Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Untersuchungen zur Kasussyntax der indogermanischen Sprachen. (Untersuchungen zurindogermanischen Sprach- und Kulturwissenschaft. Herausgegeben von K. Brugmann und A.Thumb. 3.) by Wilhelm HaversReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 40, Čís. 1 (1913), pp. 45-49Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23449124 .

Accessed: 14/06/2014 07:06

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.73.86 on Sat, 14 Jun 2014 07:06:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 45

3, 3—4; I, 4, 1—2) dal bych přednost tlumočení myšlenek

věrnějšímu, zvláště pak vyhýbal bych se obratům dvojsmyslným,

jako v I, 29, 4: právo k nim (básním) u mne si kup! (hoc eme, ne mea sint); I, 54, 4: Že jsem nováčkem, zhrdati mnou

nechtěj (quod tibi sim novus); V, 61, 11: zasloužíš, hochu (o kla maném, starém manželovi); VI, 21, 4: V ničem ať milenou choť

nezradíš, šibale, hled!; IX, 32, 1: jež s vlajícím pláštěm se toulá.

Překladatel zbytečně se strachoval (v. str. 1), že k práci

nevystačí svým nadáním básnickým ; k tlumočení střízlivého

Martiala bylo by lépe bývalo, když se již nelze obejiti bez do

plňků, aby se prostá rčení originálu rozváděla podobně prostými.

Tedy nikoli, jako I, 11, 4: nebýti toho, že rád čistým si ρ ro le váš krk (si non potares merum); I, 18, 2 šťávu, již v ná

doby slil Vatikán, pověstný vrch (in Vaticanis condita musta

cadis); II, 87, 2 jenž máš plavčíka z kaluže tvář (qui fa ciem sub aqua natantis habes); III, 8, 2 Svit oka jednoho vzat Thaidě (unum oculum Thais non habet); III, 26, 2 ze zlata

pro sebe máš, z achátu nádobí lesk; IV, 25, 5 Aquilejo, jíž

jest tok Ledina Timavu blahem (tu Ledaeo felix Aquileia Ti

mavo); VI, 93, 2 hrnec, jenž cestou se v střep rozletěl

na strany vše (testa, media fracta via); VI, 93, 3 víc ze lvovy

tlamy než výpar (non ora leonis); VIII, 21, 5 z Ledina sou

hvězdí kruhu (Ledaeo astro); VIII, 44, 13 co snít budeš (te

iacente) ; XI, 60, 6 nezná ji Kritonův vtip léčit ni Hygiin um

(quod sanare Criton, non quod Hygia potest) a pod.

V I, 84, 2 užito za lat. invenit vulgárního: chytře káp' na

to; na místech kluzkých za hladší latinské dvojsmyslné obraty téměř napořád: úd. V III, 59, 1 ruší moderní: ó učená Bologno; v III, 97, 1 nepřirozený slovosled (Chione, káži ti, Rufe, ať ne

čte tuto mou knížku). Při I 68, II 92, VI 75, IX 96 a X 54 pohřešujeme k plnému porozumění potřebných poznámek.

Nicméně lze říci, že zásluhou p. Němce se český Martial

čestně uvádí do naší literatury překladové i vzbuzuje přání, aby

p. překladatel na dráze šťastně nastoupené vytrval. J. Straka.

Dr. Willielm Havers: Untersuchungen zur Kasussyntax der indogermanischen Sprachen. (Untersuchungen zur indo

germanischen Spraeh- und Kulturwissenschaft. Herausgegeben von

K. Brugmann und A. Thumb. 3.) Strassburg, K. J. Triibner, 1911. XIX a 335 str. Za 11 mk.

Monografie tato obírá se zjevem, který dávno již je znám

v jednotlivých jazycích indoevropských, který však dosud nebyl v celém svém rozsahu na širších základech prozkoumán a jehož historie tudíž v jednotlivých jazycích nemohla býti vyložena uspo

This content downloaded from 62.122.73.86 on Sat, 14 Jun 2014 07:06:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

46 Úvahy.

kojivě. Jde tu o zjev syntaktický, také jazykům slovanským do

cela běžný, že totiž v jistých případech lze užiti dativu nebo

genitivu (po případě adjektiva, jež má význam týž jako genitiv, tedy zkrátka vazby possessivní). Tak na př. věta i poče mýtí

nohy učenníkóm (EvOl. 261a) zní u Bratří i počal umývali

nohy učedlníků (Jo. 13. 5); text latinský i řecký mají ve větě této genitiv. Spisovatel zve takovýto dativ dativem sympa

thetickým po příkladě Gildersleevově, jenž v poznámce k Pinda

rovu jednomu místu tohoto názvu užil, a v knize, o níž mlu

víme, učinil si úkolem zkoumati, zda ve všech jazycích indo

evrapských je takovéto střídání vazby dativní i possessivní, a jaký

je vzájemný poměr obou vazeb. Poněvadž pak v některých ja

zycích s vazbou dativní a possessivní konkurruje ještě také vazba

předložková, všímá si i vazeb takových.

Případy, v nichž dativ sympathetický a vazby s ním kon

kurrující se vyskýtají, rozdělil si v šest kategorií: 1) děj slo

vesný vztahuje na tělo člověka (nebo zvířete); sem by patřila nahoře uvedená věta česká; 2) děj slovesný se týká duše člo

věka (sem patří věty takové jako plaché, nehybné a neurčité

sny tišily mu mysl F. X. Svoboda Spisy XIV 311); 3) děj slovesný se týká osob nebo předmětů, jež jsou v possessivním vztahu k nějaké osobě (na př. matka m i záhy zemřela Sa

bina Prodaná nevěsta); 4) při slovesích ,bráti' a ,odvrátiti'

(na př. není slušné vžiti chléb dětem Br. λαβείν τον

αρτον των τέκνων Mar. 7. 27); 5) při výrazích vzájemných vztahů (příbuzenských, přátelských atd.) mezi lidmi (na př. csl.

js B/RAčti, isjimi ολουγλ Mař. 10. 43); 6) v kategorii tuto zahr

nuje případy takové, kde po slovesích pohybu bývají vedle sebe

vazba dativní a vazby předložkové (na př. quamquam non mih i, sed tib i hic venit adiutor Cic.). Přesně logické rozdělení toto

není, jak patrno na první pohled; jednou hledí se ke slovesu,

jindy k substantivu, na nějž se děj slovesný vztahuje, a jindy konečně k obému (kat. 5). Ale v praxi, při prvním pokusu o tří

dění a zkoumání těchto vazeb," není nevhodné.

Podle těchto kategorií postupuje pak při výkladech dalších, v nichž sleduje studovaný zjev v jednotlivých větvích jazyků

indoevropských; v každé kategorii odděluje od sebe případy, v nichž jde o dativ zájmenný, od případů ostatních. Předmět

svůj stopuje Havers ve všech jazycích indoevropských, ale měrou

velmi nestejnou, jak ukazuje již vnější rozsah, jenž je jednotli vým skupinám věnován: o jazycích árských, z nichž obě sku

piny (indická a iránská) mají po zvláštním oddílu (I, II), se mluví na 55 stránkách, řečtina zaujímá str. 62—169, latina

(s románskými jazyky) str. 170—239, germánština str. 257 až

300, ale jazyky baltsko-slovanské odbyty na 14 stránkách (301 až 314); o keltských jazycích se mluví na str. 240—256 a dvě

stránky (315—316) zaujaly albánština a armenština. Pokud se

This content downloaded from 62.122.73.86 on Sat, 14 Jun 2014 07:06:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 47

skupiny posléze jmenované týče, nemohlo být ani jinak: armen

ština dativu sympathetického nemá a v albánštině byl spisovatel odkázán jen rra fakta z překladu biblického, jichž mu poskytl Thurob. Ale že z jazyků slovanských věnována pozornost jen církevní slovanštině a srbštině a této jen pertud, že operováno s materiálem, jehož poskytla Delbriiekova Vgl. Syntax a Vukova

sbírka národních písní (něčím přispěl také A. Leskien), sotva lze

nějak uspokojivě omluviti. Z jazyků baltských hleděno jen k li tevštině a excerpována pouze Schleicherova a Leskien-Brugman nova sbírka pohádek; ani překladu Nového zákona nepoužito, uvedeno jen několik citátů z ukázek podaných v Handbuchu

Wiedemannově.

Že výsledky studia jsou následkem toho v jednotlivých

partiích nestejné, je patrno. Pro jazyky árské a jazyky klassické

je historie studovaných vazeb v hlavních rysech nyní hotova; že v jednotlivostech, monografickým pracím o jazyce jednotlivých

spisovatelův a dob zbývá ještě práce dost, netřeba podotýkati. Více již zbývá vykonati na poli jazyků románských a germán

ských. A všecko, od základů, nutno vykonati v této otázce v ja

zycích baltských a slovanských, nejprv zajisté monograficky a

potom teprve bude lze napsati bezpečné slovo o rozšíření a

historii těchto vazeb v uvedených jazycích. Haversovi se zdá, že

v litevštině není dativ sympath. tak rozšířen jako v němčině a

opírá své mínění o několik citátů z bible, jež srovnává s pře kladem Lutberovým; ale je to zatím jen pouhé zdání, neboť lze

naopak uvésti příklady, kdy Luther má possessivní výraz, kdežto

překlad litevský má vazbu dativní (Havers sám uvádí jeden do

klad); srv. na př. dëvas JokUbo jjrà mums apgintoju Psalm.

46. 12, u Luthera der Gott Jakobs ist unser Schuts (srv. u Bratří hradem vysokým jest nám Bůh Jakobův). Teprve náležité ohledání textů nás poučí, pokud je domnění Haversovo

správné, a přinese pro všecky jeho kategorie jistě dokladů dost.

Některé zajímavé lze. uvésti na př. z nové sbírky pohádek, kte

rou nedávno vydal Doritsch (Mitteilungen der Litauischen lit.

Gesellsehaft, Heft 31, Heidelberg 1912): čteme tam na př. brólei

jóje ant kolno stiklmo norédami è'antaî kardl'ui patápt (str. 9) ,bratří jeli na skleněnou horu chtíce se zeti královi

(= dat.) státi', ale o něco níže karáíaus ë'antâi norédami

patápt·, nebo skúndesi, kát jám ránkoms labal édita

(str. 28) ,naříkal si, že mu je velice zima na ruce'. Že bude nutno

také hleděti k lotyštině, netřeba ani podotýkati. Totéž, co pověděno o jazycích baltských, platí v míře ještě

větší o slovanštině. Z dokladů, jež shledal v církevně-slovanském

překlade Nového zákona (jiných textů nepoužil), vyčetl Havers,

že za řecký genitiv stojící před substantivem, na němž závisí,,

je pravidlem v cslovanštině dativ, kdežto za genitiv stojící za

slovem řídícím je pravidlem rovněž genitiv nebo possessivní ad

This content downloaded from 62.122.73.86 on Sat, 14 Jun 2014 07:06:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

48 Uvaliy.

jektivum (zájmeno). Princip takový shledal i v překladu gótském a usuzuje z toho, že prý řecké genitivy, jež zastupují starší dativ

sympathetický a stojí před slovem řídícím, byly ' cítěny jakožto

dativ (str. 169, 265, 310). To je výklad jistě nesprávný; pří čina tohoto dvojího způsobu není v tom, stojí-li řecký genitiv

před slovem řídicím nebo za ním. Správnou cestu k pochopení této překladatelské techniky naznačil Haversovi (str. 169) W.

Schulze a je s podivem, že se Havers cesty té nedržel. Neboť

kdo cítil takovýto genitiv, stojící před slovem řídícím, jakožto dativ? Řekové jistě ne, neboť by pak neužívali genitivů. Tedy

překladatelé? Ti rovněž ne, poněvadž ti viděli a cítili v řeckém

genitivu právě zase jen genitiv, ale v jejich mateřštině tomu

genitivu někdy lépe vyhovoval dativ, jindy genitiv (nebo posses

sivum). Ostatně princip Haversem konstatovaný není prováděn

přesně, výjimek dost zaznamenal i Havers a bude jich ještě víc, až se bude hleděti k památkám všem; i bez zvláštního soustav

ného studia této otázky v cslovanštině lze výjimky od Haversova

pravidla rozmnožiti o několik dokladů; srv. na př. Sav. 31b ντο

;i;e βιιαηιιιη ολ;υϊ,ι|κ bt> ôïece Kfisioy CB0eM0\f τί δε βλέπεις το

κάρφος το εν τφ όφ&αλμω του άδελφοϋ σου (Mat. 7. 3), nebo uβ 3ριιιιιιι κο ιιλ ληι|6 υλ(ο)β·βκομέ Zogr. ού γάρ βλέπεις

εις πρόσωπον άν&ρώπων (Mat. 22. 16) atd.; srv. i l OTBpt 3 0CT6 ca OYii Ιμλ Zogr. και ήνεφχ&ησαν αύτών ol όφ&αλμοί

(Mat. 9. 30) nebo r(ocnoA)t> ecTi. c('ij)iii υ(λοβτ.υι>)οκμ c&gott.

Zogr. κύριος έστιν ό υΙος του άν&ρώπου και τοϋ σαββάτου Marc. 2. 28, podobně Mat. 12. 8, Luc. 6. 5) atd. Havers, jak už z několika uvedených dokladů patrno, nevyčerpal ani mate

riálu, kterého poskytují cslovanská čtveroevangelia; neuvádí na

př. případů takových jako ct.ctii o ,ν;»:ιιιιΐΛ. lieue ι o ιιιιηι,ν, iiT.cn>

i.fMiT, cero αλτιι Zogr. κα&ίσαι εκ δεξιών μου και έξ εύωνύ

μων ούκ εστίν έμόν τοϋτο δοϋναι (Mat. 20. 23), nebo pří kladů charakteristických proto, že se neopírají o předlohu řec

kou jako ι aEiie· προβρΈοτβ ιμλ oyii Zogr. και εύ&έως άνέβλεψαν

{Mat. 20. 34). A tak mnoho zajímavého a pro studovaný zjev důležitého

najde se také v jazycích ostatních, k nimž Havers nehleděl

vůbec. Staročeský doklad jeden uveden již výše. V staročeštině

najdeme případy, kdy ve větě téže máme vedle sebe vazby obě, na př. penieze měnníkóm rozmetá a stoly j i c h zvrátí

(EvPraž. 9a = LF. 24. 1897. 432) ,numulariorum effudit aes et

mensas subvertiť (Jo. 2. 15), nebo stoly peněžní kov a

stolice pr odav ačóm holubóv zvracel (EvOl. 280b ,mensas numulariorum et cathedras vendentium columhas evertiť (Marc. 11. 15).

Na příkladě posledním vidíme také. proč na druhém místě

neužito genitivu: byla by vznikla vazba genitivu závislého na

jiném genitivu (prodavačóv holubóv) a této nejasné a nepěkné

This content downloaded from 62.122.73.86 on Sat, 14 Jun 2014 07:06:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 49

vazbě se překladatel tímto způsobem vyhnul právě tak, jako se

podobné vazbě způsobem obdobným vyhnul Petronius ve větě

uxoris suae umeris imposuerat m anus, kde z týchž příčin

nebylo lze užiti místo uxoris suae dativu (Havers 223). Jindy zase rozhodovaly zřetele metrické při volbě té nebo oné vazby: v Gatullově verši (84. 7) hoc misso in Syriam requierant omnibus aures nebyl genitiv omnium možný z příčin me

trických.

A tak při studiu této otázky třeba veliké opatrnosti a

nutno hleděti ke všem okolnostem, jež tu působily nebo mohly

působiti. Rozdíl mezi vazbou dativní a genitivní vidí Havers

právem v tom, že vazba dativní je subjektivnější, vyjadřuje vnitřní a živou účast toho, kdo dějem slovesným je zasažen, kdežto vazba possessivní je objektivnější, ježto prostě konstatuje vztah mezi oběma bytostmi. Tím je ovšem jen zhruba vystižen základní poměr obou vazeb; v podrobnostech zase teprve zkou

mání další a zejména zkoumání jazyků živých blíže osvětlí

jistě zajímavý tento zjev. Dobře na př. cítíme rozdíl mezi větami

vzal mu klobouk a vzal jeho klobouk, kde v případě prvém

jde o úmyslné, v případě druhém o bezděčné odnesení cizího

klobouka, ale nevím, vycítíme-li ještě nějaký rozdíl mezi έτά

ροισι έπ οϋατα πάσιν άλειψα (τον κηρόν) μ 177 a mezi i πι δ' οϋατ άλεΐψαι εταίρων κηρον δεψήσας μ 47.

Je patrno, že prací Haversovou akta v této otázce zavřena

nejsou. Zbývá ještě mnoho práce, než bude ve všem jasno a

než bude historie těchto vazeb úplná. Ale positivní výsledek

práce této je přes to nemalý: Havers ze všech našich jazyků

vazby tyto doložil, ukázal, že mají vazby tyto skutečně svou

historii a historii tu pro jazyky některé také vylíčil. A k posi tivnímu výsledku jeho práce lze přičísti také důkaz, že indo

■evropské *moi, *t(u)oi, *s(u)oi původně byly dativy a jen da tivy, a že významy, které u tvarů těch v různých jazz. nalé

záme, se vyvinuly až později. A je také zásluhou Haversovou, že zkoumání syntaktické uvádí na cestu, na kterou opětovně

okazuje W. Schulze (jeho popudem také tato práce vznikla), že

totiž nutno pozorovati netoliko vazby, o něž především jde, nýbrž také vazby, které s vazbou studovanou konkurrují. A proto je kniha Haversova cenný příspěvek k indoevropské syntaxi pádů.

Oldřich Hujer.

Antonín Kofák: Řeč lidu na Novopacku a Hořicku. V Nové Paee 1912. Str. 52. Za 1 K.

Okresní školní rada v Nové Pace vydává » Sborník směřu

jící k poznání kraje a lidu,« jehož první částí jest »Řeč lidu na

Novopacku a Hořicku< od Antonína. Kotíka. Práce Kotíkova po dává dosti hojný materiál a tím i vítaný příspěvek pro poznáni

Listy filologické XL, 1913. 4

This content downloaded from 62.122.73.86 on Sat, 14 Jun 2014 07:06:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions