Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Sprachliche Beziehungen zwischen Arisch und Baltoslawisch. Indogermanische Bibliothek,dritte Abteilung: Untersuchungen, Nr. 13 by Helmut ArntzReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 61, Čís. 1 (1934), pp. 84-86Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23454604 .

Accessed: 14/06/2014 07:58

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sat, 14 Jun 2014 07:58:28 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

84 tJvahy.

s hlediska věcného nebo chronologického, nýbrž prostě jen podle základních sbírek a některých publikací. Je označeno místo

publikace, naleziště nápisu, připojeno datování a pak se podává text s doplňky porušených míst a s rozvedením zkratek. Není tu

dosti důslednosti, tak na př. císařovo praenomen se někdy vypi

suje, jindy ponechává ve zkratce. Na str. 371 dole zůstala neroz

vedena složitá zkratka, pro niž byl podán velmi dobře uspoko jující výklad. Autor ujišťuje, že se snažil sebrati texty co možná

úplně, ale zřejmě nešel přes Cagnatův přehled. Neprohlédl na př. velmi užitečné přehledy v revui Historia, kde by se byl poučil o mnohém. Také soustavné prohlédnutí Archivu fůr Papyrus

forschung by bylo autorovi pomohlo, i když si nevšímá papyrů; tak na př. v ročn. IX, 1930, str. 242 by byl našel rozvedení

svrchu připomenuté zkratky DER ЕЕ Β Τ S S. — Z prohlídky textů vyplývá, že Húttlovi šlo zásadně o shromáždění textů,

v nichž se připomíná Antoninus, třebas jen datováním, bez

ohledu na významnost nebo nevýznamnost nápisu. Jsou proto u něho i nápisy, kde je jméno císařovo doplněno a kde chybějí všechny konkrétní elementy ostatní. Bylo by ovšem možno po

chybovali o účelnosti přetisku nápisů tak kusých, ale zaujal-li jednou autor toto stanovisko, musíme žádati, aby byl důsledný. Namátkovou zkouškou se Supplementum Ostiense (CIL XIV) jsem zjistil, že Hůttl přetiskuje sice některé íragmenty pochybné příšlušnosti к Antonínovi, ale vynechává jiné (4362a). Při ho nesíae míssiones neotiskuje jmen propuštěných vojáků, při ná

pisech CIL XIV 246 a 247 podává jen začátky. Novum přináší jenom ve fastech konsulských (str. 184 nn.), kde kursivou jsou vyznačeny doplňky к Liebenamovi.'Za takových okolností může

soud o ceně vydaného svazku vyzníti jenom vážnou pochybností o tom, že bv tu opravdu byl položen základ к obrazu císaře

Antonína Pia. Vladimír Groh.

Dr. Helmut Arníz, Sprachliche Beziehungen zwischen Arisch und Baltoslawisch. Indogermanische Bibliothek, dritte Abteilung: Untersuchungen, Nr. 13. Heidelberg, C. Winter, 1933. Str. XI a 63. Za 3 mk.

Blízké vztahy jazyků baltských a slovanských s jazyky indo-íránskými byly patrné již v padesátých letech minulého století A. Kuhnovi a Fr. Boppovi, o dvacet let později podrob něji se jimi obíral J. Schmidt při výkladě o své theorii vln (srv. o tom úvahy E. Novotného v LF; 1, 1874, 117 п., 263 п.) a třicet let po něm A .Meillet při svém výkladě o dialektickém rozčlenění

indoevropského prajazyka. Blíže charakterisovati lexikální shody mezi jazyky slovanskými a íránskými se pokusil Bozwadowski

(Bocznik orjentalistyczny 1, 1914/1915, 95—110; srv. LF. 43, 1916, 304). Ale přesto není dosud věc tato osvětlena uspokojivě. Jde tu o několik rozličných otázek: o shody mezi celkem baltsko

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sat, 14 Jun 2014 07:58:28 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 85

slovanským a indc-íránským, dále o shody jednotlivých částí

těchto dvou celků (na př. shody slovansko-íránské, baltsko

Iránské), o původ těchto shod, pokud totiž jde o rysy společného základního dialektu prajazykového nebo o shody, vzniklé za po

zdějšího souběžného vývoje, a pokud jde o shody, způsobené sousedstvím a vlivem jednoho jazyka na druhý. Otázky tyto ani zdaleka ještě nejsou rozřešeny a nebyly vlastně dosud v celém

rozsahu ani opravdově řešeny. A ani nejnovější studie Arntzova

věnovaná vděčnému tomuto thematu, neznamená nijaký značný krok vpřed.

Po krátkém úvode (str. 1—8), v němž se více aforisticky než soustavně mluví o dosavadních názorech na vzájemný poměr

jazyků indoevropských (vítanější by jistě byla historie otázky, která je předmětem práce; autorovi, jak se zdá, úplně ušlo 2. vy dání Meilletovy knihy Les dialectes indoeuropéens z r. 1922), vy počítává autor shody jazyků balto-slovanských (o jednotě balto slovanské je přesvědčen) s jazyky indo-íránskými podle jednotli vých částí mluvnice: shody v hláskosloví (str. 8—12), v tvarosloví

(str. 12—28), v tvoření slov (str. 28—30) a v syntaxi (31—-35); na str. 35—57 podává obsáhlý seznam shod lexikálních, jež rozdělil ve dvě skupiny: do první zařadil shodné výrazy, do druhé stejné

útvary od společných základů. Na konci připojil krátkou kapitolu o vztazích obou těchto jazykových skupin, jevících se společnými

výrazy kulturními a výrazy přejatými (58—63). Při shodách mluv

nických uvádí shodné rysy všecky, ať mají pro vzájemný poměr

jazyků, o něž jde, význam nebo ne, což zajisté lze schváliti, jenže by bylo třeba shody ty zhodnotit, ale to Arntz nečiní. Splývání samohlásek a, o neznamená zajisté nic, poněvadž je také v ger mánštině (což Arntz také poznamenává), splývání ó α ještě méně,

protože není na půdě baltské provedeno úplně (litevština roz

lišuje pův. δ, za něž má uo, a á, za něž má o), a je patrně po měrně pozdní. Není tedy přesné, praví-li se ,,die Entwicklung der Langen (t. j. ó a a) ist auf das Bsl.-Ar. beschránkt" (str. 8), protože to neplatí o baltštině veškeré. Autor se zastavuje také

při shodě v zastoupení indoevrop. palatál a pokládá ji za velmi

výmluvnou, ač tu není nic, co by ve skupině jazyků saternových ukazovalo na zvláštní stejný vývoj jazyků baltoslovanských a

indoíránských. Že by z asimilace v stind. švašurah a lit. šěšuras

vyplývalo, že za ie. palatály byly sykavky už v době, kdy jazyky baltoslov. a árij ské j eště nebyly od sebe odděleny, j ak po Kretsch merovi opakuje autor (str. 12), sotva je asi pravda.

Uvádí autor také shody, které při bližším ohledání shodami nejsou. Velmi cennou shodou se mu jeví na př. tvar instr. plur. o-kmenů v avestě a ve slovanštině, av. -uš = slov. -y. Ale shoda

tato jevíce než pochybná, avestské tvary jsou patrně avestské

novotvary (srv. mou Slov. deklinaci jmennou str. 163). Autor je nakloněn stále ještě věřit na identitu slov. aoristu typu padochb se stind. aoristy na -išam (str. 24)!

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sat, 14 Jun 2014 07:58:28 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

86 tjvahy.

Kapitoly o shodách v tvoření slov a v syntaxi jsou chu-dé,

tady jistě podrobnější zkoumání, které je ovšem na této půdě daleko obtížnější než v hláskosloví nebo tvarosloví, ukáže shod

ných rysů víc. Zato bohatý je oddíl o shodách lexikálních. Tu

po prvé učiněn soustavný pokus sebrati všecky výrazy, v nichž

se shodují jaz. baltskoslovanské a árijské na rozdíl od jazyků ostatních. Ovšem je cena této sbírky velmi relativní (a autor to

také sám přiznává): není jistoty, že se jednotlivé z těchto výrazů neobjeví při bližším zkoumání také v jazycích jiných; dále jsou mnohé etymologie dost pochybné (také .to autor hned v úvodní

kapitole na str. 7 připomíná) a některé jistě nesprávné a někdy etymologie správné nesprávně vykládány (na př. se vykládá na

str. 54, že ie. orbho- jen v slovanštině a stind. má Význam „klein,

schwach": stind. árbha- „klein, Kind", Čech. robě „kleinesKind"; autor nepoznal, že ve výraze slov. jde o deminutivum!): tak

ovšem statistický přehled toho, jak se jednotlivé výrazy po stránce formální shodují buď v obou skupinách vůbec nebo

v některých jejich částech (str. 57), nemá většího významu. Sbírku svou založil Arntz především na srovnávacím slovní

ku Walde-Pokorného, z něhož vypsal výrazy, objevující se

jen v baltoslovanských a árijských jazycích; že to pro řešení

otázek, o něž tuto jde, naprosto nestačí, netřeba dlouze dovozo

vati. Tu je potřebí podrobného prostudování tohoto materiálu

v jednotlivých jazycích a kritického jeho zpracování: toho ovšem u Arntza není. Arntz bral svůj materiál ze slovníku Wal

dova druhdy i s chybami: má z něho v slovanštině neexistující

formy bojetb, dojeib (str. 35). I z jiných chyb je patrné, že není s jazyky, s nimiž tu pracuje, dosti obeznámen. O H. Willmanové

Grabowské mluví v rodě mužském (str. 59); linguista, jenž pra cuie také s materiálem "s 1 o v a η s к v m. bv v tomto DřÍDadě

snad mohl podle jména poznat, že jde o dámu. Oldřich Ηи jer.

Drobné zprávy. Zasloužilého starostu Jednoty českých filologů uriiv. prof.

dr. Otakara Jirániho, kterého nečekaná smrt v 55. roce jeho ži vota vyrvala české vědě a vysokoškolské katedře, naší Jednotě a redakci Listů filologických neméně než rodině a přátelům, do

provodili jsme na poslední cestě dne 27. ledna 1934. Ve strašnickém krematoriu vzdali čest jeho památce za Karlovu universitu a její filosofickou fakultu děkan univ, prof. dr. Otakar Fischer, za ko

legy, Českou akademii věd a umění, Královskou českou učenou

společnost a Společnost přátel antické kultury univ. prof. dr. Fran tišek Groh, za Jednotu českých filologů a Listy filologické univ.

prof. dr. Miloslav Hýsek; tento projev p. místostarostův je výše otištěn v čele sešitu. Drobné nekrology přineslo mnoho denních listů a periodických časopisů, čtvero pietních vzpomínek na zesnu lého bylo ve chvíli takřka poslední vřaděno do druhé řady „Čtvrt

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sat, 14 Jun 2014 07:58:28 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions