Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Kleine Beiträge zur gotischen Syntax by Ant. BeerReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 32, Čís. 3/4 (1905), pp. 314-315Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23439417 .

Accessed: 16/06/2014 08:29

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 194.29.185.216 on Mon, 16 Jun 2014 08:29:10 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

314 Úvahy.

Zamotin má tu zásluhu, že v ruských žurnálech let dva

cátých, kdy panoval značný chaos v pojímání romantismu, peč livě vyhledával příslušné články kritické o romantismu pojedná

vající, vybral z nich vůdčí myšlenky a na základě tohoto boha

tého a spolehlivého materiálu dokumentárně vyložil vývoj lite

rární theorie tehdejšího t. ř. romantismu v ruské kritice žurna

listické. Pokud poetické motivy západoevropského romantismu

projevily se také prakticky v ruské literatuře, vyloženo bude

teprve v druhé části zajímavé studie Zamotinovy. J. Máchal.

Dr. Ant. Beer : Kleine Beitràge zur gotischen Syntax. Sitzungsberichte der kôniglichen bôhmischen Gesellschait der

Wissenschaften, Philologisch-historische Classe 1904, XIII; 16 str.

V syntaktických příspěvcích těchto učinil si autor úkolem

pojednati o některých otázkách gótské syntaxe se zvláštním zře

telem na církevně slovanský překlad písma sv.; budou tedy studie

ty zajímavý netoliko pro germanisty, nýbrž budou míti význam i pro filology slovanské. To potvrzuje již první studie, jež věno vána je absolutnímu dativu gótskému, tedy vazbě, která také slo

vanštině je známa. V obou jazz. bývá také druhdy stejně tato

vazba vykládána: pokládává se za prosté napodobeni řeckého

genitivu absolutního. Pro slovanštinu sice již Miklosich (Vergl. Grammatik IV, 614 si.) a pro germánštinu již Grimm (Deutsche Grammatik IV, 914) snažili se dokázati původnost této vazby; ale důvody jejich, jak dobře poznamenává autor, dnes nepostačují. Proto nejnověji Winckler (Germanische Casussyntax Berlín 1896) nechce uznati dat. abs. pro germánštinu. Původnost slovanského

dat. abs. dokázal tuším jasně Bělorussov článkem ,ΖΙ^τβΛΒΗΒΐιΐ CaMOCTOflTejIBHBIÍI BT> ΠίΙΜΗΤΉΗΚΕΧΊ) I(epKOBHOCJiaBiîHCKOH Η

flpeBHepyccKofi niiCBMeHHOCTH. Pyc. Φηχ Bícthhki. 41,1899, 71

sil., kterýžto článek zůstal autorovi neznám. Bělorussov ukazuje, že místo řeckého gen. abs. nebývá v překladě slovanském vždy dat. abs., že bývá ve slovanštině dativem abs. zkrácena .celá

věta originálu řeckého, a že dat. abs. je i v památkách etruských,

jež nemají předloh řeckých.

Pro gotštinu úkol podobný podnikl autor našeho článku

o absolutním dativě gótském. Vyloživ možnost vzniku dat. abs. z pův. vazby spojité, ukazuje, jak participiální vazby řecké vůbec

bývají v gotštině překládány, i dochází k výsledku, že bývají dílem nahrazovány zase vazbami participiálními, dílem rozváděny; slovanština pravidlem má vazby participiální. Dále ukazuje na

participiální vazby spojité, jež jsou již blízky vazbám absolutním, a dochází konečně k nepochybným případům dat. absolutního, čímž vyložena také genese této vazby. Mimochodem pak učiněna

zmínka o tom, jak jinak vyjadřuje se řecký gen. abs. v got

This content downloaded from 194.29.185.216 on Mon, 16 Jun 2014 08:29:10 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy. 315

stině. Rozhodné slovo v otázce o původnosti got. dat. abs.

nechává autor chronologii této vazby v gotštině, jíž věnován

bude článek následující. Jsa si plně vědom obtíží, jež spojeny

jsou š touto otázkou, chce zkoumati, jak Wulfila s počátku své činnosti překladatelské překládal řec. gen. absolutní; na tom

základě chce ukázati původnost této vazby v gotštině. Tím jaksi

praeventivně čelí autor námitkám, jež by se mohly činiti jeho mínění v této věci.

Právem můžeme býti zvědavi na články další; již tento

článek první,, psaný jasně a přehledně, obírající se otázkou tak

zajímavou, bedlivě si všímající příslušné literatury druhdy i dosti

odlehlé, nás k tomu opravňuje. Mimochodem jen bych podotkl, že tvary γ.τ.ιβ'Ειιιη, c%uitii ve výrazích ιιο^^έ κυκι,ιιιιι, πο^έ

CmiuTii, o nichž mluveno na str. 10., jsou asi zbytky staré de

klinace konsonantické; srv. Listy fil. XXIX, 1902, 222a.

Oldřich Hujer.

Drobné zprávy. Athén. Mitteilungen přinášejí v posledním sešitě (XXIX, 1904,

str. 244 nn.) nápis, jenž jest dosud svého druhu jediný. Je to s e znam členů rady athénské z r. 335/4 př. Kr. V desíti sloupcích, podle fyl, uvedena jsou jména buleutů, a v každé fyle zase sestavena

jsou podle demů. Na př. konec seznamu první fyly, Αίγηΐς, zní: Εύω

νυμεΐς' Κτήσιππος Άγνοδήμου, Σωσι,κήδης Φιλωνίδον. Περγασεΐς' Άλκιμαχίδης Ήγημάχου. Κλεωνυ μίδης Φυίκιωνίδου. Φ η γ ον π ιον Αη μΰλος Δημοκλέος. Θημακείς' Εν&ιππος Hv&ínπου. Seznam není za chován úplně; hořejší část jeho i s praeskriptem chybí. Nicméně nelze

pochybovati, že zde původně byla napsána jména všech 500 buleutů. Zvláštní zajímavosti dodává novému nápisu seznam osmi úředníků

rady, kteří se uvádějí v tomto pořádku: γραμματεύς κατά πρντανείαν, γραμματεύς τφ δήμφ, άναγραφεύς, έπϊ τα ψηφίσματα, άντιγραφενς, ταμίας τ% βουλ^, ταμίας των είς το άνά&ημα, κήρυξ. Srovnáme-li toto svědectví nápisné se zprávou Aristotelovou ÇAè·. πολ. 54, 3), psanou asi o deset let později, shledáme co se týče písařů rady úplnou shodu. Aristoteles připomíná na prvním místě písaře κατά πρυτανείαν, onoho

pak písaře, jehož úřední název byl, jak se nyní dovídáme γρ. τφ δήμφ, označuje volněji výkladem ó άναγνωσόμενος τφ δήμφ και τfj βουλγ[. Nelze tudíž pochybovati, že i třetí písař na nápise připomenutý ná zvem έπϊ τα ψηφίσματα je totožný s oním, jejž Aristoteles označuje slovy έπϊ τοι>ς νόμους. O ostatních úřednících Aristoteles se nezmiňuje. Mimochodem podotčeno, poskytuje nám nový nápis též doklad pro známou jinak věc, že bylo možno, býti dvakráte členem rady. Posei

dippos, syn Kallikratův, z demu Hestiaie, byl, jak víme z IG II 872, členem rady již r. 341/0; zde vyskytuje se podruhé.

Nesnadná otázka o původu tragoedie řecké láká stále

k novému řešeni. Nejnověji domnívá se švédský filolog Martin Pn. Nils

son v Commentationes philologae in honorem Johannis Paulson (Go teborg 1905), že kořeny její hledati jest v nářku nad nebožtíky. Tak

This content downloaded from 194.29.185.216 on Mon, 16 Jun 2014 08:29:10 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions