Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Zum inschriftlichen νῦ ἐφελϰυστιϰόν by F. SommerReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 35, Čís. 6 (1908), pp. 468-469Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23443259 .

Accessed: 15/06/2014 07:28

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.41 on Sun, 15 Jun 2014 07:28:49 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

468 Úvahy.

Salmanassara vypraveno do pole 63.000 pěšího vojska a 3400

vozů, tvrzení, že vojensky stál Orient nad Západem, maje starší

tradici vojenskou, jednak neobstojí samy sebou, jednak nezna

menají nic proti kritice moderní, zejména Hollánderově a Meyerově, která poukazuje na nemožnost, zásobovati takovéto vojsko, na

nemožnost je říditi a na nemožnost pohybu takových těles.

A přece jest uvážiti, že střed vojska králova v bitvě čtyřhodinné

čtyřikráte změnil směr! Správně podotýká spisovatelka, že Kyros hleděl kvalitou vojska čeliti kvantitativní přesile vojska králova.

Vykládá-li však, že Xenofon měl v čelné linii obou vojsk, stojí cích proti sobě, měřítko pro posuzování vojska královského, které

už středem svým bylo mimo levé křídlo Kyrovo, zapomíná, že

při posuzování velkých těles i cvičené oko se mýlí a že, jak

.spisovatelka sama uznává (str. 28), každý je náchylen k přece ňování.

V oddílu třetím líčí spisovatelka průběh bitvy u Kunax

dne 3. září 401 ; bitva trvala do západu slunce, připadajícího toho

dne na půl sedmou hodinu večerní, začala dle odhadu autorky asi o půl třetí, trvala tedy čtyři hodiny. Útok Reků líčí se dle

Xenofonta. Útok Kyrův na krále není činem zoufalství, nýbrž činem správného poznání situace a rozvahy. Vylíčení smrti Ky

rovy u Plutarcha nepřikládá spisovatelka ceny z důvodů slabých; není prý možno, aby obratný jezdec jako Kyros ztratil vládu

nad koněm. O ranách Kyrových je však pramenem věrohodným Ktesias.

Vykládajíc o vojsku Kyrově a králově správně staví se

Pancritiusová proti Cousinovi, který vynáší národní uvědomění

Peršanů a Řeky líčí jako nedisciplinovanou tlupu dobrodruhů.

Kyra líčí sympathicky.

Celkem lze říci o monografii Pancritiusové, že jest to práce kritická a že výsledky její namnoze lze uznati za správné.

Ferdinand Hoffmeistr.

F. Sommer·. Zum inschriftlichen vv έφελκυστικόν- (Aus der Festschrift zur 49. Versammlung deutscher Philologen und

Sehulmânner. Basel 1907). V Lipsku 1907, G. Beck. Str. 39. Za 1 mk. 50 pf.

Třeba že již r. 1881 zevrubně pojednal o vv έφελκυστικόν na základě nápisů Maassen (Leipziger Studien IV, str. 1 nn.), jehož výsledky pak přešly do prací a mluvnic pozdějších, přece znovu se chopil této otázky Sommer nejen proto, že přibylo materiálu a že Maassen nevyčerpal ani látky, která mu byla

po ruce, ale také z té příčiny, že pečlivé výpočty Maassenovy

neodpovídají na různé otázky, jež při této věci padají na váhu.

Sommer podává nejprve několik poznámek k práci Maasse

nově o užívání tohoto v uprostřed větového celku, v nichž na

This content downloaded from 188.72.126.41 on Sun, 15 Jun 2014 07:28:49 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 469

příkladech zřejmě ukazuje, že pravidla, které se o kladení v

έφελκνστικόν v mluvnicích obyčejně podává, původně nebylo;1

jen v některých památkách se skutečně jeví toto v před samo

hláskou a nebývá před souhláskou — patrně nastalo časem

vědomé pravidlování, které sice úplně neproniklo, ale přece tu

a tam se jeví. Vlastním předmětem práce Sommerovy je pozorování, jak

se klade v έφελκνστικόν v pause, t. j. na těch místech, kde náš

cit jazykový žádá interpunkce. Výsledek pozorování toho je ten, že se v pause dává zcela patrně přednost tvarům s připojeným v. Také příčinu toho Sommer naznačuje: jazyk ze dvou jinak

stejných tvarů dává v pause přednost tvaru delšímu, jak ne

dávno ukázal v důležité práci »Wortumfang und Wortform«

J. Wackernagel (Gôtting. gel. Nachrichten 1906, str. 147 n.). Původ tohoto v asi právem hledá Sommer v tvaru dat.

plur. zájmena osobního *ασμιν, *νσμιν. Z těchto tvarů koncové

v snadno se dostalo do dat. plur. jmenného ve spojeních jako

ήμϊν πάσι, ϋμϊν τοίσδεσσι atd., ζ dat. plur. prostřednictvím

participií přenesena dvojitost -σι : -σιν do konjugace, do 3 os.

plur., odtud do koncovky 3. osoby sg. sloves athematickýeh;

přenesením pův. 3. osoby pl. ήεν do singuláru podporováno v

έφελκνστικόν i ve 3. osobě sg. na -ε. Na konci věty a v pause vůbec ujaly se zejména tvary s v, uprostřed věty je promiskuita. Tu a tam se jeví snaha, užívati hojněji tvarů s připojeným v

před samohláskami, bez v před souhláskami, ale jeví se to jen docela ojediněle: formulováno bylo orthografické pravidlo toto

teprve od gramm atiku byzantských. Oldřich Hujer.

Jan Jakubec: Geschichte der čechischen Litteratur. Ame Novák·. Die čechische Litteratur der Gegenwart. (Die Litteraturen des Ostens in Einzeldarstellungen, Band V., 1.)

Leipzig, C. F. Amelangs Verlag, 1907. Stran 383. Za 7 mk.

50 pf. (Váz. 8 mk. 50 pf.) Kniha tato ma úkol důležitý: spolehlivě a zároveň pří

stupně poučili cizinu o vývoji a rázu naší literatury od dob

nejstarších až takřka po včerejší den.

Naléhavá potřeba takového poučení je na snadě. Dějiny Dobrovského a Šafaříkovy, přese všecky své skvělé vlastnosti

průkopnické, zastaraly prostě dalším rozvojem· slovesnosti samé ;

Pypin, který před více než čtvrt stoletím čtenářstvu slovanskému

i cizině vylíčil také průběh literatury naší s vysokého stanoviska

evropského a při tom s hlubokým pojetím zejména jejích stežej

1 Tak na př. v nápisích.z ostrova Thery je více dokladů pro toto v před konsonanty než před vokály (Hauptvogel, Die dialektischen

Eigentumlichkeiten der Inschriften von Thera II, Program gymn. v Cilli

1907, str. 4). ·

31*

This content downloaded from 188.72.126.41 on Sun, 15 Jun 2014 07:28:49 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions