Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Wesen und Gesetze der Caesur. Ein Kapitel der allgemeinen Versbaulehre (mit einem Anhangüber Porsons Gesetz). Ex Mnemosynes Bibliothecae philologae Batavae serie tertia, volumine IIby A. W. de GrootReview by: F. NovotnýListy filologické / Folia philologica, Roč. 63, Čís. 2 (1936), pp. 164-166Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23457348 .

Accessed: 15/06/2014 11:18

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.44.79.22 on Sun, 15 Jun 2014 11:18:17 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

164 Úvahy.

svých hrách překonával a přetvářel skutečnost; užíval v nich

lidových prvků starší komedie, ale zcela je obměnil: z typických

šaškovských postav učinil životné osobnosti a výjevy, dříve pro stě řazené, spojoval zápletkou v jednotu. Ve shodě s lidovými

představami zesměšňoval bohy (u nás tak soudil K. Wenig, L. F. ■50, 1923, 290, jehož článek Cataudella zná), ale přesto některé

jeho hry (Obl., Lys., Thesm.) vyvěrají z náboženské inspirace. Z první skupiny jeho her, naplněných zcela osobní polemikou,

vynikají Jezdci; znamenají vítězství obraznosti nad skutečností.

Jejich sbor připomíná slavnou minulost athénskou, ale jejich osoby nejsou pouhou alegorií, nýbrž skutečné individuality; nevzdělaný, pověrčivý, násilný Kleon je volným výtvorem bás

níkovým. Politická tendence Jezdců připomíná Pseudoxenofon

tovu Athénskou ústavu, vzniklou v téže době. Doplněk či spíše

opravu názorů hlásaných v Jezdcích přinesla Oblaka: zesměš

ňují jezdecké choutky athénské mládeže a bojují za staré nábo

ženství. V druhé skupině her, jejichž polemika je méně osobní, vynikají Ptáci. Nejsou pouhou pohádkou, neopouštějí zcela sku tečnosti, nýbrž se к ní stále vracejí, a v tomto setkávání světa

pomyslného a skutečného tkví jejich komičnost. Obviňují stát, že nedovoluje člověku, aby rozvinul svou osobnost, a velebí volnou

přírodu. Jejich nálada snu, touhy i trpkosti má svou obdobu

v Euripidově Ifigenii Taurské, jež vznikla zároveň s nimi nebo

brzy po nich. Poslední hry Aristofanovy, Sněmující ženy a Plu

tos, jejichž polemika jest již zcela neosobní, jsou reakcí řeckého rozumu proti utopii. Hranice mezi obrazností a skutečností je v nich zřetelnější než dříve, jejich sen je méně vášnivý, jejich osoby jsou bližší skutečnosti a lyrika v nich ustupuje. Sněmující ženy jsou komedií básníkova vystřízlivění. V Plutu (otázky o jeho druhém zpracování spis. neřeší) básník vytváří jen typy a ne

osobní děj a připravuje tak novou komedii.

Tyto myšlenky a soudy i jiné, jež se к nim připojují, nejsou většinou zcela nové, ale jsou velmi výmluvně hájeny a spo

jeny v pevný a poučný celek. Tento celek neztrácí Cataudella —

stejně jako jiní italští dějepisci antického písemnictví — nikdy s očí pro podrobnosti filologické nebo historické.

К. Svoboda.

A. W. de Grooi: Wesen und Gesetze der Caesur. Ein Kapitel der allgemeinen Versbaulehre (mit einem Anhang tiber Porsons

Gesetz). Ex Mnemosynes Bibliothecae philologae Batavae serie

tertia, volumine II, pag. 81—154. Leiden 1935. Sir. 76.

Holandský linguista A. W. de Groot, známý zvláště svými pracemi v oboru rytmu prósy, napsal v posledních letech několik

pojednání o rytmu vůbec a o jeho projevech v řeči vázané. Jde mu o to, aby za nynějšího stavu, kdy se podle jeho mínění me trika octla na mrtvém bodě, položil základy obecné nauky o verši. Jeho nové pojednání o caesuře předpokládá namnoze nejen zna

This content downloaded from 185.44.79.22 on Sun, 15 Jun 2014 11:18:17 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Ovahy. 165

lost, nýbrž i uznání jeho studií předcházejících, neboť se tu leccos

staví na thesích, které zde nejsou dokazovány a které důkazu

potřebují; o některých z nich vykládal autor zvláště v článku

„La métrique générale et le rythme" v Bull. de la soc. de ling. XXX 1930, 202—232. Český čtenář, který by byl vychován jen metrikou Královou, ocitá se při čtení prací jako je Grootova

v nezvyklém prostředí jiných problémů a jiných terminů; záleží na jeho soudnosti, zdali všechno nové hned napřed odmítne, či

bude hledat i zde poučení. Jedna z hlavních zásad Grootových je užívat při zkoumání

verše metod psychologicko-estetických místo gramatickorfilo

logických. Zdálo by se, že tu jde o úplný převrat, ale ve skuteč

nosti jsou převratnější ta slova sama nežli věci. Tak zejména chce Groot vyvozovat své soudy induktivně, přímo ze statistiky

jevů; ale statistika může být a je metodou zrovna tak gramaticko

fílologickou — a to už velmi dávno —

jako psychologicko-este tickou. Ostatně nikde není radno stavět filologii tak okázale

proti psychologii a estetice. Zcela správná je jiná hlavní zásada Grootova, totiž aby se

antické slovesné umění zkoumalo z textů samých a ne podle

antických teorií; naopak ty teorie se mají posuzovat podle umění.

Touto thesí, jež arci není nová, míří Groot výslovně jednak proti

Nordenovi, jednak proti Rossbachovi a Westphalovi; zasažena

jí je ovšem i celá soustava Králova.

Nauka o stavbě veršů má se podle Groota přesně dělit od

nauky o přednesu. S touto thesí, jež má význam právě pro pojem

caesury, nelze souhlasit v celém jejím rozsahu, a to právě s hle

diska psychologického, neboť se při ní nehledí к tomu, že básník namnoze již při tvoření své verše slyší a podle toho je staví.

Metrika má podle Groota vycházet od toho, že všechna

formální krása znamená jednotu v rozmanitosti. Tato jednota vzniká dvojím způsobem, buď „korespondencí" neboli „respon sí" jakožto koordinace nebo jako subordinace jistými typy va riace. Caesura je rozhraní korespondence (response) mezi slovy a slovními řadami, jež vytvořují verš. V této definici nejsou však

terminy korespondence a response voleny šťastně, protože se jim tu musí rozumět ve smyslu násilně aktualisovaném. Tuaktuali

saci provedl Groot v uvedeném článku Bulletinu, kde je na str.

211 korespondence definována jako opakování, více nebo méně

dokonalé, schopné, aby na sebe obrátilo pozornost. Ale jaké

opakování je na př. v poměru částí, na které se dělí hexametr

caesurou penthemimeres? Dokonalé opakování je z pojmu kores

pondence vyloučeno, neboť pak by vznikla totožnost, způsobující

únavnou jednotvárnost. Ale Grootovo zásadní odlišení pojmu

caesury od pojmu syntaktické pausy a od recitačního oddechu je poznatek, který by se již měl stát poznatkem obecným. Rozlišo vání caesury od pausy odůvodňuje Groot některými jevy, jejichž

This content downloaded from 185.44.79.22 on Sun, 15 Jun 2014 11:18:17 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

166 Úvahy.

průkaznost by sotva bylo možno popírat. Ale ovšem správně uzná

vá, že syntaktická pausa caesuru zesiluje nebo naopak že caesura

má tendenci státi se pausou. Dodal bych, že tu je podobný poměr,

jako jevlatinských verších poměr mezi thesemi a přízvukem slov.

Caesury vznikají dělením verše na dva nebo i tři členy; to

členění samo a poměr členů vespolek je při stavbě veršů věc

podstatná. Jak je patrno, Hermannovy „ordines" hexametru

nabývají nové důležitosti. Člen následující bývá zpravidla delší než předcházející; „klimax", jež takto vzniká, je pro Groola činitel tak vážný, že neuznává caesury hefthemineres, caesury

po 4. trocheji a tak řečené bukolské diairese za caesury samostat

né, protože by tím vznikla naopak antiklimax. Nesamostatnost

jmenovaných caesur je arci věc sporná a tím i její odůvodňování

pochybné; Groot se zde dopouští toho, před čím jinde sám va

ruje, že totiž zaměňuje tendenci se zákonem.

Snahou o variaci a o subordinační jednotu verše je vysvětlit, že se básníci snaží, aby nebyla ve verši tak řečená caesura media.

У této věci dochází Groot v podstatě téhož mínění jako Král

v Metrice I. str. 67 (pro hexametr) a 321 (pro iamb. trimetr): není caesura media, kde není smyslová pausa. Kolik heuristické

práce by si cizí badatelé ušetřili, kdyby mohli užívat díla Králova! Po výkladu o podstatě, funkci a místu caesury je věnována

zvláštní kapitola realisování caesury. Způsob, jak různí básníci

realisují funkční elementy, jako jsou verš, rytmus, caesura, je velmi různý; také pro přednášejícího je tu mnoho možností.

„Mnozí básníci realisují každou caesuru syntaktickým rozhra

ním, jiní se tomu přímo vyhýbají; mnozí přednašeči dělají při každé caesuře pausu a tím ji činí slyšitelnou, jiní to nedělají." Může se řešit i otázka, zdali je možná caesura i na rozhraní

slabik, kde se slovo nekončí, zejména u slov složených. Dodatkem к pojednání o caesuře připojuje Groot kapitolu

o Porsonovu zákonu, týkajícím se krátké slabiky před kretickým koncem iambického trimetru. Vyvrací tu zejména Wittovo mínění

o souvislosti toho zákona s caesurou a dokazuje, že „Porsonova

pausa je následek tendence zachovat iambický konec verše; ona

krátká slabika tu vyvažuje na tom místě jistou poruchu souvis

losti vzniklou předělem slov". Při tom však není dostatečně vy

světleno, že dlouhé monosyllabon by tu souvislost tolik nerušilo

jako dlouhá poslední slabika slova víceslabičného; předpoklad různé hloubky slovních rozhraní je pro tu věc přece jenom málo

průkazný. Grootovo pojednání místy přesvědčuje, místy vybízí к od

poru, ale všude je podnětné. F. Novotný. Dr. Fr. Trávniček: Správná česká výslovnost. Nákladem zem

ského divadla v Brně, Globus, 1935, 64 str. in 16°.

Popud к této nové knížce dalo jubileum brněnského divadla a potřeba, mít příručku správné výslovnosti, jmenovitě pro herce.

This content downloaded from 185.44.79.22 on Sun, 15 Jun 2014 11:18:17 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions