View
217
Download
2
Category
Preview:
Citation preview
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague
Die lateinischen Adjektiva auf -lis. (Untersuchungen zur indogermanischen Sprach- undKulturwissenschaft hggb. v. K. Brugmann u. F. Sommer, 7) by Manu LeumannReview by: K. SvobodaListy filologické / Folia philologica, Roč. 46, Čís. 3/4 (1919), pp. 229-231Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23454033 .
Accessed: 14/06/2014 05:51
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp
.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.
.
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.
http://www.jstor.org
This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:51:19 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Úvahy. 229
zřejmou a pod dojmem usmrcení Aigislhova ani si jí řádně ne
uvědomí. Zbytečný rozhovor ve v. 1482 n. před usmrcením Aigis
thovým vykládá spis. lak, že mrtvola Klytaimestřina nebyla jen ukázána ve vratech paláce, nýbrž vyvezena na ekkyklematu a pak zase vtažena; současně byl Aigisthos veden násilně dovnitř. Dobu
vsunování ekkyklematu bylo třeba zaplniti řečí (v. výše o Ai. 585 η.). Filokteta napsal před Sofokleem již Aischylos a Euripides.
O obelstění Filokteta Odyseem a odnesení jeho luku vyprávělo se asi již v eposu. Sofokles zavedl novou postavu, Neoptolema, a tím vytvořil zajímavý konflikt. Jak se v něm udál duševní
převrat, nelíčil; nebyl by toho dovedl. Jednání Neoptolemovo není
zcela přirozené: mohl se pokusili hned pohnouti Filokteta věštbou
Helenovou. Tím by se arci byla hra záhy skončila, ťroto básník dává
mluviti osobám neurčitě o věštbě a teprve na konci jí plně užívá.
V poslední kapitole jedná U. Wilamowitz' o Oidipovi kolonském. Domnívá se, že k sepsání hry byl podnícen So
fokles Euripidovými Foiničankami (asi z r. 409), kde odchází slepý Oidipus s Anligonou do ciziny (v. 1710 n.). Podle Euripi dova Filokteta, kde se líčilo, jak se o pomoc Filoktetovu ucházeli
Trojane i Řekové, je kresleno, jak Oidipa chce získati pro sebe
Kreon a Polyneikes. Wilamowitz shledává v dramatě tendenci přá telskou Thebám (v. 606, 919, 937) a soudí z toho, že již ke
konci války pelopohneské byla v Thebách strana, jež se stavěla
proti spolku se Spartou. Jako ve svých dřívějších pracích odsuzuje Wilamowitz rozhodně a právem hledání t.zv. tragické viny u Oidipa; o ní Sofokles nic nevěděl. Právem také zamítá rhetorisujíci vý
klady L. Radermachera (vyd. v Berlíně 1909), jenž rozděluje řeči
na úvod, důkazy a závěr a pod. S textem zachází méně konser
vativně, než je nyní zvykem. Schvaluje staré opravy Elmsleyovy,
Hermannovy a j. a sám opravuje na př. ve v. 281 ποτέ místo
βροχών (přeneseno z v. 279), ve v. 367 αλις místo ίρις (z v. 372),
přemísťuje verše 327, 328, 331, 329, 330, 332 atd.
Kniha mladého Wilamowitze je zdravou reakcí proti nemír
nému psychologisování při výkladu diamat Sofokleových. Důkaz, že Sofokles usiloval více o účinný děj než o psychologii osob, se spisovateli zdařil. Avšak nebylo by správné upírali Sofokleovi
vůbec umění charakte'risacni; jak mu záleželo na líčení povah, vidíme nejlépe, srovnáme-li jeho hry s Aischylovými. S moderními
subjektivními dramaty a romány ovšem objektivní básníci starověcí
po stránce psychologické zavoditi nemohou. Κ. Svoboda.
Manu Leumann: Die lateinischen Adjektiva auf -lis.
(Untersuchungen zuř indogermanischen Sprach- und Kultur
wissenschaft hggb. v. K. Brugmann u. F. Sommer, 7). V Strass
burce 1917, K. J. Triibner. Str. V a 155. Za 7 mk.
V čelo svých výkladů staví M. Leumann zásadu Kretsch
merovu (Einleitung in die Altertumswissenschaft I1, str. 136),
This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:51:19 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
230 Dvahy.
že každý jazykový úkaz je třeba vysvětlovati z jazyka samého
a jen lam, kde je to nemožné, máme přihlédnout! k jazykům
příbuzným. Proto vychází od lalinských poměrů, snáší ze všech
jazykových období a pečlivě třídí podle významu veliké množ
ství latinských jmen přídavných v -lis. Podle toho, co předchá zí před příponou, rozeznává adjektiva v -íllis, -élis, -llis, -dlis, -ilis a -bilis.
Přídavná jména v -uns pocházejí od u- kmenu (tribus,
tribulis). 0 pedulis soudí spisov., že vzniklo podle *manûlis
(z manus; doloženo pouze manualis), podobně edulis snad
podle victňlis. Z přídavných jmen v -élis pochází fidělis od fidës. Nesnáze působí patruèlis a carduělis; spis. je vykládá rozlišením z -ílis. Příponu -ïlis u o-kmenů vykládá asi správně z tvarů v -í, označujících vlastnictví (srov. gen. sg. galll: subst.
galll-na), takže erilis znamená totéž co erl 'pánův'; Brugmann
(Grundr.2 11 1, str. 360) myslil, že tam bylo i přeneseno od i kmenů (hostis, hosUlis). Neprávem shledává v koncovce té peiora tivní význam (v puerilis, servilis, senilis a j.); význam ten
je ve slovech, ne v koncovce. Všechna tato i jiná adjektiva v -lis pokládá za denominativa. Exllis spojuje s ala ('bez křídel, lopatek', t. j. slabý), subtllis s těla 'tkanivo', anctle s *caela (;= caelatura z caedere).
Z adjektiv v -illis pokládá za nejstarší rnlis, aequalis pro shodu s τηλί-κος, πηλί-κος, ήλι-κες, όμήλι-κεζ· Domnívá se, že vznikla splynutím kmenů to-, suo-, aequo-, δμο· s *ali-, což
znamenalo stáří (srov. ném. alt). V talis původní význam 'tak
starý' ustoupil širšímu 'takový'. Podle aequalis bylo vytvořeno
sodalis, rivalis, conhibernalis. Jinde pochází -cdis z 1. dekli
nace (natura, naturalis)·, odtud bylo přeneseno i k jiným kme
nům jmenným (militaris, consularis a j.). Z adjektiv v -ilis vysvětluje utilis, habilis, labilis, nu
bilis, haplologií z utibilis, habibilis atd., facilis a similis z podst. jm. *simulum, *faculum; jako bylo od barba tvořeno
složené imberbis tak od *simulum dissimilis a odtud similis. U hojných adjektiv, zvláště z oboru řemesel (fictilis, flexilis), pak označujících pohyb (volatilis) a místo (aquatilis), jest při pojena přípona k part. perf. pass. (fictus).' Spis. domnívá se, že tu nebylo východiskem toto participium, nýbrž buď podstatné
jméno slovesné v -ti- (*fictis, srovn. fictio) nebo substantivum v -tlom (*textlom).
Adjektiva v -bilis spojuje, jak je zvykem, s jmény ná strojů v -bulum (stabulum, stabilis). Jejich vznik představuje si takto: ke *gnobulum 'znamení' bylo vytvořeno příd. jméno
ignobilis (srov. barba, imberbis) 'beze znamení', 'nepoznatelný', z toho pak gnobilis 'opatřený znamením', 'znamenitý'. Tak vy kládá trpný význam většiny těchto adjektiv (amabílis, invin cibilis). Starší, vzhledem k jejich původu, byl význam nástro
This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:51:19 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Úvahy. 231
jový {exorabile carmen "báseň, jíž se prosí'); z něho se vy vinul aktivní (stabilis, flebilis).
Výklady Leumannovy, ne vždy přesvědčivé, ale pečlivě zdůvodněné a samostatné, doplňuje a částečně opravuje jeho otec
Arnošt Leumann (na str. 138 n.), jenž také vydal knihu za syna sloužícího v poli. Vychází
— odchylně od svého syna
— od sanskrtu, a to od přivlastňovacích jmen přídavných v -in, tvořených zvláště k a- a ťí kmenům (ášva-h 'kůň', aévín 'mající koně'). Z toho
soudí právem, že již v prajazyku se tvořila adjektiva v -i- od
různých kmenů a že tedy není nutno odvozovati latinská ad
jektiva v -i- ze složených (ignobilis, dissimilis). Jména v -ilis vykládá dvojím způsobem: jednak souvisela s neutry v -lo
(agolum, agilis), jednak vznikla spojením kmene jmenného s kmenem *al-, značícím 'růsti' (humilis z hum-al-is). Ten
jest obsažen i v příponách -alis, -ílis aťd. (stažením z o-alis, i-alis). Příponu -tilis (ve fictilis a j.) vykládá z indoevropské přípony -tli, -tri, kterou nalézá v skt. -tri-ma a spojuje s pří ponou -ter, -tel jmen činitelských (sutor, sutilis). Z příbuzné přípony -tro, -tlo jmen nástrojových odvádí lat. -bulmn a -bilis.
A. Leumann své důkazy pouze naznačil, podrobněji jich
nerozváděje; přes to z nich vyplývá jasně, že adjektiva v -lis
nejsou do té míry latinskými novotvary, jak za to má jeho syn. Κ. Svoboda.
Jçzyk polski i jego historya z uwzglçdnieniem innych jçzy ków na ziemiach polskich. Část I. str. XVIII -j- 422 a část II. str. 548 (Encyklopedya polska, svazek 2. a 3., díl 3.). Nakladem
Akademii umiejçtnosci w Krakowie 1915, cena 24 K.
V práci, za léta válečná v slovanské filologii vykonané nebo
aspoň dokončené a vydané, patří beze sporu čelné a snad vůbec
první místo Polákům, i co se týče jakosti její i co se týče její
organisace a jejího rozsahu. Vedle prací monografických, hlavně
íioéova Przeglqdu jçzykowych zabytków staropol skich do r. 1543 — posoudil jej prof. Polívka v LF. 44, 1917,' 131 n. — vyšly za války dva filologické díly Encyklopedie polské, souborného to díla věnovaného historickému vývoji celé
kultury národa polského; r. 1915 jakožto 2. a 3. sv. Jçzyk
ρ o lsk i a r. 1918 ve sv. 21. a 22. Dzieje literatury piçknej w Ρ ois ce. Na první z nich, podávající celkový obraz vývoje
jazyka polského i dnešního jeho stavu se stručnou charakteristikou
ostatních jazyků zemí polských, upozornila včasná drobná zpráva v 42. r. Listů filol. (1915, 319), kde také vypočteno všech 25 článků 17 autorů, dále stručná zmínka Briicknerova s útočnou kritikou
v drobných zprávách v GModF. v 5. ročn. (r. 1917) na str. 466—8. Autoreferát Rozwadowského (RS. 7, 1914—5, 143 n.), z něhož se dovídáme o postupu práce i o zkušenostech z ní, při nesl i stručný obsah všech článků týkajících se polštiny.
This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:51:19 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Recommended