u tĚ n gÚNOR 1992 ROČNÍK 3 0

CENA 6 ,- Kčs

QQ

Rádcovský kurs v DánskuU m ím a n g lic ky v e lm i dobře p o h o v o ř it o počasí, na u č ila js e m se výrazy

ja k o a m b u la n č n í uze l a rádkyně , p ře lo ž ila js e m si, ja k s i vnučka P řem ys la O takara i M a rk é ta vzala za m anže la dá nského krá le W a ldem ara a ř ík a li j í p a k D agm ar. A le vě tu „d o toh od le p la v id la vám n e v le z u " js e m s i zou fa le opakova la česky, p ro tože je d in á an g lická věta , k te rá m ě napadla , by la „S a v é o u r sou ls ". N epoužila js e m ji. Č eskoslovenská ska u tka nem ůže je č e t0 pom oc, i k d y ž m á h růzou z tu h lá ko lena. A le o to m později.

N em ě la js e m m n oho času na p říp ra vu , k d y ž m i ses tra Naša sdě lila , že je d u na týd e n do D ánska na rá dcovský kurs. B y ly js m e d vě a 22 . s rpna js m e naseda ly do a u tobu su se s m íš e n ý m i p o c ity . P říbuzn í se se m n o u lo u č il i poučován ím , že p ř i v s tu p u do m ís tn o s ti m á m p ozd rav it, nenechá va t z b y tk y na ta líř i, a le vzh ledem k tom u , že je m i osm náct, bra la, b ra la js e m to ja k o s la b š í vtip . B ab ičč ina po znám ka - ty n e js i ty, a le o d te ď js i Č eskoslo­vensko - doprovázená o b v y k lý m k řížke m na čelo, však b y la m ín ěna vážně. Taky js e m se snažila j i vážně brá t.

D o jem z c e s ty za s tín ily p o z d ě jš í záž itky. K d yž js m e se n a lo d ily na tra je k t, by la js e m nervózní, ospalá a unavená. N evím , na ja k d lou ho js e m usnula. K dyž js e m o te v ře la oči, uv idě la js e m k u la tý m lo d n ím okě n ke m racka a m oře. M ys lím , že ten ra cek ře k ! „v í tá m tě " , ale zav řeným o ké n ke m js e m m ožná š p a tn ě slyšela.

B yd le ly js m e u dospě lé se s try V ibeke Lind. J a ká b y la? N em á m slova, by la to p ro s tě sestra. V iděla js e m j i poprvé , ale znám j i o d d ě ts tv í a b u d u j i zná t do kon ce života . M ě la jse m , m á m a b u d u j i m ít ráda. M ě la psa, se k te rý m od po led ne cho d ila na p rocházky. H n e d d ru h ý den ná m nabídla, ab ychom š ly s n í J a k ne jlé pe js e m um ěla, p ra v ila js e m : „J e to v e lm i laskavé o d tebe, p o č k e j p ro s ím chv ilku , p ře v lé k n e m s i své š a ty ." K d yž js m e j i za c h v ilk u h leda ly , n e by la dom a. T rochu zk lam a né js m e se věnova ly p s a n í pozdravů . P ři ve če ři js e m se dozvěděla , p ro č js m e n e š ly na p ro ­cházku. Ř ekla js e m j í to t iž : „D ě k u je m e pěkně , ale m y se m u sím e p ře v lé ­kat. " M o žná s i m ys le la , že o d p o le d n í p ře v lé k á n í je náš n á ro d n í zvyk.

A p a k p ř iš lo to h la v n í P ě tid e n n í rá dcovský ku rs na b ře h u m oře. Tři d ív č í d ru ž in y p o p ě t i ve věku 14 a ž 18 le t. S e s try ze dvo u d ruž in abso lvova ly ku rs po prvé , ve t ř e t í d ruž ině b y ly s ta rš í se s try a b y ly zde j i ž podruhé . Každá dánská skau tka , k te rá chce b ý t rádkyn í, m u s í te n to ku rs abso lvova t dvakrá t. D ánský d ív č í k ro j - ze lená sukně, b ílé tr ič ko se ž lu tý m šá tkem , ze lené sako - je v e lm i s luš ivý. N a saku n o s í dě vča ta všechny odznaky o d o d b o rky ú k lid u až p o vyzna m ená n í

Každá d ruž ina s i m use la p o s ta v it dva s ta n y — je d e n na spaní, d ru h ý p ra c o v n í D ále kam na, s to ly , lavice, za řízen í do kuchyně. H řeb íky nepouží­vají, všechny spo je js o u vázané. R áno js m e do s ta ly p o tra v in y , o k te ré js m e s i řek ly , a o b ě d js m e sam ozře jm ě va ř ily sam y. Na ve če ři js m e p o zva ly vůdkyně. Je d n a z vů d kyň vždy p ř ip ra v ila v e če rn í oheň, p o každé jin ý , vždy n e o p a ko va te ln ý a nezapom enu te lný .

D e n n í p ro g ra m : ra n n í hyg ie na v m o ř i a p a k p o d sprchou. Po sn íd a n i m o d litb a , v e lm i k rá sné nábožné písně. N ásledoval, m y b ych o m řek ly , ra n n í p ro g ra m — uzlování, p ráce se d řevem , o rie n tace apod. Po obědě by la schůzka vů d kyň s ve d o u c ím i rá dkyněm i, kde se p o v ída lo o tom , co b y c h tě ly dě la t, co se j im líb ilo a co ne. Po p o le d n ím k lid u s ko u pán ím v m o ř i b y ! o p ě t p ro g ra m a ž do večeře. Po ve če ři m o d litb y a oheň. S pala js e m ja k o dřívko uko lé ban é m ořem .

P o le d n í d iskuse b y la vedena v an g lič tině , i k d y ž vě tš ina D áne k by la m la d š í ne ž já . P roč js e m se ne uč ila víc? R ozum ěla jse m , to ano, ale ch tě la js e m j i to h o to lik říci. To lik d o jm ů a m yš le n e k n ě kd y těžko vys lov ite ln ých1 v češtině. O našem s tře d isku , o s k a u to v á n í v le te ch p ře d revo lucí, o svých děvčatech , o naš ich ra dos te ch i s ta ros tech .

Je d n o h o k rásného rána odvezla d vě m la d š í d ru ž in y lo ď na ostrov. Nevím , ja k b y ! da leko, sn a d k ilo m e tr, sn a d p ů í Celou zp á te č n í ce s tu js e m se to t iž m use la usm íva t á p ře svě d čo va t sam a sebe, že se nebo jím . L o ď od je la a náš ú k o l b y ! d o s ta t se zp á tky do tábora. O s trůvek b y ! m a lý , n ikde v ě tš í s trom , a n i pohozené p rkno , o n a fukova c ím č lu n u js e m s i m o h la n e ch a t zdát. Ne ta k dánské sestry. R ozběh ly se ko lem , p ř in e s ly n ě k o lik s ilně jš ích v ě tv í Z k rá tily js m e je na p ů l m e tru , na je d n o m k o n c i z a šp iča tily a z a tlo u k ly do zem ě ve dvo u so u s třed ných kruzích. D ívky vypa da ly nadšeně a v e lm i c ílevědom ě. Ú p lně ja k o m o je h o lk y dom a p ř i zv lá š ť s lo ž ité m lo vu na pok lad . J á js e m m e ch a n icky dě la la, co m i řek ly . Š la js e m sb íra t trávu. R oste ta m pevná , s iln á tráva, tro c h u ja k o rákos. Tuto trá v u js m e n a pěcho ­va ly do m ezery, k te rá vzn ik la m e z i k ruhy. K d yž b y ! věnec d o s ta tečn ě vysoký a pe vný , o d s tra n ily js m e ků ly . N a věnec p ř ip e v n ila děvča ta ce ltu , takže vzn ik ! ú h le d n ý a p ro s to rn ý bazének. Tam se na sk lá da ly č ty ř i nadšené D ánky a já s p o c ity , k te ré js e m popsa la na začá tku svého p o v íd á n í Savé o u r sou ls — Toho bo hdá nebude , aby če ský k rá l z bo je u tíka l. Z opakova la js e m s i z n a lo s ti z p říro d o p isu oh le d n ě ž ra lo ků a ve lkých cho bo tn ic . V lny n e b y ly až ta k velké, takže js m e se úspěšně v rá tily do tábora. Práce i p lavb a n á m zab ra ly vě tš in u dne. A le čeka la nás odm ěna . V ečer js m e s i p ř i o h n i po v íd a ly s In g e r C hristensen, ses trou zná m o u z ce losvě tovéh o h n u tí a p ř í te lk y n í n a š í se s try n á č e ln í A k d y ž se m i ta k p ř i u s ín á n í ve ska u tské m tábo ře v c iz in ě tro c h u zastesklo , uvě dom ila js e m s i s y m b o liku jm é n a na š í náčelní. V lasta a vlast. D ob rou noc, Dánsko, a d ě k u ji ti. D o b rý den, m o je zem ě, d o b rý den, sestro Vlasto, d o b rý den všichni.

Vaše P ip i

U příležitosti 1. setkání skautských sběratelů byl vydán odznak v trojím barevném provedení - bílý, modrý a zelený. Zám ěrem pořadatelů té to akce je věnovat veškerý zisk z pro­deje na konto hend íkepovaných dětí v Junáku. IMa setkání se však neprodaly všechny odznaky a tím se o d d a lu je p ře d á n í peněz. Pokud m áte zájem si nějaké koupit, pište na adresu: V. Nosek, 199 0 0 Praha 9 -L e tň a n y . P ro p ag u jte , prosím , ty to odznaky i mezí svými přáteli. Jeden stojí 15 Kčs a je možno objed­nat si sérii nebo jednotlivé kusy.

W indy

Vzkaz. . .Putovali jsme letos po slovenských horách, tři kluci z Prahy. Celou dobu jsme potkávali jenom samé „normální" lidi - žádné slovenské nacionallsty. Slovenští kluci běhali po horách a sbírali „čučorky", my zas chodili s batohy a poznávali krásy slovenských hor. Večer jsme pak sedávali v jejich sousedství u ohně. Když jsme jednou narazili na televizní vysílač, nabídli nám tam, abychom se umyli a napili; když jsme poprosili o vodu, dostali jsme minerálku. V podhůří jsme si zase na trhu chtěli koupit malý me­loun. Prodávající pán žádné malé melouny neměl, ale věnoval nám načatý velký s tím, že by ho stejně neprodal.Na konci našeho putování jsme če­kali v jednom městečku na vlak, bylo to před půlnoci. Tam k nám přišel slovenský tramp a řekl, _ať vyřídíme všem trampům v Če­chách, že „my trampové budeme vždy držet pospolu, ať ti naši poli­tici udělají a vymysli, co chtějí - a to, kluci, vyřiďte tam u vás." Tak také děláme - aby všichni tram­pové, skauti, turisté a milovníci hor hlasovali za společné Českoslo­vensko.

Jaroslav Dvorský

Den sesterstvíOd r. 1945 jsem z pověření sestry náčelnf Vlasty Koseové psala k to­muto svátku poselství. Snažila jsem se hledat slova, která vzbudí zájem o jednu z nejpřitažlivějších stránek skautingu - světové přátel­stvíPřiznám se, že v létech 1 9 6 8 - 1970, kdy jsme nemohly obnovit naše členství ve WAGGGS, jsem slova k 22. únoru promýšlela ještě pečlivěji. Šlo o to, abychom si Den sesterství určily jako zastaveni v řadě dnů obyčejných, zamyslely se nad sebou, nad naším vztahem k nejbližším, nad cílem, jehož chceme dosáhnout. Abychom zvá­žily svoje citové vybavení a zhod­notily, zdali jsme vůbec schopny překročit bariéry všech možných předsudků a natáhnout ruku v přá­telském gestu dá! než k další skautce, s níž jsme „jedné krve". Je nepředstavitelně krásné vědět, že tento den slavís námi8 000 000 sester ve 118 státech po celém světě. .Aby nezůstalo jen u slavností a pohlednic se skautkami spoje­nými v kruh, by! již v r. 1932 zalo­žen fond 22. února. Každá skautka se snaží do něho přispět. Náš podíl by! již loni vyjádřen souborem dárků, které připravila obětavost a vynalézavost našich sester. Z fondu se přispívá na mnoho akcí které mají různé zaměření Skautky v Africe věnují svou energii získá­vání a uchováváni pitné vody. Skautky indické se zaměřuji na zvýšení úrovně péče o dítě, a t jde o kampaně očkovací nebo poučo­váni matek o správné výživě a zá­kladní hygieně. V Pákistánu organi­zují kursy pro negramotné ženy, na jednom ostrově v Tichomoří do­konce nahrazuji výuku dívek, pro­tože zde není povinná školní do­cházka.Může nám to všechno připadat ve­lice romantické. Ale ty skautky í - ’

na všechno musí samy obstarat pe­níze stejně Jako skautky na Filip' nách pro oběti sopky Pinatubo, jak nám píše naše prtelkyně Tes Choa. Loňskou L vahu ke Dni sesterstvi jsme věnovaly přehledu, jak se u nás kdy slavil. Letos už nám bu­dou vyprávět svoje zážitky členky různých našich delegaci. Kéž se o světovém přátelství přesvědčí hodně nových sester'

Vlasta M ackova

Motivace pro roverskou činnostJedním ze znaků zdravého vývoje č lověka je schopnost uvažovat o v la s tn i budoucnosti a p řem ýš le t o svých živo tn ích cílech. Předškolák ví, že půjde do školy, školák očekává, že bude s tudova t na vyšší škole, pak přijde vs tup do zam ěstnaní, vy tvá ře n i v la s tn i ro ­d in y . . . až po úvahy o ž ivo tě ve stáří. Bez živo tn ích plánů se ztrácí vývo jová m otivace, jed inec se sm iřu je se svým osudem a přestává „říd it svů j č lun". Je užitečné m ít sve vzory - vědě t, z koho si příklad vzít a z koho niko liv.Co z tě c h to obecných tv rzen í vyp lývá pro skautskou výchovu? Budem e se zabývat pouze přechodem dívek a ch lapců do roverských km enů. Bývá to obtížný proces a vůdce, k te ré m u se podaří udržel vě tš inu členů, složil sku tečnou výchovnou m a tu ritu .Dětem v pubertě přestává větš inou skautský program vyhovova t (vše znaji, vše h rá li. . . ) , a pokud se nepodíle jí na veden i odo ilu , m usí se pro né h ledat nový program i nové fo rm y činnosti. O bjevují se ko n flik ty , dospívající se bouři, chce prosadit své názory a nám ěty, nevyhovu jí m u staré m e to dy vedeni, rozhlíží se po nových. H ledá své m ísto v ž ivo tě , a když je nenachází v oddíle, odchází - někdy s pocitem zklam ání, jindy třeba po ko n flik tu a někdy i zcela lhoste jně. Vůdce také m ívá sm íšené pocity. Často s ituac i nepochopí, jindy si neví rady a m nohdy nem á ani dost času, aby se sys tem a ticky věnova l starším členům odílu. S tručně naznačím zkušenosti jednoho střed iska, k teré pracuje zhruba 2 0 le t (zprvu ja ko TOM}. Během let postupně vykrysta lizova la ta to strukTur^. Ve střed isku je přípravka pro d ě ti ve věku 5 - 7 le t. Program m áji je dnoduchý - k rá tk t schůzky, vycházky po okolí, občas v id í starší členy oddílu. Na tá b o r se jedou podívat na víkend. V idí tedy před sebou, co je čeká, a v id í to také je jich rodiče, s k te rým i se těsné spolupracuje. Jsou pravidelně in form ován i, zváni ke spo lupráci (děti ještě neum ějí č is t a psát), pom ohou občas s dopravou a seznam ují se s č inností starších děti.Následuje věk v lča t a skautů - zde není nic m im ořádného a program postupu je dle běžných pravidel. S tarší děvča ta či ch lapci, k te ří nevedou družiny a ani se nepodíle jí na řízení oddílů, jsou ihned a u to m a ticky zařazováni do roverského km ene. Během roku m ají v la s tn i pro­gram , schůzky, p rogram y ku ltu rn í či vzdělávací (salony), pořádají v lastn í v ý le ty a podle potřeby pom áhají odd ílům . Chodi také spolu cv ič it (alespoň někteří) a přip ravu jí pu tovn í tá b o r (cřfodili po Kavkazu, rum unských horách aj.).V lé tě táboř! poblíž h lavního tábora. S taví si tee-pee, kte rá si sam i ušili, a m ají v la s tn i program - někdy bohatší, jindy chudší. Denní režim je volnější. Očekává se, že táborům podle potřeby pom ohou - zajištění tábořiš tě , doprava těžších nákladů, pom oc při přípravě složitě jších her apod. Každý rok však vym ys li a vy tvo ří něco nového „co tu je š tě neby lo " - hrnčířský kruh, udirnu, kožedělnou dílnu, dynam o na potoce aj. Léta se také stara li o odd ílového osla (čtyřnohého), k te rého i s povozem p řived li z Prahy až na tá b o r a opě t se s ním pěšky vraceli.M ladší č lenové oddílu se k nim větš inou snaží p ron iknout, s ledovat, co to tam t i odborn íc i ku tí a co nového vyrob ili. Jsou však vě tš inou odháněni a posíláni zpět do tábora, kde běží je jich program . V tip celé té věc i je v tom , že m ladší skauti m ají před očim a jin ý program - troch u nejasný, ale o to více lákavý a s libný. Roveři m ají jiné stany, ode jdou na 2 - 3 dny pu tova t někam jinam , n ikdo nekontro lu je , zda a jak se m yjí, nem ají večerku. Jednou je vezm ou m ezi sebe - je te d y na co se tě š it.Roveři často sledují dění na táboře m ladších, pozorují hry a vě tš inou konsta tu jí, že „ to na Úterském potoce oni um ě li lépe", troch u poradí a také někdy v ústraní si sam i některý závod alespoň v náznaku vyzkoušejí. Přece jen se na m inu lé hry nezapom íná a občasný návrat zpět má své kouzlo - i když se k něm u příliš nahlas nepřih lašu jem e.Nyní se rýsuje další krok. Kdysi dese tile tí m ládenečkové dávno p řerostli své vůdce, prošli roverským i roky, m ají za sebou m nohé tábo ry i často dobrodružná putování po horách, ale také založili rodiny a m ají své m alé po tom ky. A náhle se ob jev il nový sa te litn í tá b o r - rodičů s m a lým i d ě tm i. Program zatím není ještě příliš jasný, ale pečovat o děti, k te ré po č ty řech či vrávoravým krokem všude vlezou, bývá sam o o sobě dosti náročné. Noví roveři v id í před sebou další perspektivu - že jednou, až se vdají či o že n í. . . Vidí, jak vypadá m ladá, fungu jíc í rodina, mají o čem p řem ýš le t a snad procházejí i nenápadnou předm anželskou výchovou. Co p latí o roverech, p la t . ) o vůdu ich o d d ílů .! oni m usí m ít p řipravenu perspektivu , co budou dě la t, až předají oddíl nástupcům . Pokud ji nemají, pak m nohdy přežívají v oddílech příliš d louho a sam i postupné ztráce jí m otivac i.To, co jsem popsal, je v lastně základní p rinc ip m otivace v ce lož ivo tn í perspektivě . V idě t před sebou daíši c i‘ na cestě, k terá nekončí. M ít sm yslup lnou budoucnost, překonávat denní starosti, rozpory i nesnáze s vědom ím , že přede m nou je další lákavá etapa života. Každé věkové s tad ium se stává přípravou pro následující vývo jový krok a každá další etapa přináší nové radosti a p rožitky, ale i nové ž ivo tn í úkoly.

Václav Bricháček

I i n a m 7 2 .J a k o p e d ia tr k rá tc e p o p ro m o c i js e m b y l v y s lá n na m ě s ič n i z á s tu p na d o ro s ­tu . P o s le d n í d e n m é h o p ů s o b e n i v t é to o r d in a c i p ř iš la d ív e n k a z m a te ř in k y (s tře d n í p e d a g o g ic k á ško la ). M la d ík , se k te rý m se s e zn á m íía p ře d m ě s íc e m na ta n e č n í z á b a vě , jí p o k a m a rá d o v i v z k á ­zal, že m á k a p a v k u , a ť se n e c h á p ro jis to tu ta k é v y š e t ř i t . K d y ž js e m se jí, d o d n e s n e v ím p ro č , o tá z a l, zda to b y l je jí p rv n í, v y v a li la na m n e je š tě d ě ts k á k u k a d la a p ře k v a p e n ě se m n e z e p ta la : „N e , p ro č ? " B y lo j í p a tn á c t a t ř i m ě s íce . K o n č il js e m p ře d d v ě m a ro k y na v e n ­k o v s k é m o b v o d ě . V č e rv e n c i. J e d n o u z p o s le d n íc h p a c ie n te k b y la č e rs tv á a b s o lv e n tk a z á k la d n í š k o ly . P říš tě js e m se s n í s e tk a l v p ro s in c i té h o ž ro k u ja k o se s tu d e n tk o u s t ře d n í š k o ly . B y la j iž v e č tv r té m m ě s íc i (ne š k o ly , a le g ra v i­d ity ) .N e b y lo s a m o z ře jm ě v ž d y v š e o p t i ­m á ln í. O s ta tn ě Š v e jk a se ta k é s tra n il te n , k te rý b y l z a v ře n „ je n " p ro ú k la d ­no u v ra ž d u p a n tá ty z H o lic . L idé v š a k k s o b ě m ě li b líž. S e tk á v a li se c e s to u na p o le , na p o u ti, p ř i d o ž ín k á c h , p o s v íc e n i, a ja k se v š e c h n y t y s la v n o s t i jm e n o ­

v a ly . O s ta tn ě i p ra n ic e p ř i p o s v íc e n i b y la j i s tý m d ru h e m s p o le č e n s k é h o k o n ta k tu ( t im a le n e s c h v a lu j i nás ilí).0 s v ů j d o m e k se v ě tš in a l id i s ta ra la , na z a h rá d c e z b y lo v e d le k a p u s ty m ís to1 p ro k v ě t in y , v o k n e c h v o n ě ly t ru h lík y s m u š k á ty .P ře m n o ž i- l i se a n t ilo p y , s to u p n e p o č e t Ivů , k te ř í je lo v í. J in a k s to u p n e a g re s i­v ita tě c h to jin d y m íru m ilo v n ý c h z v ířa t, o b je v í se s tre s , n o u ze o p o tra v u a td . a td . (N e js e m b io lo g ). N a d ru h H o m o s a p ie n s p la tí s te jn é p ř íro d n í z á k o n ito s ­t i, c h y b í a le p re d á to ř i (n y n í n e m y s lím p ra š tě n ý f i lm ) . J e d e n v ě ž á k m á cca s e d m d e s á t b y tů . P ře p o č te m e - li to na „ č is la " , je to s lu š n á v e s n ic e . V ě ž á k ů je na s íd l iš t i o b v y k ie v íc a v k a ž d é m s p o u s ta lid i. N e k a ž d ý m ě l c h a lu p u , a le p ra k t ic k y ka ž d ý p ře d p ře m n o ž e n ím je ­d in c ů s v é h o d ru h u na m a lé m p ro s to ru u t ík a l d o s v é h o m ik r o s v ě ta . R o s tla lh o s te jn o s t k o k o lí. L idé z trá c e li k a m a ­rá d y , m ě li je n z n á m é (k a ž d ý p ře c e n ě c o s h á n ě l) .U p a d a ly v z ta h y u v n i t ř ro d in y (d o k o n c e se p o d le ř e d ite le je d n é š k o ly z a ča li ro d ič e b á t s v ý c h d ě tí) . S to u p a l p o č e t ro z v o d ů a t ím i d ě tí, k te ré n e p o z n a ly fu n k č n í ro d in u . D ě tí, p ře d n im iž s i je ­d e n č i d ru h ý ro d ič v y k ř ič e l s v o ji b o le s t, že s i „ t á t a n a r a z i l t a k o v o u f u c h t l i ( e v e n tu e ln ě . . . č i k . . . ) " , č i m á m a t a ­k o v é h o . . . ( m o m e n tá ln ě m n e n e n a ­

pa d á v h o d n ý te rm ín ) . S to u p a l tu d íž p o ­č e t d ě t i, k te ré v e v z ta h u m e z i m u ž e m a ž e n o u v id ě ly je n se x . V o d it se za ru k u , š e p ta t v e rš ík y b y lo n á h le s ta ro ­m ó d n í. N e s k o n č ila - ii „ d ý z a " s e x e m , n e s tá la za n ic . S e x b y l s a m o z ře jm ý , m e z i te e n a g e ry se š ířil ná zo r, že k d y ž k lu k c h c e , d ív k a m u s í. K d yž še l č lo v ě k m ě s te m v d o b ě m a tu r i t , p ř ib ý v a lo ro k od ro k u fo to g ra f ií o z d o b e n ý c h m a š lič - ko u č i d u d lík e m .B ra tř i (a le i s e s try ) , m y s lí te s i, že s t r i k t ­n ím o d m ítá n ím k o e d u k a c e s itu a c i p o ­m á h á m e ? N e n í n á h o d o u zce la š p a tn ě p o c h o p e n á e m a n c ip a c e je d n ím z k o ­ře n ů to h o to p a to lo g ic k é h o s ta v u ?B. P. i A . B. S. b ra li s k a u t in g ja k o s y s ­té m m ra v n í v ý c h o v y m lá d e ž e . J e ja s n é , že v d o b ě , k d y na n á s E m a n u e la ju k á n e je n z o b ra z o v k y , a le i o d k n ih ­k u p c e a Fešác i p ro v á n o č n í S a ló n p ř i­p ra v u ji s k e č A n n a p ro le tá řk a v k o ž e ­n ý c h k a lh o tá c h , n e lze o č e k á v a t n á v ra t k v ik to r iá n s k é m o rá lc e . N o ta b e n e by to b y l d ru h ý e x tré m a k a ž d ý e x t ré m je š k o d liv ý . O vše m n e n í n á h o d o u k o e d u ­k a ce na ú ro v n i s tře d is k a je d n o u z c e s t, ja k u k á z a t m la d ík ů m a s le č n á m , že lze s p o le č n ě „ b e z v a " u ž í t i j in d e n e ž v p o s te li?P o z n a l js e m k d y s i u p r o s t ř e d p a r ty d rs n ý c h t ra m p ů d ív k u a tu d ív k u js e m si vza l. N ě ja k js e m n ik d y n e c ít i l p o ­t ře b u se o n i b á t, k d y ž s n im i n ě k a m je la . B y li t o to t iž p ů v o d n ě ro v e ř i.

Jezevec

Reakce na článek Skautské prameny ve Skautingu č. 1

Měli bychom bytí vděčni těm nadšencům v čele s br. Milošem Zapletalem, kteří se ujali úkolu vydávat skautskou literaturu, kterou tolik naše hnutí skautské potřebuje. Poznatky z loňských i letošních táborů to potvrdily. Naši m ladí vůdci, k te ří byli v r. 1968 vlčaty, nyní vedou oddíly a jsou někdy i vůdci táborů. Ti obzvláště potřebují skautskou literaturu, aby z n i mohli čerpat. Každá družina má cca 8 členů. Kdyby každý člen vydělal sběrem ovoce, šípků, bezinek apod. 10 Kčs, měla by družina 80 Kčs a oddíl by tak mohl získat i 300 Kčs!Bratři a sestry, přemýšlejte a jednejte, nezůstávejte lhostejní a neteční, podejte pomocnou ruku dnes nebo zítra. Skautské prameny na vás čekají

Fanda

Rakša ve vlčí smečce ad »M ůj názor«Je vhodné, aby žena vedla vlčata? Když Akela, tak Rakša? Jméno se najde ~ možná, že na nejhezčí přijdou vlčata sama - vždyť to bude jejich druhá matka, jejich útočiště. Ale taky přísná vychovatelka.Náčelník, br. Břicháček, je pro! Ale pro jsou i na mnoha místech ve světě. V americké smečce vlčat je mother vedle vůdce smečky samozřejmosti. Možná, že leckdo z vás zná Joubertúv obrázek, na němž vlče po slibu svému vůdci slibuje i jeho zástupkyni. Moc hezký obrázek - byla by radost vidět ho třeba na první stránce Junáka.Já jsem před lety na vlčácké LŠ měl u cvičné smečky vlčat svou pomocnici - a je jí účast se nám velmi osvědčila. Potom jsem navštívil moravskou LŠ. kterou vedla zkušená vůdkyně vlčat, sestra Eva Mrskošová. Letos jsem j i požádal, aby pro Skauting něco ze svých zkušeností napsala.

AHP

Vaše příležitost, sestryDomov je místem, které většina z nás střeží jako poklad a také na něj tak vzpomíná. Když člověk dospěje a vytváří si společně se svým partnerem domov nový, každý z nich si chce kousek toho svého vzít s sebou. Spojenými silami potom vytvářejí domov, na který zase budou vzpomínat jejich děti. Věčný kruh se přesouvá na další generaci.Vlčácká smečka je vlastně také svým způso­bem malý domov, i když trochu jiný. Je v něm více sourozenců, nejsou však spolu celý den. nesdílejí spolu běžné denní trampoty, ale i radosti. Jsou ale svázáni hlubokým poutem života smečky. Být matkou či starší sestrou této vlčácké rodinky není sice úkol snadný, ale velice krásný a s nesmírným významem pro příští junáckou generaci.Vůdkyně smečky nebo zástupkyně vůdce se zabývá nejen výchovou vlčat, ale výborně se osvědčuje při kontaktu s jejich rodiči.Vlčata učí vážit si dospělých a respektovat je, rodičům zase pomáhá pochopit duši dítěte i jeho problémy, s kterými se mnohdy svěří právě jen jí. Pomoc rodičů pro práci s vlčaty byla neocenitelná, stejně tak jako pomoc při stavbě tábora, při přípravě besídek, při veřej­ných vystoupeních. Naopak naše pomoc při formování charakterových vlastností dětí a je­jich dobrých návyků byla vždy rodiči vysoce ceněna.Nejsme a nebyli jsme první. Řada skautských pracovníků se už zabývala činností žen a dí­vek při vedení smečky vlčat. Podstatné je nikoliv zda muž či žena. ale jaké jsou jejich charakterové vlastnosti a zda jsou dostatečně kvalifikováni pro práci s vlčaty.Záleží na tom, zda vůdkyně či zástupkyně vůdce umí pochopit duši chlapců, jejich ra­dosti i strasti, zájmy a schopnosti, ale i slabos­ti. Zda je dokáže naučit vlčáckým znalostem a zručnostem, lásce k bližnímu, lásce k pří­rodě, potřebám pomáhat slabším - zkrátka, zda je vůdčí osobností. Sama jsem vedla smečku dost dlouho, znám dobře klady i ú- skalí této činnosti - taky nesouhlasný postoj některých bratří Přesto ale převažovala řada těch, kteří m i byli výbornými rádci, vzory a pomocníky.Jsem přesvědčena o tom, že mladá žena může být - a jistě bude - dobrou vůdkyní nebo zástupkyní vůdce smečky vlčat, zvláště při vlčácké výchově nejmladších vlčat 6 - 8 letých. Dobrý lov, sestry! Hleďte dobře i se svými vlčky!

EM

Chtě! bych^ reagovat na článek br. Jiřího Macka - Čiksiky Můj názor ve Skautingu 211991, a sice na některé jeho podněty.

1. V las tn í odd ílové p rvkyM ohu m luv it z vlastní zkušenosti, protože náš oddíl některé ty to prvky aplikuje a hodlá aplikovat dál. M ám e jm éno A ldebaran a uží­vám e ho častě ji nežli prozaické 1. oddíl, vím e, co to jm éno znamená, a na zim ní obloze neopom enem e tu to hvězdu vyh ledá­vat. M ám e v lastn í znak a jenom přivítám e, kdyby se na skautské košili m ohl objevit. Věděl bych i kde - na pravém rukávu, úplně nahoře. Rovněž na oddílové vla jce máme te n to znak. Jedna strana je sice předpisová (na zeleném polí skautský znak s opisem Junák - obec, Buď připraven!}, ale druhá strana je celá „naše ". M im ochode m ta strana se znakem je heraldicky naprosto správná a niko liv opačné, jak bylo psáno v JH v předsněm ovních diskusních podně­tech (kov na barvě), krom ě to h o zde nejde o heraldiku, ale o vexiko log ií. Vedle těch to vnějších znaků m áme i další, např. užíváme paralelně se skautským i te rm íny (družinový rádce, oddíl) i názvů převzatých ze Setonova w oodcra ftu (náčelník rodu, km en). Při oddí­lových ohních recitu jem e zákony w oodcra f­tu podle Setona a podobně.

předsněmová

DISKUSE2. Krojová nekázeňM usím e si především uvědom it, proč no­síme kroj. Kroj nebo unifo rm a byla odjakživa označením příslušníků nějaké oddělené sku­piny lidí (armáda, e tn ic ita ,'organizace, spo­lek). Jako takový se kroj stává předm ětem určité úcty, protože vyjadřu je nebo sym bo li­zuje celou tu to skupinu. Ve skautingu jsou členové otevřeně nabádáni, aby m ěli úctu ke svém u kroji (u pionýrů je to podobné). Z toho to důvodu nekro jovým součástkám jednoznačně říkám ne. Potíž vytváří fakt, že třeba nejsou k dostání všechny součástky, ale ještě horší je neujasněnost přesné po­doby kroje (hlavně odznaků) na nejvyšších skautských m ístech. Je třeba zavést jedno­duché, ale důstojné krojové předpisy. S tano­vovat šířku nárameníků u ramene a u krku apod., jak tom u bylo v poválečných kro jo­vých předpisech, je sam ozřejm ě nesmysl, stejně jako krojové dop lňky v podobě khaki tílka s lilii na prsou. Krojové vybavení by m ělo být m ožno si případně opa třit i z dom á­cích zdrojů (většina m am inek um í šit). Meze bych nekladl přitom rozm anitosti (kalhoty dlouhé i krátké i pro skautky vedle sukně, košile s d louhým i k rá tkým rukávem ) za podmínky, že pro případ nošení bude ta to rozm anitost unifikována v rámci oddílu nebo alespoň družiny. Další otázkou je, kdy kroj nosit. Zobrazují-li se ve skautských pub lika­cích skauti, pak vždy v kro ji bez ohledu na vykonávanou činnost. Ovšem ke skautským činnostem patří např. i honička v křovinatém lese nebo rozfoukávání špatné hořícího ohně, až jsou tváře černé. A kroj potom také. Kroj, ke kterém u m ám e m ít úctu! Kroj, který není uniform a v armádě. Stavěl bych se v podstatě za to , nosit kroj jen při s lavnost­

ních příležitostech a ne na každou schůzku bezpodmínečně, jak to radí v m inulém roč­níku skautíngovský Rádce (příloha). Alespoň kroj nezevšední.

3. Zaujal mě^zejména poslední problém nad­hozený br. Čiksíkou - ap likace w o o d c ra ftu ve skau tin gu . 0 tom však snad někdy jindy a podrobněji.

Jan Bechyně - Echi

Tak ja k je to s krojem?Koncem září mnohé bratry a sestry ve lm i rozčilila tábo rová reportáž, nazvaná Proč m ate te n špalek obraceny? (Junák č. 17). Jak je prý možné, že někteří skauti mají červené šátky. „T i mezi nás vůbec nepatří. A f si jdou mezi pionýry, když se jim tak líbí je jich šá tky " apod.Předně - v reportáži nešlo o obhajobu, nebo dokonce o doporučování červených šátků, ale právě jen o reportáž o ve lm i dobrém oddíle, k terého by se skautské hnu tí roz­hodně nem ělo zříkat. S kauting snad nespo­čívá na barvě šátku nebo košile, ste jně tak jako nevadí, je -li skautem černoch, běloch nebo míšenec. Skautské hnutí daleko víc potřebuje to le ran tn í lidi než neústupné pun­tičkáře, pro které je důležitě jší hnědý šátek a khaki košile než skautský zákon a slib. Právě tak jako skauti sdružení v celosvětové organizací m ají v každé zem í jin é kro je, m ohli by se snad i skauti sdružení v národní organizaci odlišovat oddíl od oddílu nejen svým i zájmy, program em , ale k lidně i kro ­jem , který právě odlišností od ve likého celku bude vy tvá ře t nádherné klima sounáležitosti a b ra trství mezi těm i, kteří se osobně znají. M im ochodem , dem okracie snad nespočívá v tom , že někdo někde něco určí a ostatn í se musejí podříd it; ale právě naopak, že se někdo někde zeptá všech, je jich názor zhod­notí a potom na něj reaguje. Ptal se někdo skautů , ja ký k ro j by ch tě li m ít? (Jed iný pokus o anketu ze strany časopisu Junák byl sm eten ze stolu.)Členům ÚR řeknou vedoucí oddílů i prostí skau ti něco úplně jin é h o než soukrom ě svým přáte lům . Setkali jsm e se s názory, že m ladí vedoucí se za kroj stydí („já ho nosím, jenom když je to potřeba, jinak ne"). Uvědom uje si někdo, proč hnědou khaki barvu odm ítli například něm ečtí skauti? Za­myslel se někdo nad po litickou situací sou­časného Č eskoslovenska a nad odporem m ladých lidí vůči un ifo rm itě? Napadlo ně­koho, že i nenápadným způsobem lze vy jád­řit sounáležitost? Je snad důležitě jší ste jno­kroj, nebo skautský duch?Nebylo by dobré požádat také o radu psy­chology? Nepotlačuje se jednotným krojem přirozená kreativ ita dětí nebo vytvá řen í tra ­dic v m além kolektivu? Neměli by vůbec psychologové z jis tit a posoudit, zda se děti cítí v tě ch to krojích dobře? Není dětem m i­lejší jeden jed iný odznáček, k te rý m ají spo­lečný s kam arády v oddíle, než celý kroj do posledního knoflíku stejný v Aši i ve Zlíně?O dětech ve skautském hnutí se obvykle eu fem isticky tvrd í, že jsou m ladším i bratry a sestram i činovníků, ale n ikdo s n im i tak nejedná, neptá se jich na je jich názory.V Táborových epišto lách Velena Fanderlika jsm e se doče tli: „Když dva dělají totéž jen trochu rozdílně, je to stále ještě totéž. Držme se hlavních zásad, ale nerajtujme na podrob­nostech. A hlavně nepalme kacíře a nevylu­čujme úchylkáře. Nevnucujme svou samo­spasitelnou zásadu každému, protože máme nějakou funkcí pozici nebo vliv. Uniformita je krásná věc, ale jen na pohled, a pak, uniforma nepadne každému. Jen tomu průměrnému."

Libor Hofman - Rak

Sebereflexe naší skautské přítomnostiPři obnově v roce 8 9 dosta lo naše skautské h n u ti do v ín k u s t ra te g ii fo rm u lo v a n o u v sed m ib o d o vé m proh lášení, k te ré by lo předneseno na prvním význam ném shro­m áždění 4. prosince v pražské M ěstské Knihovně. K líčovým i požadavky té to s tra te ­gie bylo:- postav it naše hnu tí na základy, k teré jsou plně ve shodě s p rinc ipy světového ska u íin g u {jak je v y ja d řu je např. ústava W O SM resp. WAGGGS)- v y u ž í t z d ro jů č e s k é h o s k a u t in g u A. B. Svojsika a provést jeho tvů rč í syntézu s po je tím B aden-Pow ellovým a B etonovým- p ř ijm o u t křesťany za zcela in te g rá ln í složku hnu tí a če rpa t z je jich zkušenosti nabytých v předchozích dese tile tích- považovat skau ting za m etodu k vy tv á ­řeni ce lož ivo tn ího s ty lu a p rom ítnou t to i do s tru k tu ry hnu tí (km en dospělých)- nevázat se na žádnou po litickou stranu či sm ěr a usilovat o ekonom ickou soběstač­nost- uch o va t si nap ros tou nezáv is los t vů č i SSM a organizacím , k teré z něj vznik ly. S odstupem dvou le t by se na první pohled m ohlo zdát, že jsm e v uskutečňování té to s tra teg ie pos toup ili ve lice daleko: Byli jsm e p řija ti do W O S M a W AGGGS. Právě dnes jsm e p ř ijím á n i i do CICS (K o n fe re n c e skautských ka to lických in s titu c i působících ' v rám ci W O S M - něco podobného se p ři­pravuje i na evange lické straně).Usnesení 4. sněm u jasně stanovilo , že se „uk ládá všem skautkám a skau tům , aby hledali ve skau tingu cestu k nap lnění m a­sarykovské hum an ity , Pravdy a Lásky - . . . K to m u jim má sloužit skautský slib a zákoni u p řím n á to u h a po o p ě tn é m s p ly n u tí s členy evropské a světové skautské ro ­d iny ." A dále: „U kládá jm e n o v itě věnovat pozornost úpravě skautského slibu a zá­kona tak , aby obsahově i jazykově odpoví­dal m odern ím u po je tí skautingu a současně vyhovova l podm ínkám č lenstv í ve fede rá l­ním seskupení skau tských organizací na­šeho s tá tu i podm ínkám , kte ré nám kladou m ezinárodní organizace."Vznikla a působí Duchovn i rada, ex is tu jí oddíly se zdůrazněnou náboženskou vých o ­vou. Byl založen km en dospělých a jedná se o p ř ije tí do p řís lušnéh o m ez iná rod n ího ústředí. O nějaké závis losti na po litických stranách se zatím sotva dá hovořit, vazba na SSM a jeho pohrobky bezprostředně rovněž neexis tu je . . .Přesto ten , kdo sleduje pozorně živo t na­šeho h nu ti a prožívá s ním jeho hledání a zápasy, má (byť ne vždy ve ste jné síle) dojem , že přes to to všechno jsm e uvízli jaksi v půli cesty.

Popis některých symptomů:1) Nejen, že se i zcela o tevřeně napadá naše povinnost vyvo d it z přija tých závazků sku te čn é závěry (n e jp os led ně ji např. viz Kapitánská pošta č. 8 „W O S M nám hodil na krk sm yčku složenou ze základních p rin ­cipů jeho pojím áni s k a u t in g u .. . " ) . M n o ­hem častější a nebezpečnější je urč itá pa­sivní rezistence vůč i požadavkům svě to ­v é h o s k a u t in g u v y já d ře n ý m z e jm é n a v prvním principu (Duty to God resp. Adhe- rence to sp irituá l d im ension) - ja ko by to by lo cosi cizího, ba až nepřá te lského - a n i­ko li ak tuá ln í požadavek i naší reálné m ravní s ituace současné společnosti. Podle ověře -. ných zpráv nepadne v naprosté vě tš ině

rádcovských, čeka te lských i vůdcovských kursů o duchovní základně skau tingu ani slovo. Za takových oko lností začíná vznikat sch izo fren ie m ezi naš im i proklam ^acem i a re a lito u ž ivo ta našeho hnu tí. Že jde o sm rte lné nebezpečí, není jis tě třeba zdů­razňovat.2) H nu tí je ochrom eno ep idem ii nedůvěry. Nedůvěry generační, nedůvěry mezi „ te ré ­nem " a „ús třed ím ", m ezi s třed isky a okre ­sem, m ezi n ěk te rým i p ředs tav ite li dívčího skau tingu a skautingu chlapeckého, mezi

těm i. k te ří ně jakým způsobem byli spojeni s likv idací JU N ÁK A v padesátých a sedm ­desá tých le tech - a tě m i, k te ří se stáhli do ústraní ještě dřív, než ta to nejtěžší období nastala. Nedůvěra se dokonce zahnízdila i mezi našim i e m ig ran tským i skau tským i organizacem i a nám i. Č tv rtý bod skau tské­ho zákona se jeví při srovnání s to u to sku­tečností jako prázdná form ulka.3 } Nedaří se uvést v ž ivo t fungu jíc í in fo r­m ační systém . O pětovně zjišťujem e, že se m nohdy nejdůležitě jší in form ace nedosta­nou k tě m ne jpotřebně jším . Celou s ituaci kom p liku je ve liká nekázeň při sběru a pře­dávání in form ací, což m á za následek šíření polopravd a dezinform ací.4 } O tz v . „p ře dsném ovn í d iskus i" projevuje zatím fa k tic ký zájem jen m izivá část vůdců (sotva 1 %). To je krajně a larm ující jev - vypovídá jak o stavu našich vůdců , tak0 s ituac i popsané již v předchozích dvou bodech.5) Na táborech i jin ých skautských akcích se m noží případy nedosta tečného organi- začně techn ického za jištěn i a někdy i selhá­vání výchovného působení ve skautském duchu, (viz např. zpráva br. J iřího Zacha- riáše o le tn í č innosti).6} Reálná společenská prestiž Českého J u ­náka resp. Českého a S lovenského skau­tin g u je v e lm i m alá. N ic nenasvědču je tom u , že od nás očekává naše společnost nějaký význam ný p řín o s . . .

Příčiny a návrh léčení:(A) Naše hnu tí (podobně jako celá naše společnost) zatím nep řis toup ilo ke sku teč ­ném u pokání. Tedy k jasném u vyznáni, že (byť pod d rtivým vnějším tlakem ) ve svém ce lku i ve svých čelných představ ite lích jsm e si (po roce 4 8 a 68) nedovedli uchovat svou m ravn í č is to tu , ke k teré nás skauting zavazuje. A že za to to své selhání prosíme za odpuštěn í všechny, k te ří nám (jako hnu ti1 ja ko je dno tlivým osobám ) důvěřova li. Podstatné slovo - co se týče konkré tn ích fak tů (včetně osobního podílu) - tady jis tě bude m it h is torická kom ise. A le už te ď m usím e být ja ko celek i jako je dno tlivc i ocho tn i podříd it se Pravdě - ať by nás či lidi nám drahé usvědčovala ze selhání. Jenom tak lze to tiž z lom it d e s truk tivn í m oc ta k o ­vého selhání, k te ré potlačováno, nepřizná­no a nevyzn áno působí n ič ivě ja k vůč i svém u nosite li, ta k vůč i ce lém u jeho okolí.

(B) Č eskoslovenský skauting byl do urč ité m íry už za první repub liky - a pak velice m asivně v posledních padesáti le tech jis ­

tým způsobem neúplnou a později přím o deform ovanou verzí původního skautingu světového. M ě lo to své h is torické příčiny, k teré m noho činí pochop ite lným a o m lu v i­te lným . Současně je třeba v id ě t, že naopak v něk te rých sm ěrech náš skauting dokázal sehrát avandgardní roli v rám ci ce losvětové skautské rodiny.M usím e tedy pravdivě v id ě t sílu i slabiny našeho ska u tské h o d ě d ic tv í, k te ré jsm e převzali a chcem e dál rozvíjet. Jestliže zá­kladní požadavky světového skautingu ne­b u d e m e ch á p a t ja k o p o ža d a vky naše vlastní, k te ré vy jad řu jí to , co m y sam i pova­žujem e za nejlepší nosný základ výchovy i ce lož ivo tn í o rien tace, pak bychom z to h o m ěli (ve shodě s 1. a 10. bodem svého skautského zákona) vyvo d it jasné důsled­ky. Skau ting je hnu ti výběrové - a k r ite ­riem výběru je právě volba základních p rin ­cipů a m etod, k teré vy tvá ře jí nu tnou i po­stačující bázi, na níž se sjednocují všechny skau tky a vš ichn i skauti světa. Tato sku teč­nost se m usí bezprostředně p rom ítnou t do přípravy rádců, čekate lů a vůdců . O to m , že je třeba dostá t usnesení 4. sněm u ohledně slibu (případně i zákona), snad není třeba d isku tova t.

(C) Nedůvěra, o k te ré byla výše řeč, je podsta tně nedůvěrou v pře tváře jící m oc sam otného skautingu. Nedůvěrou v jeho sílu, k terá - byť ne hned, ale spo leh livě - pročišťuje sama řady těch , k te ří tv rd í, že ch tě jí ve skau tingu sloužit. Na rozdíl od naší p o lit ic k é , s p o le če n ské a h o sp o d á řské scény jsou ve skautingu (pochop ite lně o- všem zakotveném ve službě a odpovědnos­t i abso lutnu, ja k to žádá první princip) s ta ­noveny ta k o v é pod m ínky je dnán í, že je nelze d louhodobě obcházet nebo p ln it jen „na oko".Proto m nohem víc než od lustrací a podob­ných záchranných m echan ism ů naší v ra tké po litické scény je třeba na půdě skautingu očekávat od zře te lných výs ledků služby té k te ré ses try nebo to h o k te ré h o bra tra . Právě zde v celé své síle p la tí: Podle ovoce poznáte. Skau ting jako výchovný nástro j k ce lož ivo tn í fo rm ac i se nejlépe pročišťuje v lastním živo tem - pokud má k něm u do­sta tečně dlouhé období. Pokud to m u nevě­říme. pak je m álo p latné kacéřovat sestry a bratry, k te ří tím nebo oním způsobem selhali čí selhávají. Sam i to tiž bez té to zá­kladní důvě ry v sílu p lnohodno tného skau­t in g u neb udem e pro něj schop n i u č in it o m noho víc.

(D) Poslední vážný důvod v id ím ve sku teč ­n o s ti, k te rá je v e lic e c it l iv á , d o ko n ce bolestná. N icm éně nelze ji už obcházet: jde o generační problém . Je zbytečné vypočí­táva t všechny příčiny toho. proč v našem hnu tí (zcela odlišně od s ituace ve světě) až na m alé vý jim ky se na řízení našeho hnu tí nepodíle jí m ladé sestry a m ladí bra tři. Jen z čás ti je op rávně né vys v ě tle n í, že t i to m ladí lidé o funkce v hnu tí nestojí. Je třeba říci i druhou stránku téže m ince: nestojí, protože nevěří, že by si v nich m ohli počínat tak, jak je jim v la s tn í . . .M usím e uč in it vše p ro to , aby se nezopako­vala situace, kdy přes všechno ujišťování, že h lavně m ladí dostanou příležitost, se nakonec je d iný b ra tr A n ton ín Sum vzdal své funkce a skrom né odešel do ústraní, Nepodaří-li se nám na 5. sněm u prorazit gen e ra čn í ba rié ru , a ku tn ě hrozi, že se mladá generace odcizí právě to m u odkazu, k te rý bychom jí rádi zprostředkovali. To od nás bude vyžadovat m noho trp ě livo s ti, v e l­korysosti, důvěry ve skauting a - odvahy riskovat.6. lis topadu 91 JiriZajíc - Edy

M in u le js m e s i p o v íd a li o v ý h o d á c h a n e v ý h o d á c h tá b o ř e n i v tý p í. P o kud v á s n e o d ra d ily v š e c h n y t y o b t íž n o s t i t o h o to z p ů s o b u tá b o ře n í a ro z h o d li js te se p ře c e je n s i t ý p í p o ř íd it , p a k m u s íte ře š it p rv n í p ro b lé m - ja k t ý p í z ís k a t. O to m s i p o v ím e d n e s .P o m in e m e -li rů z n é n e p ra v d ě p o d o b n é z p ů s o b y n a b y t i t ý p í (d ě d ic tv í , v ý h ra v to m b o le , v ě n o a p o d .), z ů s tá v a jí ná m d v ě m o ž n o s t i, o n ic h ž se z m iň u je t i t u ­le k to h o to č lá n k u . J a k é v ý h o d y a ú s k a lí t y t o m o ž n o s t i s k ý ta jí?

o d d íl o v á p r a x e

7 ^ ' r

- UŠIT ČI KOUPIT?

K o u p it t ý p i (n e b o n e c h a t si je u š it na z a k á z k u ) n e n í p ř í l iš s lo ž ité - v ý ro b c ů je d n e s d o s t, n e b o ť v ý ro b a n e n í p ro z k u ­š e n é h o č lo v ě k a ta k s lo ž itá , ja k se m ů ž e la ik o v i z d á t. P ro b lé m e m je o v š e m naše s o lv e n tn o s t; za p rá c i se, ja k zn á m o , p la tí ! D a lš í p o tíž Je v to m , že n e ka ž d ý v ý ro b c e m á d o b rý s t ř ih a v y rá b í s o lid n í s ty lo v é s ta n y . N á v o d y v e v ě tš in ě tá - b o r n ic k ý c h a s k a u ts k ý c h p ř í r u č e k (v č e tn ě S e to n o v y K n ih y le sn í m o u d ­ro s ti) to t iž n e s ta č í ke s p rá v n é m u u š ití v ě tš íh o tý p í . Bez p o m o c i n ě k o h o , k d o tá b o ře n í v t ý p í o p ra v d u ro z u m í, tě ž k o d o b ře p o s o u d ím e , c o n á m k d o nab ízí. P u s tit se s a m i d o š it i z n a m e n á r is k o ­v a t , že n e ž se v š e n a u č ím e , b u d e m e náš p rv n í v ý ro b e k š ít d o s t d lo u h o a asi se d o p u s t ím e n ě k t e r ý c h c h y b , a le k ro m ě f in a n č n íh o e fe k tu js o u tu i d a lš í f in a n č n í e fe k ty :V p rv n í řa d ě s i m u s ím e u v ě d o m it, že v e lk o u p ř e d n o s t í s k a u ts k ý c h tá b o r ů p ro t i v š e m tě m „ e ro h á c k ý m " a p io ­n ý rs k ý m v e lk o v ý k rm n á m b y lo v ž d y to , že s k a u t i s i s v ů j t á b o r z a ř iz o v a li z tě ž c e n a b y tý c h p e n ě z s a m i a s a m i je j s ta v ě li, c o ž je v la s tn ě v ý b o rn ý z p ů s o b p ra k ­t ic k é v ý c h o v y v z ta h u k p rá c i, k m a ­je tk u , ke s p o le č n o s t i. A m o h u z v la s t ­n ích z k u š e n o s tí p o tv r d it , že s k a u t i m a jí ú p ln ě jin ý v z ta h ke s ta n ů m tý p í , na k te ré s i s a m i v y d ě lá v a li a k te ré s i s a m i š il i, než ke s ta n ů m k o u p e n ý m . T ý p í na tá b o ře to t iž v y ž a d u je š e trn ě jš í a z k u š e ­n ě jš í z a ch á ze n í n e ž p o d s a d o v é s ta n y , ta k ž e t e n to a s p e k t se p ln ě p ro je v í. Z to h o d ů v o d u je d n o z n a č n ě d o p o ru č u ji š í t s i t ý p í s a m i! D a lš ím i v ý h o d a m i š it í je to , že s i m ů ž e m e s ta n u š ít p ře s n ě ve v e lik o s t i, k te ro u p o tře b u je m e , p ř i š it í si „ o h m a tá m e " rů zn é z á k o n ito s t i s tř ih u , k te ré n á m u m o ž n í lé p e p o c h o p it z p ů ­s o b s ta v ě n í a za c h á z e n í se s ta n e m , a k o n e č n ě m á m e jis to tu , že s ta n je v y ro b e n ta k p e č liv ě , ja k js m e s i na n ě m d a li zá le ž e t.

šití týpíJ a k js e m se již z m ín il, n e p o u ž ív e jte s t ř ih z b ě ž n ý c h tá b o rn ic k ý c h p ř íru č e k ! V y s v ě t lím p ro č . S e to n v K n ize le sn í m o u d ro s t i t o t iž p o p is u je s t ř ih na m a lé t ř ím e tr o v é tý p í , k te ré s lo u ž í je n ja k o o z d o b a tá b o ra a n a s tá lé tá b o ře n í je p ř í l iš m a lé . U ta k o v é h o s ta n u js o u p o ­c h o p it e ln ě m n o h é p r v k y z je d n o d u ­š e n y . A u to ř i v ě tš in y p ř íru č e k p o c h o p i­te ln ě bez h lu b š íc h z n a lo s tí t e n to s t ř ih p ře v z a li a z v ě tš il i ro z m ě ry , co ž je v e lk á

c h y b a , n e b o ť u v ě tš íc h s ta n ů se m u s í p ro je v it z k o s e n í (p ře d o -z a d n í n e s y m e - t r ie ) a d a lš í s o u v is lo s t i, n a v íc n a p řík la d v e l ik o s t c h lo p n í se s v e l ik o s t í t ý p í n e ­z v ě t š u je l in e á r n ě . D á le k a ž d ý in ­d iá n s k ý k m e n m ě l c h a r a k te r is t ic k ý s t ř ih tý p í , z a t ím c o s t ř ih z v ě tš in y p ř íru ­č e k je ja k ý s i b a s ta rd .S e ž e ň te s i te d y d o b rý s t ř ih , n e jč a s tě ji se u nás p o u ž ív á s t ř ih na d a k o ts k é tý p í. V p ř íru č c e „T á b o ř ím e v t ý p í " n a jd e te s t ř ih y i s p o d ro b n ý m i n á v o d y , p ro to tu n e b u d u p o p is o v a t v la s tn í š it í , a le z m í­n ím se o to m , c o p o tře b u je te , a b y s te se m o h li p ro š it í ro z h o d n o u t. N e jd ů le ž itě jš í je š ic í s t ro j. T ý p í lze u š ít i na n o rm á ln ím e le k tr ic k é m s tro j i, a le u k a ž te m i m a m in k u , k te rá by s v é m u s k a u t ík o v i s t ro j na tu h o ru lá tk y p ů jč ila ! P ro to lé p e s e h n a t s ta ro u d o b ro u š la ­p a c í s in g ro v k u . V ě tš í s e d lá řs k é s tro je js o u v ý h o d n é , a le z d a le k a n e js o u n u tn é .

• P ro s to r na š it í n e m u s í b ý t k u p o d iv u n ija k v e lk ý ; i v m a lé m p o k o ji č i k lu ­b o v n ě lze se š ít n a s tř íh a n é p á sy (i za c e n u m írn é h o z m a tk u ), p o to m o v š e m p o t ř e b u je m e v e lk ý r o v n ý p r o s t o r s p e v n ý m p o d k la d e m na ro z lo ž e n í lá tk y a n a k re s le n í k ru ž n ic e s tř ih u . N e j­le p š í je t ě lo c v ič n a , d ě la li js m e t u t o p rá c í i na u lic í bez p ro v o z u , je d n o u js m e lá tk u d o k o n c e ro z k lá d a li^n a p ro ­s tra n s tv í p ře d p a m á tn ík e m na Ž iž k o v ě . Po n a k re s le n í k ru ž n ic e n á m na c e lé š it í o p ě t s ta č í b ě žn á m e n š í m ís tn o s t . P ro b lé m m ů ž e b ý t se sháněn ím ^ lá tk y . S e d lá řs k é p lá tn o lze k o u p it v Ř e m p u na fa k tu r u , co ž je v ý h o d n ě jš í (s tře d is k o m ů ž e na fa k tu r y n a k u p o v a t) , p ro s ta ­n o v in u a b y s i č lo v ě k d o je l d o L o m n ic e na d P o p e lk o u . O tá z k a , zda p o u ž ít s e d ­lá řs k é p lá tn o n e b o s ta n o v in u je z á ­sa d n í a v ů b e c ne je d n o z n a č n á . S ta n o ­v in a je d ražš í, a le t rv a n liv ě jš í , m á t r o ­c h u le p š í v la s tn o s tí v d e š t i, co ž v š a k n e n í p ř íl iš p o d s ta tn é , m á m e -I i v n i t ř n í pás - l in in g . S e d lá řs k é p lá tn o je zase b ílé , co ž je p o d s ta tn ě v h o d n ě jš í a s ty lo ­v ě jš í n e ž rů z n é o d s t ín y s ta n o v in y . T m a v š í s ta n o v in a p a k n e n í v h o d n á v ů ­bec.M á m e - l i s tro j, m ís tn o s t a lá tk u , s ta č í už je n d o k o u p it p á r d ro b n o s tí (n itě , p ro ­v a z y . . . ) a p u s t it se d o p rá c e . H ru b é u š it í z v lá d n e z k u š e n á d v o jic e lid í za p á r o d p o le d n í n e b o za v ík e n d , z a č á te č n í­k ů m to t rv á d é le . Pak a le n á s le d u je o b š ív á n í d íre k , n e p ří je m n á p rá c e , kteT ro u se n e v y p la t í o š id it . K to m u se m ů že s e s e d n o u t u je d n o h o t ý p í ce lá d ru ž in a a p o to m se t o ta k y za o d p o le d n e z v lá d n e .

Kupování týpíZ jis tě te s i, k o l ik s to jí m a te r iá l a p o - s u d te , je s t l i ro zd íl v c e n ě t ý p í a m a te ­r iá lu je ú m ě rn ý . Z e p te jte se , p o d le ja ­k é h o s t ř ih u je t ý p í u š ito . M ě li b y s te se d o z v ě d ě t, že p o d le „ d a k o ts k é h o " (p ří­p a d n ě jin é h o k m e n e ) , n e b o že je t ý p i „ e l ip s o v it é " , „ n e s y m e t r ic k é " č i „ š i t é p o d le L a u b in a " (R. L a u b in - a m e r ic k ý a u to r n e jle p š i p u b lik a c e o tý p í , z níž v y c h á z e jí v š ic h n i d a lš í o d b o rn ic i p ře s t u to p ro b le m a tik u ) . P o ku d v ý ro b c e n a ­bíz í t ý p í „ k ru h o v é " , ra d š i se z d v o ř ile o m lu v te , že n e m á te z á je m . D n e s to t iž z n a lo s t i a z k u š e n o s ti m n o h a tá b o rn ík ů p o s u n u ly la ťk u t ro c h u v ý š e , n e ž v m i­n u lo s t i a t ý p í s p rá v n é h o s tř ih u se s tá v á s a m o z ře jm o s t i, k ro m ě e s te t ic k ý c h h le ­d is e k js o u tu i v ě c i p ra k t ic k é - v e l ip s o ­v ité m t ý p í se lé p e v y u ž ije p ro s to r , t y č e lze s ta v ě t „ d o š ro u b o v ic e " a n e je n á ­h o d n ě k lá s t na t ro jn o h u , ta k ž e o tv o r n a h o ře je m e n š í a d o s ta n u m é n ě za ­té k á a td . E lip s o v itý s t ř ih p o z n á te na p rv n í p o h le d n a p řík la d p o d le to h o , že c h lo p n ě js o u v y s tř iž e n é z je d n o h o ku su lá tk y s p rv n ím p á se m tý p í , te d y na k o n c i c h lo p n í n e n í še v . K ru h o v é s t ř ih y m ív a jí c h lo p n ě n a š íva n é .N a jd e te - l i s p rá v n é h o v ý r o b c e , je h o ž s ta n y v á m v y h o v í c o d o s t ř ih u , m a te ­r iá lu , v e l ik o s t i, c e n y i p ro v e d e n í (p o d í­v e j te se , ja k js o u š ité š v y a p o d .), m ů ­ž e te s ta n k o u p it . N e z a p o m e ň te p ř ito m , že p o d le p la tn ý c h z á k o n ů a p ře d p is ů , k te ré se v z ta h u jí i na s o u k ro m é p ro ­d e jc e , m u s íte p ř i k o u p i d o s ta t p o tv r ­z e n i a na v y ž á d á n i p a ra g o n (v ž d y s i je j v y ž á d e jte ) , p ro d e jc e v á s m u s í s e z n á ­m it s o b s lu h o u a ú d rž b o u (v to m to p ř íp a d ě je d n o z n a č n ě fo r m o u p ís e m ­n é h o n á v o d u ) a v ž d y p la tí a le s p o ň š e s ­t im ě s íč n í z á ru k a , i k d y b y v á m p ro d á v a ­jíc í t v rd i l n ě c o jin é h o . V ž d y k u p te je n je d e n s ta n a až p o je h o p o s ta v e n i k u ­p u jte d a lš í ( to p la tí, I k d y ž se p u s t í te d o š i t i ) . S o l id n í v ý r o b c e v á m n a b íd n e i m o ž n o s t p ř ik o u p it s i v n i t ř n í pás - lin in g , p ř í je m n ý v lé tě a n e z b y tn ý p ř i z im n ím tá b o ře n í.S ta v b o u t ý p i se z a b ý v a t n e b u d e m e , je p o p s á n a v d o s tu p n é li te ra tu ře , a le p ř í ­š tě d o k o n č ím e náš m in is e r iá l p o h le ­d e m na s p e c if ik a s k a u ts k é h o tá b o ra se s ta n y tý p i.

J iř í Macek - Čiksika

ZKUŠENOSTI Z JEDNÉ AKCEV po lovině lis topadu začala p ro u d it živá voda ze Skautských pram enů do celé repub­liky - od Aše až po nejvýchodnější S lo­vensko. Tém ěř současně vyšly první dva svazky edice, o k teré jsm e psali v kvě tno ­vém čísle Skautingu. Rádce skautské d ru ­žiny má 2 5 2 stran a 100 ilustraci. Obsah je zaměřen na sam ostatnou činnost ch lapec­kých i dívčích družin a určen nejen rádky- ním, rádcům a je jich zástupcům , ale i všem ska u tká m a ska u tů m , k te ř í m a jí zájem o svou družinu a ch tě li by přispět k je jí úspěšné činnosti. Najdou tu podrobně zpra­covaný celoroční program schůzek v k lu ­bovně i vycházek a vý le tů do přírody. Druhým dílem rozsáhlé skautské encyk lope­die, která má vycházet něko lik le t a bude m ít na třice t svazků, jsou Skautské hry v pří­rodě. V ýběr ze Scouting Games R. Baden- -Powella, Polních her A. B. Svojsíka, celoži­vo tn ích zkušeností J. Foglara a rozsáhlé sbírky M. Zapletala.Ve chvíli, kdy budete číst ty to řádky, mají č le nové Č te n á řské h o k ru h u S ka u tin g u (ČKS) v ruce i další svazky Skautských pra­m enů (SP). Poselství skautské výchovy, prů­kopnické dílo Václava Břicháčka, věnované sm yslu a podstatě skautingu. Bratr náčelník v něm klade ste jný důraz na výchovu vlča t, světlušek, skautek, skautů i roverů jako na sebevýchovu vůdkyň, vůdců a všech sta r­ších skautek a skautů.Skautské pram eny jsou ojedinělým pro jek­tem v české junácké lite ratuře. Chtějí zpří­s tupn it všem zájemcům nejlepší zkušenosti, k te ré n a s h ro m á ž d ilo naše i s v ě to v é skautské hnutí za více než osm desát let svého trvání. H lavni důraz při sestavování je dnotlivých svazků je kladen na současné p o tře b y d ru ž in a o d d ílů , sm eček , ro jů a kmenů.Idea SP vzn ik la ve ch v íli, kdy na t is k skautské lite ra tu ry nebyly peníze a Junácká edice marně hledaia autory nových příruček. Všechny výzvy publikované v bu lle tinu J u ­nák hlásí, ve Skautingu i Junáku zůstaly bez ohlasu. Na různých m ístech sice začaly v y ­cházet knížky se skautskou tem a tikou , aie byiy to té m ě ř vždy jen reedice brožur napsa­ných před mnoha desetiie tím i. Doba je jich vzniku je znát na obsahu, fo rm ě i jazyku. Ceny prozrazují, že vydavate lům často nejde ani tak o zaplnění prázdných míst ve‘ skau t­ských kn ihovn ičkách , jako spíš o rych lý a snadný zisk.Za té to situace se zrodila v severních Če­chách m yšlenka na vydávání Skautských pramenů. Liberečtí skauti a skautky se roz­hodli, že navážou na trad ic i z konce šedesá­tých let, kdy br. Tom, člen tehdejšího náčel- nictva, zahájil po obnově junácké organizace vydávání skautských příruček. Tehdy tam dokonce vycházel i p rvní ročník Rádce, m in i- časopísu, k te rý se později stal pravidelnou přílohou Skautingu.Od m yšlenky přešla skupinka, k niž se přidali b ra tři a ses try i z jin ých m íst, okam žitě k činu. Jeden z je jích členů, m ladý učitel, požádal o vydavate lské povolení. Za několik týdnů je dostal, podepsané sam ým m inis-

8

třem ku ltu ry M. Uhdem . Tak vznik lo nakla­date ls tv í Skauting, které si stanovilo jasný cíl: vydávat knížky, kte ré pom ohou zvýšit úroveň skautského hnutí - a vydávat je za dostupnou cenu.Začala in tenzívni práce na přípravě prvních svazků SP. Nebylo však jasné, zda vůbec vyjdou. Chyběly peníze. Kdo chce zadat v ý ­robu knížky o dvou stech stranách v nákladu 10 0 0 0 kusů, musí m ít připraveno č tv rt m i­liónu korun. Faktury jsou splatné hned po dodání ce lého nákladu. N ikdo ze sester a bratři, seskupených kolem nového nakla­datelství, nem ěl to lik prostředků. Takovou částku nem ohli dát ani všichni dohrom ady. V ypů jč it si v bance? To by znam enalo velké zadluženi a vysoké riziko. Co když se SP nesetkají s po třebným ohlasem a knížky se budou špatně prodávat?Kohosi napadlo, aby bylo založeno skautské vydavate lské družstvo, jako kdysi bývala na­příklad Družstevní práce. Realizace narazila na složité předpisy, znam enalo by to velké právní a správní kom plikace. M ísto družstva s č lenským i podíly byl proto ustaven Čte­nářský kruh S kau tingu . Ve všech ska u t­ských časopisech pak vyšlo oznám eni o SP a ČKS. Pivní ohlasy byly rozporné. Mnozí varovali: Ž ivotn i úroveň se prudce snížila, lidé m áji h luboko do kapsy, dvakrát obrátí každou korunu, než ji vydají. Převratná doba se hemží podvodníky, nezískáte důvěru. Kdo bude ocho ten dá t předem s to korun za knížky, k teré neviděl a je jichž kvalita může být nízká? Jak m ůžete slibovat, že dodáte první svazky do konce roku, když výroba knih už po dese tile tí trvá nejm éně třice t měsíců? Jste dobrodruzi, zkrachujete, při­jde te o všechny úspory! Snad získáte od některých slovní podporu, ale když půjde0 to, aby dali stokorunový vklad, mnozí bratři1 sestry couvnou.Zpočátku se zdálo, že skeptic i m ěli pravdu. Přes opakované výzvy se do tábora 91 p ři­hlásila a stokorunu poslala jen malá část p o tře b n é h o p o č tu - p o u h ých osm set skautů a skautek. Kdyby měly SP vycházet v tak malém nákladu, stála by jedna knížka 150 korun.Pak přišla na pom oc ůstředni rada a m in is­te rs tvo školství. ÚR slíbila, že z dotace při­spěje takovou částkou, aby m ohl být náklad zvýšen na přijate lnou úroveň. V červnu se začal sázet Rádce skautské družiny. O měsíc později šly do tisku Skautské hry v přírodě, po n ic h P o s e ls tv í s k a u ts k é v ý c h o v y . Skautské pram eny začaly nabývat reálnou podobu.A v potáborovém období se začal rozrůstat ČKS. Snad k tom u přispělo voláni o pomoc v zářijovém čísle věstníku Junák hlásí a další č lánky ve Skautingu.Do konce října stoupl počet členů na 3000. To už je aspoň m in im ální základ, na kterém se dá stavět.

Ohlasy na projekt SKAUTSKÉ PRAMENYZ ně k te rých m a lých obcí, docela nezná­m ých, přišla hrom adná přih láška dese ti i více skautů a skautek. Po stokoruně poslaly na tis k SP celé oddílové rady - například rádcové a rádkyně 1. oddílu z Lubiny ú Ko­přivnice. Zato se v adresáři ČKS neobjevila některá velká města, jako kdyby tam nebyli s k a u ti. N ezájem ? N edůvěra? P řekvap ila i malá osobní podpora členů ústředních o r­gánů Českého Junáka. Do konce října se přih lásilo do ČKS jen asi 2 0 % činovniků z ÚR a chlapeckého i dívčího náčelnictva. Zato m ěly SP překvapivou odezvu na S lo­vensku. Přihlášky a peníze přicházely z ve l­kých i m alých měst, od Bratislavy po Košice. Kdybychom porovnali počet skautů a skau­

tek v českých zemích s počtem členů hnu ti na Slovensku, zjistili bychom , že v ČKS je dnes vyšší procentuální podíl S lováků než Čechů a M oravanů! To jis tě něco vyjxrvídá0 tom, kdo SI víc váži knih a je ochoten čist1 te x ty psané v jazyku sice blízce příbuzném, ale přesto odlišném od m ate řštiny. V to m to ohledu jsou nám sestry a bra tři ze Slovenska příkladem !Při form ování ČKS podalo m noho nezná­m ých skautek a skautů důkaz obětavosti a pochopení. I zde nám mohou být Slováci příkladem. Za člena ČKS se přihlásil a s toko­runu poslal Zo ltán S ta d tru cke r, sedm a- sedm desátile tý skaut, který žije ve zvolen- ském dom ově důchodců. Od br. ing. J. M er­ty z Bratislavy přišly jako zvláštní dar peníze, které dostal od rakouských bratři. Vzácné porozumění pro jevili i jinde. S tředisko Jana Bosca z O lomouce nejen objednalo třice t výtisků od každého svazku, ale navíc pouká­zalo i 50 0 Kčs s poznámkou: „T y to peníze posíláme jako příspěvek na tisk , ne jako objednávku." Skupina, která připravuje SP do tisku , na to odpovídá: „M ilí bratři, drahé sestry, děku jem e za váš velkorysý dar. Vá­žíme si je j, a přesto je j od vás nem ůžeme přijm ou t. Ža těch pět set korun budete dos­távat po pěti vý tiscích SP v druhém cyk lu ."0 vydavate lském pro jektu se dověděli bratři v Holandsku, kteří se starají o naši skau t­skou organizaci jako patroni. Nabídli, že za­platí vy tisknu tí pn/ního svazku SP. Bylo to právě v den, kdy jim m ohl být ukázán Rádce skau tské d ruž iny je š tě von ic í tiska řskou černi, I jim bylo řečeno: „Jsm e do ja ti vaši obětavostí. Ale m y věřím e, že dokážeme Skautské pram eny vydávat v lastn í silou. Bu­dou vycházet tak dlouho, dokud je nepřesta­nou podporovat naši skauti."1 když bylo ve všech výzvách zdůrazněno, že SP jsou pro starší skautky a skauty, přihlásilo se za členy ČKS i něko lik světlušek a vlča t. Snad nejm iadši z nich je Klára Korandová z Ústi nad Labem - teprve devítile tá. Co na to řeknou t i bratři a sestry, kteří pro jekt SP nepodpořili, ačkoli zastávají ve skautském hnutí vysoké postavení?

Jak dál?Skautské pram eny začaly oživovat svou v lá ­hou půdu, k terá byla po dese tile tí vyprahlá a neplodná. V současné době jsou v tisku nebo se do tisku připravuji: výběr z celoži- vo tn ih o díla R. Baden-Pow ella , S vě tový skautský zpěvník. Skautské tábořeni. Velká skautská praxe v obrazech. Skautský oddíl. Skautské vycházky, vý le ty , výpravy a expe­dice, Skautská cesta životem (další dílo br. náčelníka). Zajímavé akce družiny. Zajímavé akce oddílu, Rovering a další základní pří­ručky. Co vyjde dřív a co později, nelze s jis to tou říct, pracujeme vždy na několika svazcích současně. Všechny ty to kn ihy do­hrom ady vy tv o ří základní skau tskou k n i­hovnu, která by nem ěla chybě t v žádném oddíle, žádné vůdkyn i, žádnému vůdci, je jich zástupcům a staršim skautům .Kdyby každé střed isko odebralo aspoň de­set výtisků, byla by budoucnost Skautských pram enů zajištěna.Čtenářský kruh Skautingu je stále otevřen i novým zájem cům . Kdo se přihlásí a pošle stokorunu včas, může dostat ještě všechny svazky, které dosud vyšly. Je jich zásoba je však omezená lim item 5 00 0 výtisků. Kromě pn/niho svazku. Rádce, k te rý bude k dostáni i v některých prodejnách, všechny ostatn í jsou zatím jen pro členy ČKS.Zájem ci o členství mohou napsat na adresu: Skauting, Kosmonautů 359 , 4 6 0 0 5 Libe­rec. Když vloží do dopisu přeloženou oznám ­kovanou obálku se svou adresou, dostanou obratem přesné in form ace, jak postupovat.

Aíí/os' Zapletal, Zet redaktor Skautských pramenů

Jaký by! třetí ročník Svojsíkova závodu?Tak to tedy všechno nakonec dobře dopadlo. Po období jisté euforie na začátku tohoto roku došlo v polovině roku k určitému vystřízlivění, a dokonce i obavám o osud ústředního kola Svojsíkova závodu. Štáb Svojsíkova zá­vodu museí operativně řešit řadu problémů, v mnohém musel i slevit z původních představ, ale nakonec přece jen ústřední kolo proběhlo velmi úspěšně dne 28. září 1991 v prostoru Tichého údolí a skautské rezervace v Roztokách u Prahy,Vše ale začalo okresními koly, která se konala v květnu a začátkem června roku 1991 v 51 okresech a obvodech České republiky. Když ale uvážíme, že těchto územních celků je u nás celkem 85, objevuje se zlověstné číslo 34 okresů a obvodů, jejíchž ORJ závody neuspořádaly. I tato skutečnost se musí nutně stát argumentem v probíha­jící předmětové diskusi, protože zanedbávání výchov­ných povinnosti, mezi které Svojsíkův závod bezesporu patři, neni na úrovní činovníků okresů nebo oblastí omíu- vitelné. Měli jsme původně v úmyslu uvést na tomto místě seznam těchto okresů, ale nakonec jsme se roz­hodli ponechat „spravedlnost" v rukou poslušných o- kresních sněmů, které mohou objektivněji vše posoudit. Dosti velké potíže nastaly s pořádáním druhých, tzv. „krajových* kol. Těžko se hledali pořadatelé a navíc vše zkomplikovaly regionální zájmy při utváření nových ob­lastí. Tak se stalo, že proběhlo napr. i oblastní kolo oblasti, která vlastně neexistuje. Je ale nutné na tomto místě vysoce ocenit snahu sester a bratn z jižních a severních Čech i severní Moravy a Slezska, kteří pochopili důležitost řádného průběhu závodů pro děti z postupujících oddílů a v řádném červnovém terminu uspořádali „krajová" kola. Mimo tento termín, doslova na poslední chvíli pak následovaly západní, střední i vý­chodní Čechy a Praha. Zcela zklamala jižní Morava, kde je možno mít vážné připomínky i k průběhu oblastních kol. Celkem se uskutečnilo 6 řádných „krajových" a 7 oblastních kol.Do ústředního kola postoupilo řádné celkem 20 hlídek skautek a 20 hlídek skautů. Na základě doporučení dívčího kmene byly pak navíc k závodu pozvány další 3 hlídky skautek, takže k závodu nastoupilo celkem 43 hlídek.Za krásného počasí a ve velmi pnjemné atmosféře pak proběhl vlastni závod. Jeho výsledky udává výsledková listina, která též konstatuje, že závod proběhl podle pravidel a nebyly podány žádné protesty.Chceme-li se pokusit o celkové hodnocení letošního ročníku Svojsíkova závodu, musíme od sebe oddělit problematiku existujících specifických problémů jednot­livých závodů v jednotlivých kolech a problematiku pra­videl celého závodu. Ukazuje se například, že kvalita mapy může natolik ztížit orientaci hlídek na trati, že dochází k podstatnému vzrůstu vlivu této disciplíny na celkové výsledky závodu, což se přihodilo třeba právě v kole ústředním. Stejně však lze ovlivnit vliv jiné disci­plíny, např. znalostí dřevin výběrem obecně méně zná­mých dřevin. 0 porovnání vlivů specifických podmínek dvou závodů, severočeského krajového kola v Liberci a kola ústředního v Roztokách u Prahy se pokouši násle­dující tabulka.Hodnoty průměrného celkového rozdílu v závodě udávají v podstatě průměrný rozdíl výsledného času jednotli­vých hlídek v závodě a čistého času nejrychlejší hlídky na trati, Jsou proto také součtem průměrných trestných minut, přidělených v jednotlivých disciplínách a průměr­ného rozdílu časů na tratí. Tabulka udává všechny tyto hodnoty pro oba zmíněné závody a lze z ní vyčíst rozdíly v náročností jednotlivých disciplín. Když si uvědomíme, že v hodnotách rozdílu časů na trati se kromě samotné lychlosti, či spíše vytrvalostí běhu hlídky skrývá též rychlost stavby stanů, vaření a překonávání lanové lávky jako oficiálních disciplín a dále orientace v terénu, dosa­žené skautské zdatností hlídky a zejména jejího rádce jako disciplin nepřímo v závodě obsažených, pak lze pokládat tyto hodnoty též za formální součet hodnocení minimálně sedmí dalších disciplin formou trestných mi­nut.2 takto chápaného rozboru obou sledovaných závodů vyplývá, že charakter trati závodu v Liberci odpovídal svou náročností prakticky rovnoměrnému průmětu do jednotlivých disciplín, zatímco při závodě v Roztokách

došlo k poměrně značným deformacím poměru vlivu jednotlivých disciplín na celkové hodnocení. Ukazuje se, že je nutno věnovat maximální možnou pozornost volbě vhodného charakteru terénu a zejména délky trati, která by neměla přesáhnout 3 km. Rovněž je třeba používat co nejpřesnéjší mapu s dokonale zakreslenou skutečnou situací. V opačném případě dochází k pronikavému zvý­šení vlivu komplexu disciplín, promítajících se přímo do rychlosti zdoláváni trati, což se negativně projevilo právě při závodě v Roztokách,

Ve snaze získat co nejvíce poznatků, které by vedly ke zlepšení závodu, byly dále zpracovány všechny došlé připomínky k závodu, protokoly z okresních i krajových a oblastních kol a vyžádané posudky rozhodčích. Kromě výše popisovaných problémů vlivu tratí a mapového podkladu se týkaly zejména problematiky pořadovosti při vystupování hlídky, náročnosti jednotlivých disciplín, vhodností disciplíny vaření z hlediska ekologie ap. Pouze dva posudky vystupovaly proti dosavadní koncepci zá­vodu, kombinující principy orientačního běhu

Porovnání vlivů podmínek krajského kola a ústředního kola

disciplínazávod v Liberci závod v Roztokách

skautky skauti celkem skautky skauti celkem

nástup a hlášení 0.1 0,4 0,3 0,3 0.6 0,4znalost květin 1,7 1,8 1,8 1.9 3,4 2,6topoznačky 2,0 2.4 2,2 1.3 2.9 2,0azimut 0.0 0.9 0.4 0,8 0,8 0.8signalizace 0,1 1.1 0.6 0.4 0.3 0.3uzlování 2,1 1,9 2.0 0,4 0,3 0.3znalost dřevin 0,7 1,7 1.2 3,6 4.5 4,0první pomoc 2,3 2,4 2,4 1,6 2.4 1,9odhad a kimovka 2,1 1,6 1,9 0,4 1,4 1,9přidaná soutěž 0,9 0,6 0,7 0.9 3.6 2,2

průměrné celkové trestné minuty 12,9 14,9 13.9 11.5 20,0 15,4

průměrný rozdíl časů na tratí 14,4 6,1 10,3 33,6 32,0 32,9

průměrný celkový rozdíl v závodě . 27,3 21,0 24,2 45,1 52.0 48,3

Výsledky závodu skautů:

P-č.

st.č.

oddílíčislo. místo)

čistýčas

trestné body cetk.časN R T A M u D L P S 0 X

1 12 3. Místek 79.09 2 2 4 6 94.092 18 11. Kroménz 85.04 - 3 3 - 05 - 5 - 3 - - 05 100.043 21 2. Slatiňany 86.41 _ 3 2 - 3 - 2 - 2 25 103.114 23 11. Karlovy Vary 83.06 05 4 - - 6 - 4 - 8 108.365 24 2. Brno 93.45 1 3 2 - - 5 - 3 - 1 110.456 10 26. Liberec 97.29 2 3 3 - - 3 - - - 16 111.597 14 11. Moravská Ostrava 97.17 1 3 3 - - - 5 - - 7 118.178 4 1. Pecky 99.59 1 2 3 - - - 2 - 3 - 65 118.299 32 8. vodní Ml. Boleslav 100.04 - 4 4 2 05 - 5 - - - 4 1 20.34

10 15 1, vodní Písek 101.05 - 3 3 2 05 - 6 - 5 - 2 8 130.35n 28 2. Děčín 121.36 - 3 - - - 4 - - - 131.3612 20 1. Pozlovice 110.58 06 5 5 - 6 - - - 2 132.2813 26 3. Náchod 117.25 1 3 3 - - 4 - 2 - 2 05 133.5514 22 1. Šenov 116.38 06 5 2 - 05 - 5 - 2 - 2 3 136.3815 36 1. Blatná 115.31 15 4 4 3 2 - 5 - 2 - 2 140.0116 35 1. Ostrov nad Ohn 128.30 - 3 2 - - 2 - - - 3 3 142.3017 3 33. vodní Praha 121.51 06 2 3 - 1 5 - 6 - 2 86 150.5118 2 1. Dobřichovice 139.18 05 3 3 2 - 2 3 - 6 - 2 45 165.1819 31 1. Louny 152.49 05 4 3 - - - 6 - 2 - 1 170.1920 8 17. Ostrava Zábřeh 178.03 05 5 5 05 “ 6 “ 5 2 2 205.03

Výsledky závodu skautek:

P-č.

st.č.

oddíl(číslo, místo)

čistýčas

trestné body celk.časN R T A M u D L P S K X

1 29 28. Liberec 92,13 2 05 3 98.432 43 1. Mnichovo Hradiště 99.27 06 - - - - 4 - - - - 1 105.573 40 3. Mistek 100.53 - 2 2 - - - 2 - 06 - 109.234 9 8. České Budějovice 99.44 05 3 - - 4 - - 05 - 110.445 42 15. Liberec 108.52 05 - - - - 5 - 2 - 05 - 117.526 19 4. Slušovice 110.13 05 2 2 - - - 5 - 4 - - 2 125.437 30 97. Praha . 112.19 - 2 4 - - 3 - 2 - 1 126.198 33 1. Lysá nad Labem 120.16 - 2 3 -- - - 3 - 3 - - 05 131.469 17 2. Flatboř 118.07 05 1 - 3 - - 4 - 2 - - 5 133.37

10 37 1. Protivín 121.21 - 3 2 - - 4 - 3 - - 05 134.5111 25 4. Skutei 1 28.40 06 - 06 - 3 - 2 - - - 136.4012 11 305. Praha 1 34.25 - - - 3 - - 2 - - - 06 2 141.5513 5 1. Čakovíce 1 29.24 - 2 - - 5 - 4 - - — 142.2414 13 2. Letohrad 132.58 - 3 - 3 06 - 6 - - - - - 145.2815 41 53. Plzeň 142.16 - - - - 3 - - - 05 - 146.4616 27 4. Brno 138.03 1 3 - 05 - 2 - 148.3317 7 1. Ivančice 138.44 - 2 - - 05 2 3 - - - 2 149.1418 38 1. Hulín 138.44 - 2 3 - 05 - 4 - - - 26 05 151.1419 1 1. Rožnov p. R. 134.57 - 3 3 06 1 3 - 2 - 05 25 151.2720 34 4. Ostrava Porubá 135.53 05 3 3 6 06 - 5 2 - 05 - 156.2321 6 1. Domažlice 139.53 - 3 - 15 1 5 - 3 - 1 156.2322 39 1. Louny 154.17 05 1 - - 1 2 - - - 05 05 160.4723 16 3. Ostrava Zábřeh 1 64.03 1 1 2 - 15 1 5 - - - 26 178.03

Poznámka: U číslic trestných bodů, označených ^ se přičítá navíc 30 sekund (půl trestné m inuty). Písmeny jsou označeny sloupce kontrol; N - nástup a hlášení, R - květiny, T - topoznačky, A - azimut, M - signalizace, U - uzle, O - dřeviny, L - lanová lávka, P - první pomoc, S - stany. O - odhady, K - kimovka, X - přidaná soutěž, tj. šití knoflíku.

13

s plněním úkolu na kontrolách. Objevily se, jako obvykle v podobných případech, i názory protichůdné, takže závod byl hodnocen jako mimořádně náročný i jako směšné lehký, bylo požadováno zvýraznění, stejně jako potlačení jeho sportovního charakteru, zpřísnění a záro­veň i uvolnění pivků pořadového vystupování atd. Poku- sime-li se shrnout tyto někdy značné subjektivní názory í některé poznatky objektivnější povahy, docházíme k následujícím závěrům;

1. FYo zajištění rovnovážného vlivu všech disciplín na konečné hodnocení hlídek v závodě je třeba omezit délku trati na maximálně 3 km. Současně je nutné věnovat maximální pozornost výběru mapy pro závod. Osvědčily se kopie základní mapy měřítka 1:10000 s případně dokreslenou situací.2. Pro zlepšení orientace rozhodčích í chování hlídek na kontrolách zavést povinnost jednoduchého hlášení hlídky při příchodu i odchodu z kontroly.3. V souladu s novým pohledem na rozdělávání ohňů v přírodě zrušit kontrolu vaření a případně ji nahradit jmou, dosud opomíjenou technickou disciplínou, např. spojováním dřev technikou úvazů.4. Doplnit pravidla diskvalifikací v případě, že hlídka neprojde kontrolou.5. Pravidly stanovit jasný postupový klíč, předepisující územní rozsah jednotlivých kol a počet postupujících hlídek. Nepřipouštět do ústředního kola hlídky, které prošly pouze jedním kolem,6. Dbát o pokud možno jednotný stupeň obtížnosti u všech kontrol na trati, nepřipouštět např. určováni obecně málo známé květiny ap.7. Maximálně omezit možnost vzniku čekacích dob na trati.

Nebylo ale cílem tohoto článku, aby budil dojem značné problémovosti a nezdaru Svojsíkova závodu 1991. Mimo tento kritický pohled, potřebný pro stanovení konkrétních opatřeni pro jeho zlepšeni, by bylo možno napsat stejné objemný článek o obětavosti činovniků při organizaci jednotlivých kol, o nadšení členů hlídek a o je­jich pevné vůli obstát v závodě co nejlépe, o šťastných pocitech vítězů i osobních tragédiích některých poraže­ných. Takže mi nezbývá nic jiného, než alespoň ze srdce všem zúčastněným poděkovat.Svojsíkův závod 1991 skončil. Byt to třetí ročník závodu, pořádaného zatím ve vnuceném 22-letém intervalu. Příští, čtvrtý ročník by se měl však opravdu pořádat už za dva roky, tj. v roce 1993. K jeho zdárnému průběhu je třeba zabudovat všechny získané poznatky z letošního závodu do jeho pravidel a začít s přípravou závodu již na podzim roku 1992.

Karel Švebla - Charlie

K závodu světlušek 1991Po dvace ti le tech byl v le tošním roce vyh lá ­šen závod světlušek. Až do okresů se ho vě tš inou zúčastnila I v lča ta , ale ústřední kolo bylo jíž zá lež itosti pouhých děvča t. Přes původní nadšeni a zájem závod uspo­řáda t m u by lo věnováno m álo pozornosti ve všech stupních organizace. Do ústředního kola se přih lásilo pouze 13 hlídek. Za jištěním ústředního kola byla pověřena obvo dn í rada Prahy 3. Závod se kona l 21 . 10. 1991 v T ichém údolí v Roztokách u Prahy. H lídky byly před s ta rtem přesně in s tru o vá n y , dop rová ze jíc ím sestrám byl předán p lánek trasy závodu a stanoven je jich doprovod ve vzdá lenosti asi 10 m za hlídkou s tím , že hlídku nesm ějí říd it, m luv it s ni a v žádném případě jí radit.Závod probíhal ve ve lm i pěkné a tm osféře, d ě ti ho bra ly ja ko hru a naprosto je nevzru­šovalo um ístění, pro jevila se u n ich snaha o co nejlepší výkony, aby i sobě dokázaly, co všechno již um ějí.O btížnou se p ro je v ila d isc ip lína „s ta vb a s ta n u " a „š if ra " - by la to je dnoduch á mřížka, kte rou světlušky s vý jim kou č ty ř hlídek lu š tily ve lm i d louho nebo se jim to

nepodařilo vůbec. O statní d isc ip liny dětem potíže nečin ily.S tužky sestry náčelní získaly 1 . - 1 0 . roj Bílá Hora, Praha 6, 2. - 1. roj Višňová, Pří­bram, 3. - 21 . roj Petřiny, Praha 6. K připo ­m ínkám , že závod byl příliš těžký (naproti to m u se ovšem ozvaly hlasy, že závod byl ve lm i slabý), m usím poznam enat, že v ý ­kony dě tí byly ce lkem vyrovnané , i když bylo použito propozic z le t 1 96 9 - 70 , v y ­p lýva jíc ích ze zna los tí p rvn í a čás tečně i druhé hvězdy stupňů zda tnosti světlušek. S o u těž ilo se v tě c h to d isc ip lin á ch :1. S ta rt (nás tup , k ro j, h lášení výs tro j),2 . Zna lost ro s tlin (příroda), 3 . Hod na c il, 4 . P ře ká žko vý běh , 5 . P rvn í p o ­m o c , 6 , S e to n o v a h ra , 7 , D o p ra v n í zn a čky , 8 , Z pě v, 10 . S ta vb a s ta n u , 11. Vaření, 12. Chování.Bylo by dobře, kdyby ved le k r it ik y zejména ti, k te ří s našim i m a lým i přím o pracuji, po ­s la li co ne jd říve p ř ip o m ín ky a n á m ě ty k náp ln i je dno tlivých discip lín , aby m ohly být zpracovány do novách podm ínek.

Karla Lebedová Kresba - rak -

Výsledková listina závodu světlušek. Roztoky u Prahy, 1991

poř.st.č.

smečka / roj (číslo, místo)

čistýčas 2 3 4

body na stanovištích 5 6 7 8 9 10 11 12 13

celk.body

1 5 10. Bílá Hora - P - 6 105 43 36 13 29 19 17 11 55 23 55 39 5 3562 11 1. Višňová - Příbram 119 42 32 13 25 23 15,6 14 10 22 52 35 5 297,53 9 21. Petřiny-P-6 133 52 32 8 29 21 16 17 3b 23 3 / 33 5 2914 7 1. Chrast - Chrudim 132 33 35 15 29 18 17 13 3b 23 25 36 5 2885 6 1. K y je -P -9 129 65 31 15 1 / 23 13,5 12 10 16 36 35 5 283,56 4 3. Místek-Fr. Míst. 117 47 31 11 27 19 16 12 13 20 36 36 5 2837 2 2. Pavlinov - Val. Mez, 128 56 23.5 12 22 19 1b 10 10 21 37 32 5 268,58 3 1. Liberec - Liberec 139 92 23 8 12 12 16 b 10 16 40 23 5 2639 12 2. Tišnov - Brno 124 22 28 11 18 1/ 1 10 10 18 51 33 5 248

10 8 1. Vev,Bytiška-Brno 135 39 32,5 10 17 17 15,5 11 10 19 25 31 5 23411 1 64. Brno 126 11 24 15 26 1/ 17 14 55 21 25 39 5 22612 16M mimo pořadí (náhr.) 128 57 28,5 8 19 16 12 7 10 17 51 23 5 264,513 15M mimo pořadí jnáhr.l 132 62 28 7 1b 19 13,5 10 10 19 36 30 5 258,5

Svojsíkův závod 1991 -A zim u tv časopise Skauting z roku 1970 v dubnovém čísle můžeme čisti tu to předpověď. „Chodit podle azimutu by se měl naučit každý skaut. Hodí se to nejen při výletech a velkých hrách, ale i při o rien tačn ích závodech, m ladém sportu, který se u nás ujal v posledních letech a z něhož se brzy stane skutečný skautský sport." Pravdivost těchto slov potvrzuje zařa­zeni pochodu podle azimutu do základních dis­ciplin obnoveného Svojsíkova závodu.Protože jsem jako rozhodčí ústředního kola měl možnost pozorovat úroveň soutěžících, chtěl bych se s vám i o ty to zkušenosti podělit. Všichni uměli zacházet s busolou a splnili daný úkol s maximální ztrátou - 3 b. Čtvrtina hlídek došla k cíli s přesností 1 m. Větší rozdíly bylo možno pozorovat v šikovnosti a hlavně v rych­lostí, s jakou hlídky plnily daný úkol. Čas plněni kolísal od 4 do 10 min, což znamenalo, že ti pomalí, kromě ztráty svých cenných vteřin, zapříčinili dlouhou čekací dobu ostatních, což narušilo plynulý průběh závodu.K plnění úkolu při disciplině „azim ut" je po­třeba používat nejen busoly a rychlých nohou, ale i důvtipu. V Roztokách byla trasa vedena po louce, na jejímž obzoru se po zaměřeni směru nenašel žádný záchytný bod. Nejlépe si počínaly ty hlídky, které si do daného směru vyslali závodníka, toho busolou srovnaly do přesného směru a ostatní už bylo jen záležito­s ti vy týčen i přím ky; ta je, jak víme, dána dvěma body. Přes tu to jednoduchost takto postupovala jen asi čtvrtina zúčastněných.

Chyby, které bylo možno pozorovat: Hlídka vyslala jednoho člena i s busolou, takže plnil úkol jen jeden, a to ještě v nejednom případě s nejtěžším rancem na zádech. Nebo více členů hlídky vyběhlo a vysílající nevěděli, k te­rého z nich mají zařadit do správného směru, a t i vepředu nepoznali, kdo z nich je zařazován. Dále ti, kteří zaváděli do správného směru, ukazovali zcela zřetelně, rozhodně ne prostým upažením, ale většinou spíše zmateným mává­ním. Našli se takoví, kteří blížíce se do cíle, hledali očima značku, kam mají dojít. Ta po­chopitelně neexistovala.Znovu připomínám, že při té to disciplíně je třeba m íti nejen dobré oči, rychlé nohy, přez­koušenou busolu, ale i volit správnou taktiku. Nacvičujte ji proto nejen na rovné louce, ale i ve zvlněném a zbrázděném terénu. V řídkém i hustém lese. Jiný postup volím, závodim-li jako jednotlivec, jiný, závodím-li jako dvojice či vícečlenná hlídka. Rozdílnou taktiku použiji, mám-li k dispozici více busol.V tom to všem vám radit nechci a nebudu, protože máte hlavu, a na co přijde člověk sám, to si lépe pamatuje. Je možné, že v příštím kole Svojsíkova závodu bude trať azimutu lo­mená s vice vrcholky, takže trénujte i správný odhad uběhnuté vzdálenosti, nejlépe kroková­ním. Závěrem blahopřeji každému, kdo si orientační sport oblíbí, už jen proto, že závodi­štěm je naše krásná příroda.

Alim

14

Na evropském semináři skautů „Environment - when boundaries no longer exist", který uspořádaly _WOSM a WAGGGS ve spolupráci s Radou Evropy letos na jaře ve Štrasburku, patřila k nejzajímavějším příspěvkům přednáška Barbary E. Ziervogel o výsledcích průzkumu skautských akcí zaměřených na ochranu prostředí, který podnikla v roce 1990 ve dvaceti zemích Evropy, Asie, Afriky a Jižní Ameriky a jehož výsledky shrnula do zprávy „Strenthening scouting's role through education and action on nátuře and environment". Pokusím se formulovat je jí nejdůiežitější poznatky.Jedna z hlavních zásad skauíingu, povinnost k druhým, nás přímo pobízí dělat všechno pro to, abychom zajistili důstojný život i příštím generacím, aby rozvoj společnosti zanedlouho nezmařilo vyčerpání přírodních zdrojů, musíme respektovat a chránit přírodu. K tom uto cíli by měla směřovat skautská výchova. Měli bychom však dbát na to, aby činnost skautských oddílů byla účelná; využívejme skautské m e­tody „leam íng by doing".Cílem skautingu je „přispívat k rozvoji mladých lidí tak, aby mohli dosáhnout plné tělesné, intelektuální, sociální a duchovní síly jako jedinci, odpovědní občané, členové místních, národních i mezinárod­ních společenství". Už Baden-Powell si uvědomoval, jak jedinečně působí bezprostřední kontakt s přírodou na všestranný rozvoj osobnos­ti. Barbara se v úvodu zprávy zamyslela nad tím , jak roste význam pobytu v přírodě v dnešní době, kdy děti trávi nepřiměřeně dlouhou dobu ve školách a u televizních obrazovek. Pobyt v přírodě posiluje rozvoj intelektu, neboť rostliny, a zvláště živočichové podněcují zvěda­vost dětí, učí je všímat si, pozorovat, klást otázky a později se pustit do opravdového zkoumání. Člověk je v prostředí divoké přírody nucen užívat všech svých smyslů, přizpůsobovat se pružně nepředvídatel­ným okolnostem, rozvíjí své tvůrčí schopnosti a iniciativu. Táboření a výpravy do přírody vytvářejí nenapodobitelné sociální prostředí, v němž členové družiny či oddílu cítí závislost jednoho na druhém, učí se vzájemně si pomáhat, poznávají opravdové bratrství. Prostý život na táborech pomáhá pochopit vzájemné vztahy mezi jedincem, společen­stvím a prostředím a vytváří kritický pohled na spotřební návyky. Pozorováni úžasného bohatství a rozmanitosti přírody, tajuplných pří­rodních dějů, životních cyklů, pozoruhodného přizpůsobování a vzá­jem ných vztahů, konfrontace s vesm írem za hvězdných nocí, to všechno probouzí úctu k životu, k stvořenému světu. Baden-Powell napsal v knize Rovering to Success: „Pro ty, kdo mají oči k vidění a uši k slyšení, je les současně laboratoří, klubem i chrámem . . . Poznávání přírody je krokem k uvědomování si Boha. Pokory a ú c ty . . . lze dosáhnout v kontaktu s přírodou: na moři, v lese, na horách." Umění využívat přírody jako výchovného prostředku tedy přispívá k výchově mladých lidí, kteří jsou si nejen vědomi ekologických problémů, ale kteří jsou také připraveni na ně aktivním a tvůrčím způsobem reago­vat.Barbara rozdělila ekologické projekty, s nimiž se setkala, do č ty ř skupin podle toho, jaký je je jich praktický přinos, ale i výchovná hodnota {nové vědomosti a návyky, pochopení vlastní odpovědnosti). Myslím, že zvlášť u nás je potřeba zdůraznit myšlenku, že předpokladem úspěchu je obnovit důvěru ve schopnosti člověka i ve v ita litu přírody.Barbara varuje před formálním i akcemi, které obvykle bývají odezvou na různé výzvy a příkazy shora. Plané řečnění, vyvěšování plakátů „příroda nade vše" v nehezkém prostředí bez kousku zeleně, různé „zelené" deklarace bez skutečného zaujetí mohou přinést víc škody než užitku.Skauti by se rovněž neměli snažit bezhlavě dohnat a předehnat různé zelené iniciativy. Cena skautingu je v jeho všestrannosti a nezaujatosti. Přejímání příliš radikálních a dogmatických přístupů nebo předkládání přehnaně přísných ekologických standardů pro celé hnutí poskytuje ve svém důsledku spíše alibi odpůrcům ekologických programů, kteří tvrdí, že podobné fanatické přístupy jsou překážkou skutečného skau­tingu.Mezi mládeží na celém světě je zájem o ochranu přírody obrovský. Počet členů různých spolků ochrany přírody i nových ekologických iniciativ neustále narůstá. Přesto činnost v nich nezřídka přináší rozča­rování právě pro je jich jednostranné a dogmatické přístupy, anebo pro přílišnou odbornost a specializaci. Také různé výchovné projekty, připravované s obrovským nadšením, někdy troskotají v důsledku nedostatečné pedagogické kvalifikace a praxe a neustálá výměna jejich frekventantů neumožňuje udržovat a rozvíjet nabyté znalosti. Postavení skautů vůči ekologickým organizacím se od jedné země k druhé liší. Barbara si všimla, že obzvlášť v Evropě se někdy skauti nechávají zatlačit do defenzívy a s provinilým pocitem, že svou činností zasahují do přírody, se snaží vyhovět různým přísným příkazům, aniž by si uvědomovali, že hlavním přínosem jejich hnutí je rozvíjení pozitiv­ních přístupů, odpovědnosti a lásky k přírodě. Zatímco v některých anglosaských zemích a v Japonsku se skauting potýká s představou veřejnosti, že jde o tém ěř antiekologické hnutí, ve Švédsku se díky svým otevřeným přístupům stává fórem hlavních ochranářských orga­nizaci a iniciativ a v Portugalsku představuje vlastně jediné ekologické hnutí mládeže. V rozvojových zemích, kde dnes skauting zaznamenává největší vzestup, je často avantgardou v úsilí o záchranu životního prostředí a příklady akcí asijských, afrických nebo jihoamerických

SKAUTING A EKOLOGIEskautů vzbuzuji skutečný obdiv a úctu, neboť jsou náročnou a upřím ­nou službou ve prospěch udržitelného rozvoje společnosti.Jako příklady přínosných ekologických projektů uvedla Barbara vý­chovné programy, které připravují roveři, oidskauti i bývalí skauti v řadě evropských zemí, v Austrálii a v poslední době i v zemích rozvojových. Jejich cílem je rozvíjet ekologické vědomí skautů i ne- skautů, často školních dětí, v různých přírodních učebnách, v důvěrně známém prostředí vlastních tábořišť. Skauti také organizují kursy, jejichž cílem je naopak pomoci odborníkům např. v lesnictví, vodním hospodářství čí pedologii naučit se pracovat s dětm i a s laickou veřejností.Daleko nejrozšířenéjším projektem na celém světě je sázení stromků.V Senegalu a v Burkina Paso vysázeli už skauti celé rozlehlé lesy. Podobně v Indii a v Pákistánu jsou organizovány rozsáhlé zalesňovací akce, kam jsou letecky dopravovány celé oddíly skautů. Na tom to příkladu však Barbara dokumentovala podcenění výchovného půso­beni. Pokud dětem nikdo nepřiblíží smysl jejich práce, nevysvětlí jim, proč vysazují právě ten či onen druh, proč právě v tuhle d o b u . .. , pokud už své strom ky v životě neuvidí, může se taková úmorná práce změnit v pouhou ubíjející povinnost.Projektem s optimálně vyváženou stránkou výchovnou i praktickou se může pochlubit Keňa, kde tém ěř každé skautské středisko pečuje o vlastní lesní školku. Soustavná práce, možnost sledování vývoje semenáčků, jejích závislosti na prostřed í. . . přináší hlubší poznání, citovou vazbu a skutečný pocit odpovědnosti. (O dobrých zkušenos­tech pardubických skautů s podobným projektem referovala Vendulka Jozífková na našem podzimním semináři na Šumavě.) Jako příklady dalších ideálních pro jektů uvedla Barbara spoluprácí skautů pří o- chraně volně žijících druhů a jejich prostředí, budování přírodních stezek, výsadbě břehových porostů, větrolamů, čištění pramenů, mo­křadů, řek či lesů.Obrovský význam pro ekologické působení mají tábory. Táborový život lze proměnit v dokonalý vzor ekologického chování, při němž skauti organizují separovaný sběr odpadu, kompostování, hledají úspory při užívání vody, vyvíjejí nové konstrukční techniky přinášející úspory materiálu, eventuálně jednoduchá zařízení k využití sluneční, větrné či vodní energie. Na některých táborech experimentují s pěstováním plodin, chovetYi drůbeže-apod. Tábory poskytují jedinečnou možnost k hlubšímu poznání přírody v okolí. Jsou-li v blízkosti chráněná území, mohou skauti nabídnout pomoc při péči o né na oplátku využít odborných znalostí jejich správců. Ne všichni skauti však ty to možnosti využívají.Daleko nejvíce práce pro životní prostředí vykonali skauti při projek­tech jiných záměrů: při různých zdravotních kampaních, při vysvětlo­vání rizik znečištěné vody, v pomoci při živelných pohromách, při práci na rozvoji obce, při zabezpečování zdrojů pitné vody, stavbě latrín, konstrukci úsporných spotřebičů, při výchově dětí farmářů pěstujících koku, recyklaci odpadů, kompostováni, sběru léčivých ro s tlin . . . Za výhodu skautingu považuje Barbara holistický přístup, který umož­ňuje zahrnout ekologické principy do jiných projektů, dále možnost vytrvalého a soustavného působení při celoroční práci s dětm i, o tev­řený a nezaujatý přístup a spolupráci s místními úřady i odborníky. Činnost přizpůsobenou místním podmínkám, zaměřenou na místní problémy považuje za mnohem přínosnější než lpění .na anglosaské tradici her.Mnoho oddílů ovšem nedokáže využívat výchovného významu přírody a na je jí ochranu pohlíží spíš jako na povinnost než jako na příležitost. Někdy se jí skauti vyhýbají proto, že jsou příliš pohlceni systémem odborek, který se tak proti původnímu záměru stává hrobem m oti­vace. Jindy se skauti obávají, že ekologické programy vyžaduji mnoho odborných znalostí, přičemž ale nevyužívají obrovského množství zve­řejňovaných informací a většinou si také nejsou vědomi rostoucích možnosti finanční podpory, kterou ekologickým projektům v poslední době posky tu je řada in s titu c i. N aprosto dosud chybí vým ěna zkušenosti. Rozsáhlá mezinárodní síť skautské organizace, která umož­ňuje rozvinout akce od místní úrovně až po globální, se zdaleka nevyužívá.Přes všechny jmenované slabiny hodnotí Barbara potenciál skautingu velm i optim isticky a vyzývá, abychom všichni začali něco dělat. V ě t­šina úspěšných projektů zpočátku vůbec nezávisí na množství peněz či organizačním zázemí, ale rodí se z úsilí několika zapálených jedinců, kteří dokážou své nápady důsledně využít. Jejich úsilí může následně přitáhnout i sponzory, a to spolu s nespornými přednostmi skautingu, jakým i jsou dobrá organizační síť, spolehlivé, odpovědné a dobrovolné vedení a praktický přístup, může významně přispět k řešení ekologic­kých problémů dneška i k posílení samotného skautského hnutí.V druhé části zprávy, jejíž výtah přinese 8. číslo Skautingu, Barbara formuluje cíle pro budoucnost a navrhuje mnoho konkrétních projektů.

Darina VystrčUová

15

je z á n ě t m o z k u te p lo k re v n ý c h ž iv o č i­c h ů . P o s tih u je v ý h ra d n ě n e rv o v ý s y s ­té m , a p o k u d n e m o c p ro p u k n e , n e lze j i lé č it a je b e z v ý j im k y s m r te ln á . O n e ­m o c n ě n í je p ř im o p ře n o s n é ze z v íře te na z v íře n e b o na č lo v ě k a . T e o re t ic k y je m o ž n ý i p ře n o s z č lo v ě k a na č lo ­v ě k a , a le n ik d y n e b y l p o p s á n .V iru s , k te rý v z te k l in u z p ů s o b u je , je z n a č n ě o d o ln ý v ů č i d e s in fe k c i i v y ­s c h n u t í . V n ím a v í k n e m o c i js o u v š ic h n i s a v c i. Z d ro je m n á k a z y je v ě t š i­n o u pes, liš k a , k o č k a , a le n á k a z u p ře ­n á š e jí i d a lš í d iv o c e ž ijíc í i v d o m á c ­n o s t i ž ijíc í s a v c i: k ů ň , s k o t , o v c e , la ­s ič k a , k u n a , v lk , je le n , š a k a l, h y e n a . N e lze v y lo u č i t a n i p ře n o s z h m y z o - ž ra v c ů ( k r te k ) a m y š o v itý c h . N e to p ý ř i js o u p ř ir o z e n ý m r e z e r v o á r e m v ir u a v m ís te c h , k d e h o jn ě p ře b ý v a jí, je m o ž n ý p ře n o s z a s c h lé h o t ru s u v z d u ­c h e m . T a k o v á p o s t iž e n í js o u a le z n á m a z a t ím je n v e s t ře d n í a již n í A m e r ic e a na T r in id a d u .V iru s se v y lu č u je s lin a m i, a ta k k a žd é p o k o u s á n í z v í ře te m n e b o p o tř ís n ě n i rá n y s lin a m i z v íře te je t ře b a n e c h a t o š e t ř i t u lé k a ře . V e te r in á rn í lé k a ř p a k z v íře v y š e t ř i . P o v in n o s t p ře d v é s t d o 2 4 h o d in z v íře k v y š e t ře n í je d á n a ze z á k o n a . P o k u d z v íře n e lz e z ja k é h o k o ­liv d ů v o d u v y š e t ř i t (je n e z n á m é , n e lze je o d c h y t i t , je j i ž z k o n z u m o v á n o a p o d .) , o d e s ílá se p o s t iž e n ý na o č k o ­v á n i.

ZV ÍŘ EN e m o c n ý p e s m á c h a r a k te r is t ic k ý v y ­s o k ý š tě k o t , p o k le s lo u d o ln í č e i is t ( v y ­té k a jí m u s lin y ) , š iro k é z o rn ic e a n á ­p a d n ě p ije . D a lš í n á p a d n o s t í je h lta v á ž ra v o s t n e s t r a v ite ln ý c h v ě c i - že re s lá m u , s e n o , d ře v o . Z v ířa ta js o u z p rv u a p a t ic k á , a le b rz y se s tá v a jí n e k l id ­n ý m i, t ě k a v ý m i, p o d e z íra v ý m i. C h ň a ­p a jí a ú to č í na v š e , c o se p o h y b u je . J iž p ře d v y p u k n u t ím n e m o c i m a jí v e s l i­n á c h v iru s a js o u s c h o p n a n a k a z it .

V iru s se v y lu č u je té ž m lé č n o u ž lá zo u a m lé k o n a k a p a n é p ř im o d o rá n y m ů ž e v z te k l in u v y v o la t . N e n í t o a le m o ž n é p o je h o p a s te r iz a c i a řá d n é m k u c h y ň s k é m o š e t ř e n í . ----------J in á z v í­řa ta n a o p a k z trá c e jí s v o u p ř iro z e n o u p la c h o s t a p ř ib l iž u jí se k č lo v ě k u (sn a d s i u v ě d o m u jí s v o u n e s c h o p n o s t lo v it ) . Č a s to se te d y d o s ta n o u p rá v ě d o b líz ­k o s t i d ě t í, a t y s i s n im i z a č n o u h rá t. P o d e z ře lé z v íře m á b ý t o d c h y c e n o , v y š e t ře n o a iz o lo v á n o a s p o ň 1 0 d n ů . P o k u d b ě h e m t é t o d o b y u h y n e , v y š e ­t ř u je se je h o m r tv o la . Z v íře ta k é m ů ž e o n e m o c n ě n i p ře ž ít a s tá t se z d ro je m t r v a lé n á k a z y . T ý k á se to j is tě l iš e k a n e to p ý rů a p ra v d ě p o d o b n ě i m y š o ­v it ý c h .

Č L O V Ě KZ ra n ě n í m a lé h o ro z s a h u se č a s to z le h ­č u je a n a p o tř ís n ě n í rá n y s lin a m i se č a s to z a p o m e n e . D o b a o d p o k o u s á n í k p r o p u k n u t i n e m o c i t r v á 1 0 d n ů až d é le n e ž 6 m ě s íc ů . Č ím je t o t o o b d o b í k ra tš í a č ím b líž e k o b l ič e j i je p o ra n ě n i, t ím v ě tš í r iz ik o m u s ím e o č e k á v a t. R o z e p is o v a t se o p rů b ě h u n e m o c i a z v lá š tn o s te c h je d n o t l iv ý c h fo re m v z te k l in y n e m á s m y s l. D ů le ž ité je v ě ­d ě t , že o š e t ře n i u lé k a ře je n u tn é u lid í, k te ř í :a ) b y l i k o u s n u t i v z te k lý m z v íře te mb ) b y l i p o k o u s á n i v o b la s t i, k d e je

v y h lá š e n a k o n tu m a c e z v ířa tc ) b y l i p o k o u s á n i n e z n á m ý m z v í ře ­

te md ) b y l i p o k o u s á n i z v íře te m ta k u t ra ­

c e n ý m , že je j iž n e lz e v e te r in á rn ě v y š e t ř i t

e ) je j ic h p o ra n ě n í b y lo p o tř ís n ě n o s l i­n a m i te p lo k re v n é h o z v íře te

t ) k o n z u m o v a l i m a s o z e z v í ř e t e , u n ě h o ž b y la p ro k á z á n a v z te k lin a .

V rá m c i p rv n í p o m o c i je n u tn é p ro v é s t le h k é z a š k rc e n í š iro k ý m a m ě k k ý m š k r t id le m ta k , a b y se d o s á h lo ž iln íh o m ě s tn á n í a z v ě tš e n í k rv á c e n í - te d y ta k , a b y c h o m h m a ta li t e p na te p n á c h . S o u č a s n ě je n u tn o d lo u h o d o b ě rá n u v y m ý v a t m ý d le m v n a d b y tk u te k o u c í v o d y .

Dingo

ZÁK LA D Y JU N A C 7V I 1991

Potkáte-U v tese příliš krotkou lišku, vy­hněte se j í obloukem. Mohla by m ít vzteklinu.

Kresba Josef Lada

Téměř 80 let musel český skauting čekat na další vydání nejcennější příručky - bible čes­kých skautů. Vzácná kniha, perla skautské lite­ratury, kterou mnohý mladší skaut třeba ani neviděl, natož měl v ruce a mohl si ji přečíst. Je to kniha, na kterou se v mnoha střediscích skládá slib. Mnoho se jich nezachovalo. Snad by se zdálo, že bude poplatná době svého vzniku. Jistě - některé stati lze dnes čisti s lehkým úsměvem, ale je tu stále ještě mnoho zajíma­vého a skutečně poučného. Po otočení stránky přejde úsměv v hluboký obdiv nad myšlením a prozíravostí zakladatelů našeho skautingu. Mnoho neztratilo na aktuálnosti ani dnes, a proto se nelze dívat na dokonalý přetisk za­chovávající vše původní jako kopii vhodnou jen pro historiky a bibliofily. Pro poučeni pro ni může sáhnout kdokoli.Pn/ni výborný dojem z technicky perfektně pro­vedené knihy však kalí to málo, co je na ni nového. V textu na přebalu je hned několik chyb a v úvodu k novému vydáni další:1. A. B. Svojsik se nenarodil 3. záři, ale 5. záři! Někdy se někde vloudila chybička a od té doby se opisuje a mate. Je smutné, že se to stává právě u Junáka - českého skauta číslo 1.2. Dále se dočteme, že roku 1912 byl založen spolek „Junák - český skaut". Není to pravda, k tomu došlo až 15. června 1914. V roce 1912, v počátcích našeho skautingu, nebyla situace zralá pro vznik samostatného spolku. A. B. S. byl v té době prvním jednatelem ve „Svazu čes­kých spolků a přátel pro tělesnou výchovu mlá­deže" v Praze, a proto mohl v roce 1912 vznik­nout junácký odbor při tom to svazu. Mezi odbo­rem a samostatným spolkem je značný rozdill3. A. B. S. nebyl nikdy starostou naši organi­zace. Od roku 1912 byl předsedou junáckého odboru a od roku 1914, po vzniku spolku „Ju ­

nák - český skaut" byl jeho vrchním vůdcem. Prvním starostou tohoto spolku byl MUDr. Če­něk Klika.4. Je zde uvedena řada vesměs známých jmen jako účastníků prvního tábora v roce 1912. Br. náčelník RNDr. Rudolf Plajner napsal před lety o tom to táboru práci pod názvem „Velký pokus 1912". Je v ní uveden i seznam třinácti účastníků sestavený z veškerých písemných dokladů, fotografií a ověřený několika v té době ještě žijících účastníků tábora 1912. Podařilo se jich identifikovat 12 a o tom třináctém lze předpokládat, že to není nikdo z pozdějších známých činovniků Junáka. Některé prameny mluví i o čtrnácti účastnicích, zřejmě tam ně­který chlapec pobýval jen část tábora. Důležité však je, že ani jedno jméno z přebalu „Základů junáctví" se nekryje se seznamem ve „Velkém pokusu 1912"!5. Z předmluvy a tiráže vyplývá, že to to nové vydáni je vydáním třetím, s tím, že druhé vydáni bylo v roce 1920. S tím lze jen zásadně nesou­hlasit. V roce 1920 vyšla kniha ve dvou svaz­cích „Z á k la d o v é s k a u t in g u " . A u to ř i - Ant. B. Svojsik a Jan Novák. Dílo vyšlo nákla­dem Čs. obce Sokolské a té to skutečnosti je také poplatné. Zhruba se dá říci, že šlo o po­slední Svojsikův pokus začlenit skauting pod křidla Sokola, Přestože oba titu ly jsou si trochu podobné a rovněž náplň musí být logicky ob­dobná, lze s jistotou říci, že „Základové skau­tingu" nemůžeme považovat za 2. vydáni „Zá­kladů junáctvi". Nejde ani o upravené vydáni, ale o dvě podstatné rozdílná díla!

Škoda těchto chyb v několika nových odstav­cích, provázejících původní první vydání. Pře- škodal

VJindy

16

NEJEN O KOEDUKACLetos na podzim jsem spolu s deseti středoškol­skými profesory angličtiny odjela do Severního Yorkshiru na týdenní převážně pedagogicky za­měřený pobyt. Cestu výtečně organizovala po­bočka Rady mládeže v Harrogate zosobněná v panu Rogeru Percinalovi. Učitelská část vý­pravy navštěvovala během týdne školy a vý­chovná zařízení, pro mě však jako pro skautku připravil pan Percínal v úzké spoluprácí s tam ­ními skauty převážně skautský program - náv­štěvu skautského oddílu, prohlídku vodního střediska pro všechny skauty z hrabství na řece Ouse, výlet na stálé letni tábořiště apod. Bydlela jsem v rodině okresní náčelní skautů (District Commissioner) Jill Connorsové. To, že je žena náčelnicí skautů, bylo pro mě velkým překvapením, ale během týdne jsem se přestala divit. Účast žen na vedení skautských oddílů tu není nic výjimečného, od nejmenších bobříků (Beavers), mezi jejichž vedoucími je žen samo­zřejmé nejvíc, až po podpůrné tým y oddílů, ve kterých se sdružují starší přívrženci skautingu mající stále chuť pomáhat alespoň při organi­začních záležitostech.Ostatně ženy a dívky začínají pronikat do skautské organizace v Anglii ještě více. (Pořád te d hovořím o skautech sdružených y chla­pecké organizaci WOSM se sídlem v Ženevě s právem nosit fialový světový odznak na pravé kapse košile.) To, co je už běžné v celé Británii ve věkové hranici našich roverů (Venture Scouts), totiž koedukace, přestává být neob­vyklé i ve skautských a vlčáckých oddílech ve větších městech.V H a rroga te jsem se však nach om ýtla k úplnému začátku. Tento rok se první dvě děvčata (jedno z nich je dcera Jill) stala člen­kami chlapeckého skautského oddílu. Hned po nich však následovala další a vypadá to, že se dívky do dříve čisté chlapeckých oddílů jen pohrnou.Kladla jsem si otázku proč. A zároveň jsem stále prosila svou hostitelku, aby mi domluvila ná­vštěvu některého oddílu Glrl Guides (tedy skau­tek organizovaných v dívčí světové organizaci WAGGGS se sídlem v Londýně a s právem nosit modrý světový odznak s tro jlístkem , je jím iž jsme i my, československé skautky, členkami). Postupně jsem se dovídala, že vztahy obou organizací ve městě jsou sice korektní, ale ne zrovna srdečné, i když na mnoha akcích spolu­pracují. Až donedávna byla situace jednoznačná - monopol na dívky měly modře krojované Guides, monopol na výchovu chlapců zase ze­lení skauti (Boy Scouts). Ale s prvními děvčaty přijatými mezi skauty se vztahy lehce vyhrotily. Není se co divit.Jednoho večera jsem se se svou hostitelkou účastnila rodičovské schůzky 7. harrogateské- ho skautského oddílu. Jill má v tom to oddíle syna, takže na schůzku šla jako rodič, ne jako „šéfka" vedoucího Marka. Setkání se konalo v kostele, při kterém tento oddíl vznikl.Mark, řekli bychom asi vedoucí střediska, pro­tože má i bobřiky a vlčata, držel krátký proslov k rodičům, v němž mě zaujalo asi toto: „Mnozí z vás se jistě podivili, když zjistili, že jsme do oddílu skautů přijali dvě děvčata. Já jsem to zpočátku vůbec nechtěl (následoval žertík na adresu Jill ve smyslu ale co má člověk dělat, když mu šéfuje žena), ale teď se zdá, že vše bude v pořádku. Děvčata práce v oddílu baví, problematické vztahy nevznikají, chlapcům pří­tomnost dívek nevadí a ani je nerozptyluje, a já si dokonce myslím, že jim v mnohém může i pom oci. . . Ale zároveň by mě zajímal také váš názor a rád bych i věděl, jaké byly reakce vašich chlapců na přijetí děvčat do oddílu doma. Možná, že máte na věc jiný názor."

Rodiče potvrdili Markovi jeho domněnku, že je vše v pořádku, nikdo z nich neprotestoval, na­opak se mi spíše zdálo, že se jim tahle změna libí. Mark jím dál vysvětlil, že všude, kam oddíl přijde, se vždy postará o oddělená hygienická zařízení, případně i o možnosti vytvoření sou­kromí pro děvčata a připomněl, že ve středisku pracuje několik vedoucích - žen, jedna z nich je jeho manželka. Někteří rodiče se pak ptali, jestli mohou do oddílu přivést sestry svých chlapců, a dostali odpověď, že pokud nechodí dívky do Girl Guides, mohou přijít. Zásadně však nebu­dou skauti „přetahovat" děvčata z guidek, je to v zájmu dobrých vztahů obou organizací. Schůzka s rodiči pak pokračovala ukázkou skautských činností. Ve vedlejší místnosti jedna družina připravila jídlo na způsob „č iny" pro vybrané čtyři rodiče a perfektně jim ho servíro­vala i s nápoji a kompotem. Další družina tréno­vala čtení mapy a jiná první pomoc. Venku v kostelní zahradě (při teplotě kolem nuly a za tmy) jedna družina budovala pouze pomocí pro­vazů obrovskou věž z kulatiny a druhá pekla na ohni ryby. Rodiče byli zjevně nadšeni.Každý dobrý hostitel má snahu ve všem vyho­vět svému hostu, a proto mi Jill dohodla i náv­štěvu jednoho oddílu Girl Guides. Schůzka se konala také v kostele (vznik oddílu při kostele je v Anglii zcela běžný a skauti se také podílejí na mnoha církevních akcích). Přišly jsme s Jill ve chvíli, kdy v místnosti podobné menší tělocvič­ně končila právě závodivá hra. Jedenácti až dvanáctiletá děvčata v tmavě modrých krojích se rozdělila podle družin s ptačím i jm ény a každá družina pak cosi tichého kutila v někte­rém koutě. Jedna malovala, druhá si procvičo­vala zákon, tře tí se karnevalově zmalovávala v obličejích a další plánovala program do bu­doucna. Z rozmluvy s jejich vedoucími jsem vyrozuměla, že program guidek je čistě dívčí, zaměřený na správnou výchovu budoucích žen a matek, je klidnější než skautský a má zároveň mnoho předepsaných, hlavně hygienických a zdravotních, omezení. Táboří se většinou krátce v budovách. Specialitou Girl Guides je zakládáni Rainbo\w Guides, duhových skautek - oddílů pro pěti až sedmiletá děvčata, jejichž skautská výchova probíhá ve velmi úzké spolu­práci s rodiči. Jill mi později prozradila, že mě

Otázkyzavedla do nejlepšiho guidského oddílu ve městě.

Po týdnu pobytu v Anglii jsem si utvořila svůj v la s tn i názor, k te rý však vyp lynu l pouze z krátké a zároveň velmi místně omezené zku­šenosti. Domnívám se tedy, že:a) program a výchova dě tí v ang lických

skautských oddílech jsou drsnější, ale záro­veň pro podnikavé děti přitažlivější než v poklidných vodách guidských oddílů, kde se zase více dbá na ženské způsoby a do­vednosti

b) převážná většina československých divčich skautských oddílů má program více odpoví­dající programu anglických skautů než gui­dek. Do tohoto programu si u nás děvčata pouze přidávají dívčí prvky podle založení a zálib vedoucích

c) koedukace začíná dobývat svět a nezdá se zatím, že by to bylo na závadu. Záleží pouze na vedoucím, zda je o výhodách koedukace přesvědčen, má do toho chuť, troufne si a má schopnosti zvládnout společnou vý­chovu. Potom mu do oddílu přijdou děti, jejichž rodiče to dovolí nebo jim to nevadí, a bude záležet jen na jeho (nebo jejím) umu. Dosud nikdo neprokázal, že v koedukova- ných oddílech nelze za žádných okolností vychovat opravdové skauty, ale třeba se časem podaří dokázat opak. Domnívám se však, že i nadále zůstanou oddělené oddíly těch vedoucích, kteří jsou o správnosti od­dělené skautské výchovy přesvědčeni, a pro ty děti (a rodiče), kterým to takhle vyhovuje.

-h o f-

KOEDUKOVAT?v českém skautingu se nyní snad o ničem jiném nemluví, Koedukace je hlavním tém a­tem oficiálních setkání i hovorů mezi alespoň dvěma skautkam i na schodech. Není divu, téma je to důležité a všude se najdou zaiytí odpůrci (je zajímavé, že hlavně mezi našimi staršími sestrami) a naopak skalní fandové, kteří si skauting již nedovedou ani jinak před­stavit. Každý má svou pravdu a tvrdě jí háji. Zadržme, sestry a bratři, pokusme se odložit nyní vášně a podívat se na problém očima nezaujatýma. Vždyť oč vlastně běží?V nás ženách od dávných dob hlodal pocit méněcennosti (a proč to nepřiznat, mnozí muži nám tu to méněcennost dávali a stále ještě rádi dávají najevo). Sufražetky v minulém století to zcela jistě myslely dobře, vytáhnout ženy od plotny, postavit je ve společnosti na roveň mužům, dát jim stejná práva, vzdělánu Jednu věc však ty to revolucionářky netušily. Že totiž jejich svátým nadšením vybojovaná práva spo­lečnost velice rychle přetvoři v horu povinnos­ti. Ideálem sufražetek jis tě nebyla věčně uštvaná, uhoněná pracující matka, která ke své obvyklé starosti o rodinu (a jak každá z nás ví, práce v domácnosti „je vidět, jen když se neudě lá") dobrovo lně přib írá další sm ěnu v práci, kam si také nejde odpočinout. Při­

dejme k tom u ještě neustálé shánění základ­ních potřeb, které bylo donedávna zcela běžné a nutné. Většina z nás nemá pro samý spěch a starost čas se zastavit a rozhlédnout se - až konečně s hrůzou zjistíme, že nás děti mezitím přerostiy a my jsme jim tém ěř nic nestihly dát. Proč o tom všem mluvím? Zdá se mi totiž, že právě rozumně provedená koedukace na úrov­ni středisek by mohla pomoci rozetnout tento biudný kruh. Bude však nutná veliká tolerance všech zúčastněných dospělých mužů a žen. Malým dětem je celkem jedno, jestli si hraji pohromadě dívky a kluci. Teprve názor dospě­lých je formuje do jejich postojů. Proč nenaučit dívky pracovat se sekerou, pilou, štípat dříví, postavit stan a bránu. Proč ale naopak nena­učit chlapce vařit, drhat, vyšívat, perfektně uklidit, nakoupit. Je pravda, že jsou typicky ženské a mužské práce. A f si ale všichni zkusí všechno, budou si pak více vážit práce dru­hého, nebudou ji podceňovat. Vy, naši muži, byste se k ženám neměli chovat ani s přezíra­vou shovívavosti, ani jako k naprostým hlupá­kům. (Něco ze sufražetek zbylo v každé z nás, i když to nepřiznáme.)A my, sestřičky, bychom si měly uvědomit, že jen hořkostí, pocitem zneuznání a trucováním nic nezměnime. Pokusme se žít s muži v míru a ve spolupráci, bez očekávání, že nás opět, při našem sebemenšim zaváháni, „uvrhnou do středověké poroby v kuchyni".

Alena Brabcová - Neewaa

17

IM O V E K IM IH YKVETEN - Červenec i 99 iZa ty to č ty ři m ěsíce vyšla zase spousta knížek a m ezi n im i i ty , kte ré nás zajímají nejvíce. Foglarovky přicházejí ve tře tí vlně. První éra od roku 1 93 4 až do roku 1947 přinesla na 3 0 knižních vydání, kdy ne js il­nějším rokem byl 1 94 0 s osm i kniham i. Druhá vlna byla časově kratší 1 9 6 5 - 1 9 7 1 . Během šes ti le t to bylo 2 4 kn ížek s n e js iln ě jš ím i ročn íky 1 96 9 a 1 97 0 po osm i knihách. V roce 1987 nastupuje další vlna, k terá dosud trvá . Za­tím co v le tech 87 , 8 8 a 89 to bylo po jednom vydán í, přichází rok 1 99 0 s explozí 1 4 ti knižních vydání. Letos se jich dosta lo na trh již 7. Zatím ce lkový poče t 21 t itu lů se blíží k osm desátce vydání. V to m to s tru č ­ném výč tu nejsou zahrnuty vydán í seši­tová , přílohy vk ládané do časopisů, vych á ­zející na pokračování, překreslené kom iksy, zápisníky atp.Podívejm e se na ty poslední. M inu le jsem se pozastavil nad Přístavem volá - Sebrané spisy, svazek druhý. Po dvou m ěsících se na pu ltech ob jev il dokonce tře tí svazek ozna­čený jako Sebrané spisy a sice Když D uben p ř ic h á z í . K v a li tn í fo g la ro v k a n a p sa n á a vyšlá koncem 2. světové vá lky u Kobese, se t ím to vydán ím dočkala tře tíh o vydání. Obálku ilustrovaly E. Urban, v la s tn í knihu pak pilný M arko Čerm ák. Náklad není uve­den (le tos vůbec nakladate lé to to číslo ne­uvádějí) a ani cena. Co m ne však rozhořčilo, je fa k t, že opro ti dalším tře m dosud vyšlým svazkům Sebraných spisů je te n to paper- back m enšího rozm ěru! To se u sebraných spisů nedělá.Po to m to tře tím svazku se te p rve objevil svazek první. Je jím sam ozřejm ě nové v y ­dání H ochů od B obří řeky . V ím e vš ichn i dobře, že tř in á c tka je Foglarovo m agické číslo. Je osudově spravedlivé, že právě Hoši se svým i tř in á c ti bobříky se jako první fo ­g larovka dočka li 13. vydání. Doufa l jsem , že to to vydán í bude vydán ím „p a r exe llence" a bohudík jsem spokojen. Kniha je vázaná, bohatě ilustrovaná M arko Čerm ákem , d o ­ko n ce i b a re vn ě . Na v y d á n í se sp o jil Brněnský B lok s Pražskou O lym pií. Cena 36 Kčs není v dnešní době a v porovnání s jin ým i ta k vysoká. Kéž by tu to úroveň m ěly i os ta tn í fog la rovky.Zároveň s Hochy se na trh u objevila i první skautská fog la rovka - Pod Junáckou v la j­kou ja ko 4 . svazek Sebraných spisů. V á­zaná, desky ilustrova l E. Urban, jin a k je to to t ře tí knižní vydán i ste jné ja ko to druhé, k teré vyš lo v O lym pii roku 1969. Ilustrace

, B. Konečný a G. Krum , cena 3 2 Kčs je přija te lná.Na pu ltech je opě t D o b ro d ru žs tv í v te m ­ných u lič k á c h - souborné vydán i trilog ie Záhada h lavolam u -i- S tínadla se bouři + Ta jem ství Ve lkého Vonta . Nejde o další zásoby lo ňského vydán í, se k te rý m má ste jný vzhled, ale o 2. vydán í! Liší se pouze tloušťkou (tiš těn o na silnějším papíru) a ce ­nou. Loni stála 47 , le tos 62 Kčs. Přestože to vydala O lym pie , není to bohudík zařazeno do Sebraných spisů. V těch . dou fám vyjde každý román sam osta tně . Při poh ledu na tu to ne jtlustš í fog la rovku si představu ji, jak leckte ré dnešní d ítě (povětšině dosti líné déle čist) to i odradí.Další fog la rovkou na trh u je Poklad Čer­né h o d e lfín a , te n to k rá t z A íosu (edice Touha, svazek 3). Paperbackové vydán ;, bez uvedeného nákladu i ceny, ilustrova l Bř. C harw ot. V ydán i neuvedeno, ale ide

o tře tí. Pro za jím avost: 2. vydán í z roku 1971 končilo vydávání le t 1 9 6 5 - 1971. V yš lo v B loku Brno a jen tam se prodávalo pár dní, než bylo staženo. V ě tš ina ze č ty ři- ce titis ícového nákladu putovala do stoupy. V ě řm e , že byla pos lední, k te ro u p o tka l te n to sm u tn ý osud.

ČERVEN - ZÁŘÍ 1991M o n o p o l na K ro n iku Z tra cené s to p y mázře jm ě nak ladate ls tv í Naše vojsko. Nejde o běžnou Foglarovku, ale spíše o příručku než o be le trii. Takový podsta tně rozšířený Zápisník 13. bobříků. Foglar ji napsal v še­desá tých le tech, ale je dno tlivé části jsou obrazem m noha le t č in n o s tije h o Dvojky. Je určena k lubům , protože Junák v té době neexistoval. Čerpat z ní m ohou sam ozřej­mě všechny dětské skupinky.K ro n ika Z tra c e n é s to p y s p a tř ila s v ě t lo světa nejdříve v časopisu Signál, kde v y ­cházela na pokračování v roce 1966. V S ig­nálu však vyšla jen asi polovina knihy. Ná­sledující rok ji vyda lo Naše vo jsko knižně brožovanou a v roce 1 97 0 znova vázanou, jin a k jsou obě vydán í to tožná. Letošní, tře tí vydán í je zařazeno do edice A z im u t - sva­zek 56 . Nové vydán í je troch u upraveno, v y p a d ly t ř i , dnes již ne a k tu á ln í ka p ito ly a něk te ré byly nepatrně zestručněny. Navíc je pak dop lněno úvodním slovem ke 3. v y ­dání, osm i ba revným i s tránkam i s kresbam i J. Petráčka a na konci p řiby lo 32 her a hří­ček do k lubovny i na výpravy (9 stránek). Kn íha je brožovaná a cena 29 Kčs je m yslím přija te lná.N epřeh lédněte Pá tý záp isn ík t ř in á c t i bo b ­říků , k te rý vyda l Šebek a Pospíšil. Barevnou obálku klasického fo rm á tu nakreslil M arko Čerm ák, ilustrace u v n itř pa tří Jaroslavu Fo- glarovi, ta k ja k je znám e z předešlých zápis­níků. Jde v podsta tě o pře tisk zápisníku vydaného v roce 1 9 7 0 v Pulsu Ostrava. Navíc je p řidáno pouze n ě ko lik s trán ek v úvodu a na konci. Zápisník m i „pad l do oka", ale zamrazila m ne cena udaná proda­vačem - 21 Kčs (v zápisníku uvedena není). To opravdu není cena pro děti, cena za o sm d e sá tis trá n ko vý seš itek fo rm á tu A6 . T en to zápisník by nem ěl bý t kom erční zále­žitosti, slušela by m u cena polovičn í, ne-li je š tě nižší! Naštěstí jsem ho v id ě l pak pro­dáva t na různých m ístech za cenu větš inou nižší, v prům ěru 16 Kčs. ale i to je dost. Na4. straně sám Jestřáb popisuje h is to rii to ­ho to zápisníku. Dovolím si ho dop ln it v tom sm yslu, že tě m to zápisníkům předcházel m alý sešitek (cca 7,5 x 11 cm ) s názvem „M o je záznamy o lovu třin á c ti bobříků". T en to seš itek o 16 ti stranách vkláda l Kobes do něk te rých předvá lečných vydán í Hochů. Dále pak m ůžem e připom enout, že M erku r vyda l roku 1985 „M ů j tu ris tic ký zápisník", jehož au to ry byli J. Foglar a K. Budera. Rozdával se zdarm a ve spořite lnách, nebo přím o tu ris tic kým odd ílům . V ysoký náklad 10 0 0 0 0 vý tisků by! brzo pryč a ta k se pTOvedl d o tis k - s n ep a trnou úpravou - drobně vysázená jm éna autorů v tiráži někom u hrozně vadila, a ta k m usela zm izet. Přestože se nejeoná o zápisník 13 bobříků ,' lze ho k nim p řiřad it.O pusťm e však fog la rovskou oblast a podí­ve jm e se na další publikace.V první řadě je to další úspěšný skautský au to r - Jaroslav Novák s jeho nejúspéšněj- ším rom ánem Zelené jezero . Vyšlo jako paperback v nak ladate ls tv í Šebek a Pospíšil s ilustracem i M arko Čerm áka. Román upra­

v il a úvod napsal sp isovate l František Nepil, bývalý člen Braťkovy slavné „P ě tky ". Kniha je zes tru čněna , vyp a d ly i ce lé k a p ito ly . Vždyť předválečné Kobesovo vydání má 2 7 6 stran a to to m enší jen 170 . Kniha je však určena dě tem a ne b ib llo filům . Těm bude jis tě zkrácení kn ihy vyhovova t. V y ­dání, nák lad , an i cena ne jsou uvedeny. Vzh ledem k tom u , že rom ánová příloha p o v á le č n é h o J u n á k a je o zna čena ja k o3. vydán i, je to to 4.Zajím avou pub likac i vyda lo M uzeum Kro- m ěřížska v e d ic i Kdo byl kdo. Ž ivo te m RNDr. R udo lfa P ia jnera nás provází A n to ­nín Vém ola. Zhruba 6 0 stran te x tu je do ­plněno něko lika fo to g ra fie m i ze živo ta br. náčelníka. K ž ivo top isu je připo jen seznam knih a dosud nevydaných rukopisů - pa­m ětí z ob lasti h istorie našeho skautingu. Tato ú tlá knížečka vyšla nákladem 15 0 0 ks a stojí 18 Kčs. M alý náklad asi neuspokojí skautské řady. Práce br. Barona, doplněna dalším i fo tog ra fie m i, by m ěla v y jít (upra­vena) naší péčí - třeba v Junácké edici. S ka u tské s to p a řs tv í z pera Doc. Ing. Karla Dolejše, CSc., vyda l M erku r ve spolupráci s Junáckou edicí le tos na ja ře. Po všeobec­ných ka p ito lá ch o s to p a řs tv í následu je přehled asi padesátky savců a rovněž to lik ptáků s nákresy je jich s top a s iluet, na k teré m ůžem e narazit v naší přírodě. Příručka hodnotná, ob jem nější (té m ě ř 3 0 0 stran) v tv rd ých deskách bude m ít jednu nevý­hodu - nebude po ruce přím o v te rénu, v přírodě. Přesto doporučuji, aby nechyběla v žádné oddílové knihovn ičce, kde poslouží ke kon fron tac i s nákresem č i od litkem poří­zeným na vý le tě . Náklad 15 200 , cena ne­uvedena, ale je vysoká, ko lem 4 0 Kčs. Se skau tským i příručkam i to není nejs lav­nější. S tále se ob jevu je řada xeroxovaných kopií p říruček z šedesátých i z pová lečných le t. N ěkdy jso u p ros tě zkop írované bez úprav, jin é jsou upravovány c itlivě i n ec it­liv ě . K o n k ré tn ím p řík la d e m js o u tře b a stránky o lyžováni z Fanderlikovy Skautské praxe. Výzbro j a s ty l lyžování za tě ch pě ta ­č ty řice t le t doznaly značných zm ěn. Tato příručka, pro d ě ti přitažlivá, je nejčastě ji kopírována. Vě tš inou tím* dochází k poru­šení autorských práv. Provede-li to s tře ­d isko z nouze a pro v la s tn í po třebu, snad budiž, ale může to bý t akce podnikavce, k te rý nem á se skautingem nic společného. Pouze se kom erčně přiživí na je ho popu la­ritě.Občas se v pražském JUN u ob jeví pub li­kace charakteru spíše regionáln ího. Někdy se mezí n im i objeví dobrá současná práce a pak by m ěla bý t v zorném úhlu Junácké edice a připravena pro širší skautskou v e ­ře jnost. Zatím pochybuji, že někdo má do­konalý přehled o tě c h to m ístních vydáních v m enším nákladu.Zaujaly m ne dvě příručky:R. Bedřich a M . K lučár; V lča ta na tá b o ře vydaná Sokolem S iiůvky v nákladu 2 0 0 0 kusů. Bude te n to náklad současné a po­třebné příručky s tač it pokrý t zájem? Ale opě t prob lém - není cena 3 0 Kčs za 8 0 ti s trá n ko vo u b rožovanou p říručku tro c h u moc?Druhá příručka přišla z J ihočeského ska u t­ského in form ačního střed iska a připravil ji in s tru k to r lesní školy Ivan M ánek: 2 0 0 her p ro ju n á k y a s k a u tk y a 3 0 he r p ro v lča ta a svě tlu šky . Je určena sam ozřejm ě v ů d ­cům uvedených věkových ka tegorií a v y ­chází ze znám ého úsloví - skauting je hra. Skautské hry pak speciálně m ají m lí vyso­kou výchovnou hodnotu . Hry byly autorem během m noha le t práce s m ideží vyzkou­šeny. N ěkteré hry byly sam ozřejm ě pub li­kovány již dříve. Cena 25 Kčs.

Windy

18

Píseň „OH BURY ME NOT", často zvaná též „The Dying Cowboy", patří k nejslavnějším kovbojským baladám. Jen málokdo dnes ví, že pů­vodně byla napsána jako parodie na píseň zvanou „The Oceán Buríal" z roku 1850. V této parodii se objevují všechny nezbytné rekvizity Divokého západu: pustá prérie, kojoti, chřestýši, kovboj umírající na zakrvácené zemi a do toho se mísí vzpomínky na domov kdesi daieko na Východě. Neštěstí neopouští mládence ani po smrti, neboť jej kamarádi pochovají uprostřed prérie, kde není živé duše, která by o něj pečovala. V nedávné minulosti se píseň znovu proslavila v podání Johnnyho Cashe.

J i ř í N a v rá t il - C yrano

mm m i s tT h e v n ik ^

OH' BUR-Y ME NOT ON T H E LDNE PRM-RIE!" TIESE W0RD5 CAME

C h o rt/s

OH! ME NOT ON THE LDNE PRAERIE WHERETHEWlU) COY-

2. "Oh! bury me not!" - and his voice failed there, But we took no heed to his dying prayer;In a narrow grave, just six by three,W e buried him there on the lone prairie.

CHORUS:

Oh! bury me not on the lone prairie Where the blizzard beats and the wind blows free Where there is not a sole that will care for me. Oh! bury me not on the lone prairie!

S k a u t in g - m ě s íč n ík p ro s k a u ts k o u v ý c h o v u . V y d á v á Č e ský a S lo v e n s k ý s k a u t in g v M la d é f ro n tě . D o t is k u p ř i­p ra v ila D a g m a r H o fm a n o v á , p o v ě ře n á v e d e n ír p r e d a k c e . G ra f ic k á ú p ra v a V á c la v Š e v č ík . A d re s a re d a k c e : S e n o - v á ž n é n á m . 2 4 , 1 1 0 0 0 P R A H A 1. C e n a je d n o h o v ý t is k u 6 K čs . P ře d ­p la tn é na ro k 6 0 K čs , na p ů l ro k u 3 0 Kčs. T is k n e N o v in a , s. p., J ih la v a . R e d a k c í n e v y ž á d a n é ru k o p is y , k re s b y a fo to g ra f ie n e v ra c ím e . U z á v ě rk a t o ­h o to č ís la b y la 2 2 . lis to p a d u 1 9 9 1 . I lu s t ra c e P ie r ra J o u b e r ta o t is k n u ty s la s k a v ý m s v o le n ím p an a K la u se H in - ke la , D e u ts c h e r S p u rb u c h v e r la g B a u- nach .