J I Ž A NJ I Ž A NJ I Ž A NJ I Ž A N

WEBOVÝ OBČASNÍK T.O. SATANWEBOVÝ OBČASNÍK T.O. SATANWEBOVÝ OBČASNÍK T.O. SATANWEBOVÝ OBČASNÍK T.O. SATAN www.jozinsatan.wbs.czwww.jozinsatan.wbs.czwww.jozinsatan.wbs.czwww.jozinsatan.wbs.cz

JIŽANJIŽANJIŽANJIŽAN Webový občasník T.O. SatanWebový občasník T.O. SatanWebový občasník T.O. SatanWebový občasník T.O. Satan www.jozinsatan.wbs.czwww.jozinsatan.wbs.czwww.jozinsatan.wbs.czwww.jozinsatan.wbs.cz www.jizan.wbs.czwww.jizan.wbs.czwww.jizan.wbs.czwww.jizan.wbs.cz č. 71 Září 2019č. 71 Září 2019č. 71 Září 2019č. 71 Září 2019 AHOJ VŠEM KAMARÁDŮM V TRAMPU, VŠEM VYZNAVAČŮM ZELENÉ STOPY! Jednou takhle z rána mrknete do kalendáře a s úžasem zjistíte, že vás

pohled neklame, že rok se opravdu ještě víc překlopil do své druhé poloviny a prázdniny a dovolené skončily. Doufáme, že jste je strávili podle svých představ a ten měsíc, kdy opět vyvádíte nezbedné ratolesti (někteří děti, jiní už vnoučata) za školními povinnostmi, vás nijak nerozhodí. Ano, ano, už zase vypuklo to neúprosné ranní vstávání a běžný denní koloběh času nabírá na obrátkách. Nelze přehlédnout ani 11 den Měsíce lovu, výročí teroristického útoku na new yorská Dvojčata. Je to takové povinné datum, kterému je těžké se vyhnout. Přestože měsíc září, jehož jméno je snad odvozeno od toho, že probíhá za říje, znamená loučení s létem, nemusíme být úplně smutní. Uvědomte si, že zároveň i dozrává a sklízí se chmel! A navíc – od přírody je víc než milosrdné, že nám ještě před vypuknutím podzimu poskytne babí léto, což obvykle bývá takové to déletrvající slunečné, teplé a málo větrné počasí, část roku, kterou mnozí považují za nejkrásnější. Léto indiánským létem sice odpočítává své poslední dny (v půlce měsíce nás přece čeká podzimní rovnodennost), ale i ten přicházející podzim přece dovede být krásný. Copak se netěšíte na to, až se stromy na rozloučenou zahalí do ohnivě krásných barev? A když pak nad tou nejkrásnější paletou vyjde slunce, které už sice nepálí, ale stále hřeje, pak zaváhá ten, kdo nechá oči zavřené. Je to signál k výměně kraťasů za delší nohavice a radovat se i z toho, že se po létu opět ve větší míře rozjíždí trampské akce. Houfují se tažní ptáci… a ti z nás, kterým oči svítí dopředu a neohlíží se za svým stínem, jakoby také chtěli odtáhnout s nimi někam dál, na jih za odcházejícím sluncem. Snad si na svých stezkách uvědomíte kam míříme, kam nás vedou. Co třeba, než ji pokryje sníh, vyrazit na Šumavu, kde už podstatně ubylo letních sezoňáků? Do míst, kde vládne zelené moře, které se vlní a šumí a dalo Šumavě jméno? Ty lesy, ty vás nikdy neunudí. Je jich tu tolik a působí hned slunečně, hned ponuře a divoce, bojují se slatinami a připomínají pradávné časy královského hvozdu. Jihočeští trampové si k Šumavě vytvořili osobitý vztah, utužený zážitky a vzpomínkami. Bude to únik do

jiného světa a to je na tom to prímové, protože trampové byli vždycky svobodní. Stále jsou tu liduprázdná místa mající svůj genius locialespoň střetem se šíleným ochranářem. Sem zatím nedosahuje problém plíživé arabizace, se všemi těmi lžemi okolo, skus zkaženého masa. Ale jak říkáme čtyřkolkách. Po Šumavě se chodí pěšky. Užijte si ji, než začnou smrky shazovat

příroda. A co vás určitě vytrhne zz přicházejích podzimních plískanic a mlh? Zaručeně do dokážou fotky zvzpomínky na pláže, na toulky po lesích i plavbách po řekách nebo třeba i na to obyčejné lenivé povalování po chatách. Tak ať už budete kdekoliv a trávit čas hezky si všechno užijte a třeba si smá léto celtu sbalenou… nebo Září od Mikiho Ryvoly, prostě těch krásných písniček co se zrovna hodí je tolik, že si jistě sami vyberete. A aby se vám lépe vybírúvodem následuje inspirativní příspěvek. Tak ahoj ve stopě pokryté rudozlatě barevným listím, které tady všude potkávám….

JÁ SJÁ SJÁ SJÁ S PÍSNIČKOU JDUPÍSNIČKOU JDUPÍSNIČKOU JDUPÍSNIČKOU JDU Před časem jsem nakousl svět černých placek, kde mezi drážkami najdete muziku, která se dodnes zpívá u ohňů toulavých a tak mi dovolte vpokračovat a pro neznalé nebo mladší třeba i nadhodit tipy, kde si co vyhledat.například: skupiny Rangers (Plavci) a Greenhorns (Zelenáči) ovlivnily hned několik

generací trampů a jejich desky se staly legendami. Rangers, mimochodem vítězové hned prvního ročníku Porty, začali vydávat nejprve své SP desky a teprve po nich velká Rangers 1969, 1970, 1971, normalizačních časech pak už Plavci IVjak sami vidíte jen stručně pojmenované názvem skupiny a

pořadovým číslem. Z jejich dílny pochází i Country Our Way

jiného světa a to je na tom to prímové, protože trampové byli vždycky svobodní. Stále jsou tu liduprázdná místa mající svůj genius loci, se slatěmi hrozícími smrtalespoň střetem se šíleným ochranářem. Sem zatím nedosahuje problém plíživé arabizace, se všemi těmi lžemi okolo, s fakty, která nelze skousnout, chutnajícími jako kus zkaženého masa. Ale jak říkáme – ZATÍM. Nejezděte sem ale ani autem, ani na

olkách. Po Šumavě se chodí pěšky. Užijte si ji, než začnou smrky shazovat rezavějící jehličí, které pak pokryje střechy srubů, pařezy i ohniště. A když pak soumrak setře jasné obrysy, začne se stmívat a zvuky se pomalu tlumí, můžete si ještě na kempech u vychutnat tu nádheru pozdního léta. Ale možná, že už na vás naopak pomalu dolehne ta typická podzimní melancholie, která tak krásně rozteskňuje ducha. Nevadí, do melancholie už přece ladí i

příroda. A co vás určitě vytrhne z případných nepříjemných představpřicházejích podzimních plískanic a mlh? Zaručeně do dokážou fotky z

vzpomínky na pláže, na toulky po lesích i plavbách po řekách nebo třeba i na to obyčejné lenivé povalování po chatách. Tak ať už budete kdekoliv a trávit čas hezky si všechno užijte a třeba si s námi zazpívejte Mávám létu… nebo tu o tom, že už má léto celtu sbalenou… nebo Září od Mikiho Ryvoly, prostě těch krásných písniček co se zrovna hodí je tolik, že si jistě sami vyberete. A aby se vám lépe vybírúvodem následuje inspirativní příspěvek. Tak ahoj ve stopě pokryté rudozlatě barevným listím, které tady všude potkávám…. Redakce

PÍSNIČKOU JDUPÍSNIČKOU JDUPÍSNIČKOU JDUPÍSNIČKOU JDU JAKO PTÁČEK…JAKO PTÁČEK…JAKO PTÁČEK…JAKO PTÁČEK…Před časem jsem nakousl svět černých placek, kde mezi drážkami najdete muziku,

která se dodnes zpívá u ohňů toulavých a tak mi dovolte v tomto přehledu dnes pokračovat a pro neznalé nebo mladší třeba i nadhodit tipy, kde si co vyhledat.například: skupiny Rangers (Plavci) a Greenhorns (Zelenáči) ovlivnily hned několik

generací trampů a jejich desky se staly legendami. Rangers, mimochodem vítězové hned prvního ročníku Porty, začali vydávat nejprve své SP desky a teprve po nich velká LP – Rangers 1969, 1970, 1971, normalizačních časech pak už Plavci IV (1973) a Plavci V (1974), jak sami vidíte jen stručně pojmenované názvem skupiny a

jejich dílny pochází i Country Our Way

jiného světa a to je na tom to prímové, protože trampové byli vždycky svobodní. Stále , se slatěmi hrozícími smrtí nebo

alespoň střetem se šíleným ochranářem. Sem zatím nedosahuje problém plíživé fakty, která nelze skousnout, chutnajícími jako ZATÍM. Nejezděte sem ale ani autem, ani na

olkách. Po Šumavě se chodí pěšky. Užijte si ji, než začnou smrky shazovat rezavějící jehličí, které pak pokryje střechy srubů, pařezy i ohniště. A když pak soumrak setře jasné obrysy, začne se stmívat a zvuky se pomalu tlumí, můžete si ještě na kempech u plamínků vychutnat tu nádheru pozdního léta. Ale možná, že už na vás naopak pomalu dolehne ta typická podzimní melancholie, která tak krásně rozteskňuje ducha. Nevadí, do melancholie už přece ladí i

h představ a depresí přicházejích podzimních plískanic a mlh? Zaručeně do dokážou fotky z léta,

vzpomínky na pláže, na toulky po lesích i plavbách po řekách nebo třeba i na to obyčejné lenivé povalování po chatách. Tak ať už budete kdekoliv a trávit čas jakkoliv,

námi zazpívejte Mávám létu… nebo tu o tom, že už má léto celtu sbalenou… nebo Září od Mikiho Ryvoly, prostě těch krásných písniček co se zrovna hodí je tolik, že si jistě sami vyberete. A aby se vám lépe vybíralo, za tímto úvodem následuje inspirativní příspěvek. Tak ahoj ve stopě pokryté rudozlatě

JAKO PTÁČEK…JAKO PTÁČEK…JAKO PTÁČEK…JAKO PTÁČEK… Před časem jsem nakousl svět černých placek, kde mezi drážkami najdete muziku,

tomto přehledu dnes pokračovat a pro neznalé nebo mladší třeba i nadhodit tipy, kde si co vyhledat. Tan například: skupiny Rangers (Plavci) a Greenhorns (Zelenáči) ovlivnily hned několik

generací trampů a jejich desky se staly legendami. Rangers,

(1975), Chvála písni (1977), Plavci na PoříčCountry Road (1980) a následovaly další, téměř každoroční desky, ať už LP nebo v modernější verzi na CD. Další neméně známou skupinou pak byli GreenhornsJejich písně jste poprvé mohli najít na LP Písně amerického západu, vydané Pantonem vjako malý singl Na sluneční straně hor. Pak následovala

„zlatá“ alba Greenhorns 1971a pak, stejně jako Plavci museli změnit název a z Zelenáči, což jste mohli poznat na LP zHromskej den Zelenáčů z1973 se skládal hned ze dvou alb, za nimi pak o rok později následovaly Písně větru z

Silnice, řeky, tratě a stezky (1976), Řidič tvrdý chleba má (1979), Oheň z dříví eukalyptu (1982), Pod liščí skálou (1983), Galaportrét (1985), stejně pak následné řady desek. Narazit jste mohli i na desku Osmero přání z1974 s písněmi skupin Menší bratři , Cantabile, Létavice, Plížáci, Pacifik, Taxmeni, Ohaři a Hráči. Vvyšlo i Mikrofórum pátrá s

jemuž předcházel Lubomír Pleva Spirituál kvintet a přispěl hned několika alby: Písničky zraz, dva (1972), Spirituály a balady (1977). Začaly se objevovat i písničky od Hoboes, Kapitána Kida, Brontosaurů, Hop Tropu, Poutníků apod.neodbočím od daného tématu, když zde uvedu, že zajímavým počinem bylo i vydání slavných

westernových melodií na LP Western Film Melodies, Vpoledne (1975) a zatím jediný pokus na dané téma (Jižanem

nahrání písniček do prodeje LP zájemcům uplynulo pouhých 24 hodin! Bylo vidět, že ke konci osmdesátých let se konečně szačala více dostávat ke slovu námi milovaná hudba. Za

(1975), Chvála písni (1977), Plavci na Poříčí (1978), Otvíráme plovárnu (1980), On The Country Road (1980) a následovaly další, téměř každoroční desky, ať už LP nebo

Další neméně známou skupinou pak byli Greenhorns. Jejich písně jste poprvé mohli najít na LP Písně amerického západu, vydané Pantonem v r. 1970, stejně jako malý singl Na sluneční straně hor. Pak následovala

„zlatá“ alba Greenhorns 1971 a pak, stejně jako Plavci museli změnit název a Greenhornů se stali

Zelenáči, což jste mohli poznat na LP z r. 1972. Hromskej den Zelenáčů z r. 1973 se skládal hned ze dvou alb, za nimi pak o rok později následovaly Písně větru z hor,

Silnice, řeky, tratě a stezky (1976), Řidič tvrdý chleba má yptu (1982), Pod liščí skálou , stejně pak následné řady

desek. Narazit jste mohli i na desku Osmero přání z r. písněmi skupin Menší bratři , Cantabile, Létavice,

Plížáci, Pacifik, Taxmeni, Ohaři a Hráči. V roce 1984 i Mikrofórum pátrá s písničkami Ivo Jahelky,

jemuž předcházel Lubomír Pleva – Muž s harmonikou (1974, 1982). Nahrávat začal i Spirituál kvintet a přispěl hned několika alby: Písničky zraz, dva (1972), Spirituály a balady (1977). Začaly se objevovat

písničky od Hoboes, Kapitána Kida, Brontosaurů, Hop Tropu, Poutníků apod. Snad příliš neodbočím od daného tématu, když zde uvedu, že zajímavým počinem bylo i vydání slavných

westernových melodií na LP Western Film Melodies, V pravé jediný pokus na dané téma (Jižanem

preferované – pozn. red.) písni z americké občanské války, pojmenovaný stručně Sever proti jihu (1983). Z ryze českých písniček pak byl v r. 1985 poskládán Dostavník. Od r. 1980 začaly na deskách vycházet i přímé záznamy z Porty – za zmínku jistě stojí ve světě nevídaný rekord: od

nahrání písniček do prodeje LP zájemcům uplynulo pouhých 24 hodin! Bylo vidět, že ke konci osmdesátých let se konečně s uvolňováním režimu začala více dostávat ke slovu námi milovaná hudba. Zakoupit jste si mohli přehled

í (1978), Otvíráme plovárnu (1980), On The Country Road (1980) a následovaly další, téměř každoroční desky, ať už LP nebo

harmonikou (1974, 1982). Nahrávat začal i Spirituál kvintet a přispěl hned několika alby: Písničky z roku raz, dva (1972), Spirituály a balady (1977). Začaly se objevovat

písničky od Hoboes, Kapitána Kida, Brontosaurů, Hop

uvolňováním režimu koupit jste si mohli přehled

starších písniček na LP 20. let Porty (1986), svým dílem do mozaiky přispěl i Panton na Portě, Svojšický slunovrat… co se týče trampské muziky, u Supraphonu začala vycházet série desek s prostým názvem Potlach provázený historiPotlach v Údolí oddechu (1987),… vv Údolí slunce,… v Údolí Sázavy,.. na soutoku Vltavy a

VLTAVA SI ODDECHNE? ….možná

nakynulo… Pamatuji si i dobpán vod nemohl na tu spoušť dívat a v2002 poslal velkou vlnu, aby všechnu tu neřest spláchla. I nastalo všeliké zaříkávání se o nemožnosti další výstavby v záplavových oblastech, ale co se pak nestalo? Tedy spíše stalo? Ejhle se vše nejenže vrátilo do starých kolejí, ale rozbujelo se v ještě větší míře. Vyrostly další kempy a další a další stánky zaplevelily Vltavu z Vyšáku až do Budějc. I přestal jsem na Vltavu v létě jezdit… Konečně se

na LP 20. let Porty (1986), svým dílem do mozaiky přispěl i Panton na Portě, Svojšický slunovrat… co se týče trampské muziky, u Supraphonu začala vycházet

prostým názvem Potlach provázený historicky známým jménem lokality Údolí oddechu (1987),… v Údolí děsu (1988),… pod Kazínem (1989), …

Údolí Sázavy,.. na soutoku Vltavy a Sázavy, dále pak S kytarou po Velké řece (1985), Trampská dvorana (1988)…. Myslím si, že to by pro tentokrát mohlo stačit a pokud bude zájem, povedu tento přehled i v následujících číslech. Ahoj. Šerpa T.O. Psanci – Ostrava

VLTAVA SI ODDECHNE? ….možná Po ohlédnutí se za právě uplynulou letošní sezonou by se snad mohlo zdát, že se na letní Vltavě možná něco obrací k lepšímu. Časům nesčetných davů splouvajích tuto snad nejznámější českou řeku zdá se jakoby odzvonilo. Paradoxem je, že to snad způsobil právě tento fakt. Pamatuji si, když se vletech teprve začaly budovat nesčetné vodácké osvěžovny (osobně jsem preferoval obyčejnou Vojtovu maringotku a poté chatu) u brodu na Branné. Pak všechno kolem řeky jakoby

nakynulo… Pamatuji si i dobu kdy se už pán vod nemohl na tu spoušť dívat a v r. 2002 poslal velkou vlnu, aby všechnu tu neřest spláchla. I nastalo všeliké zaříkávání

o nemožnosti další výstavby záplavových oblastech, ale co se pak

nestalo? Tedy spíše stalo? Ejhle – najednou vše nejenže vrátilo do starých kolejí, ale

ještě větší míře. Vyrostly další kempy a další a další stánky zaplevelily

Vyšáku až do Budějc. I přestal létě jezdit… Konečně se

na LP 20. let Porty (1986), svým dílem do mozaiky přispěl i Panton na Portě, Svojšický slunovrat… co se týče trampské muziky, u Supraphonu začala vycházet

cky známým jménem lokality – Údolí děsu (1988),… pod Kazínem (1989), …

VLTAVA SI ODDECHNE? ….možná Po ohlédnutí se za právě uplynulou

letošní sezonou by se snad mohlo zdát, že se na letní Vltavě možná něco obrací

lepšímu. Časům nesčetných davů splouvajích tuto snad nejznámější českou řeku zdá se jakoby odzvonilo. Paradoxem

rávě tento fakt. Pamatuji si, když se v devadesátých

letech teprve začaly budovat nesčetné vodácké osvěžovny (osobně jsem preferoval obyčejnou Vojtovu maringotku a poté chatu) u brodu na Branné. Pak všechno kolem řeky jakoby

ale může zdát, že se tento neúnosný stav začíná obracet k lepšímu. Takže se logicky nabízí myšlenka, že systém pohltil sám sebe. Masová zábava totiž začala vyvolávat odpor u opravdových milovníků vodáckého řemesla. Koho by také bavilo „spát“ v kempech kde neexistuje noční klid, kde vám kromě řevu padají opilci na stany, které jsou beztak našlapány na každém centimetru čtverečním, vůbec nenavazují pocit určitého soukromí. A kdo by se už také nenaštval nad tak nehorázně nadsazenými cenami VŠEHO. Každý provozovatel, počínaje kempaři, přes dopravce a vodáckými půjčovnami konče, se snaží přes léto na každém trhnout tolik, aby pak na zbytek roku mohli odcestovat do exotických končin a tam si léčit pocuchané nervy…. Výsledkem je, že v čase, kdy už se vážně hovoří o regulaci početního stavu splouvajících v podobě dalšího zatížení různými poplatky se zdá, že se snad vše samo obrací k lepšímu. Jet totiž v létě na vodu znamená našlapat si předem peněženku takovým obnosem, za který by se dala pořídit zahraniční dovolená u moře s plnou penzí, což je oproti připáleným klobásám, teplému pivu a frontami na všechno možné, přece jen dost podstatný rozdíl. Snad díky tomu všemu se může zdát, že přes tropické léto letos vodáků na řece ubylo. Stačilo sednout do lodě a rozhlédnout se kolem sebe. Po letech, kdy se na některých jezech tvořily i zácpy, to byl nezvyklý pohled. Vodáci stále ještě jezdí, ale s minulými lety se to nedalo srovnat. Oproti rokům uplynulým nebylo vidět ani tolik „bludných Holanďanů“ – plavidel posádkami tak na šrot, že nejsou schopny jakéhokoliv řízení svého raftu apod. A netvrďte mi, že je to kvůli zákazu požívání alkoholu na vodě. Lidé už se prostě toho všeho co se dělo asi přesytili. Otázkou je, zda tento trend bude pokračovat nebo je to náhodný výkyv. Nezbývá, než doufat, že už se to do starých kolejí nevrátí a časy podnikatelské zlaté horečky začínají odeznívat. Pro mnoho vodáků a trampů milujících čistou a prázdnou řeku, které tento masový způsob vodácké turistiky odehnal ode břehů, to tedy nakonec nemusí být vůbec zas až tak smutná zpráva… Jožin https://www.facebook.com/ctjihozapad/videos/925673200969251/

KULBIG LETOS UŽ POČTRNÁCTÉKULBIG LETOS UŽ POČTRNÁCTÉKULBIG LETOS UŽ POČTRNÁCTÉKULBIG LETOS UŽ POČTRNÁCTÉ Ačkoliv počasí již tradičnímu červencovému setkání v Marcelloně u Nepomuku příliš nepřálo, přesto je lze označit za příjemné a naprosto pohodové. Tato akce je vzpomínkou, zejména hudební, na dva západočeské kamarády – Kuldu a Bigina, kteří předčasně odešli od našich ohňů. Letošní ročník, pořádaný jako všechny předešlé

Marcellínou a její muzikantkou parťačkou Ivetou, byl v pořadí již čtrnáctý a zařadil se nesporně mezi ty, na které se prostě nezapomíná. Sešlo se několik desítek kamarádů a báječných muzikantů z různých koutů republiky, kteří se postarali o pestré písničkové leporelo jak při páteční generálce, tak při sobotní noci, končící někdy krátce před svítáním. Vedle domácího a stále skvělejšího Dua Tornádo doprovázeného Čombeho basou nezklamala ani zpěvná Modrá kotva a do hudebního kotle přispěly i housle

kamaráda, jehož jméno mi jaksi uniklo, písničky Šklebouna z Mawies, Láďova jednostrunná basa z konve a následně i

kytara, v závěru pak znělý hlas kamaráda Franty s trochu jinou sortou písní, ale i hlasy a nástroje dalších přítomných. Nesporným bonbonkem sobotního nočního matiné však byla série písniček v podání Lenky Slabé a Ády Vostrého, kteří se po svém návratu

z Kanady postupně prosazují i na oficiální hudební scéně. Jako ze Slavností sněženek vypadala v dané situaci vyvstalé scénka, týkající se servírované třešňové bublaniny. Zatímco jedna část konzumentů prosazovala

bublaninu s peckami, druhá obhajovala použití třešní bez pecek. Unisono provolávané hromové „bez pecek“ a „s peckama“ silně připomínalo filmovou klasiku se zvoláním „se zelím!“, „s šípkovou!“ Neplánovaným zpestřením se mimo jiné stal i odpolední myší pohřeb, s velkou péčí a smyslem pro detaily připravený připravený hravým kamarádem Bíbou. Při obřadu nad papírovou rakvičkou s květinovou výzdobou a svícemi zazněly i příslušné songy a aktuálně nastavená smuteční řeč. Pohřeb žehem byl poté již dílem okamžiku. Poněkud nostalgické pak bylo nedělní loučení a odjezdy, provázené obvyklou nadějí ve slovech:“Tak zase někde brzy na viděnou.“ A já vím naprosto jistě, že nejpozději za rok ve stejném čase na stejném místě. Hanka foto Kaktus

VANDR NA DIVOKO….

JIŽANA ZDOKUMENTOVAL

++++++++++++++++++++++++++++

+++++++++++++++++++++++++++++

VANDR NA DIVOKO…. … TENTOKRÁT POVODÍM HORNÍ STŘELY , JAK JEJ PRO

JIŽANA ZDOKUMENTOVAL

KAMARÁD SEFF

++++++++++++++++++++++++++++

++++++++++++++++++++++++++++++++

+++++++++++++++++++++++++++++

VANDR NA DIVOKO….

… TENTOKRÁT POVODÍM STŘELY , JAK JEJ PRO

++++++++++++++++++++++++++++++++

POHODIČKA SE SAMSONEMPOHODIČKA SE SAMSONEMPOHODIČKA SE SAMSONEMPOHODIČKA SE SAMSONEM Prostě pohoda – tak by se jedním slovem dalo charakterizovat Samsonovo letošní červencové vystoupení v jihočeské metropoli. Ačkoliv hned hlavním problémem pro uskutečnění tohoto koncertu vbyl déšť, který se spustil už odpoledních hodinách, nakonec přemístění akce pod střechu na Malou scénu neukázalo spíš jako přínosné, než nepříjemné. musela smeknout před Samsonovým nasazením a výdrží, a to byl vlastně v rekonvalescenci, pouhých pár dnů poperaci dutiny břišní. Vedle svých starých osvědčených hitů, zaběhnutých trampských a vodáckých songů, nasadil i některé novější písně a s velkým úspěchem se setkal i blok písniček dětských. Jak známo, Samson rozhodně netrpí falešným cukerínovým sentimentem, a přesto dokáže publikum dojmout, rozněžnit, především ale pobavit a rozesmát. Jeho radost ze života, střízlivý racionální postoj k životním záležitostem a schopnost najít ta správná slova, metafory a pointy jsou víc než nakažlivé.několika přídavcích. My jsme ale měli ještě nádherný bonus vvlídné předměstské hospůdce, vnabídce zapůjčené kytary od našeho australského kamaráda Míšse uvolil jedné, dvěma písničkám… nakonec zto zážitek nejen hudební. Doufám jen, že koncertování na parníku Country rádia, které ho čekalo druhý den, zvládl stejně jako tu budějovické na je

POHODIČKA SE SAMSONEMPOHODIČKA SE SAMSONEMPOHODIČKA SE SAMSONEMPOHODIČKA SE SAMSONEM tak by se jedním slovem dalo charakterizovat Samsonovo letošní

jihočeské metropoli. Ačkoliv hned hlavním problémem pro uskutečnění tohoto koncertu v rámci každoroční série programů na radničním nádvoří

terý se spustil už odpoledních hodinách, nakonec přemístění akce pod střechu na Malou scénu neukázalo spíš jako

Nicméně jsem musela smeknout před Samsonovým nasazením a výdrží, a to byl vlastně

rekonvalescenci, pouhých pár dnů po

Vedle svých starých osvědčených hitů, zaběhnutých trampských a vodáckých songů, nasadil i některé novější písně a

velkým úspěchem se setkal i blok písniček dětských. Jak známo, Samson rozhodně netrpí falešným cukerínovým sentimentem,

ublikum dojmout, rozněžnit, především ale pobavit a rozesmát. Jeho radost ze života, střízlivý

životním záležitostem a schopnost najít ta správná slova, metafory a pointy jsou víc než nakažlivé. Však ho také návštěvníci nechtěli pustit

My jsme ale měli ještě nádherný bonus v podobě malého privátního koncertku vvlídné předměstské hospůdce, v úzkém kamarádském roužku. Samson neoddolal nabídce zapůjčené kytary od našeho australského kamaráda Míši a přes zjevnou únavu se uvolil jedné, dvěma písničkám… nakonec z toho bylo písniček asi dvacet a věřte, byl to zážitek nejen hudební. Doufám jen, že koncertování na parníku Country rádia, které ho čekalo druhý den, zvládl stejně jako tu budějovické na jedničku.

Hanka Hosnedlová

Kamarádi, máme pro vás opět velmi smutnou zprávu…. V červenci zemřel Brona zHobo, dříve ještě člen Tuláků severu.Žil na Floridě a pohřeb se uskutečnil 3.8. 2019 …. Omluvte prosím kvalitu přiložené fotografie. Pochází zJirka Paroubek z Vyšehradu, Brona a jeho první žena Ivana

tak by se jedním slovem dalo charakterizovat Samsonovo letošní

jihočeské metropoli. Ačkoliv hned hlavním problémem pro rámci každoroční série programů na radničním nádvoří

terý se spustil už odpoledních hodinách, nakonec přemístění akce pod střechu

Však ho také návštěvníci nechtěli pustit z pódia ani po

podobě malého privátního koncertku v jedné úzkém kamarádském roužku. Samson neoddolal

i a přes zjevnou únavu toho bylo písniček asi dvacet a věřte, byl

to zážitek nejen hudební. Doufám jen, že koncertování na parníku Country rádia, které

Kamarádi, máme pro vás opět velmi smutnou zprávu….

červenci zemřel Brona z osady Hobo, dříve ještě člen Tuláků severu.

pohřeb se uskutečnil

…. Omluvte prosím kvalitu přiložené fotografie. Pochází z r. 1969 a je na ní

Vyšehradu, Brona a jeho první žena Ivana a Dawson

VLAJKA VZHŮRU LETÍVLAJKA VZHŮRU LETÍVLAJKA VZHŮRU LETÍVLAJKA VZHŮRU LETÍ

…jak jinak také nazvat výstavu sestavenou z trampských „relikvií“ uspořádanou Mobilním trampským

muzeem v galerii Dvojdomek v Heřmanově Městci. Vernisáž proběhla 12.7. a jako vždy jediné

muzeum toho druhu u nás předložilo to nejlepší ze stovek exponátů ve svých depozitářích – fotografie, hudební

nástroje, placky, obrazy, trampský tisk, součástky výstroje, prostě vše co každý trampíř potřebuje. Hudbou to vše provázela nejdéle hrající

východočeská trampská kapela, chrudimská Chrpa (1974). A na závěr, pro škarohlídy, kteří tvrdí, že v muzeu

není k vidění nic nového… opak je pravdou. Letos byly odhaleny dva nové panely. Jeden je věnován T.O.

Medvědi z České Třebové, další pak T.O. Mimo zákon znení všechno. Další dva věnované českona Slovensku budou odhaleny na podzim, při příležitosti 4. Muzejního potlachu…

POSLEDNÍ REBEL

občanské války. Prvních pět let po znovuzrození Jižana2011 (což krásně ladilo se 150. Výročím vypuknutím konfliktu) jste mohli na jeho stránkách sledovat jeho postupný vývoj Appomattoxu. Následné čtyři roky až po současnost máte vosobností konfederačního velení nebo podrobnějšími epizodami jednotlivých bojů, ale i významných zbraní. Několikrát už jsme zabrousili i do řad jižanské maríny, což bývá jinak téma dosti opomíjené. Dnes bychom vpokračovat. Pmáte vyprávění o posledním jižanském

křižníku, který svou bojovou zástavu stáhl jako úplně poslední, dokonce až půl roku po oficiálním ukončení bojů na pevnině. Ti z vás, kteří historií této doby zabývají jistě nebudou tvrdit, že nikdy neslyšekřižníku Alabama (Jižan č. 68). Existovala ovšem ještě jedna loď, jejíž jméno dodnes na jihu vyslovují s úctou. Je jím CSS Shenandoah, poslední velká loď secesionistů a zároveň jedna z

České Třebové, další pak T.O. Mimo zákon z Litomyšle. A to ještě není všechno. Další dva věnované česko-slovenským potlachům a trampingu na Slovensku budou odhaleny na podzim, při příležitosti 4. Muzejního

POSLEDNÍ REBEL

V celé sérii článků už jsme se věnovali historii americké občanské války. Prvních pět let po znovuzrození Jižana2011 (což krásně ladilo se 150. Výročím vypuknutím konfliktu) jste mohli na jeho stránkách sledovat jeho postupný vývoj – od exkalace až po Leeovu kapitulaci u Appomattoxu. Následné čtyři roky až po současnost máte v každém čísle možnost seznámení se s nějakou výraznou osobností konfederačního velení nebo podrobnějšími epizodami jednotlivých bojů, ale i významných zbraní. Několikrát už jsme zabrousili i do řad jižanské maríny, což bývá jinak téma dosti opomíjené. Dnes bychom vpokračovat. Před sebou máte vyprávění o posledním jižanském

křižníku, který svou bojovou zástavu stáhl jako úplně poslední, dokonce až půl roku po oficiálním ukončení

vás, kteří historií této doby zabývají jistě nebudou tvrdit, že nikdy neslyšeli např. o korzárském

(Jižan č. 68). Existovala ovšem ještě jedna loď, jejíž jméno dodnes na jihu vyslovují

úctou. Je jím CSS Shenandoah, poslední velká loď secesionistů a zároveň jedna z nejúspěšnějších, jakou

kdy jižané proti federálníplavidlům vyslali. Zde vám předkládáme její příběh. Loď byla spuštěna na vodu 17.6. 1863 a jak bylo ve válečné době zvykem, zadala její stavbu Konfederace zahraničním firmám. Ze skluzu sjela vexistujících loděnicích na řece

Litomyšle. A to ještě ým potlachům a trampingu

na Slovensku budou odhaleny na podzim, při příležitosti 4. Muzejního

celé sérii článků už jsme se věnovali historii americké občanské války. Prvních pět let po znovuzrození Jižana v r. 2011 (což krásně ladilo se 150. Výročím vypuknutím konfliktu) jste mohli na jeho stránkách sledovat jeho

od exkalace až po Leeovu kapitulaci u Appomattoxu. Následné čtyři roky až po současnost máte

nějakou výraznou osobností konfederačního velení nebo podrobnějšími epizodami jednotlivých bojů, ale i významných zbraní. Několikrát už jsme zabrousili i do řad jižanské maríny, což bývá jinak téma dosti opomíjené. Dnes bychom v tom chtěli

kdy jižané proti federálním plavidlům vyslali. Zde vám předkládáme její příběh.

Loď byla spuštěna na vodu 17.6. 1863 a jak bylo ve válečné době zvykem, zadala její stavbu Konfederace zahraničním firmám. Ze skluzu sjela v dodnes existujících loděnicích na řece

Clyde ve Skotsku, kde se na její realizaci podíleli zaměstnanci firmy Alexander Stephen a syn. Budoucí korzár o výtlaku 1 167 tun byl 70 m dlouhý a kromě plachtoví jej poháněl i parní stroj, dávající mu rychlost až 9 uzlů. Na svou první plavbu vyrazil ještě pod jménem Sea King a pod britskou vlajkou a zatím byl oficiálně veden jako obchodní loď pro přepravu nákladu (preferovaného čaje), ale i cestujících. Těch plaveb prý podnikl několik, dokonce dopravoval vojáky proti vzbouřeným Maorů na Novém

Zélandu. Zde jsou asi prvopočátky pozdější bojové kariéry. Svou poslední plavbu do Bombaje, kdy nad ním stále ještě vlál Union Jack už ale nedokončil, protože jej mezitím tajně zakoupilo konfederační námořnictvo a tak jeho kapitán spustil kotvu u břehů Madeiry… a najednou bylo všechno jinak. V říjnu 1864 byla loď vyzbrojena 4 osmipalcovými hladkými, 2 dvaatřicetiliberními a 1 dvanáctiliberním dělem, která do přístavu Funchal dopravil parník Laurel. Bohužel ani jedno z nich nebylo umístěno

tak, jak mělo být, jak ke svému hořkému překvapení zjistil nový čtyřicetiletý kapitán JAMES PREDELL WADDELL ze Severní Karolíny. Tento muž sloužil na moři už od svých 17 let a v době vypuknutí války byl nasazen americkým námořnictvem na dálném východě. Jako mnohý z jižanů i on rezignoval na svou funkci a když po návratu do Spojených států zjistil, že nejenže byl vyhozen, ale navíc nedostane ani zadržovaný dlužný plat, asi se docela zdravě naštval a možná to byl i jeden ze stimulů,

který jej vehnal do náruče Konfederace. Tam mohl oplatit vojsku Unie stejnou mincí. Nejprve sloužil jako velitel baterie v Richmondu a pak v Charlestonu, kde nikomu

nevadilo, že po souboji lehce napadá na nohu. Jeho nadřízení s ním ale počítali na jiný post, na takový, kde by mohl uplatnit své námořnické znalosti. On to tedy byl kdo byl vyslán na Madeiru, aby převzal bývalý Sea King, nově přejmenovaný vlastenecky znějícím jménem SHENANDOAH. Už jsme si řekli o závadách na výzbroji, která při přejímání lodě zjistil. Děla byla možná tak vhodná pro parádu a vyvolání strachu, ale na skutečný boj se zatím nedalo pomýšlet. To ale zdaleka nebylo všechno. Chybělo i nářadí pro obsluhu a do vínku dostal i sotva třetinovou posádku. Chybělo mu přes sto lidí a moc nepomohl ani nábor

mezi bývalými námořníky z Anglie. Přesto se se svou neúplnou posádkou vydal na lov, držíce se rozkazů, které mu kladly za úkol útočit na obchodní trasy Unie od mysu Dobré naděje až po Austrálii, včetně Tichého oceánu. Tedy vcelku rozsáhlá operační oblast. Konfederační korzár nemusel dlouho čekat. Už 31.10. 1864 potopil jižně od Azorských ostrovů jednu z prvních federálních lodí. Zadržením lodi Alina z Maine navíc nejenže zničil pro nepřítele tolik důležitý náklad kolejnic, ale navíc se mu dostalo i tolik potřebného nářadí a dalšího nepostradatelného materiálu. Pak zamířil dále na jih a pod

vodu poslal další škunery a barky: např. Charter Oak, D. Godfreye, Kate Prince, Adelaidu, Lizie M., Stace, Delphie… Když začal mít problémy s lodním šroubem a s pomocným parním strojem, začal přemýšlet, co v dané situaci udělat. Oprava v Kapském Městě hrozila velkou možností odhalení místa jeho pobytu a tak vsadil na jistotu. Pouze pod plachtami vyrazil na dlouhou cestu okolo jižní Afriky až

do australského Melbourne. V Hudson Bay zakotvil 25.1. 1865 a kromě nutných oprav se mu tam podařilo i doplnit posádku. Po provedené údržbě se pak jeho cílem staly studené vody okolo Aljašky, kde způsobil obrovský zmatek v seveřanské velrybářské flotile. Jižanský korzár zde poslal ke dnu 32 plavidel a celkové škody způsobené tak

nepříteli (dohromady už 38 lodí) byly odhadovány na úctyhodných 1,5 milonu dolarů (v dnešním přepočtu asi 28 miliónů), což je na tak krátkou dobu kdy operoval na moři poměrně vysoké číslo. Tamnímu masakru – přičemž vždy dbal na to, aby měly nepřátelské posádky čas se zachránit – podlehly tenkrát mj. Pearly, Hector, Edward Carey, Harvest, Abigail, William Thompson, Euphrates, Jirah Swift, Sophia Thiorton, Miloé… a další a další. Pravdou ovšem je, že měl nehorázné štěstí a nikdy přitom nemusel čelit žádné válečné lodi Unie, přestože na něj pořádaly hon. Pak nastalo období kdy posádka začala slýchat zvěsti, že se jih vzdal. Waddell však dál pokračoval v boji a teprve anglickým kapitánem Barracoutem se 2.8. 1865 nechal přesvědčit o tom, že Konfederace svůj boj prohrála. Angličan tak nevědomky rovněž zabránil ostřelování San Francisca, kam měl právě korzár namířeno a které měl v plánu. Stalo se tak ovšem po více než 4 měsících od doby, kdy generál Lee u Appomattoxu odevzdal svou šavli generálu Grantovi. Na zpáteční cestu do amerických přístavů se tudíž nedalo ani pomýšlet. Waddell měl docela jasnou představu tom, jakého uvítání by se jemu a jeho posádce dostalo. Místo toho CSS Shenandoah zamířila vzdát se do Velké Británie, kam šťastně dorazila 5.11. 1865, po více než 17 000 km plavby od západního pobřeží Mexica. Prakticky při svých operacích obeplul celý svět. O den později pak poslední bojovníci Konfederace stáhli válečnou vlajku a kapitulaci složili do rukou kapitána HMS Donesl.

Celá válečná kampaň jižanského korzára měla ještě dohru před námořním soudem. Po patřičném vyšetřování ale britské úřady dospěly k názoru, že se posádka ani její velitel nedopustili žádných zločinů a nepřestoupili tehdy platné válečné zákony. Všichni pak byli propuštěni na svobodu. CSS Shenandoah strávila na moři celkem 12 měsíců a 17 dní, urazila 58 000 námořních mil a zajala či zničila 38 plavidel Unie, přičemž nedošlo k žádným obětem na životech námořníků postižených plavidel… pouze dva z nich zemřeli na následky nemoci. Shenandoah pak byla prodána a svou kariéru skončila ve službách zanzibarského sultána, když se v r. 1872 potopila při plavbě do Bombaje. Nedokončená plavba do tohoto přístavu byla tedy u počátků její válečné služby i u konce její kariéry. Do dnešního dne se však dochovala vlajka, která vlála na stožáru během Waddelovy cesty kolem světa a je k vidění v Muzeu Konfederace v Richmondu…. Jožin …. Existují i písničky a zde je jedna z nich…. https://www.youtube.com/watch?v=RFuVeOMaViA

PEPA FOUSEK – TO JE KOUSEK Červencové vystoupení Pepy Fouska zahájilo tradiční letní sérii hudebních večerů na českobudějovickém radničním nádvoří. Tentokrát se jeho pořad snad ani nedá nazvat koncertem, protože v průběhu večera se dostal pouze k šesti písničkám ze svého repertoáru (mne osobně potěšil svou speciální hrou na foukací harmoniku). Zbytek

vyplnil nepřetržitý, úžasný slovní vodopád – takřka bez tečky. Říkala jsem si v duchu, kde asi bere tenhle osmdesátiletý kladenský písničkář a bavič tolik energie a nápadů… Kdyby mi ten zdroj prozradil, určitě bych si také šla načerpat trochu do džbánku. Dokáže se vydat ze všeho, bezelstně pouští posluchače do svých třináctých komnat duše, nebojí se otevřené kritiky na věci a dění, které ho štvou, vyznává se ze svých pocitů, dojmů, ale také ze své lásky k zemi, kde se narodil. Patriotismus Jihočechů příjemně

polechtal opakovaným vyprávěním o svém dětství v Nemanicích, povídáním o své babičce, mamince a tetičkách, vzpomínám na místa v krajském městě a okolí, která mu z paměti nevypadla ani po dlouhých letech. Mnohé asi potěšilo i to, jak samozřejmě se opakovaně hlásil k trampingu – ostatně já Pepu osobně poznala právě na jedné takové akci trampského charakteru. Každá jím pronesená věta vylovila z jeho paměťových šuplíčků další připomínku na nějakou událost, básničku či aforismus, takže když po hodině a půl vystoupil na forbínu, aby se rozloučil s publikem, trvalo mu dalších téměř dvacet minut, než skutečně své

vystoupení uzavřel. A tzo si netroufnu odhadnout, kolik času pak osobně věpříznivcům, kteří na něj čekali szájem a přízeň posluchačů, jak sám kdysi přiznal nemocnému srdíčku takový nezmar.

OUPÁRÁTKA A DEFENESTRACE ?

počátku prázdnin ku příležitosti 600 let pražské akce. Také by mohla nést podtext „První bezmotorový let konšelů aneb Vyhoďte si svého poslance sami.“

a kvízy, případně s Berym a Danou oslavit jejich narozeniny. Dohromady měli „105“ a rozdělte si to mezi ně jak chcete. Jen zůstaňte gentlemany…

vystoupení uzavřel. A tzo si netroufnu odhadnout, kolik času pak osobně věpříznivcům, kteří na něj čekali s knihami a cédéčky k podepisování. Nesporně ho nabíjí zájem a přízeň posluchačů, jak sám kdysi přiznal – a proto dokáže být navzdory svému nemocnému srdíčku takový nezmar. HH

OUPÁRÁTKA A DEFENESTRACE ?

Jak je to možné, říkáte si? Copak mají Jezevci na svým fleku k dispozici nějaký okno? Ale máte pravdu. Byla to zase jedna zzábav se vším všudy, pořádaná na

počátku prázdnin ku příležitosti 600 let pražské akce. Také by mohla nést podtext „První bezmotorový let konšelů aneb Vyhoďte si svého poslance sami.“

Nikdo tu ovšem nenabádal k jakémukoliv násilí. Vychutnat jale mohli tradični netradiční soutěže

Berym a Danou oslavit jejich narozeniny. Dohromady měli „105“ a rozdělte si to mezi ně jak chcete. Jen zůstaňte gentlemany…

vystoupení uzavřel. A tzo si netroufnu odhadnout, kolik času pak osobně věnoval svým podepisování. Nesporně ho nabíjí

a proto dokáže být navzdory svému

OUPÁRÁTKA A DEFENESTRACE ?

Jak je to možné, říkáte si? Copak mají Jezevci na svým fleku

dispozici nějaký okno? Ale máte pravdu. Byla to zase jedna z jezevčích zábav se vším všudy, pořádaná na

Nikdo tu ovšem nenabádal jakémukoliv násilí. Vychutnat jste si

ale mohli tradični netradiční soutěže

NAVZDORY ROKŮM PORTA MLÁDNE Počet ročníků Porty, konaných v letním amfiteátru v Řevnicích, se díky letošnímu vyšplhal už na rovný tucet – v žádném případě ale nelze říci, že by tento oblíbený třídenní červnový festival byl tuctový. Právě naopak, všechno bylo fajn – doslova vysněné počasí, báječná atmosféra, skvělý program, nabitý amfiteátr… Co víc by si organizátoři této hudební události roku mohli přát? Snad jen větší zájem trampských kapel, kterých však bylo už v soutěžních oblastních kolech, v nichž se na notovém poli utkalo přes dvě stovky formací, skutečně pramálo. Takže okřídlené rčení Folk Portu spolk´ se naplnilo víc než vrchovatě, i když stylovou pestrost zaručovaly vedle country, bluegrassu či folkrocku ještě další hudební žánry. Zmínku si však hned v úvodu zaslouží i to, že byla znovu obnovena divácká Porta, čili ocenění o němž rozhodují hlasy posluchačů. Páteční program odstartoval Slávek Janoušek (se šestičlennou doprovodnou kapelou), který pak na dva dny zasedl do finálové poroty. Lehce přitvrzený sound a Slávkovy hluboce lidské a hlavně srozumitelné texty dokázaly spolehlivě oslovit jak věkově, tak žánrově různorodé publikum. Oživení vnesl do pořadu i místní hudebník Jan Paukert – představil a předvedl totiž speciální hudební nástroj, který jsem nikdy předtím neviděla. Jestli jsem to dobře zachytila, nazýval svůj jedinečný instrument, pro který si dojel do Ameriky přímo k jeho stvořiteli a výrobci, stick – tedy

hůl. O dalším hostu – živelném Fleretu – prohlásil moderátor, že už dávno dokázal zbořit bariéry mezi folklorem a folkem a já bych po živém poslechu dodala, že svým drtivým valašským stylem i mezi

dalšími, tvrdšími hudebními žánry. Největší přízni se toho večera nesporně těšil závěrečný Spirituál kvintet, i když tentokrát oslabený o jednu ze zpěvaček. Publikum se spontánně přidávalo k jejich známým písničkám a nechtělo své oblíbence vůbec pustit z pódia. Nebyla jsem sama. Koho

zasmušilo potvrzení Jirky Tichoty, že Spirituál letošním prosincem končí téměř šedesátiletou aktivní éru. Svým příznivcům však ještě věnuje desítku koncertů příští rok v dubnu v Lucerně, jimiž teprve oslaví své kulaté jubileum. Tak snad budu mít šanci přijít se s touhle populární a stále dobrou formací rozloučit. Porta však není jen o muzice a hudebnících, ale také o setkávání. Já osobně se vždycky moc těším na to, jak vklouznu do té staré dobré portovní atmosféry jako do řeky pohody a budu si užívat setkání s přáteli, které vždycky spolehlivě někde v areálu nebo v zákulisí potkám, jak si v klídku přečtu Portýra, ke kterému mám určitý vztah, protože jsem léta dělala v jeho redakci… Pozdravím všechny ty obětavé lidičky, bez nichž by Porta nebyla, zaskočím k soustředěné a lehce napjaté porotě plné hudebních osobností,

poklábosím s přítomnými redaktory a rozhlasáky, s fotografkou, která stále poletuje s aparátem zvící malého děla a která vždycky dokáže vyhmátnout (nevím, jak to dělá) ten nejlepší okamžik k záběru. A užiju si některý z nočních sejšnů, které vytrvalci dotáhnou až do slunečného rána. Prostě jako vždy na Portě… Prvním hudebním hostem sobotního

odpoledne byla Jitka Knížková, vítězka dětské Porty, která obdobně jako loňský vítěz Ruda Prušák, pochází ze Strakonic. Zdá se, že tohle jihočeské město je novou líhní hudebních talentů. Následující poslední soutěžní blok přinesl nečekané překvapení z paralelní semifinálové scény u hřiště rozhodnutím poroty totiž postoupili do finále namísto původně určených dvou hned tři formace. Kromě ostravských !!! Tří vykřičníků to byla českobudějovická Bonsai č.3 a mladičká Eliška Kotlíková z Písku, doprovázená otcem. Vlastně, když si to tak probírám, tenhle portovní ročník, v pořadí již padesátý třetí, byl vůbec nějak příznivě nakloněn Jihočechům. Například všichni tři působící moderátoři mají nějaké vazby s Českými Budějovicemi – Zdeněk Schwager, který se na portovním pódiu (a nejen finálovém)

pohybuje už pětadvacet roků, Petr Bohuslav i Vojta Vít ze semifinálové scény. Také velká část pracovního štábu má domovskou stanici v jižních Čechách, stejně jako dva z postupujících ze semifinále i vítězka dětské Porty. I mezi hosty se našli hudebníci z jihu – Pavlína Jíšová a Nezmaři, Jihočechem je rovněž držitel druhého místa v interpretační Portě a navíc i divácká Porta doputovala na jih.

Vrátím se ale na sobotní scénu, kterou po dámském triu z Blovic – Přelet M.S. – s vtipnými texty a báječně sladěnými vokály patřičně rozpumpoval stále svižný a úderný Cop, jenž v loňském roce oslavil už čtyřicet let trvání. Nesporným překvapením pro kapelu a hlavně pro Míšu Leichta bylo předání zlaté Porty, udělované za přínos žánru a také samosebou Portě. Jenom na té řevnické hráli už třikrát. I v této slavnostní, určitě dojetím doprovázené chvíli zůstal však Míša svůj – spontánní, jadrný a veskrze upřímný. Následující Pavlínu Jíšovou doprovázely na scéně dvě kytaristky – Romana Tomášková a Petra Šanclová. Petr Bende si pak přizval do svého bloku světově uznávaného mandolinistu, působícího ve Státech – Radima Zenkla, ale také početné domácí uskupení děcek s názvem Notičky. Jaroslav Wykrent, který kvůli svým zdravotním potížím zpíval vsedě, si svými vzpomínkovými písničkami vysloužil u publika spontánní standing ovation. Musím přiznat, že při Cohenově Halelujah s Wykrentovým textem mi i v tom horkém večeru běhal mráz po zádech. Večer uzavírali osvědčení portovní borci – Nezmaři. Ani oni se nevyhnuli některým vyžadovaným přídavkům, což je jistě těšilo, ačkoliv měli před sebou noční jízdu do Českých Budějovic. Recitály soutěžních kapel zahájily nedělní program, v němž poté pokračoval Peter Vaško, nadějný talent a vítěz kytarové soutěže SAI – zdá se, že Štěpánu Rakovi roste následovník. Na pódiu se prezentovali i držitelé Porty předchozích dvou ročníků – Tereza Balonová a Aleš Petržela. Ale než

k mikrofonům nastoupil Monogram a po něm stále populárnější Marien, byl prostor věnován vyhlášení výsledků portovní soutěže. Poté ovládl pódium Rangers Band a s lítostí musím konstatovat, že Naďu Urbánkovou s Bokomarou a Hop Trop jsem už bohužel neviděla – samozřejmě

díky nutnosti přesunu vlakem domů. Abych vás tedy nenapínala – první místo si odnesla liberecká, původně trampská kapela Větrno, druhé místo obsadil jihočeský Mirek Baldrych a třetí příčka

portovního žebříčku patřila Meldovi a spol., nominovanému ze svitavského kola. Autorskou Portu získaly The Addam Sisters za písničku Anne v zemi za skříní,

věnovanou Anně Frankové. Toto mladé rodinné uskupení získalo i cenu Country Rádia. Diváckou Portu pak přiřkly hlasy publikvšechno. Cenu SAI převzala skupina Faux pase Fonet a cenu Českého rozhlasu Olomouc moravská Šansonika. K oceněním neodmyslitelně patří symbolická abstraktní skulptura Porty, vytvořená keramikem Miroslavem Rabopovinnost ale převzal jeho syn a tradice tak pokračuje dál… Zmínit bych se měla také o krásné a hodnotné kytaře, kterou věnovala vítězi (stejně jako vfirma Furch, ale i o celé řadě předrozličných benefitů. Navíc mezi posluchači byla mimo jiné řada pořadatelů různých hudebních přehlídek a festivalů, kteří si jistě mezi vystupujícími vyhlídli písničkáře nebo skupiny, co by slušeli právě je Porta je vždy nesporný zážitek a nutno uznat, že její hudební úroveň neustále roste. Objevují se zajímavé aranže, náročné hudební výkony, nezvyklé nástrojové sestavy, solidní texty, ale pravdou je, že mi většina soutěžních kapel tak nějak splývá. Jen pájich zachytí v paměti – a to právě díky své odlišnosti. Mým favoritem na diváckou Portu byli kamarádi – ocenila jsem jejich odlehčené vystoupení, živelnost, nápaditost, humor a v neposlední řadě i dobře připravené průvodní slovo. Tak třeba příště… Čím tedy uzavřít tuhle opožděnou reportáž? Snad díky těm, kteří obětavě a bez nároků tlačí káru tohoto našeho nejstaršího hudebního festivalu pod širým nebem celé dlouhé roky, muzikantům, že jsou ochotni jít se svou kůží na trh, desítkám bezejmenných lidiček zajišťujícím během koncertů potřebný servis, ale i publiku, které se v tomto ročníku neuvěřitelně rozrostlo, takže nestačily už ani lavice a posluchači seděli i na zemi přímo pod pódiem. Také moderátorům, že nezávisle na sobě vsvých komentářů vzpomněli na tynezasednou… Doufejme, že my snad ano slyšenou!

Anně Frankové. Toto mladé rodinné uskupení získalo i cenu Country Rádia. Diváckou Portu pak přiřkly hlasy publika Elišce Kotlínové z Písku. A to ještě není všechno. Cenu SAI převzala skupina Faux pase Fonet a cenu Českého rozhlasu Olomouc moravská Šansonika.

oceněním neodmyslitelně patří symbolická abstraktní skulptura Porty, vytvořená keramikem Miroslavem Rabochem, který však už není mezi námi. Tuto krásnou povinnost ale převzal jeho syn a tradice tak pokračuje dál… Zmínit bych se měla také o krásné a hodnotné kytaře, kterou věnovala vítězi (stejně jako v předchozích letech ) firma Furch, ale i o celé řadě předávaných, pro muzikanta nesporně přínosných dárků a rozličných benefitů. Navíc mezi posluchači byla mimo jiné řada pořadatelů různých hudebních přehlídek a festivalů, kteří si jistě mezi vystupujícími vyhlídli písničkáře nebo skupiny, co by slušeli právě jejich akci.

Porta je vždy nesporný zážitek a nutno uznat, že její hudební úroveň neustále roste. Objevují se zajímavé aranže, náročné hudební výkony, nezvyklé nástrojové sestavy, solidní texty, ale pravdou je, že mi většina soutěžních kapel tak nějak splývá. Jen pá

a to právě díky své odlišnosti. Mým favoritem na diváckou Portu ocenila jsem jejich odlehčené vystoupení, živelnost, nápaditost, humor a

neposlední řadě i dobře připravené průvodní slovo. Tak třeba příště…Čím tedy uzavřít tuhle opožděnou reportáž? Snad díky těm, kteří obětavě a bez

nároků tlačí káru tohoto našeho nejstaršího hudebního festivalu pod širým nebem celé dlouhé roky, muzikantům, že jsou ochotni jít se svou kůží na trh, desítkám

ek zajišťujícím během koncertů potřebný servis, ale i publiku, které tomto ročníku neuvěřitelně rozrostlo, takže nestačily už ani lavice a posluchači

seděli i na zemi přímo pod pódiem. Také moderátorům, že nezávisle na sobě vzpomněli na ty, kteří k Portě patřili a kteří už mezi nás nikdy

nezasednou… Doufejme, že my snad ano – takže za rok zase ve stejnou dobu na

Hanka Hosnedlová

Anně Frankové. Toto mladé rodinné uskupení získalo i cenu Country Rádia. Písku. A to ještě není

všechno. Cenu SAI převzala skupina Faux pase Fonet a cenu Českého rozhlasu

oceněním neodmyslitelně patří symbolická abstraktní skulptura Porty, vytvořená chem, který však už není mezi námi. Tuto krásnou

povinnost ale převzal jeho syn a tradice tak pokračuje dál… Zmínit bych se měla také o předchozích letech )

ávaných, pro muzikanta nesporně přínosných dárků a rozličných benefitů. Navíc mezi posluchači byla mimo jiné řada pořadatelů různých hudebních přehlídek a festivalů, kteří si jistě mezi vystupujícími vyhlídli písničkáře nebo

Porta je vždy nesporný zážitek a nutno uznat, že její hudební úroveň neustále roste. Objevují se zajímavé aranže, náročné hudební výkony, nezvyklé nástrojové sestavy, solidní texty, ale pravdou je, že mi většina soutěžních kapel tak nějak splývá. Jen pár se

a to právě díky své odlišnosti. Mým favoritem na diváckou Portu ocenila jsem jejich odlehčené vystoupení, živelnost, nápaditost, humor a

neposlední řadě i dobře připravené průvodní slovo. Tak třeba příště… Čím tedy uzavřít tuhle opožděnou reportáž? Snad díky těm, kteří obětavě a bez

nároků tlačí káru tohoto našeho nejstaršího hudebního festivalu pod širým nebem celé dlouhé roky, muzikantům, že jsou ochotni jít se svou kůží na trh, desítkám

ek zajišťujícím během koncertů potřebný servis, ale i publiku, které tomto ročníku neuvěřitelně rozrostlo, takže nestačily už ani lavice a posluchači

seděli i na zemi přímo pod pódiem. Také moderátorům, že nezávisle na sobě v průběhu Portě patřili a kteří už mezi nás nikdy

takže za rok zase ve stejnou dobu na

dlová

DAKAR NA LIPNĚ? ANO!

vagóny, už dříve používané např. při akcích Šumavské léto s párou, které bohužel vzaly za své snového provozovatele na šumavských linkách. O tuto nabídku je velký zájem a využít ji mohou nejen trampové, ale třeba i vodáci pendlující mezi Vyšším Brodem a Rožmberskou zastávkou. Už třeba jen proto, že u spoje existuje běžný tarif bez jakýchkoliv příplatků. Zpecestování, z otevřeného vozu si lépe prohlédnete kolem ubíhající přírodu a i ten vítr ve

věřte, bylo to super. Jak bylo řečeno – spoj jezdí ráno z Budějic do Vyššího Brodu a pak 3x denně vozí zájemce až k Lipenské přehradě a zpět – stačí věnovat pozornost jízdnímu řádu. Až do stanice Rožmberk nad Vltavou je veden jako spěšný ( sv Rybníku), na trati populární Lipenky pak funguje jako obyčejný osobák. A proč vlastně Dakar? Traduje se totiž, že při pohledu na kovovou konstrukci prý někdo z pracovníků budějického Štokr klubu poznamenal, že vagony vypadají jako speciály s ochranným rámem na světo

DAKAR NA LIPNĚ? ANO! Chcete prožít nevšední zážitek a svým způsobem si tak trochu připadat jako hoboes? Stačí zvolit netradiční způsob cestování a naše šotoušskévám poradí, jak na to. Tedy už ne vsezóně… ale protože tomu tak bylo letos i loni, lze předpokládat, že by ČD mohly tuto netradiční službu poskytovat i v roce následujícím. Takže, o co se jedná? O prázdninových dnech, vždy ve středu a v sobotu posilkuje dopravce klasicky

vypravovanou soupravu z Budějic na Lipno o dva vozy řady DA. Tedy o speciálně upravené vyhlídkové

vagóny, už dříve používané např. při akcích Šumavské párou, které bohužel vzaly za své s příchodem

rovozovatele na šumavských linkách. O tuto nabídku je velký zájem a využít ji mohou nejen trampové, ale třeba i vodáci pendlující mezi Vyšším Brodem a Rožmberskou zastávkou. Už třeba jen proto, že u spoje existuje běžný tarif bez jakýchkoliv příplatků. Zpestří vám to dovolenkové

otevřeného vozu si lépe prohlédnete kolem ubíhající přírodu a i ten vítr ve vlasech bude jistě nebývalým zážitkem. Ovšem i tady platí známé „Kdo dřív přijde, ten dřív jede.“ Zpohledu si pak můžete vychutnatnejkrásnější úsek u Čertových proudů a při pohledu na tu kamennou lavinu si přeříkávat pověst o tom, jak prý tento divoký sráz vznikl. Naše osada už tento netradiční způsob cestování vyzkoušela a

spoj jezdí ráno Budějic do Vyššího Brodu a pak 3x denně

Lipenské přehradě a zpět stačí věnovat pozornost jízdnímu řádu.

Až do stanice Rožmberk nad Vltavou je veden jako spěšný ( s jedinou zastávkou trati populární Lipenky pak funguje jako obyčejný osobák.

A proč vlastně Dakar? Traduje se totiž, že při pohledu na kovovou konstrukci prý pracovníků budějického Štokr klubu poznamenal, že vagony vypadají jako

ochranným rámem na světoznámé rallye. Snad je to fáma, snad pravda,

DAKAR NA LIPNĚ? ANO! Chcete prožít nevšední zážitek a svým způsobem si

tak trochu připadat jako hoboes? Stačí zvolit netradiční způsob cestování a naše šotoušské okénko vám poradí, jak na to. Tedy už ne v této tulácké sezóně… ale protože tomu tak bylo letos i loni, lze

, že by ČD mohly tuto netradiční službu roce následujícím. Takže, o co se jedná?

stří vám to dovolenkové otevřeného vozu si lépe prohlédnete kolem ubíhající přírodu a i ten vítr ve

vlasech bude jistě nebývalým zážitkem. Ovšem i tady platí známé „Kdo dřív přijde, ten dřív jede.“ Z nového úhlu pohledu si pak můžete vychutnat nejkrásnější úsek u Čertových proudů a při pohledu na tu kamennou lavinu si přeříkávat pověst o tom, jak prý tento

. Naše osada už tento netradiční způsob cestování vyzkoušela a

jedinou zastávkou trati populární Lipenky pak funguje jako obyčejný osobák.

A proč vlastně Dakar? Traduje se totiž, že při pohledu na kovovou konstrukci prý pracovníků budějického Štokr klubu poznamenal, že vagony vypadají jako

známé rallye. Snad je to fáma, snad pravda,

nevím. Jisté ale je, že pokud jste tento svérázný spoj letos nevyužili, pak si příští rok tuto nevšední dopravu jistě nenechte ujít…. Jožin

KOVBOJSKÉ HRY…KOVBOJSKÉ HRY…KOVBOJSKÉ HRY…KOVBOJSKÉ HRY… … na Čárově ranči se konaly i letos. A dokonce už po patnácté

Třetí červencový týden tak svým způsobem navázaly na jarní klání

v kuličkiádě. Kovbojů se sešlo asi jen deset, ale u těchto old pardů se to tak nebere. Důležitý byl soutěživý duch a

kamarádská atmosféra. A toho bylo přehršel. Tak snad zase někde… a dřív než za rok. Seff

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

TRAMPSKÉ KEMPYTRAMPSKÉ KEMPYTRAMPSKÉ KEMPYTRAMPSKÉ KEMPY

Kamarádi, dneska si povíme něco o nezbytné součásti trampingu a to o campech. Každý kdo alespoň párkrát ve svém životě vyrazil na tremp, narazil při

svých toulkách na nějaký ten kemp někoho, kdo v těchto místech dostal dar poznat krásu onoho místa. Trampské campy, na rozdíl od osad, jsou jak Popelka schované před zraky lidí, ukryty někde

stranou, schované před slídivými pohledy hlupáků co nepoznali krásnu a jimž v duši vládne zloba a šeď nicoty, schovávající se za slova o zákonu či přírodě, které však škodí nejvíce oni. Kempíky můžeme najít v mlází, u potůčků, v opuštěných lomech, v roklích, na hřebenech hor, ve skalních rozsedlinách, v jeskyních i údolíčkách, v hlubokých lesích,

prostě všude na místech co dýchly na někoho takovou krásu, že sevřela srdce a zaryla se do duše až zaplakala. Některé z campů vydržely desítky let díky lásce pokoře svých lidských kamarádů, jiné jen pár měsíců, než je zničila lidská zloba a ruka vetřelce. Mnohé pak živoří a pro svá profláknutí dnes připomínají spíše Václavák, než místo drahé srdci. Na některé občas narazíme sami při své pouti, čistě náhodou, některé (když máme to štěstí) nám ukáže náš kamarád jako tu největší poctu našemu

přátelství. Občas také na svých toulkách nacházíme slepé oko zarostlého ohniště, s trouchnivějícími mementy lidské přítomnosti, pozůstatky dávných setkání. Mohu vám říci, že trampské kempy jsou jen jedním z mnoha korálků navlečených na niti jménem tramping. Na konec mého malého zamyšlení mi dovolte radu, kterou mi vtiskl můj děda a s kterou jsem se snažil jít svým životem: „Měj úctu k dílu někoho jiného a opouštěj vždy místo toto takové, jaké bys ho chtěl mít ty sám, když se k němu vracíš. Ono ti to vždy vrátí a pak poznáš co je přátelství a pohoda života…“ Mamut

100 LET ÚDOLÍ DĚSU

Poslední víkend v červenci 2019 jsme si výročním ohněm připomněli 100 let druhé nejstarší trampské osady Údolí

Děsu. Slavit výročí je dobré, ale stále žít v duchu trampingu je důležitější. T.O.U.D. má stále sleziny v zimě v Praze, v létě v Srbsku, pořádá velké merendy v srbeckém

kulturáku, narozeninové oslavy, uskutečňují se nohejbalové turnaje, osadní ohně, osadníci společně sjíždějí řeky, navštěvují ostatní trampské osady a zajímavé krajiny a přírodu. Ze všeho nejraději však při všech příležitostech okrásné trampské písně. Mnoho starých trampských osad se postupně proměnilo jen na chatařské osady, v lepším případě na sportovní osady. Pochopitelně, že také v

Poslední AHOJ posílají Poslední AHOJ posílají Poslední AHOJ posílají Poslední AHOJ posílají nejen jihlavští trampovénejen jihlavští trampovénejen jihlavští trampovénejen jihlavští trampové ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ A nejen pro něj vám posíláme jednu Neapolskou lidovou, kterou byste měli znát sice v rychlejší verzi, zato pod názvem OSADA, STARÁ ZAS…. https://www.youtube.com/watch?v=FIniST446cQ

, narozeninové oslavy, uskutečňují se nohejbalové turnaje, osadní ohně, osadníci společně sjíždějí řeky, navštěvují ostatní trampské osady a zajímavé krajiny a přírodu. Ze všeho nejraději však při všech příležitostech osadnící hrají a zpívají naše krásné trampské písně. Mnoho starých trampských osad se postupně proměnilo jen na

lepším případě na sportovní osady. Pochopitelně, že také vDěsu už není tolik trampů jako bývávalo. Ovšem každoroční výroční ohně osady jsou odrazem celoročního trampského života této osady. A mohu prohlásit, že neznám lepší trampské hraní, než hraní na každoročním tzv. táboráku trampské osady Údolí Děsu Tak, minimálně do další stovky, ať vzkvétá osada se svým poDěs! Děs!“ Trempoviny / Míša

4. srpna 2019 odešel na nejdelší stezku kamarád LADISLAV BARTOŠÍK „PÁJA“

Poslední AHOJ posílají Poslední AHOJ posílají Poslední AHOJ posílají Poslední AHOJ posílají

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

A nejen pro něj vám posíláme jednu Neapolskou lidovou, kterou byste měli znát sice rychlejší verzi, zato pod názvem OSADA, STARÁ ZAS….

https://www.youtube.com/watch?v=FIniST446cQ

, narozeninové oslavy, uskutečňují se nohejbalové turnaje, osadní ohně, osadníci společně sjíždějí řeky, navštěvují ostatní trampské osady a zajímavé krajiny a

sadnící hrají a zpívají naše krásné trampské písně. Mnoho starých trampských osad se postupně proměnilo jen na

lepším případě na sportovní osady. Pochopitelně, že také v Údolí Děsu už není tolik trampů jako bývávalo.

oční výroční ohně osady jsou odrazem celoročního trampského života této osady. A mohu prohlásit, že neznám lepší trampské hraní, než hraní na každoročním tzv. táboráku trampské

Tak, minimálně do další stovky, ať se svým pokřikem: „Děs!

Trempoviny / Míša

4. srpna 2019 odešel na nejdelší stezku kamarád LADISLAV BARTOŠÍK

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

A nejen pro něj vám posíláme jednu Neapolskou lidovou, kterou byste měli znát sice

ZASE SE KRÁSNĚ SALAŠILO… … protože se na osadě u Rejpala a jeho kamarádů vyvedl parádní oheň

+++++++++++++++++++++++++++

+++++++++++++++++++++++++++

+++++++++++++++++++++++++++

+++++++++++++++++++++++++++

Foto T.O.Salaš

KDO JEŠTĚ NEČETL LETNÍ ČÍSLO VOSÍ ŘEKY VYDÁVANÉ PROTIVÍNSKOU T.O. ČERNÝ HAVRAN?

https://drive.google.com/file/d/0B0QYx7dAnIy7anB1ejFYb3VxZWdkajgyLVdfR0EzUTczRzdv/view?fbclid=IwAR0ChxrAVZRJsviVMocwaw7Ed3eoMgTeddIliM1hqb5xeEwWf-SkcJNtrd4

OLD LADIES NA ŠUMAVĚ

Ačkoliv už pár let nám okolí prorokuje, že další letní Old ladies expedition nedáme, i letos jsme vyrazily na v pořadí už 36. ročník této dámské vandrovní jízdy. Pravdou je, že už zdaleka toho tolik nenachodíme jako dříve a že už neputujeme s krosnami na zádech a nespíme pod širákem (i když některé jsou stále této tradici ještě věrné), ale pořád nám stojí zato sejít se někde v přírodě a pobýt spolu aspoň ten jeden letní týden. A tak z nějaké základny – většinou vypůjčené chaty nebo chalupy děláme jednodenní výpravy

po okolí. Tentokrát byla naším cílem západočeská Šumava a díky vstřícnosti kamaráda Milana z Klatov i skvělá základna uprostřed lesů a luk. Navzdory věku (letošní věkový průměr se pohyboval už lehce přes 75 roků) a spoustě dosavadních životních zážitků nás znovu a znovu okouzluje a vždycky spolehlivě nadchne šumavská příroda, kterou jsme tentokrát obhlédly zase z jiných úhlů. A stihly jsme i kulturu,

historii či ochutnávku vyhlášených místních specialit, ale i pohodová večerní posezeníčka, která párkrát zpestřili u plzeňští kamarádi z nedaleké chalupy. V Železné Rudě jsme například zažily slavnostní vernisáž fotografické výstavy, která sice byla z velké části vyhrazena výtvorům fotografů z německé strany hranice, ale kde

se rovněž několika skvělými snímky prezentoval kamarád Mořic. Ten také výstavu připravoval a zařizoval. A pro nás – old ladies – navíc zorganizoval malý výlet na Čertovo jezero s odborným výkladem. Ovšem novinkou pro nás bylo zastavení u nevšedního Pohřebiště barabů na okraji města, věnované památce stavitelů zdejšího tunelu, který železniční cestou propojil českou a německou stranu a byl ve své době nejdelším železniční tunelem rakousko –

uherského mocnářství a až do roku 2007 i České republiky. Stavěl se v letech 1874-78, pracovalo na něm několik tisíc dělníků včetně zkušených razičů hlavně i Itálie, Chorvatska a Dalmácie, a bohužel nese i další, tentokrát smutný primát v počtu dělníků,

kteří při jeho stavbě zahynuli. Mluví se zhruba o sto dvaceti osobách, a ti, kteří nebyli katolíci byli pohřbíváni právě tady, poblíž ústí tunelu. O připomenutí jejich památky, úpravu zvoleného prostranství, postavení velkého netypického kříže s datem stavby a každoročního zvelebování místa se zasloužil opět kamarád Mořic, jinak předseda Železnorudského klubu, který celý projekt zaštiťuje. Šumavu jako plastický obraz z výšky

jsme si prohlédly pak z rozhledny Špičáku a vychutnávaly pohledy na kopce a jezera tak důvěrně známé například z Chicletsových písniček. Poněkud zvláštní pak byla vycházka na Pohádku, což je kouzelná louka kontrastující jasnou zelení s temnou zelení stromů, které ji ze všech stran obklopují. Ovšem naprosto stísňujícím dojmem působí těsně pod cípem louky rozpadající se stavba statku, kde až do svého zatčení pobýval neslavně proslulý vrah Roubal. Tím spíše, že se k tomuto stavení váže řada negativních duchařských zkazek a svědectví. Do historie jsme se vydaly i prostřednictvím návštěvy velhartického hradu s unikátním kamenným mostem a do té novější pak při prohlídce hartmanické synagogy se židovským muzeem a připomínkou komplikovaných česko-německých vztahů. Šokovaly nás údaje o množství vyhlazených vesnic v pohraničí, počtu těch, kteří nepřežili pokus přeběhnout hranice apod. Takovým příjemným pohlazením potom byla návštěva kostelíka sv. Vintíře se skeněným oltářem a křížovou cestou v Dobré Vodě, kde jsme neopomněly napít se z léčivého pramene. Snad i tahle voda nám zajistí alespoň tolik zdraví a pohyblivosti, abychom se příští rok mohly vydat znovu na expedici alespoň v takové sestavě jako letos. Bylo nás tentokrát sedm, a to je přece šťastné číslo, ne? Foto Zuzana Heřmanová Text Hanka Hosnedlová

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

MALOU VMALOU VMALOU VMALOU V ELKOU STOPOUELKOU STOPOUELKOU STOPOUELKOU STOPOU Pro místní, ale i ty třeba více vzdálené podnikající větší či menší toulání po Vitorazsku a Novohradských horách, tu máme tip na zajímavý, třeba jen jednodenní výlet „za hranice všedních dnů.“ Za hranice to bude v každém případě, ale nebojte se. Železná opona už neexistuje a úplně vám stačí „… do kapsy občanku a k tomu eura pár…“ Východiskem bude v každém případě

Gmünd (v tom horším České Velenice – ale je to delší štrapáce po silnici). Těsně za tímto hraničním městečkem se totiž dostanete do unikátního, turisticky snad nejvyhledávanějšího koutu jinak spíše opomíjené oblasti Waldviertelu, kterou je snad nejmenší chráněné území v Rakousku, přírodní park Blockheide. Krajinu takto unikátně posetou žulovými balvany byste museli jinak hledat někde ve Skandinávii nebo v přilehlejších oblastech České Kanady. Přitom to nejsou bludné balvany z doby ledové. Tyhle jsou pěkně hladké a oblé…. Po silničce se sem přes Grillstein dostanete za ¼ hodiny (z nádraží cca za ½). Celý park má rozlohu asi 110 ha, tak máte na všechny

okruhy – různě se protínající – dost času. Ovšem pozor na barevné značení, není zdaleka tak přehledné jako u nás, někdy až skoro matoucí. Zabloudit ale nemůžete a navíc u nejznámějších skalních útvarů najdete i popisky v české řeči. K mnohým se také vážou různé

pověsti a legendy. Nejprve se zastavíme u Čertovy postele ( Teufelsbett) a Čertova bochníku ( Teufelsbrotlaib). Rozožitý Schullrenstein zase připomíná, že se tu z něj kdysi zřítil neopatrný školák. Ve skalní skupině koboldsteine s několika viklany najdete Christophstein – skálu s údajným otiskem chodidla sv. Kryštofa, jimiž jsou ale ve skutečnosti obyčejné skalní

mísy. Báječné jsou ty obrovské kameny viklany, které vás fascinují tím, že se dají rozhoupat a ve svém podkladu jsou pohyblivé. Velkou perlou je i dokonalý obrovský skalní hřib Pilzstein. Toto bludiště ohlazených obřích balvanů skrytých v příšeří lesa, je rajským soustem pro tuláky a lovce

pozoruhodných fotografických záběrů. A což teprve až dorazíte ke dvoum zatopeným skalním lomům Mondteiche (Měsíčním jezírkům)? To jsou teprve fleky jako šité na míru pro různé potlachy a kempy… jenže to by asi Austrijáci nezchroupli. Procházejíce naučnou stezkou se můžete seznamovat s historií dobývání kamene, s nářadím při tom používaným i jednotlivými druhy výrobků (koryta, mlýnské kameny, ostění,

schody…kdo je ale bojácný, asi by sem neměl chodit navečer, jinak uvidí vystavené náhrobky, kříže a víka hrobek ještě ve snech). Protože byl zdejší kámen v minulosti často vyhledáván, vzalo bohužel za své i mnoho přírodních útvarů. Tento osud postihl i největší zdejší monolit – „Luteránský kostelík“ – jehož výška prý dosahovala 15 metrů a vytěžilo se z něj 2 432 kubíků suroviny. To, co z něj dnes zbylo, je už naštěstí chráněné,

ale vylézt se na něj klidně dá. I zbytek ostatních žulových obrů už má dnes statut přírodních výtvorů. Stavební památkou je i překrásně restaurovaný vodní rezervoár ještě z doby Franze Josefa I. Průzračnou a chladnou vodou, která z něj vyvěrá, doporučujeme

naplnit čutory nebo se alespoň na místě napít. Je fakt výborná. A není divu, vždyť v podstatě pochází ze stejného podzemního

jezera z jakého se čerpá ta naše Novohradská. S dávnou historií je spojen i kamenný smírčí kříž, zvaný Švédský, kolem kterého budete procházet v závěru okruhu. Ten je zase spojen s pověstí o pokladu ukrytém poblíž za třicetileté války. A ve chvíli kdy už si budete myslet, že už vás nemůžu ničím překvapit, tu máme další bonbonek.

Došli jste totiž na místo, kudy přes Blockheide prochází 15 poledník. Ten poledník, podle kterého se určuje středoevropský čas. Takže vás ujišťuji, že nikde nejdou hodinky

přesněji… Pak už jen zbývá minout malý půvabný rybníček položený v lukách posetých kameny a projít kolem moderní kaple sv. Huberta. Jen pár desítek metrů nás pak dělí od vrcholu Gmündské vyvýšeniny Mürder Hohe, která je rovněž zavalena balvany všech tvarů. Jsou tu různá lákadlo pro děti i dospělé (pivo!), několik ohnišť pro grilování, stolky, lavičky i jiné atrakce a je tui informační středisko se suvenýry a nedávno obnovená 23 metrů vysoká rozhledna. Za 3 eura můžete vystoupat po

140 schodech a i když třeba zrovna bude mít viditelnost k ideálu zrovna daleko, určitrě to stojí za to. Jako na dlani pod sebou máte Gmünd, Velenice, Novohradské hory, zalesněný Waldviertel i Třeboňskou pánev a pokud vítr rozežene mraky, na obzoru se

majestátně tyčí Kleť a někdy dokonce vyjuknou i ty Alpy. Kolem vás se rozkládá starý rolnický kraj: pastviny, remízky, lesy, louky i malá bramborová políčka. A když už jsme u těch brambor – Gmündu se také dříve říkalo Cmunt… a možná právě tehdy se z tohoto Cmuntu a přilehlých brambořišť vyvinul jihočeský název pro bramborovou placku – CMUNDA. Ale to je jen má teorie a můžete nad bádat ve schvílích až budete touto kouzelnou krajinou sami procházet… Vybráno z letošního Jožinova Trailovníku po jižní hranici

JEDNODUCHÉ POČTYJEDNODUCHÉ POČTYJEDNODUCHÉ POČTYJEDNODUCHÉ POČTY Tak co myslíte? Kolik je v Praze „divokých trampů,“ tedy takových, kteří tráví víkendy převážně v přírodě, nepočítajíc v tom chaty a chlupy? Noviny Metro (středa 21.8.2019) na své druhé stránce přinesly jasnou odpověď – cituji přesně: „Dva z pěti obyvatel Prahy tráví se železnou pravidelností víkendy v místě, kde bydlí. Vyplývá to z nového průzkumu agentury IMPOS. Na výlety či akce mimo bydliště vyráží srovnatelný počet z nich, zhruba 38 procent. Na chaty či chalupy jezdí jen něco přes dvacet procent pražanů.“ Takže počítejme: dva z pěti obyvatel je 40 procent paďourů, cca 38 procent je masňáků, cca 21 procent je chatařů a chalupářů. Na trampy tak zbývá jedno procento. Při udávaném počtu obyvatel Prahy 1 131 535 lidí tak jasně vychází, že v Praze máme pouhých 11 315 divokých trampů. Je to hodně nebo málo? Jak jste počítali vy? A co jinde? Míša / FB

STALO SE NA OSADÁCH… …a jinde

6.7. …trampský stát Zběsilých důchodců sezval do Rožďalovic – Viničné Lhoty kamarády na oslavu 20 let založení… na stejném místě, kde se konal 24. česko-slovenský potlach oslavili zároveň své narozeniny Markýz (60) a Skrblík (33) 12.7. … proběhla v galerii Dvojdomek v Hežmanově Městci vernisáž výstavy Vlajka vzhůru letí, pořádané Trampským mobilním muzeem. Zároveň zde vystoupila nejdéle hrající trampská východočeská kapela Chrpa a své dílo předvedl řezbář Pepa Hlína 13.7. … Trampský den se odehrával v Zastávce u Brna. Spatřit jste tu mohli výstavu o trampech, vyslechnout vyprávění o nich, promítaly se dokumenty a vše to bylo zastřešeno brněnskou Expozicí trampingu, která sem zároveň přitáhla muzikanty z Roverů, Bobravy, T.O. Olymp a další … charitativní koncert pro Terezu Kodýtkovou – to byl letošní Chvaletický širák, kde vystupovali maletičtí Sobolci, husinečtí Husmeni a tance předváděly Zářící ženy a Berušky 20.7. … 20. výročí svého trvání oslavila T.O. Karlovci ve Staré Lhotě 27.7. … Spojené osady Údolí raků svolali potlachovou slezinu k 90. Výročí do Klokočné 3.8. … již 6. ročník tradičního 50km pochodu uspořádala pro dálkoplazy protivínská T.O. Černý havran … ve stejném termínu probíhal potlach T.O. Salaš 17.8…vyrazit jste mohli na Lužickohorské Country táčky v Horní Světlé. Pro milovníky country je zde malá ukázka toho, jak tato akce probíhá https://www.youtube.com/watch?v=hHP3sYa9lks … ke 40. Výročí založení T.O. Černý havran svolali osadníci velkou slezinu do saloonu U šraňků … 50 let už také uplynulo od prvního potlachového ohně ve Švýcarsku. Samozřejmostí bylo, že do Gasterntalu přijelo k tomuto jubileu poblahopřát S.T.O Švýcarsko mnoho kamarádů 24.8. … proběhl oficiální křest a zároveň nultý výroční oheň T.O. Stříbrný potok … k 56 výročí se sjeli kamarádi T.O. KMM (Kamarádi Mickeyho Mause ze Zlatých hor) na chatu Sokolka ve Vrbnu pod Pradědem

… a co se chystá?

…. 6. – 8.9. nezapomeňte dojet do Čebína u Brna na 26. ČESKO-SLOVENSKÝ POTLACH

…. Bluegrass maraton se tradičně ujme vlády vBudějovic. Z mnoha vystupujících seskupení uvádíme např. Nudličky, Novou sekci, Blackjack, Flastr, Imperial… ostatní viz zvadlo

14.8. …49. výroční oheň T.O. Arabela zahoří tradičně na Kosovém potoce pod Třebelí

21.9. … vzplane slavnostní oheň na počest 15. Výročí T.O. Decul

4. - 6.9. … proběhne již IV. Muzejní potlach v Horním Jelení 12.10. … se můžete zúčastnit potlachu ku 20. výročí T.O.Bobří údolí na Peruťárně za Brodem u Stříbra

…. Bluegrass maraton se tradičně ujme vlády v Borovanech nedaleko Českých mnoha vystupujících seskupení uvádíme např. Nudličky, Novou sekci,

… ostatní viz zvadlo 14.8. .. se koná přeložený 15. Výroční oheň T.O. Krásná divoška v Dolním Bousově

14.8. …49. výroční oheň T.O. Arabela zahoří tradičně na Kosovém potoce pod

… Zlatou horečku na fleku Uragán u Líčova pořádá T.O. Račí potok. Po letech znovuobnovená akce se loni setkala s velkým úspěchem

21.9. … vzplane slavnostní oheň na počest

28.9. … již po 29 se budeme moci sejít s kamarády na louce pod hradbami švihovského hradu při výročním ohni T.O. Toulavý srdce

6.9. … proběhne již IV. Muzejní

12.10. … se můžete zúčastnit potlachu ku 20. výročí T.O.Bobří údolí na Peruťárně za Brodem u Stříbra

Borovanech nedaleko Českých mnoha vystupujících seskupení uvádíme např. Nudličky, Novou sekci,

14.8. .. se koná přeložený 15. Výroční oheň Dolním Bousově

… Zlatou horečku na fleku Uragán u Račí potok. Po letech

znovuobnovená akce se loni setkala

28.9. … již po 29 se budeme moci sejít s kamarády na louce pod hradbami švihovského hradu při výročním ohni T.O.