Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Studien zum Theseustempel in Athen (Abhandlungen der Sächsischen Akademie derWissenschaften zu Leipzig, Phil.-hist. Kl. 47, 2) by Herbert KochReview by: K. SvobodaListy filologické / Folia philologica, Roč. 80, Čís. 1 (1957), pp. 132-133Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23460467 .

Accessed: 14/06/2014 06:16

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.78.49 on Sat, 14 Jun 2014 06:16:43 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

132 Referáty

i rozšiřoval, pozměňoval a stavěl do pozadí, poněvadž byly pro něho jen prehistorií vlast ních událostí. Kromě toho K. pozoruje v Iliadě především uvolnění determinismu.

Zároveň však bozi zasahují do lidského jednání u Homéra více než u jeho předchůdců, vzniká typický „božský aparát". Je to způsobeno podle K. jednak tím, že Homér ztotožni]

daimony — v lidové víře blíže neurčené síly, způsobující zdar a nezdar lidského počínání

přímo s olympskými bohy, jednak všeobecně Homérovou snahou po větší názornosti

a jeho úsilím vysvětlit všechny motivy jednání. Této snaze neodporovaly ani názory o ma

gickém zasahování bohů nebo božském impulsu, zvláště když archaický člověk si před stavoval v určitém rozštěpení mysli, že v silném afektu nejedná sám, ale působí na něho

cizí síla. Homér je podle K. přímo nucen připustit téměř neustálé zasahování bohů; ubírá

mu však zpravidla nadpřirozený charakter a přizpůsobuje boží jednání lidskému. Bozi vy

stupují v lidské podobě, lze u nich pozorovat někdy přímo i chování tehdejší iónské šlechty nebo způsob, jakým jeden vojevůdce jedná s druhým. Božský svět je přirozenější a lid

štější než v starších eposech, vyznačujících se ztrnulým determinismem.

К. podrobně rozebírá božskou epifanii, ukazuje, jak bozi pozorují události, co je motivem

jejich zásahu, jak se zjevují a jakými různými způsoby zasahují. Dříve bozi snáze obcovali

s lidmi a zjevovali se jim přímo, jestliže však se v Iliadě zjevuje bůh v své pravé podobě — zjevuje se zřídka a zpravidla jen jedné osobě —, bývá jeho epifanie popsána jen v náznacích, které postrádají konkrétnosti. Nejčastější formou působení božstva u Homéra

je pouhá parainese, domluva; proto také, ačkoliv bozi zasahují tak často, je tu určitý

odstup a lidem se ponechává volnost svobodného rozhodování. Determinismus v jednotli vostech ustupuje do pozadí a projevuje se jen v celkové koncepci o božském úradku, který

určuje běh dějin. Typicky lidská a psychologická je i osnova Iliady — Achilleův hněv; nelze však mluvit u Homéra, který byl především básníkem, o nějakém uvědomělém ra

cionalistickém zaměření.

Výsledky, ke kterým autor dospěl pečlivým filologickým rozborem i zhodnocením ob

sáhlé literatury, se mnohde liší od dřívějších názorů, ale vcelku jsou velmi pravděpodobné. Zdůraznil jsem především jeho úvahy o Homérových předchůdcích a vzniku božského

aparátu, které jsou také mnohem poutavější četbou než výčet různých způsobů epifanie a forem působení bohů v dalších částech knihy. Studii mohou číst s prospěchem i zájemci z příbuzných oborů, už proto, že všechny delší řecké citáty jsou provázeny překladem.

L. Vidman

Herbert Koch: Studien zum Theseustempel in Athén (Abhandlungen der Sachsischen

Akademie der Wissenschaften zu Leipzig, Phil.-hist. Kl. 47, 2). Akademie-Verlag 1955, Berlin. 158 str., 140 obr. a 57 tab. Cena DM 48,—.

Svou knihu o t. zv. Theseiu připravoval H. Koch, jenž je nyní profesorem v Lipsku,

pětadvacet let; pomáhal mu švýcarský architekt Erik v. Stockar (f 1942). S jejich prací se od r. 1931 křížily výkopy Americké školy na athénské agoře a v jejím okolí, tedy i v Theseiu. Koch užil těch výtěžků amerických výkopů, které byly uveřejněny, avšak na

jejich souborné zpracování nečekal a svou knihu vydal jako „torso svého podniku" (str. 7). Na počátku hájí proti většině dnešních badatelů staré athénské podání, sahající do 15. sto

letí, že chrám náležel Theseovi, či lépe Theseovi a Heraklovi. Bezpečný důkaz toho spatřuje v námětech sochařské výzdoby chrámu a potvrzení vidí v Theseových slovech v Eur. Her. M. 1323 п., zvi. 1332 λαΐνοισι τ'έξογκώμασιν. Pronáší též domněnku, že chtěl Kimon

novým chrámem oslavit athénského (Theseus) a lakonského (Herakles) hrdinu, arci

všechny pochybnosti v té otázce neodklizuje. Pak rozbírá stará měření, zobrazení a popisy chrámu, ukazuje jeho vliv na novoklasicistické stavitelství, jedná o jeho poloze, uchování

This content downloaded from 62.122.78.49 on Sat, 14 Jun 2014 06:16:43 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Referáty 133

i pozdějších úpravách a velmi zevrubně, zevrubněji než všichni jeho předchůdci, popisuje stavbu a její sochařskou výzdobu.

Z popisu stavby mají širší dosah výklady o zakřiveninách (kurvatura), entasi, propor cích stavby a polychromii. Jak ukázal již Penrose, jsou na stylobatu a epistylu nepochybné a úmyslné zakřiveniny sloužící optickému účinku, zato entasis je nepatrná. Proporce stavby nelze vyložit Vitruviovým učením o modulu a jeho násobcích (IV 3); plodnější jsou A. Thierschovy výklady o proporcích (Handbuch der Architektur, IV 1, 1883), podle nichž se na stavbě opakovaly podobné geometrické tvary a uplatňovaly se jednoduché

poměry i zlatý řez. Tak obdélníku stylobatu 32,51 m X 14,45 m, t. j. 9: 4, odpovídá obdélník

tvořený výškou sloupů a vzdálenosti sloupových os 5,712 m X 2,58 m, t. j. 9: 4, a výška chrámu od povrchu stylobatu к vrcholu štítu (9,275 m) je v poměru zlatého řezu к výšce sloupu (5,712 m). Mimo sloupové dříky byl celý chrám pokryt hustými barvami, zvi. červenou a modrou, vyrobenými ze sklovinové drti spojené včelím voskem.

Ze sochařské výzdoby popisuje Koch jen metopy a vlys celly, určuje jejich náměty a v lecčems opravuje B. Sauera (Das sog. Theseion und sein plastischer Schmuck, 1899). Mimo některé zmínky nemluví o sochařském slohu a nejedná ani o výzdobě štítů, poněvadž se z nich zachovalo velmi málo a nejnovější nálezy nejsou ještě uveřejněny. V závěru

vykládá, že se stavba Theseia začala kolem r. 450, tedy nedlouho před Parthenonem. Mezi

oběma stavbami jsou shody vyplývající ze stejné doby a stejného místa, ale zase i rozdíly, a to takové, že nelze pomýšlet na stejné stavitele a stejné sochaře. Vedoucí sochař Theseia

vyšel z Myronovy školy, jak tušil již Brunn.

Své popisy opírá Koch často o stará zobrazení pocházející od Stuarta-Revetta, Fedora

Ivanovice (kalmyckého původu, 1763—1832; Koch píše nesprávně „Ivanov"), Sempera, Schauberta a j. O nich i jiných svých předchůdcích sebral mnoho zajímavých zpráv ze

zapadlých knih a odlehlých sbírek. Zvlášť vysoko si cení — jako u nás kdysi Hostinský —

Sempera, „umělce, theoretika a učence, posledního velkého německého stavitele v 19. sto

letí" (str. 83). Svou knihu doprovodil mnoha obrazy dnešního i staršího stavu Theseia,

jeho půdorysy i nárysy, obrazy sochařské výzdoby, podobiznami starších badatelů a umělců

atd. Je tedy jeho „torso" tak zajímavé jako málokteré nové dílo o antickém umění.

К. Svoboda

К. Friis Johansen: Weihinschriften aus dem Nymphenheiligtum des Kafizin Hiigels,

Kypros. (Det Kongelige Danske Videnskabernes Selskab, Dan. Arkaeol. Kunsthist. Medd.

4, No. 1/1953, str. 29, cena 4,— Dkr).

Dánské Národní museum získalo r. 1924 koupí od neznámého kupce střepy s nápisy,

jež autor publikuje. Střepy pocházejí pravděpodobně z naleziště, které r. 1949 prokopali

správce kyperského musea P. Dikaios a významný znalec kyperského písma Т. B. Mitford.

Střepy, chované v Dánsku, spojuje Johansen s nově nalezenými střepinami proto, že je na nich rovněž označení nymfy ή έν τω στρόφιγγι, což vykládá jako „v hoře Strofinx". Je to

nynější pahorek Kafizin, v jehož úbočí je jeskyně, kolem níž se střepy s tímto označením

nymfy našly. Jen museum na Kypru má nyní těchto nápisů na 470, což odpovídá asi

320 nádobám nebo terakotovým předmětům. Konečné slovo o tomto nálezu může být

vysloveno až po zveřejnění všech dosud známých nápisů. Ale již nyní je možno říci —

po zveřejnění kodaňských střepů — toto:

a) Nápisy jsou psaný nejen obvyklym způsobem, nybrz i slabicným písmem. Ježto

jsou snadno (jak svými tvary, tak zvláště chronologickými údaji v nápisech) datovatelné,

odstraňují dosavadní názor, že se slabičného písma užívalo jen do r. 300 př. η. 1. (Larfeld,

This content downloaded from 62.122.78.49 on Sat, 14 Jun 2014 06:16:43 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions