Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Untersuchungen zur Geschichte und Verwaltung Aegyptens unter roemischer Herrschaft byArthur SteinReview by: K. SvobodaListy filologické / Folia philologica, Roč. 43, Čís. 2 (1916), pp. 134-136Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23449186 .

Accessed: 14/06/2014 04:25

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.108.199 on Sat, 14 Jun 2014 04:25:17 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

134 Úvahy.

Arthur Stein : Untersuchungen zuř Geschichte und Verwaltung Aegyptens unter roemischer Herrschaft Stuttgart 1915, J. B. Metzler. Str. XI a 260. Za 9 mk.

Kniha Steinova obsahuje šest pojednáni o dějinách doby císařské, zejména egyptských. V prvním správně a výstižně řeší

olázku o povaze vlády Augustovy, již po vzoru Mommsenově

nazývá dyarchií (t. j. vláda principa a senátu). Výkladu Ed.

Meyera (Hist. Ztschr. 91, 1903, sir. 385 n. = Kleine Schriften, Halle 1910, str. 441 n.), jako by byl Augustus chtěl obnoviti stát

svobodný, právem nevěří a tvrdí, že vědomě připravil konec

republiky, třeba se snažil zachovati formy ústavní. Prostředky,

kterými upevnil moc svou proti senátu, byly nové uspořádání

senátu, k němuž vlastně neměl práva a při němž vyloučil živly sobě nepohodlné, dále vrchní vojenské velení a vypomáhání

státu, zvláště při opatřování obilí.

Nový materiál, hlavně nápisný, snáší v druhé stati o po čátcích císařského kultu. Ukazuje, že v Římě samém nebyl

Augustus za svého života ctěn jako bůh, ač počátek byl učiněn

kultem jeho genia. Zato v ostatní Itálii a v provinciích se mu

dostalo božských poct soukromých i veřejných. V západních

provinciích dálo se to z podnětu samotného panovníka v konciliích

(provinciálních sněmech) vždy ve spojení s uctíváním bohyně města Říma. Ve východních provinciích byla pro to již půda

připravena kulty králů hellenistických. Spojení s bohyní Říma ne

bylo tu nutné, třebas chrámy byly úředně zakládány také k její

poctě. Augustus byl nazýván ΰεός a při jeho jménu se přísahalo. V Egyptě nebyla Roma vůbec uctívána, ježto tam vládl pa novník sám.

V další části jedná spis. o dobytí Egypta, vlastně jen o po slední jeho fasi, totiž o událostech po bitvě u Aktia (2. září r. 31) až k dobytí Alexandreie (1. srpna r. 30) a triumfu Octavianovu

(13.—15. srpna r. 29). Nevhodně jest uspořádán výklad o státoprávním poměru

Egypta k říši. Příčiny zvláštního jeho postavení spatřuje totiž spiso vatel jednak v kontinuitě správy z doby Ptolemaiovců, jednak v způsobu, jak byl Egypt přivtělen k říši (dobytí), jednak ve vý znamu jeho pro principa jakožto zdroje příjmů. Pod tyto tři

rubriky a ještě další dvě — »trvání některých zjevů» a «změ

něně poměry« —

zařaďuje výklady o rozmanitých sporných

otázkách, stručné, pokud následuje jiných badatelů, obšírné,

pokud na několika místech podává vlastní výzkumy. Tak při náší nové doklady pro výjimečné postaveni Alexandreie v Egyptě:

'Αλεξάνδρεια κατ' Αί'γνπτον, Άλ. και ή χώρα, 'Αλ. καΐ Αίγυπ

τος a j. Vzhledem k známému zákazu, že žádný senátor ne

směl vkroSiti bez dovolení císařova do Egypta, zkoumá, kdo

ze senátorů tam přišel, kdo tam měl majetek a naopak, kdo

This content downloaded from 195.78.108.199 on Sat, 14 Jun 2014 04:25:17 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy 135

z Egypťanů se stal členem senátu. O správci knihovny alexan

drijské (επιστάτης τοΰ Μουσείου) dokazuje pravdě podobně, že

nebyl zároveň ani Ιερεύς a άρχιδιχαστής, jak soudil W. Otto

(Priester und Tempel im hellenistischen Agypten I, v Lipsku

1905, str. 166), ani άρχιερεύς, jak se domníval 0. Hirschfeld (Die kaiserlichen Verwaltungsbeamten, 2. vyd., v Berlíně 1905, str. 363). Jinak souhlasí s U. Wilckenem (Grundziige und Chresto

mathie der Papyruskunde I 1, v Lipsku 1912, str. 56 n.), že s Reky v Egyptě nebylo naloženo jako s podrobenými (dediticii), ač bylo země ve válce dobyto, s Th. Mommsenem (Arch. f. Pap. I, str.

273 n.), že římské denáry obíhaly v Egyptě pod jménem άργυ

ρίου δραχμαί, aby byla zakryta změna poměrů, a L. Mitteisem

(Rômisches Privatrecht I, v Lipsku 1908, str. 350), že Egypt

nebyl soukromým majetkem císařovým, nýbrž součástí státu.

Přes to právem pokládá za nepřesné, nazývá-li se u slarověkých

spisovatelů někdy provincií. Dochází pak téhož závěru jako K. J. Neumann (Einleitung in die Altertumswissenschaft III2, 1914, str. 459), že byl spojen s říší reální unií.

Nejpůvodnější je kapitola o jazykových poměrech v Egyptě. Úvodem se vykládá o tom, jak se Římané vůbec chovali k řečtině, Státním jazykem pro římské občany (třebas řeckého původu) byla

latina, ale řečtina byla trpěna z praktických příčin. Egypt v té

věci jako i v jiných měl zvláštní postavení. V oboru ius civile

měla místo ovšem jen latina. V ní byly skládány závěti řím

ských občanů, prohlášení o nastoupení dědictví, ohlášení práv na ně, oznámení narození dítek a j. Jinak však úřední řečí byla

řečtina; neboť latinsky málokdo rozuměl. Řecká byla podáni k úřadům i odpovědi na ně a výnosy úředníků. Ti si vzájemně

dopisovali řecky, v kanceláři jednali řecky a snad i přelíčení mezi Římany projednávali v tomto jazyce, neboť zápisy o nich

(ϋπομνηματισμοί) jsou jen řecké. Také císař dopisoval sou

kromníkům řecky a vydával řecká nařízení. Latiny se užívalo

jen ve styku s vojskem a ústředními úřady v Římě. Armádní

řeč byla latina, ale v kancelářích vojenských bylo sem lam

užíváno i řečtiny. Stříbrné mince měly nápisy jen řecké. V provin ciích v tomto případě i v jiných užíváno latiny i řečtiny.

V poslední části se jedná o kanceláři praefecta (Alexan dreae et) Aegypti, jenž zastupoval panovníka. Byl v ní zaměstnán

είσαγωγενς, který však nebyl činný při soudě, jak bychom sou

dili z jeho jména (δίκας εισάγειν), nýbrž byl správcem regi stratury. Vedle něho byl ještě ύπομνηματογράφος, jenž patrně skládal protokoly.

Ve zvláštním dodatku je sestaven spisovatelem seznam

posud známých latinských papyrů. Z toho, co bylo uvedeno, vysvítá, že dílo Steinovo nemění

sice podstatné názorův o Egyptě, k nimž se dospělo v pracích

posledních let, ale že přináší řadu cenných příspěvků k staro

This content downloaded from 195.78.108.199 on Sat, 14 Jun 2014 04:25:17 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

136 Úvahy.

věkým dějinám. Avšak i lam, kde jde Stein více méně ve stopách

jiných badatelů, podává vždy spolehlivé poučení, opírající se

o důkladné a střízlivé zpracování velikého množství nápisů,

papyrů, zpráv starověkých spisovatelů i domněnek nových ba

datelů. Κ. Svoboda.

Exekuční listiny dle práva papyrů. Poctou k sedmdesá

tým narozeninám dvoř. rady prof. dra Emila Olta sepsal prof. dr. Josef Vančura. (Rozpravy české akademie, třída I., číslo 54.) V Praze 1915. Str. 57. Za 110 K.

Professor právnické fakulty dr. J. Vančura vydává již druhou

rozsáhlou studii z oboru práva papyrů. První (ve Sborníku věd

právních a státních sv. XIII, 1913, str. 268—314) týkala se

egyptských knih pozemkových, druhá jedná o exekučních listinách.

Na jejich základě mohl věřitel bez zvláštního soudního rozsudku

vésti exekuci proti dlužníku, jenž nesplnil svého závazku. Užívali

jich již Řekové (po prvé u [Dem.] XXXV 10 η.), v papyrech se

vyskytují od nejstarší doby až do VI. stol. po Kr. Vyznačuje je rčení: ή πράξις έστω .. κα&άπερ έκ δίκης (»exekuce budiž

vedena jako podle rozsudku«). Někdy je snad zastupovala slova:

fj πράξις έστω τω τρόπφ, φ âv βούληται neb ώς προς τα

βασιλικά (t. j. jako při státních pohledávkách, tedy s největším

důrazem), neb κατά το διάγραμμα (»podle ustanovení·*).

Aby se mohla exekuce po každé bez nesnází provésti, byl ve smlouvě dlužný předmět vždy vyjádřen určitou peněžitou

částkou, a to i tehdy, když nešlo o peníze, nýbrž o zapůjčení obilí neb jiných věcí, nebo když se někdo zavázal, že něco vy koná. Také byly přesně v listině stanoveny úroky a po případě i pokuta, kterou měl dlužník zaplatiti, nedostál-li včas svému

závazku. Posléze se zavazoval někdy dlužník, že nahradí βλάβη και δαπανήματα, t. j. škodu a výlohy vzniklé při vymáhání

pohledávky. Exekučních listin bylo hojně užíváno při zápůjčkách peněz

i plodin, při depositech (jestliže někdo svěřil něco v uschování

druhému), při svatebních smlouvách, když si manželka vymiňovala vrácení věna a soukromého jmění v tom případě, že by bylo man

želství rozloučeno, při smlouvách nájemních, trhových, a to

ve prospěch prodavačův, nebyla-li kupní cena hned celá zapla

cena, i kupcův, měl-li prodavač teprve později dodati zakoupený

předmět, nebo kdyby někdo jiný vystoupil s nárokem na něj, a konečně při smlouvách rukojemských,. když se někdo zaručil

za druhého, že za něho zaplatí nebo půjde do vězení a pod.

Exekuce se vztahovala v době Ptolemaiovců zpravidla na

osobu i majetek dlužníkův, jak plyne z formule: έκ τε αύτοϋ

τοϋ όεδανεισμένου και έκ των υπαρχόντων αύτφ πάντων

a pod. Za vlády římské byla osobní exekuce (prodání do otroctví,

This content downloaded from 195.78.108.199 on Sat, 14 Jun 2014 04:25:17 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions