom ursprünglichen Begräbnisplatz ein Rasenstreifen hinzugekauft, der nun die modernen Marmorsteine trägt.

D r. Karl Blan, Traulenau.

476

Geschichte der Juden in Dějiny ŽidůPetrowitz bei Sedltechan. v Pe rovic ch u Sedlčan.

Nacli d. Schrift „Geschichte des jüd. Tempels in Petrowitz"von Simon L ö b n e r.

Bearbeitet von

Dr. Leo Löbner, Prag.

Dle spisu „Historie žid. kostela v Petrovic ch"od Simona L ö bn er a.

Zpracoval

dr. Leo Löbner v Praze.

D ě jin y židovské obce splývaj s vývojem tohoto, láni a ctnosti, obl ben u veškerého obyvatelstva obcenyn 750 obyvatel č taj c ho městyse. jako pamětn k starého způsobu židovského života a

Prvn zm nka o židovských obyvatel ch nacház se vzdělán , který stále v ce miz . Týž jest spisovatelemve spisech vrchnostenských (patrimoniáln ch) ze 17.stol.

Jest však př značné, že v poměrně malé obci žilov polovině 19. stol. až 20 židovských rodin. Židovstv

Samson Löbner Simon Löbner

udržováno tehdy ve velké vážnosti a tra/ dice zachovávána neobyčejně bděle, ohledně čehož př slušela hlavnzásluha vůdci židovské obce a zakladateli chrámuSamsonu L ö b n e r o v , y jehož domě č. p . 43 se nalézala až do rolcu 1869 modlitebna.

Ten to inuž měl nejen pro svou učenost biblickou atalmudistickou, nýbrž i pro př kladnou svoji spravedlivost a pro způsob veden svého života ve vznešenýchzásadách pravého1 židovstv blahodárný vliv na členyobce židovské a budil úctu k židovstv u Židů i ostatn ho obyvatelstva obce a okol .

Pod jeho veden m a dle jeho plánu přikročila obecžidovská v r. 1864 ke stavbě modlitebny, k jej mužproveden věnoval stavebn m sto člen obce SamuelEl ner. .

Ježto dary členů obce ke stavbě projektované stavitelem Tran t . Smrtem ve značných rozměrech nestačily, vydal se Samson Löbner na cestu do V dně, kdežil na vlastn útraty 4 neděle a sb ral př spěvky u vynikaj c ch Židů (Rotschilda) a sebral částku 2000 zlatých, na tehdejš časy obnos nemalý. Co se nedostávalo, věnoval pak Samson Löbner sám a tak v r. 1869zasvěcena modlitebna, stavba to pozoruhodná stavebněsvým celodřevěným klenut m s neobyčejně zdařilouakustikou.

Z význačných členů obce dlužno uvésti p . SimonaL ö b n e r a, syna Samsona Löbnera; Šimon Löbnerudržoval tradici svého otce, horuje pro židovské vzdě

Synagoga (vnejšzk)

Josefa Lobnerbvá Karel Elsner

„historie židovského kostela v Petrovic ch", uveřejněné v „Kronice obce Petrovic".

Ze zasloužilých č enů obce uvésti dlužno pana KarlaE 1 s n e r a, dlouholetého představeného židovské obce, p . Mojž še L u r i e , pan Josefa L ö b n e r o v o ua učitele náboženstv : A d l e r a, F i s c h 1 a, S a m c e ,P o d v i n c e , K a u d e r a , S c h n e i d e r a , K o hn a , S c h l e i s s n e r a a L e d e r e r a .

4 Í7