Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Grundzüge der griechischen Grammatik. (Grundzüge der klassischen Philologie von BertoldMaurenbrecher und Reinhold Wagner. Band II, 1. Abteilung.) by Reinhold WagnerReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 36, Čís. 2 (1909), pp. 143-145Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23443234 .

Accessed: 14/06/2014 10:02

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.44.79.160 on Sat, 14 Jun 2014 10:02:22 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 143

Eeinhold Wagner: Grundziige der griechischen Gram matik. (Grundziige der klassischen Philologie von Bertold Mauren

brecher und Reinhold Wagner. Band II, 1. Abteilung.) Stuttgart

1908, Wilhelm Violet. Str. 218. Za 3 mk. 50 pf. Při úpravě známého spisu Freundova »Triennium philo

logicum* k novému vydání bylo nutno IX. oddíl, jednající o ře

ckém jazyce, tak důkladně přepracovati, že z toho vznikla nová

řecká mluvnice. Že nezůstal v oddílu tomto kámen na kameni,

je zcela pochopitelno při velkých pokrocích, jež studium jazyka řeckého od let osmdesátých minulého století učinilo. Účelem

knihy je podle předmluvy předve'sti v stručném přehledu nej

novější slav našich vědomostí o jazyce řeckém a při tom podati seznam příslušné literatury, a to nejen děl hlavních a důležitých, ale i literatury drobnější a méně významné, aby kniha mohla

posloužiti i těm, kdo chtějí podrobněji sledovati jednotlivé problémy.

A tak hned na počátku podán přehled příslušné literatury rázu obecnějšího, v jednotlivých odstavcích pak uvedeny práce

speciální anebo aspoň poukázáno, kde lze příslušnou litera

turu nalézti. Ku podivu mnoho uvedeno teprve v dodatcích

(na str. 214 nn.), a to nejen z literatury snad novější, nýbrž i dosti věcí z literatury starší. Že by uvedena byla literatura

úplně, říci nelze; na př. neuveden Hanisch, De titulorum Argoli corum dialecto (Vratislav 1903), Franzel, Konsonantenassimilation

in den Denkmalern der lesbisch-âolischen und dorischen Mund

arten (Gablonz 1906, 1907), Riba, Der kollektive Gebrauch des Singulars in der Sprache der homerischen Odyssee (Progr. Briix 1904) atd., abychom jen zcela namátkou podali doklad svého tvrzení.

Spisovatel se snažil, aby obsáhl výsledky novějšího badání

o jazyce řeckém, ale přes tuto snahu vyskytují se v knize

vedle věcí správných i zcela patrné nesprávnosti anebo aspoň

nepřesnosti. Podivná je na př. věta na str. 36: fiir den schon

beriihrten Schwavokal (a) steht bald a, bald ε: hellenist. z. B.

σίαλος σίελος, womit zu vergleichen ist μηχανή, lat. machina

atd.; na str. 37 a 80 mluví se o falešné analogii; v παρά vedle παραί se vidí zkrácení (str. 37); mluví se o parasi tickém nasálu v slově σάμβατα vedle σάββατα (str. 39), kret.

πόλινς se stotožňuje s hom. πόλιας, υΐννς s hom. υΐέας (str. 45). V κυδι -

άνειρα vedle κυδρός se vidí neprávem dissimillace

(srv. nyní KZ 42, 124 pozn., ale věc známa již dříve); na

str. 40 se učí, že ve slově άνδρός za krátký vokál mezi no

sovkou a liquidou nastoupila explosiva (odstavec je nadepsán

»Umbildung [t. j. von Sonanten] zu Konsonanten!), vokativy

εϋόαιμον, δέσποτα, δάερ se uvádějí na str. 29 jakožto příklady vokativů plnopřízvučných, ač je také možno, že zvrat přízvuku zde ukazuje na bývalou enklisi (Brugmann, Griech. Gram.3 156,

This content downloaded from 185.44.79.160 on Sat, 14 Jun 2014 10:02:22 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

144 Úvahy.

Hirt, Akzent 293 η.). Na stránce 78 se praví o à kmenech do

cela určitě, že vznikly z -ai- kmenů, což je zatím jen pouhá theorie Collitzova; při nejmenším nepřesné je, praví-li se na

str. 85: »Stamm qUo- erscheint im Griech. in τις τί . . mit Um

bildung zu q%u kret. όπυί . . nebo čteme-li na str. 79 při akk. 'Απόλλωνα, Ποσειδώνα v závorce »aber auch verkíirzt

Άπόλλω, Ποσειόώ« atd.

Horší ještě nedostatek je způsob, jakým se látka tu podá vaná vykládá, zejména v hláskosloví. Spisovatel podává nejprve všeobecnou nauku o řeckých hláskách (allgemeine Lautlehre), kde jedná o hláskách, které má řečtina, o jejich výslovnosti a o přízvuku; pak následuje vlastní hláskosloví (eingentliche

Lautlehre, Lautwandel). O poměru řeckých hlásek k hláskám

ostatních jazyků příbuzných, se nedovídáme nikde; tím se

na př. stalo, že nikde se nepodává poučení o různých řadách

indoevropských hrdelnic a ovšem nikde nelze se v této knize

poučiti o poměru τις : ποίος atd. Celá tak důležitá věc — ne

hledě na příležitostné poznámky —

odbyta na str. 44 dvěma

řádky, kde se praví: »thess. πεϊσαι und att. τεΐσαι (beide aus q'-i-), γυνή und bôot. βανά, jon. μνάομαι von der Grund

form βνα, jon. δκως und thess. κίς neben δπως und τις u. a.«

Tato věta umístěna je v odstavci nadepsaném »Verdrangung

(von Konsonanten) durch andere Konsonanten,* kde bez ladu

a skladu uváděny změny všeřecké i dialektické, prastaré i no

vější (vedle sebe čteme na př. poukaz na vývoj pův. ghuër v att. &ήρ vedle lesb. φήρ a řec. σμάραγδος v lat. esmeralda !).

Podobný chaos je i jinde: na př. v odstavci o kontrakci stojí vedle sebe »lesb. : Αϊ, ά(^)εΐραι : αραι, uridg. ulq^ôai,

ulq"ôi : λύκφ«, nebo na str. 52 vedle změny ô άνήρ -* άνήρ uvedeno prajazykové eesm -> ësm. A tak v hláskosloví vůbec

látka podána velmi nesoustavně a nepřehledně, k čemuž přispívá nemalou měrou druhdy přímo telegrafický způsob výkladů a stránka typografická, která ani dost málo nenapomáhá k lepší orientaci v tomto labyrintě.

Lepší je tvarosloví (ač i o tom platí leccos, co pověděno o hláskosloví) a syntax; dobrý je přehled o řeckých dialektech,

přidaný na konci jakožto X. oddíl těchto »Grundziige«. Zbytečný je seznam kmenotvorných suffixů jmenných (str. 68—77), uspo

řádaný zcela mechanicky v abecedním pořádku hlásek, jimiž

suffixy začínají; tak na př. v prvním odstavci je "vedle sebe

στόμα, δώμα, γάλα, &εά, jen proto, že jejich koncovka je a. Právě tak zbytečný je podobný abecední seznam kmenotvorných

prostředků, jimiž tvořeny kmeny praesentní, kde vypočteny v abecedním pořádku všechny možné koncovky 1. os. sg. praes. od -άζω, -αίνω, -ά?λω až do -ω, mezi nimi také -μι, přípona 1. os. sg., která s kmenotvornými příponami nemá vůbec

co činiti.

This content downloaded from 185.44.79.160 on Sat, 14 Jun 2014 10:02:22 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 145

To, co tuto uvedeno, ukazuje, trvám, dostatečně, že nová

tato mluvnice není knihou, která by uvedla filologa do věde ckého studia jazyka řeckého. Bylo-li dříve třeba vedle pomůcek dosavadních knihy pro první uvedení do vědecké mluvnice

řecké, trvá potřeba ta dosud — kniha Wagnerova potřebě té

nevyhovuje. Kdo přečte některé partie z této knihy, chce-li míti

jasný obraz o věci, o kterou jde, rád sáhne k »nepřístupné« mluv

nicí Brugmannově, aby z přehledného a jasného výkladu jejího

nabyl žádoucího poučení. Oldřich Hujer. Oldřich Hujer.

Návodná cvičebnice ke skladbě jazyka latinského, za ložená na Nepotových životopisech a (Patočkových) výňatcích z Kurtia Rufa. Pro třetí třídu gymnasijní sestavil Alois Holas.

V Praze, nákladem čes. graf. akc. společnosti »Unie«, 1909.

VI a 144 sir. Váz. za 2"40 K.

Zavěsti do našich středních škol při vyučování latině

methodu návodnou čili učiti latině na podkladě latiny samé, učinil

si úkolem Holas při skládání svých latinských cvičebnic. Je-li

způsob tento přípustný při cvičení v tvarosloví, jest při syntaxi docela nutný a také instrukcemi nepokrytě požadovaný. Při na

šich dosavadních cvičebnicích jest nucen učitel v hodinách gram

matických v III. a IV. tř. sám vhodné příklady na pravidlo syn taktické z absolvované četby latinské si vybrati a na nich pra vidlo objasniti; cvičebna kniha mu pak podává jen snůšku pří kladů na procvičení pravidla probraného. Jinak je při knize Ho

lasově. Ta sama podává řadu příkladů latinských z probrané

četby školní, aby se z nich pravidlo syntaktické vyvodilo a na

nich objasnilo; pak se uvádějí souvislé články na procvičení

pravidel.

Rozsah učiva v knize Holasově jest obyčejný, instrukcemi

pro III. tř. stanovený; také postup jest v celku obvyklý. Jen jako

průpravu položil Holas na počátek knihy ze slohu vypravovacího nauku o větosledu, slovosledu, konjunktivu nepřímé závislosti

a o řeči nepřímé, z čehož hlavně poslední dvě věci přijdou škole

vhod; neboť jejich znalost již z počátku souvislé četby spisova telů latinských přispěje k rychlejšímu tempu při četbě samé. Že

však návodné příklady i v této části vzaty jsou ze životopisů

Nepotových, bude nutno několik hodin na počátku roku věnovati

výhradně četbě auktora. Při volbě návodných příkladů bylo spiso vateli poněkud na obtíž, že se užívá na našich školách dvojího

vydání Nepota (Patočkova a Breindlova) s různým pořádkem

životopisů; i byl nucen dvojí návodné příklady uváděti a ná po čátku i několik parallelních cvičení dle obou vydání v knihu po

jmouti. Cvičení tato, pravidlem články souvislé, zpracované podle

probrané četby, nejsou pouhou parafrasí toho, co bylo ve škole

latinsky čteno, nýbrž doplňují a zaokrouhlují výklady Nepotovy

Listy filologické XXXVI, 1909. 10

This content downloaded from 185.44.79.160 on Sat, 14 Jun 2014 10:02:22 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions