Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Weströmische Studien by J. SundwallReview by: K. SvobodaListy filologické / Folia philologica, Roč. 43, Čís. 5 (1916), pp. 342-343Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23444994 .

Accessed: 14/06/2014 20:18

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.118 on Sat, 14 Jun 2014 20:18:21 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy.

J. Sundwall: Westrómische Studien. V Berlíně 1915r Mayer & Miiller. 164 str. Za 4 mky.

Sundwall, známý svými pracemi z řecké epigrafiky, zvolil

si za předmět svých studií málo prozkoumané dějiny západní říše římské, tedy dobu od r. 395, kdy císař Theodosius rozdělit

vládu mezi své syny Arkadia a Honoria, až do sesazení Romulat

Augustula r. 476. V I. kapitole jedná o vrchních velitelích vo

jenských v západní říši. Byli to již z dřívější doby magister pe ditum, magister equitum a magister equitum per Gallias. Th.

Mommsen (Herm. XXXVI, 1901, str. 531 n.) se domníval, že·

první dvě hodnosti bývaly spojovány v rukou jediného magistra

equitum et peditum čili utriusque militiae; prvním byl Stilichor

vojevůdce Honoriův. Vedle tohoto nejvyššího velitele byl prý jeo velitel gallský. Proti tomu namítá Sundwall, že jak za StilichonaT tak i později se připomínají zvláštní magistři equitum a že ná

stupce Stilichonův se jmenoval magister peditum. Byl tedy ná

zev »magister utriusque militiae» osobní titul Stilichonův. Po

zději se dával všem třem vůdcům. Tento výklad se lépe srov

nává se zachovanými zprávami než Mommsenův. Neboť Momm

sen jest nucen pokládati magistry equitum v V. stol. za vůdce

gallské a zprávu Zosimovu (V 36), že po Stilichonovi byli do sazeni dva velitelé, pěchoty a jízdy, musí prohlašovati za omyL

V II. kapitole vykládá Sundwall zajímavě o poměru Gallie

k ostatní říši. Gallie hájila houževnatě a částečně s úspěchem své samostatnosti. Většina jejích praefektů byla domácího pů vodu. Bylo to proti římským zákonům, jež nedovolovaly, aby

správce provincie byl brán z jejích obyvatelů, ale vítězily tu dů

vody místní. V letech 409—413 došlo k povstání na severur

jímž se osamostatnila Britannie a Aremorika. Brzy se objevily

snahy separativní i na jihu, zvláště když ztrátou Afriky (r. 429)

byla říše oslabena a tím vzrostl význam Gallie. Císař Ávitus byï Gall. Šlechta galleká vedená Aegidiem nechtěla uznati císaře Li

bia Severa. Snahám jejím postavili se v cestu Visigotové, usa

zení v Gallii Narbonské, podněcovaní samými Římany. Jimi jsouce

tísněni, hledali Gallové, zvláště Arvernové, pomoci v Římě, ale

marně.

Kapitola III. obsahuje chronologické seznamy úředníků ci

vilních i vojenských a následující, nejdelší z celé knihy, abecední

seznam všech členů senátorského stavu západní říše, jejichž

jména se zachovala. Jest to vítaný doplněk k Prosopographii im

perii Romani (vyd. berl. akad.), která jde jen do III. stol. Jest tu sestaveno přes 500 jmen senátorů se zprávami o jejich hod

nostech, činech, náboženském vyznání atd. Pramenem jsou vedle

nápisů a zákonů pozdní básníci Claudianus, Rutilius Namatia

nus, Apollinaris Sidonius, Merobaudes, dějepisci Zosimos, Sozo

menos, Řehoř Turský, dopisy Symmachovy a Augustinovy a j.

This content downloaded from 188.72.126.118 on Sat, 14 Jun 2014 20:18:21 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 343

Většinu údajů ta sebral Sundwall po prvé, za ostatní vděčí vý zkumům Borghesiovým, Cantarelliovým a Seeekovým.

V poslední stati jedná o senátorském stavu a o finančním

hospodářství v říši. Počet senátorů kolem r. 400 odhaduje na

3000. Soudí tak z analogie počtu 2( 00 senátorů ve východní říši a z Auson. Profess. Burdig. 1,9 mille foro dědit hic iuvenes, bis mille senatus adiecit numero purpureisque togis. Avšak ana

logie tu mnoho neváží a výrok básníkův je nepřesný a snad pře

hnaný. Bohatství senátorů bývalo veliké, podle Olympiodora (zl. 44)

měly nejbohatší rodiny roční příjem 40 centů zlala (Sundwall

píše místo toho v >latinské» měně 41/3 millionů franků) kromě

naturalií. Sundwall pokouší se též určiti příjmy a výdaje státu, o nichž není přímých zpráv. Počítá na osobu ročních daní 5 až

15 franků, což prý vynášelo asi 330, později (kol. r. 450) jen 120 millionů franků. Z toho na 50 milionů spotřebovalo vojsko a asi právě tolik úřady. Ale i odhad daně i počet obyvatelstva

je nejistý, takže celý počet je pochybný. Pravdu má asi v tom, že senátorský stav byl proti ostatním vrstvám nepatrné zatížen

a že stát, nemoha si opatřiti dosti peněz, tím byl přiveden na

mizinu. Závěr ten není nový —

špatným hospodářstvím finanč

ním, jímž byl zničen střední stav, vysvětloval úpadek říše A. Ber

thelot (v E. Lavisse- A. Rambaud, Histoire générale du IVe

siècle à nos jours L, v Paříži 1893, str. 14 η.) —, ale Sund

wall k němu přináší některé nové doklady. Tak i tato kapitola,

stejně jako předcházející, je cenným příspěvkem k římským

dějinám. Κ. Svoboda.

Àgyptische und griechische Inschriften und Graffiti aus den Steinbrtlchen des Gebel Silsile (Oberâgypten) nach den

Zeichnungen von Georges Legrain herausgegeben und bearbeitet

von Friedrich Preisigke und Wilhelm Spiegelberg. Strassburg

1915, K. J. Trilbner. 24 str. a 24 tab. Za 20 mk.

Francouzský archaeolog Legrain okreslil v lomech gebel

silsilských v horním Egyptě (sev. od Assuanu) řadu řeckých i egyptských nápisů a vyrytých obrázků (celkem 306 čísel) a

odevzdal r. 1911 Spiegelbergovi, aby je uveřejnil. Ten, ač vy

pukla zatím válka, splnil jeho přání : sám zpracoval egyptské ná

pisy, kdežto řecké vydal Preisigke. O kresbách vyložil Spiegel berg stručně v úvodě, jen pokud napomáhají k porozumění ná

pisů. Některé z primitivních obrazů zvířat (koňů a krav) pokládá za předhistorické ; je-li tomu tak, pak se nikterak nevyrovnají

známým kresbám z kamenné doby, objeveným v jeskyních ev

ropských. Ostatní kresby náležejí většinou do první doby císař

ské jako nápisy a mají skoro vesměs význam náboženský, zob

razujíce oltáře, obětní desky a nádoby, attributy bohů, zvířata

jim posvátná atd. Nejčastější jest symbol označující život. Polo žen jsa vedle jména znamená asi : duše jeho žij před bohem

This content downloaded from 188.72.126.118 on Sat, 14 Jun 2014 20:18:21 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions