Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Typen der archaischen Architektur in Griechenland und Kleinasien by Carl WeickertReview by: K. SvobodaListy filologické / Folia philologica, Roč. 58, Čís. 2/3 (1931), pp. 237-239Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23454686 .

Accessed: 15/06/2014 03:40

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 194.29.185.230 on Sun, 15 Jun 2014 03:40:30 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Kadlub na výrobu reliefní hellenistické keramiky. 237

Veškerý keramický materiál pro svoji slohovou jednotnost jest

jistě i časově dosti jednotný, přes to, že některé okolnosti (na př. zmenšování motivů stejného typu) svědčí pro delší trvání dílny.

Do jisté míry může к datování přispěti okolnost, že spolu s fragmenty, vyrobenými v místě samém, bylo nalezeno několik

zlomků, které jest možno určití jako delské výrobky, čímž jest zcela nepochybně potvrzena současnost obou těchto keramických

skupin; tuto současnost ostatně zjistil již Courby1, který delské

poháry klade do konce třetího a do druhého století př. Kr.,

myrinskou keramiku pak podle nálezů na myrinském pohřebišti

datuje do druhého století před Kristem. Tím jest též datována

naše keramika, jak ostatně jest patrno již ze stylového charakteru

celého materiálu.

1 Op. cit.

Úvahy. Carl Weickert: Typen der archaischen Architektur in

Griechenland und Kleinasien. Augsburg 1929, B. Filser. Str. VIII a 199. Cena 24 RM.

V souborných dílech o antickém stavitelství převládal do ne

dávná zřetel soustavný nad dějepisným. Příčinou toho bylo, že je

psali častěji stavitelé než dějepisci umění a že stavitelské dílo

lze vskutku snadno rozložití — mnohem snáze než jiné dílo vý tvarné — v rozličné prvky (stavební hmota, půdorys, zeď, sloup,

krov, výzdoba atd.), z nichž pak každý bývá probírán zvláště, často beze zření к tomu, ze které doby pocházejí příslušné pa

mátky. Snad nejdále v tomto soustavném líčení antického stavi

telství zašel v poslední době Fr. Benoit (L'Architecture, Antiquité,

1911), u něhož dějepisný přehled památek je jen zcela stručným úvodem к soustavným výkladům. Zato nejnovější souborně dílo

D. S. Robertsonovo (A Handbook of Greek and Roman architec

ture, 1929; srv. Listy fil. 57, 1930, 451) znamená již odklon

od tohoto způsobu; látka jev něm rozdělena podle časových období, soustavné výklady jsou zařazeny z větší části do dějepisných a jen zřídka jsou jim věnovány samostatné stati. Ještě více se uplatňuje

dějepisné hledisko v nové knize Weickertově, věnované řeckému

stavitelství doby archaické. Jí rozumí spis. — v širším smyslu,

než bývá zvykem — vše, co leží mezi dobou mykenskon a kla

sickou. Dělí ji pak v souhlase s vývojem ostatního řeckého umění

ve čtyři období, geometrické, orientalisující, prvou a druhou polo vinu VI. století. Teprve v těchto obdobích sestavuje jednotlivé

památky podle druhů: chrám, obytný dům, radnice, síň atd. Chrámy,

jichž je arci nejvíce, pak třídí podle půdorysu. Ze svých výkladů zcela vyloučil jednak opevnění a náhrobky, jednak chrámy jiho

9

This content downloaded from 194.29.185.230 on Sun, 15 Jun 2014 03:40:30 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

238 Úvahy.

italské a sicilské; tyto vyloučil proto, že jsou vzorně popsány R. Koldeweyera a O. Puchsteinem (Die griechischen Tempel in

Unteritalien und Sicilien) a že, vzniknuvše na obvodě řeckého světa, dosti se liší od ostatních řeckých památek. S tím nelze zcela souhla

siti: obraz archaického řeckého stavitelství bez těchto chrámů není

úplný. Přes to je Weickertův obraz velmi bohatý dík četným vý

kopům hlavně posledních let, jež spis. pečlivě sleduje. Z geo metrického období může sice uvésti jen zcela málo bezpečných

památek (stavbu Β v Thermu a nejstaršl Artemision ve Spartě), za to z období orientalisujícího jich uvádí již na 70 a ze VI. stol.

ještě mnohem více. Jednotlivé památky popisuje přesně po všech

stránkách brzy stručněji, brzy podrobněji podle toho, kolik je z nich zachováno a uveřejněno. Při tom se opírá jen zřídka o vlastní

pozorování, většinou užívá cizích popisů a měření, ale podrobuje

je vždy pečlivé kritice. Hojně těží z nových prací H. Kochových

(Rom. Mitt. 30, 1915, ln.) a E. D. van Burenové (Greek fictile revetments in the archaic period, 1926) o terakotové výzdobě chrámů. U jednotlivých staveb se snaží určití dobu vzniku, v starší

době ovšem jen přibližně, v VI. stol. přesněji; při tom jsou mu

vodítkem střepy váz a jiné předměty nalezené v svatyních, vyspě lost slohová i technická a poměr malby na hliněných částech

chrámu к malbě váz. Celkem lze říci, že Weickertovy popisy jsou

vzorným a vítaným soupisem (>répertoire«) staršího řeckého stavi

telství, Škoda, že nejsou provázeny obrázky; zvláště chybějí při

výkladech o drobnějších článcích stavby. Z popisů, které zabírají největší část knihy, odvozuje spis.

některé obecné závěry o starším řeckém stavitelství. Závěry ty zčásti potvrzují dosavadní názory, zčásti nad ně pokročují. Ve

shodě s obecným míněním soudí, že Řekové vytvořili v Evropě

první monumentální stavitelství; vytvořili je již Achajové v Myke

nách, kdežto Kreťané к němu nedospěli. Při tomto vymezení pohře

šujeme bližšího vysvětlení, v čem záležela ona monumentálnost:

jistě ne jen ve velikosti stavby, neboť řecké chrámy se nevyrovnají

zpravidla co do velikosti ani chrámům egyptským ani byzantským,

románským, gotickým nebo renaissančním. V souhlase se starším

míněním odvozuje W. tvar řeckého chrámu ze starého megara,

dorský sloup ze sloupu mykenského a dorský kamenný krov z krovu

dřevěného. Pro tuto poslední myšlenku přináší nový doklad: uka

zuje, že v VII. stol. byly chrámové stavby lehčí, štíhlejší, než

se obecně soudí. Tato poměrná lehkost stavby — štíhlé, od sebe

dosti vzdálené sloupy a nízké kládí — svědčí pro její dřevěný pů vod. Sám rozlišuje v VII. stol. tato stavitelská střediska: a) severo

vých. Peloponnes (Argolis a Korinth), bývalé ohnisko mykenské

vzdělanosti; tam byla změněna dřevěná stavba chrámová v kamen

nou, tam bylo vytvořeno obsloupení a střecha, složená z tašek

jednak plochých, jednak zalomených, jednak, nad římsou, troj

hranných, ozdobených palmettou nebo hlavou lidskou neb zvířecí;

10

This content downloaded from 194.29.185.230 on Sun, 15 Jun 2014 03:40:30 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 239

b) Lakonie, kde měla střecha tašky oblé a nad římsou polokru

hové, pestře pomalované; с) místo — snad Sikyon —, kde vznikla

protokorinthská keramika; prostředkovalo mezi prvními dvěma

středisky a ostatním Řeckem i západem; d) Aiolis, jež vytvořila vlastní sloupovou hlavici; její chrámy neměly původně obsloupení a stály na podezdívce; e) jižní část Malé Asie, kde se rodil iónský sloh a vznikal chrám hypaethrální; /) Kréta, kde doznívá kretská

tradice v chrámovém půdorysu. Všimněme si, že tato místa jsou většinou také středisky sochařství a vázového malířství. Dále uka

zuje W., že v VII. stol. byly na Peloponnesu vytvořeny již všecky součásti dorského řádu, ale nebyly ještě uvedeny v pevný vzá

jemný poměr. To se stalo až v VI. stol.: tehdy byla stavba již

těžší, masivnější, ve shodě s látkou, kamenem. Půdorys, výška i výzdoba s počátku ještě kolísaly, ale od polovice století se ustá

lily: ovládl peripterní chrám, obsloupení bylo uvedeno v pevný vztah к celle, sousední články výzdoby byly vzájemně vyrovnány,

křivky zaobleny a polychromie zjednodušena. W. nepochybuje, že

v VII. stol. vznikal také již iónský sloh, třeba se z té doby nic

zřejmě ionského nezachovalo. Odvádí jej také z dřevěné stavby, a to i chrámové zdi, jež vznikly ze zdi sroubené z klad, zatím co

dorský chrám měl původně zeď cihlovou. Kdežto dorský chfám

je výtvor ryze řecký, působily na iónský chrám vlivy cizí: na

bohaté obsloupení vliv egyptský, na tvar sloupu a hojnou reliefovou

ozdobu vliv asijský. Pro další vývoj řeckého stavitelství je důle

žito, že v Ionii byly stavěny po prvé chrámy z mramoru. Jinak

je vývoj ionského slohu v starší době ještě nejasný. Také vy tknouti určité oblasti v něm není podle W. dosud možno; jen

malým náběhem к tomu je A. v. Gerkanovo (Milet I 8, 65 n.) rozlišení sloupu samského a efeského. Na konci své knihy upo

zorňuje spis. na to, že dorský chrám značně předešel ve vývoji sochařství a malířství, že na př. sochy na štítech aiginských pů sobí starobylejším dojmem než příslušný chrám. Vidí v tom jakýsi

zákon, jenž žádá, aby stavitelství připravovalo cestu ostatnímu

umění. Můžeme к tomu připojiti, že tomu bylo podobně i v slohu

románském, gotickém a patrně ve všech původních slozích; zato

v slozích odvozených, jako v římském umění a v renaissanci, kvete

stavitelství současně s ostatním uměním.

Jsou-li Weickertovy popisy cenným soupisem památek star

šího řeckého stavitelství, podávají jeho závěry obezřetně kreslený

a většinou přesvědčivý obraz jeho vzniku a vývoje. Tak neroz

sáhlá, ale hutná kniha Weickertova přináší tolik poučení jako málo

které novější dílo o dějinách výtvarného uměni. К. Svoboda.

Dvě díla o malířství pompejském. V posledních letech ob

jevilo se sice několik vědeckých prací menšího rozsahu o tomto

thematě, ale celkem může se říci, že pompejské malířství pře

stalo býti aktuální; věta tato platí zejména v plném rozsahu,

11

This content downloaded from 194.29.185.230 on Sun, 15 Jun 2014 03:40:30 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions