Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Indogermanische Ablautprobleme. (Untersuchungen zur indogermanischen Sprach-undKulturwissenschaft, herausgegeb. von K. Brugmann und F. Sommer, Nro 6.) by HermannGüntertReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 45, Čís. 6 (1918), pp. 374-378Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23445332 .

Accessed: 15/06/2014 07:43

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.198 on Sun, 15 Jun 2014 07:43:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

374 Úvahy.

Srovnávaje český překlad s originálem, užíval jsem vydání Isidora Hilberga (S. Eusebii Hiero.nymi opera I 1. Epistularum pars I: Epistulae I—LXX, ve Vídni 1910, sbírky latinských otců církevních, vydávané vídeňskou akademií, sv. LIV). Překlad

je dobrý, většinou správný; tu a tam najdou se chyby (v listě 60,

5, 2, sír. 276 překladu slova: Sciebam me genuisse mortalem

překládána: svěděl jsem, že jsem se zrodil smrtelným* místo »že jsem zrodil smrtelného»); ale povážiti třeba i nesnáze,

jež působil text, k němuž není kommentářů, a k tomu nepří

stupnost mnohých pomůcek v odlehlém místě, kde bylo překlá dáno. Proto asi nebyly přidány poznámky, jichž nedostatek

čtenář-laik někde nemile ponese. Řecká slova v text vtroušená

na příklad nejsou vůbec překládána.

Listy Jeronymovy podobají se svým vnějším uspořádáním sbírce Ciceronových listů ad íamiliares; obsahujít nejen dopisy otce církevního různým adressátům, nýbrž také listy jemu posí

lané, tak na př. list 56 psal sv. Augustin. Podobnost s korres

pondencí Ciceronovou jest ovšem pouze vnější; kdežto Gicero

psal valnou většinu svých listů nejdůvěrnějším přátelům, otevřel

v nich srdce a ledví a dotýkal se současných událostí bez obalu,

psal sv. Jeroným valnou část svých listů pro veřejnost; mnohé

z nich se týkají učených otázek, výkladu míst bible atd., ně

které jsou celá pojednání. Jen málokdy uhodíme na notu osobní.

Pro poznání rázu doby jsou i takto pramenem důležitým; po znáváme z nich stav církve, křesťanské askese a pod., z někte

rých míst (konec listu 60.) i stav říše římské. Nejsou bez vý znamu ani pro klassického filologa. List 33., kde srovnává sv.

Jeroným Origena s Varronem, obsahuje seznam spisů Varrono

vých, důležitý, třeba neúplný; z listu 60. dovídáme se cenných

zpráv o útěšných spisech řeckých filosofů a Giceronově Conso

latio atd. Latinské klassiky zná sv. Jeroným výborně a cituje velmi často, zvláště Horatia a Vergilia, řecké mnohem méně;

nejčastěji ovšem se dovolává míst biblických. Překlad listů sv. Jeronýma dělá jménu vydavatelství (Dobré

dílo) vskutku čest. Přáli bychom si, aby věnovalo svou pozornost také jiným otcům církevním; z latinské literatury patristické máme

přeloženo velmi malo, z recke, pokud vím, snad nic. A. Salač.

Hermann Gûntert, Indogernianische Ablautprobleme. Untersuchungen uber Schwa secundum, einen zweiten indogermani schen Murmelvokal. (Untersuchungen znr indogermanischen Sprach und Kulturwissenschaft, herausgegeb. von K. Brugmann und F.

Sommer, Nro 6.) Ve Strasburce, 1916, K. J. Triibner. Str. XII a 158. Za 9"45 Mk.

Případy takové jako ř. πίτνημι vedle πετάνννμι, σκίόνημι vedle σκεόάννυμι, aiol. πίσνρες vedle att. τέτταρες, γυνή vedle

boiot. βανά a slov. sena, r. vít ς vedle lat. nox, sl. *nkq (čes. řku

This content downloaded from 188.72.126.198 on Sun, 15 Jun 2014 07:43:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 376

pol. rzke atd.) vedle *rekti (csl. rešti, čes. řéci atd.), svvati vedle

zovq, lit. grldyti vedle lat. gressus, lit. ùpè, řeka' vedle stprus.

ape ,řeka', apus ,pramen1, ř. όπός fšťáva' atd. zcela zřetelně

vedly k předpokladu, že vedle plného stupně e —- o a vedle stupně nullového býval ještě stupeň se samohláskou redukovanou, jež v jednotlivých jazycích různě se jeví. Κ předpokladu takovému

vedly také tak evidentní shody jako mezi ř. μαν-ήναι, si. mtn-èti

lit. min-'éti, got. mun-an. Ale různé zastoupení tohoto reduko

vaného vokálu i v jazyce témže (srv. řec. γυνή a βανά) značně

zatemňovalo tuto věc. Se zřetelem k dvojicím lit. iípé : stprus.

apus, lit. ugnls : sl. ogm, ř. δννμα : δνομα, ř. ννξ : lat. nox, f. δννξ : sl. nogztb, ř. φνλλον : lat. follium atd. na straně jedné a ř. πίτνημι vedle πετάνννμι, πίσνρες vedle τέτταρες, sl. rvk

vedle rek- atd. na straně druhé bylo na snadě domnívati se, že

řec. t v, slov. & 5, lit. i « ve slabikách redukovaných jsou v poměru témž jako e o na slupni plném. Ale jsou zase doklady mluvící proti tomu: nalézáme i vedle plného o (na př. lit. pilïs

,hraď vedle řec. πόλις, lit. glrè ,les' vedle slov. gora atd.) a

naopak u vedle e, takže tento názor o rozdělení i u na stupni redukovaném nemohl být správný. A tak přes tak výmluvné svědectví dokladů dost četných tato nejasnost způsobovala, že

mnozí jazykozpytci — a snad lze říci, že většina, — stavěli se

k předpokladu takového redukovaného vokálu, vzniklého redukcí

samohlásek krátkých e o a, odmítavě a ani u těch, kdo vokál

takový uznávali, (na př. Fortunatov, Meillet, Hirt) nebylo jednoty a plné jasnosti o této věci. Byli to zvláště jazykozpytci slovanští

a z jiných ti, kteří se intensivěji obírali jazyky slovanskými, kteří

zřejmými poměry jaz. slovanských vedeni uznávali pro prajazyk

takovýto redukovaný vokál vzniklý redukcí samohlásek krátkých. ■Giintert učinil si úkolem vnésti světlo do těchto na první pohled

zmatených věcí; volil k tomu cestu jedině možnou — divno dost, že při zvláštním rázu a zásadní důležitosti těchto zjevů dosud

nikdo této cesty k jejich osvětlení nevolil —: sebral všecky pří

pady sem náležející, aby našel, nelze-li z nich vyčisti zvláštní

nějaké podmínky pozorované rozmanitosti; vychází při tom od

řečtiny, jež trojím zastoupením (t, v, a) skýtá obraz nejpestřejší. Methoda tato, tolikrát osvědčená jinde, osvědčila se i zde.

Ukázalo se, že ve všech případech jde o pokračování vokálu

původně téhož, jenž v řečtině podle okolností různě se jevil:

jako a v postavení takovém, kde nepodléhal zvláštnímu vlivu

okolí (χανδ-άνω vedle χείσομαι z *χενδ-σομαι, διδάσκω z *δι δάκσκω vedle lat. decet, fZoceo); jako í, bylo-li v následující slabice i i (χί}ιζός, kde ζ je z di, vedle χ&ές, χίλιοι vedle aiol. χέλλιοι, ϊα'άι od koř. es- ,býti') nebo u u (πίσνρες vedle

τέτταρες, boiot. πρισγεΰς vedle πρεσβεύω atd.); a konečně jako v v sousedství souhlásek labiálních, labiovelárních a velárních

po nosovkách a liquidách (na př. φύλλον vedle lat. foliům,

This content downloaded from 188.72.126.198 on Sun, 15 Jun 2014 07:43:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

376 Ûvahv.

μνλλω vedle si. meljq, νύξ vedle lat. nox). Toto poznání ved&

ku předpokladu jedné původní hlásky, jež kdysi existovala vedle

plného e, o a v poměru k těmto hláskám plným se jeví jejich redukcí. V jazycích ostatních je její zastoupení již jednotnější, jeví se jako a v latině, keltštině, albánštině, armenštině a jaz.

árských, v jaz. balto-slovanských jako i (= slov. b) a v germán

ských jako u. Srv. na př. s řec. πίσυρες, lat. quattuor, sl.

*čbtyre (čes. čtyři atd.) vedle plného stupně s e v ř. τέτταρες, csl. četyre, lit. keturl atd. Baltské u a slov. z v některých pří

padech vysvětluje se tím, že již v prajazyce redukovaný tento

vokál kvality neurčité v sousedství labiál a labiovelár přecházel v w; odtud na př. si. *gzrnz (rus. ropm. ,krb') vedle lat. fornus, nebo lit. ùpé vedle ř. δπος atd. Také v jiných jaz. se ovšem

za těchto okolností objevuje u.

Tento redukovaný vokál prajazykový případně nazývá Giin

tert »šva secundum* se zřetem k obdobnému vokálu, jenž v pra

jazyku vznikl redukcí samohlásek .dlouhých a pro nějž obecně

bylo přijato pojmenování Fickem navržené »šva indogermanicum*. Ale s grafickým označením, jež Giintert pro oba tyto zvuky na

vrhuje, nelze souhlasiti : Giintert označuje šva secundum znakem 9,

jehož dosud užíváno pro šva indogermanicum, pro toto pak užívá

znaku nového υ. Není radno dávali obecně již vžitému znaku 9

nový význam, působí se tím jen zmatek. Nejlépe snad by bylo označovati toto »šva secundum* ve shodě s jeho pojmenováním d2 a šva dávno již poznané a uznané 9X.

Předpoklad tohoto redukovaného vokálu a2 je tím pravdě

podobnější, že se tím dostává přirozenějšího výkladu některým

zjevům, jež dosud obyčejně byly vykládány způsobem dosti

umělkovaným; odpadá na př. předpoklad papírových útvarů rr,

11, nn, t. j. slabičných liquid a nosovek před samohláskou, jež musil jazykozpyt předpokládali, pokud uznával proti er, el (re, le)

jen stupeň nullový r, Z; pak μαν-ήναι vedle μεν- nedovedl

vyložit jinak, než předpokladem záhadného *mnn-. Podivných těchto útvarů nepotřebujeme, uznáme-li vedle men- redukované

me2n- atd. Předpokladem takovéto redukce lze také odstranit

nesnáz, kterou působí při výkladech dosavadních dvojité zastou

pení liquid a nosovek samohláskových v některých jazycích

(v řečtině, germánštině, keltštině). Giintert dovozuje, že střídnicí

za r l je v řečtině ρα, λα, kdežto αρ, αλ že je za s2r, θ21, čemuž

nasvědčuje i ta okolnost, že αρ, αλ bývá tam, kde na stupni

plném je vokál před liquidou. Podobně v keltštině je ri, li za

f, l, kdežto ar, al, jež vykládáno jako druhá střídnice slabiko tvorného l r, je podle Giinterta z a3r, d2l, a v germánštině ru

lu má u z redukovaného vokálu proti ur ul, jež je za býv. f, l.

Pro redukci krátké samohlásky uplatňuje tu Giintert důvod, který z materiálu slovanského zejména jasně vysvítá a na který upo zornil již Gebaner Hist. Mluvn. 1, 23 srovnávaje prasl. *gnměti

This content downloaded from 188.72.126.198 on Sun, 15 Jun 2014 07:43:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 377

s *wbrtěti nebo mbněti s mznqti, kde podle theorie běžné má

býti v obou případech střídnice za totéž r nebo n, ale je za ně jednou tr, w, a po druhé n, iVb. » Místo jednostejného r l m η dlužno předpokládati r atd. se samohláskou vzniklou oslabením z e<, praví Gebauer na uvedeném místě — to je totéž, co do

vozuje prostředkem týmž nyní Gíintert.

I jiné ještě věci, nevysvětlené dosud uspokojivě, pokouší se Giintert vyložiti na podkladě této redukované hlásky. Tak na př. délku nullového stupně T, U vedle plného stupně ei eu vykládá Giintert pravděpodobně tím, že v prajazyce redukovaný vokál

splýval s následujícím i u v l, U pod přízvukem, jinak měnil se

před ním v i u; tím stává se nám jasným střídání l : ii, ΰ : un, které bývalo dosud dost mechanicky vykládáno vlastně jen kon

statováním fakta, že 1 ΰ před samohláskami přešlo v ii uu. Slov.

kry : Icrzve vedle ř. κρέ(β)ας, siř. kravíh představuje pův. *kr3„u-.

jež již v prajazyce přešlo v *kruu- (lit. krùvinas ,krvavý', lat. cruentus) a *krtl- (av. χηΐηι,syrové maso', stind. krurás, krvavý', lat. críidus atd.). Tím také lze vyložit střídání 1, a ï, û a w v témž slově (lat. virus, ř. ιός vedle stind. visâtm, si. synz, lit.

sunùs, stind. sUniíh vedle got. sunus atd.; patří sem také lat.

vir vedle lit. výras a sti. vlrcíh, jehož Giintert neuvádí). li těmto a jiným ještě závěrům dospěl Giintert rozborem

přečetných jednotlivostí, o nichž nelzo se zde šířili. Jsou mezi

těmito výklady jednotlivými i takové, s nimiž sotva možno sou

hlasiti. Tak na př. vykládá Giintert ř. ίππος z *θ2κβος (sir. 25) tak, že 92 před skupinou ku přešlo v u (— ř. v)\ za počáteční u- mívá řečtina b- (ϋπο : sti. úpci atd.), čímž by byl vysvětlen

záhadný spiritus asper tohoto slova; v potom přešlo v ι před u (ř. f) následující slabiky (srv. πίσυρες atd.). Je to cesta dost klikatá, kterou se ř. ίππος vykládá, ale bylo by lze výklad tento přijmout, kdyby mu nic nevadilo. Ale — nehledě k tomur že předpokládané pro řečtinu *9jíuos je úplně osamoceno, ježto všude jinde slovo to má znění s plným stupněm samohlásky ko

řenné *ek'uos, — je podstatná závada trvám v tom, že pro pra

řečtinu nutno předpokládati ve slově tom spiritus lenis, jak je viděli z komposit Λεύκιππος, "\λκιππος, Δέρκιππος, Γλαύ κιππος, 'Αρίστιππος, Νίκιππος a ζ argivského Ίπομεόον (Gol litz-Bechtel 3260); srv. Boisacq Dictionnaire élym. 380, Ktihner

Blass Ausfiihr). Gramm. 1, 109. Vyvinul se tedy patrně spiritus

asper teprve časem a nesouvisí s prařeckým vývojem u- v-.

Rus. ciifltTb vykládá se na str. 17 ze základu s redukovaným vokálem (*ss.2d-); jak si máme rus. i zde vyložit za býv. 92, jež

jinak dává do slov. b, spisovatel nevyložil, ft. λύκος, lat. lupus

(a případy obdobné lu ru za prajaz. id uf) vykládá Giintert

již prajazykovou změnou *uljcu- ve *ulukw, *lukH (str. 35 n.). Snad přece stačí prostě předpoklad změny *ulku- v *luku-r s čímž lze srovnati srb.-chrv. skruna za skvrna (AslPh. 33, 44).

This content downloaded from 188.72.126.198 on Sun, 15 Jun 2014 07:43:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

378 Úvahy.

V rus. ipiifluaTb vedle cslov. tri desete vidí Guntert (str. 88) po pří kladě Fortunatovově a Meilletově touž redukci jako v sthn. dri-sug a arm. tasn, t. j. -dcafa z prasl. *dbset- a to z *

dosnít-. Jistě neprá

vem, ras. -dcat není nic jiného než csl. desete; srv. docela obdobný

zjev v lot. vienpacmit ,11', dvipacmit ,12' atd. za vien-pa-desmit, div-pa-desmit (Endzelin JlaTHinCKie npea^ora 1, 144).

Slovanština vůbec nezaslouženě ustupuje u Giinterta ve

srovnání s jazyky jinými do pozadí. Praví sám na str. 89: >wir

geben gerne zu, dass das slavo-balt. Sprachgebiet filr unsere

Frage nur geringe Ausbeute gewâhrU. Že to není po právu, vi

děli již z toho, co zde řečeno: právě slovanština zcela zřetelně

ukazuje na existenci redukovaného vokálu, kterou Guntert doka

zuje, a ukazuje také na důležitý moment, který o existenci té

výmluvně svědčí. Ze slovanštiny mohl uvésti dokladů a příkladů mnohem více, než uvedl: uvedeno býti mělo na př. nbznqti vedle nošb, hlo vedle stind. tálam ,půda, země' (a lit. tilés

,prkénka na dně člunu' vedle stprus. talus), brbdq (čes. brdu, ■csl, neprěbrbdomn) vedle bresti atd.; o slovanských dokladech

takového a2, jež v prajazyce přešlo v u, není v knize nic, ač

gwiati vedle šenq, zvvati vedle zovq je poučné. Naopak nepatří mezi příklady t za zcela jistě čbso (str. 88). Stprus. kurwis

,vůl' je velmi nejistý doklad pro redukci vokálu, jenž v plném

stupni je v lit. kárvě, csl. krava atd. : nejnověji Briickner (KZ.

48, 195) má znění staropruské prostě za reprodukci polského karw. Ve slovanských věcech vyskytují se nepřesnosti i chyby; csl. pélena, slovin. pléna na př. nemůže býti z *p32lnd (str. 57); rus. nanepTb a cepirb jsou na téže stránce uvedena v takové

souvislosti, jako by měla původní e. Z omylů jiných upozorňuji

zde, že vytištěno je e místo a na str. 57 a 87, že na str. 49

v ř. 14 shora vytištěno caper m. opera v ř. 17 aper m. caper, na str. 46 místo KZ. 46, 1 ff. má býti 46, 309 ff.

Není tedy věc úplně nová, co Guntert ve své knize dovo

zuje. Mnozí najdou zde rozvinutí a podrobné odůvodnění názorů,

jež jim samým tanuly na mysli o věcech, o nichž se tu vy kládá. Ale je velkou zásluhou Giintertovou, že věc tuto konečně

objasnil na podkladě co možná úplného materiálu a v celém

rozsahu. V literatuře o ablautu, nikterak chudé, je to článek

velmi významný; jsou tu zřetelně vysloveny jedině správné ná

zory o složitosti zjevu, jejž tímto jménem označujeme, dotčeno

tu také některých otázek jiných, jako té, kdy naslává úplná ztráta vokálu, kdy jen jeho redukce; auktor resumuje zde také

své výklady o vzniku stupně o vedle e, jež podal v samostatné

studii v IF. 37, 1 — 87. Úvodem vyvrací Giintert Pedersenovy

námitky proti 9, ; námitky ty byly odmítány, pokud vím, obecně, ale vyvraceny nebyly: stalo se to na prvních stránkách této

Kniny a to s plným zdarem. Oldřich Hujer.

This content downloaded from 188.72.126.198 on Sun, 15 Jun 2014 07:43:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions