Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Die indogermanische Sprachwissenschaft by Paul Kretschmer; Die Wortschöpfer by TýžReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 53, Čís. 6 (1926), pp. 387-388Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23449783 .

Accessed: 15/06/2014 09:57

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.79.56 on Sun, 15 Jun 2014 09:57:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Ovahy. 387

Příspěvek Lurjňv к literatuře o starověkém antisemitismu

nelze označiti jako zvláště vynikající. Jest potřebí velké opatrnosti a kritiky tomu, kdo bude používati jeho knihy. Problém anti

semitismu a jeho příčin je velmi choulostivý, poněvadž je těžko

vy brati nezkalenou pravdu z pramenů obou extrémů; především nesmíme se divati v té věci na starověk očima moderního člověka.

Kniha psaná rusky nepronikne asi příliš, ale snad to nebude ani

veliká škoda. Autor chce ье otázkou touto zabyvati dále, neboť

chystá chrestomathii «Памятники античнаго антисемитизма и

еврейской литературной самозащиты« (str. 95 pozn. 2.) a článek

»Das Purimfest im romischen Ágypten* (str. 216).

Bylo by však dobře, kdyby také doplnil, třebas dodatečně,

svá pojednání výsledky prací italského papyrologa Modony, pokud se vztahují na Židy v Egyptě, článku Olgy Accordi v >Studi

della scuola papirologica·* (III., Milán 1920, str. 23 n.) a zvláště

knihou I. Bella: >Jews and Christian in Egypt* (Londýn 1924).

Jos. R. Lukeš.

Paul Kretschmer: Die indogermanische Sprachwissen SChaft. Gottingen. Vandenhoeck u. Ruprecht, 1925. Str. 61.

Týž: Die Wortschopfer. Sonderabdruck aus »Germanistische

Forschungen«, Festscbrift anlafilich des 60semestrigen Stiftungs festes des Wiener Akademischen Germanistenvereins. Wien, Oster

reichischer Bundesverlag, 192ó. Str. 23.

Kretschmerova knížka o indoevropské jazykovědě je

zajímavá již svým vznikem: byla objednána albánským mini

sterstvem vyučování pro sbírku «populárně vědeckých spisů pro

školu i dům«, v níž také jakožto druhý její sešit r. 1923 v albán

ském překlade vyšla. Nyní vydává autor originál a jistě ne bez

užitku — nemá ani literatura německá nazbyt knížek tohoto druhu.

Po krátkém úvodě, v němž se stručně objasňuje pojem ie.

jazykovědy, podává Kretschmer v kapitole první přehled indo

evropských jazyků, v kapitole druhé nastiňuje dějiny indoevropské

jazykovědy a vykládá o její methodě, v kapitole poslední pak mluví o nejstarších dějinách Indoevropanů, ukazuje tak, jaký vý znam má jazykověda pro poznání kulturních dějin lidstva. Všechny

výklady tuto podávané vynikají jasností a přístupností a mohou

velmi přispěli к rozšíření správných názorů v širších kruzích intelli

gence o věcech, o něž tu jde a o nichž stále ještě se vyskytují

představy všelijaké. Přehled indoevropských jazyků je poněkud

nesouměrný; prvotní určení knížky způsobilo, že poměrně obšírně

mluveno o illyrské skupině jazykové, ale, mluví-li se (třeba jen v hlavních rysích) o členění- dialektů novořeckých, kdežto při

jazycích slovanských není ani zmínky na př. o běloruštině, jež se

v poslední době dokonce hledí osamostatni ti, lze to vysvětliti jen

speciálními sklony autorovými. Nesprávné představy musí vzbudili

to, co se tu praví na str. 14 o češtině (das Tschechische in Bohmen,

25*

This content downloaded from 62.122.79.56 on Sun, 15 Jun 2014 09:57:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

383 Úvahy.

jetzt Tschechoslovakei) a slovenštině (das dera Tschecbischen

nahestehende Slovakische im ehemaligen Nordungarn und Mahren,

jetzt der siidlichen Tschechoslovakei): podle toho se musí každý čtenář domnívat, že celá Morava je slovenská.1

Dějiny indoevropské jazykovědy dělí Kretschmer ve čtyři ob

dobí: komparativní (od Boppa až do školy mladogrammatické, ale

toto jméno nikde není tu vysloveno, což není zcela správné),

psychologické (od sedmdesátých let minulého století), filologické

(od devadesátých let minulého století) a poslední kulturně histo

rické, na jehož počátku stojíme, kdy dějiny jazyka se pojímají

jakožto část kulturní historie lidstva. Jednotlivá tato období dobře

jsou charakterisována a cesty i cíle jazykozpytného zkoumání

χ irch se projevující případně jsou vyloženy.

Kapitola poslední informuje především o otázce indoevropské

pravlasti (tu nevhodně se uvádí íránský výraz pro ,100' šatem!), kterou Kretschmer klade do střední Evropy; od této otázky lehce

přechází к plastickému vylíčení toho, jak přišli Indoevropané do

sídel svých historických, kde zejména výtěžků nejnovějších vý zkumů je použito; snad jen by bývalo dobře, více dávat najevo,

pokud podávaný výklad je míněním obecným a pokud míněním

sporným anebo jen míněním autorovým.

Spisek druhý obirá se otázkou o vzniku slov. Jde o to,

роки 1 je pojmenování nějakého předmětu výtvorem jednotlivce či celku. Stanoviv momenty, jež vedou к tvoření nových jmen

(Kretschmer počítá sem tak označení nové věci starým výrazem, kde ovšem nejde o tvoření nového slova —

Wortschopfer! —Jako

spíše o tvoření nového pojmenování; že i tu jde o akt tvůrčí, je zajisté správné, ale není to zcela stejné s tvořením nových výrazů),

sleduje autor tuto věc na četných zřetelných případech z histo

rických dob jazykového vývoje a ukazuje, jak v jistých kategoriích slov převládají slova vytvořená jednotlivcem. Ale ukazuje také

na příkladech velmi názorných, jež mají takřka význam experi mentu, jak stejné pojmenování může vzniknouti na různých mí

stech (ukázalo se to zejména při návrzích na pojmenování nového

dratiu umělého tuku, kde 392 účastníků ankety navrhovalo jméno totéž). A tak patrně i pro nejdávnější minulost nutno počítati s možností, že za stejných daných podmínek mohlo stejné označení

nové nějaké představy vzniknouti u různých jedinců, jsouc tak

výrazem stejného nazírání na předmět, o jehož pojmenování šlo,

jež našlo si také stejný výraz vnější prostředky jazykovými. Vý

klady K.retschmerovy jsou velmi poučné a důležité pro řešení

zasaanicn otazeK o vzniKu slov. Oldřich Hujer.

1 Také Giintert, Grundfragen der Sprachwissenschaft (Wissenschaft und Bildung 210. Leipzig 1925) 10S má podivné představy o našem jazyce; к západoslovanským jazykům podle něho náleží »das Tsche chische, des Mahrische, das álowakische, weiter das Polnische, das Sorbische oder Wendische ... !

This content downloaded from 62.122.79.56 on Sun, 15 Jun 2014 09:57:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions