4
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague Die lateinischen Adjektiva auf -lis. (Untersuchungen zur indogermanischen Sprach- und Kulturwissenschaft hggb. v. K. Brugmann u. F. Sommer, 7) by Manu Leumann Review by: K. Svoboda Listy filologické / Folia philologica, Roč. 46, Čís. 3/4 (1919), pp. 229-231 Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague Stable URL: http://www.jstor.org/stable/23454033 . Accessed: 14/06/2014 05:51 Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at . http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp . JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range of content in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new forms of scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected]. . Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague is collaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica. http://www.jstor.org This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:51:19 AM All use subject to JSTOR Terms and Conditions

Die lateinischen Adjektiva auf -lis. (Untersuchungen zur indogermanischen Sprach- und Kulturwissenschaft hggb. v. K. Brugmann u. F. Sommer, 7)by Manu Leumann

Embed Size (px)

Citation preview

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Die lateinischen Adjektiva auf -lis. (Untersuchungen zur indogermanischen Sprach- undKulturwissenschaft hggb. v. K. Brugmann u. F. Sommer, 7) by Manu LeumannReview by: K. SvobodaListy filologické / Folia philologica, Roč. 46, Čís. 3/4 (1919), pp. 229-231Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23454033 .

Accessed: 14/06/2014 05:51

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:51:19 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 229

zřejmou a pod dojmem usmrcení Aigislhova ani si jí řádně ne

uvědomí. Zbytečný rozhovor ve v. 1482 n. před usmrcením Aigis

thovým vykládá spis. lak, že mrtvola Klytaimestřina nebyla jen ukázána ve vratech paláce, nýbrž vyvezena na ekkyklematu a pak zase vtažena; současně byl Aigisthos veden násilně dovnitř. Dobu

vsunování ekkyklematu bylo třeba zaplniti řečí (v. výše o Ai. 585 η.). Filokteta napsal před Sofokleem již Aischylos a Euripides.

O obelstění Filokteta Odyseem a odnesení jeho luku vyprávělo se asi již v eposu. Sofokles zavedl novou postavu, Neoptolema, a tím vytvořil zajímavý konflikt. Jak se v něm udál duševní

převrat, nelíčil; nebyl by toho dovedl. Jednání Neoptolemovo není

zcela přirozené: mohl se pokusili hned pohnouti Filokteta věštbou

Helenovou. Tím by se arci byla hra záhy skončila, ťroto básník dává

mluviti osobám neurčitě o věštbě a teprve na konci jí plně užívá.

V poslední kapitole jedná U. Wilamowitz' o Oidipovi kolonském. Domnívá se, že k sepsání hry byl podnícen So

fokles Euripidovými Foiničankami (asi z r. 409), kde odchází slepý Oidipus s Anligonou do ciziny (v. 1710 n.). Podle Euripi dova Filokteta, kde se líčilo, jak se o pomoc Filoktetovu ucházeli

Trojane i Řekové, je kresleno, jak Oidipa chce získati pro sebe

Kreon a Polyneikes. Wilamowitz shledává v dramatě tendenci přá telskou Thebám (v. 606, 919, 937) a soudí z toho, že již ke

konci války pelopohneské byla v Thebách strana, jež se stavěla

proti spolku se Spartou. Jako ve svých dřívějších pracích odsuzuje Wilamowitz rozhodně a právem hledání t.zv. tragické viny u Oidipa; o ní Sofokles nic nevěděl. Právem také zamítá rhetorisujíci vý

klady L. Radermachera (vyd. v Berlíně 1909), jenž rozděluje řeči

na úvod, důkazy a závěr a pod. S textem zachází méně konser

vativně, než je nyní zvykem. Schvaluje staré opravy Elmsleyovy,

Hermannovy a j. a sám opravuje na př. ve v. 281 ποτέ místo

βροχών (přeneseno z v. 279), ve v. 367 αλις místo ίρις (z v. 372),

přemísťuje verše 327, 328, 331, 329, 330, 332 atd.

Kniha mladého Wilamowitze je zdravou reakcí proti nemír

nému psychologisování při výkladu diamat Sofokleových. Důkaz, že Sofokles usiloval více o účinný děj než o psychologii osob, se spisovateli zdařil. Avšak nebylo by správné upírali Sofokleovi

vůbec umění charakte'risacni; jak mu záleželo na líčení povah, vidíme nejlépe, srovnáme-li jeho hry s Aischylovými. S moderními

subjektivními dramaty a romány ovšem objektivní básníci starověcí

po stránce psychologické zavoditi nemohou. Κ. Svoboda.

Manu Leumann: Die lateinischen Adjektiva auf -lis.

(Untersuchungen zuř indogermanischen Sprach- und Kultur

wissenschaft hggb. v. K. Brugmann u. F. Sommer, 7). V Strass

burce 1917, K. J. Triibner. Str. V a 155. Za 7 mk.

V čelo svých výkladů staví M. Leumann zásadu Kretsch

merovu (Einleitung in die Altertumswissenschaft I1, str. 136),

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:51:19 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

230 Dvahy.

že každý jazykový úkaz je třeba vysvětlovati z jazyka samého

a jen lam, kde je to nemožné, máme přihlédnout! k jazykům

příbuzným. Proto vychází od lalinských poměrů, snáší ze všech

jazykových období a pečlivě třídí podle významu veliké množ

ství latinských jmen přídavných v -lis. Podle toho, co předchá zí před příponou, rozeznává adjektiva v -íllis, -élis, -llis, -dlis, -ilis a -bilis.

Přídavná jména v -uns pocházejí od u- kmenu (tribus,

tribulis). 0 pedulis soudí spisov., že vzniklo podle *manûlis

(z manus; doloženo pouze manualis), podobně edulis snad

podle victňlis. Z přídavných jmen v -élis pochází fidělis od fidës. Nesnáze působí patruèlis a carduělis; spis. je vykládá rozlišením z -ílis. Příponu -ïlis u o-kmenů vykládá asi správně z tvarů v -í, označujících vlastnictví (srov. gen. sg. galll: subst.

galll-na), takže erilis znamená totéž co erl 'pánův'; Brugmann

(Grundr.2 11 1, str. 360) myslil, že tam bylo i přeneseno od i kmenů (hostis, hosUlis). Neprávem shledává v koncovce té peiora tivní význam (v puerilis, servilis, senilis a j.); význam ten

je ve slovech, ne v koncovce. Všechna tato i jiná adjektiva v -lis pokládá za denominativa. Exllis spojuje s ala ('bez křídel, lopatek', t. j. slabý), subtllis s těla 'tkanivo', anctle s *caela (;= caelatura z caedere).

Z adjektiv v -illis pokládá za nejstarší rnlis, aequalis pro shodu s τηλί-κος, πηλί-κος, ήλι-κες, όμήλι-κεζ· Domnívá se, že vznikla splynutím kmenů to-, suo-, aequo-, δμο· s *ali-, což

znamenalo stáří (srov. ném. alt). V talis původní význam 'tak

starý' ustoupil širšímu 'takový'. Podle aequalis bylo vytvořeno

sodalis, rivalis, conhibernalis. Jinde pochází -cdis z 1. dekli

nace (natura, naturalis)·, odtud bylo přeneseno i k jiným kme

nům jmenným (militaris, consularis a j.). Z adjektiv v -ilis vysvětluje utilis, habilis, labilis, nu

bilis, haplologií z utibilis, habibilis atd., facilis a similis z podst. jm. *simulum, *faculum; jako bylo od barba tvořeno

složené imberbis tak od *simulum dissimilis a odtud similis. U hojných adjektiv, zvláště z oboru řemesel (fictilis, flexilis), pak označujících pohyb (volatilis) a místo (aquatilis), jest při pojena přípona k part. perf. pass. (fictus).' Spis. domnívá se, že tu nebylo východiskem toto participium, nýbrž buď podstatné

jméno slovesné v -ti- (*fictis, srovn. fictio) nebo substantivum v -tlom (*textlom).

Adjektiva v -bilis spojuje, jak je zvykem, s jmény ná strojů v -bulum (stabulum, stabilis). Jejich vznik představuje si takto: ke *gnobulum 'znamení' bylo vytvořeno příd. jméno

ignobilis (srov. barba, imberbis) 'beze znamení', 'nepoznatelný', z toho pak gnobilis 'opatřený znamením', 'znamenitý'. Tak vy kládá trpný význam většiny těchto adjektiv (amabílis, invin cibilis). Starší, vzhledem k jejich původu, byl význam nástro

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:51:19 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 231

jový {exorabile carmen "báseň, jíž se prosí'); z něho se vy vinul aktivní (stabilis, flebilis).

Výklady Leumannovy, ne vždy přesvědčivé, ale pečlivě zdůvodněné a samostatné, doplňuje a částečně opravuje jeho otec

Arnošt Leumann (na str. 138 n.), jenž také vydal knihu za syna sloužícího v poli. Vychází

— odchylně od svého syna

— od sanskrtu, a to od přivlastňovacích jmen přídavných v -in, tvořených zvláště k a- a ťí kmenům (ášva-h 'kůň', aévín 'mající koně'). Z toho

soudí právem, že již v prajazyku se tvořila adjektiva v -i- od

různých kmenů a že tedy není nutno odvozovati latinská ad

jektiva v -i- ze složených (ignobilis, dissimilis). Jména v -ilis vykládá dvojím způsobem: jednak souvisela s neutry v -lo

(agolum, agilis), jednak vznikla spojením kmene jmenného s kmenem *al-, značícím 'růsti' (humilis z hum-al-is). Ten

jest obsažen i v příponách -alis, -ílis aťd. (stažením z o-alis, i-alis). Příponu -tilis (ve fictilis a j.) vykládá z indoevropské přípony -tli, -tri, kterou nalézá v skt. -tri-ma a spojuje s pří ponou -ter, -tel jmen činitelských (sutor, sutilis). Z příbuzné přípony -tro, -tlo jmen nástrojových odvádí lat. -bulmn a -bilis.

A. Leumann své důkazy pouze naznačil, podrobněji jich

nerozváděje; přes to z nich vyplývá jasně, že adjektiva v -lis

nejsou do té míry latinskými novotvary, jak za to má jeho syn. Κ. Svoboda.

Jçzyk polski i jego historya z uwzglçdnieniem innych jçzy ków na ziemiach polskich. Část I. str. XVIII -j- 422 a část II. str. 548 (Encyklopedya polska, svazek 2. a 3., díl 3.). Nakladem

Akademii umiejçtnosci w Krakowie 1915, cena 24 K.

V práci, za léta válečná v slovanské filologii vykonané nebo

aspoň dokončené a vydané, patří beze sporu čelné a snad vůbec

první místo Polákům, i co se týče jakosti její i co se týče její

organisace a jejího rozsahu. Vedle prací monografických, hlavně

íioéova Przeglqdu jçzykowych zabytków staropol skich do r. 1543 — posoudil jej prof. Polívka v LF. 44, 1917,' 131 n. — vyšly za války dva filologické díly Encyklopedie polské, souborného to díla věnovaného historickému vývoji celé

kultury národa polského; r. 1915 jakožto 2. a 3. sv. Jçzyk

ρ o lsk i a r. 1918 ve sv. 21. a 22. Dzieje literatury piçknej w Ρ ois ce. Na první z nich, podávající celkový obraz vývoje

jazyka polského i dnešního jeho stavu se stručnou charakteristikou

ostatních jazyků zemí polských, upozornila včasná drobná zpráva v 42. r. Listů filol. (1915, 319), kde také vypočteno všech 25 článků 17 autorů, dále stručná zmínka Briicknerova s útočnou kritikou

v drobných zprávách v GModF. v 5. ročn. (r. 1917) na str. 466—8. Autoreferát Rozwadowského (RS. 7, 1914—5, 143 n.), z něhož se dovídáme o postupu práce i o zkušenostech z ní, při nesl i stručný obsah všech článků týkajících se polštiny.

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:51:19 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions