Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Geschichte der griechischen Litteratur in der Alexandrinerzeit. I. svazek II. svazek by FranzSusemihlReview by: Frant. ČádaListy filologické / Folia philologica, Roč. 21, Čís. 1/2 (1894), pp. 116-118Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23436457 .

Accessed: 15/06/2014 10:36

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.214 on Sun, 15 Jun 2014 10:36:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

116 Úvahy a zprávy.

stické. A sice pojednává o památkách stavitelských, sochařských, o předmětech z pálené hlíny, malovaných vasách, mincích, ka

menech řezaných, bronzích a špercích. Zvláště zdařilé jsou stati o starším sochařství řeckém, o terrakottách a o vasách.

V čele každého oddílu uveden výbor příslušné literatury. Litovati

jest jen, že není v dílo pojata doba římská, taktéž úplné mlčení

o malířství těžko lze schvalovati. Obrázků rovněž bychom si přáli více —

aspoň tolik, kolik je památek v knize popisovaných. Jinak

však lze knihu doporučiti jako dobrý a spolehlivý úvod v řeckou

archaeologii. Skoda, že p. Friesenhahn zkalil pěkný dojem knihy

chybným překladem některých míst.

Obšírnější jest rukověť Murrayova. Vznikla z veřejných

přednášek, které konal Mr. Murray k vyzvání archaeologické

společnosti skotské r. 1887 v Edinburku. Odtud také vyklá dáme si, že spisovatel nepouští se do podrobného výkladu spor

ných otázek, nýbrž vždy jen stručně mínění své označuje. Proto

jest tu také odkazů na příslušnou literaturu méně, než bychom očekávali. Spisovatel, podav nejprve přehled všech oborů umě

leckých v době archaické, probírá pak každý obor jednotlivě. Jsou to, jak již na titulním listě označeno, vasy malované, obrazy vryté v bronzu, kameny řezané, reliefy, sochy, předměty z pá lené hlíny, dále malířství a stavitelství. Látka probrána všude

dosti do podrobná, jen v části o stavitelství jednající přestal

spisovatel, nepokládaje se za odborníka, na několika stručných po známkách všeobecných (p. 444—473) a odkazuje čtenáře k dílům

příslušným. Za nejzdařilejší části pokládáme výklad o vasách a o malířství. Pozoruhodný jest také pokus, pojednati o reliefech a o sochách odděleně. Za obrazy voleny především památky chované v Britském Museu, jichž kustodem Mr. Murray jest. Provedeny jsou velmi pečlivě; z 21 tabulek jest 7 malováno

(vasy), 10 zhotoveno světlotiskem.

Končíme oznámení toto s přesvědčením, že obě knihy uve dené budou dobrou pomůckou všem, kteří obírají se klassickou

»Λ*ίο1»8"· Frant. Cfroh. Frant. Groh.

Franz Susemihl: Geschichte der griechischen Litte ratur in der Alexandrinerzeit. Leipzig (Teubner). I. svazek 1891, str. 907. II. svazek 1892, str. 771.

Samostatné spracování dějin literatury řecké za doby tak řečené alexandrijské bylo dávným přáním zajisté všech, kdo chtěli nabyti jasnějšího a důkladnějšího pochopení celé této doby anebo jednotlivých spisovatelů, ať básníků ať prosaiků, za ní činných. Jednotlivá odvětví literatury této doby byla spracována mono

graficky od Němců i od Francouzů; nicméně dějiny literatury

This content downloaded from 195.34.79.214 on Sun, 15 Jun 2014 10:36:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 117

alexandrijské vůbec spracovali jen Bernhardy a Christ, a to onen

více v podrobnostech, tento pak spíše stručně, za to však pěkně a přehledně. Nové dílo Susemihlovo vzbuzuje úctu každého již

značným svým objemem a vzbudí ještě větší, přihlédne-li blíže

a počne se probírati celou obrovskou spoustou jednotlivostí, na

kupených zejména v obšírných poznámkách, z nichž na př. po známka o dílech pseudoaristotelských zaujímá I. str. 155—167, aneb poznámka o alexandrijském „kanónu" I. str. 444—447

a poznámka o dějinách anthologie II. str. 566 —573 drobného

petitového tisku! Již pro tuto důkladnost, s jakou respektována co možná veškerá literatura novější, arci dílo Susemihlovo podrží trvale cenu a jest i bude nezbytným pro každého, kdo bude se

chtíti obírati některým literárním zjevem této doby.

Ale jako neobmezene sluší vzdáti chválu knize busemihlove,

pokud se týče sneseného ohromného materiálu, — v čemž ho

podporovali zejména G. Knaack (spracoval kapitolu o epigrammu), M. "Wellmann (pojednal o lékařích mimo Metrodora, Herofila

a Eratosthena) a E. Oder (spisy hospodářské, snáře, gastrono

mické knihy atd.) — tak málo koho as může uspokojiti forma

a vnitřní spůsob zpracování. Susemihl věnoval knihu svou E. Zelle

rovi (na počest jeho sedmdesátiletých narozenin), protože, jak

vyznává, ve věci i formě od něho obdržel nejvíce poučení, i zvolil

si prý více za vzor známé dílo jeho, než-li Teuffelovy dějiny římské literatury. Ye skutečnosti však kniha jeho mnohem více

podobá se známému dílu Teuffelovu, nežli Zellerovým dějinám řecké filosofie, jimž leda důkladností poznámek se značněji blíží.

Neboť marně by kdo čekal v Susemihlově práci jakýs takýs pokus o pragmatické dějiny literatury alexandrijské doby. Naopak Suse

mihl nepřidržel se přesněji ani eidografického ani chronologického rozvrhu svého materiálu, ale vměstnal jej do 38 kapitol, jež často spolu málo souvisí a jsou velmi různé délky i obsažnosti.

Nastíniv v úvodu vznik a rozvoj hellenismu, zmíniv se o středi

skách studii v této době a o zásluhách Seleukovců, Attalovců

a Ptolomaiovců (str. 1—10), počíná dějiny literatury této doby v prvé kapitole (str. 10—166) filosofií až po 2. polovici 2. stol. Pak v 2.—10. kap. (str. 167—309) jedná o poesii (elegické, idylle, mimiiambu, liilarotragoedii, kinaedické poesii, o nové komoedii, tragoedii a poesii didaktické), v 11. kap. (str. 309—327) o pro saických plodech Hekataiových, Euhemerových a pod., v kap. 12.

0 Zenodotovi a nejstarších grammaticích alexandrijských, jakož 1 o alexandrijských bibliothekách (str. 327-346); 13. kap. věnována

jest pouze Kallimachovi a glossografu Filemonovi (str. 347—374); v 14. zase pojednává o básnictví theogonickém a vlastním eposu

(str. 374—408); 15. kapitolu zaujímá jediný Eratosthenes (409 až 428), 16. pak Aristofanes Byzantský, Leogoras, Kallistratos

atd. (428—463), 17. Antigonos z Karystu a paradoxografové (464—486); v 18. probírá sběratele anekdot, v 19. spisy pinako

This content downloaded from 195.34.79.214 on Sun, 15 Jun 2014 10:36:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

lig Úvahy a zprávy.

graficko-bibliografické a dějiny literatury i filosofie, v 20. spiso vatele o umění, v 21. a n. historiografii (mimo Polybia), geo grafii a periegetická díla, v 23. spisy mathematické, v 24. díla medicínská, v 25. hospodářská, gastronomické traktaty a pod. Touto kapitolou končí se první díl a v druhém začíná v kap. 26. mluviti o pergamské škole filologické, v 27. mluví o Apollo dorovi a vůbec o mythografech, v 28. zase o filosofech (stoických), Boethovi a Panaitiovi, v 29. o Polybiovi a Poseidoniovi, v 30. opětně probírá grammatiky pozdější, v 31. jedná o rhythmickýcli studiích této doby, v 32. zase o filosofech pozdějších, v 33. zase

o pozdějších historicích, v 34. o lékařích, v 35. o řečnictví a rhe

torských studiích, v 36. o lyrice a epigrammu, v 37. o novelle

a románu, jakož i o epistolografech, i zakončuje dílo 38. kap.,

mající za předmět židovsko-řeckou literaturu.

Jak již z načrtnutého přehledu obsahu patrno, jest leckdy

následující kapitola s předcházející téměř beze vší souvislosti, a věci k sobě náležící od sebe jsou roztrhány. Tak na př.,

abychom podrobněji ještě ukázali k některým takovým zjevům, o alexandrijských bibliothekácli jedná se jednak v úvodě, jednak v kap. 12., aneb výklad o Antigonovi z Karystu roztržen v kap. 17. a 20., ač na př. Eratosthenovi a j. věnována samostatná

kapitola. O chorizontech, Xenonovi a Hellanikovi, jedná spiso vatel teprve v II. str. 149 n., ač sám doznává na str. 150, že

byli, ne-li staršími, aspoň vrstevníky grammatika Aristarcha, o němž promluvil již I. str. 450—463.

Jednotlivé kapitoly probrány opět s filologickou důkladností, ale o obsahu spisů velice skrovně pověděno ; to zejména platí o filosofech, u nichž nikde ani pokus není učiněn vytknouti třebas

jen charakteristický nějaký rys jich nauky. V této příčině neod

nese si čtenář téměř žádný užitek z knihy Susemihlovy, leda z úvodů, jež předesílá někdy několika kapitolám a v nichž —

to třeba s pochvalou uznati — velice případně často charakteri

suje i vysvětluje ráz dotyčného odvětví literatury za této doby.

Celkový úsudek o knize Susemihlově zní tedy, že to kniha, která nehodí se k souvislé četbě, ale za to tím důležitější jest

jako naleziště při vyhledávání materiálu, který arci teprve nutno

náležitě spracovati. Tak ostatně soudí z části i Susemihl sám o své práci (I. str. VII); jisto jest, že hlavní váha v ní spočívá v poznámkách, nesmírně hojných, obšírných a důkladných, ač arci by bylo leckde možné ještě doplnění (jako při dialozích, σχντικοΐ řečených, I. str. 21, pozn. 62 b mělo se odkázati k pracím Teichmiillerově, Schanzově aj., aneb při komoedii ke knize Deni sově atd.), jak toho nejvýmluvnějším důkazem jsou několikeré dodatky I. str. 884—907 a II. str. 657—701, 701—715, jakož i předmluva k II. dílu. Užívání knihy učinil možným velmi důkladný rejstřík (str. 716—771), který sestavil A. Brunk.

Frant. Cáda.

This content downloaded from 195.34.79.214 on Sun, 15 Jun 2014 10:36:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions