Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Zur Herkunft und Bildung des italischen Imperfekts by Hermann GüntertReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 45, Čís. 2 (1918), pp. 116-118Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23445292 .

Accessed: 16/06/2014 03:43

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.79.69 on Mon, 16 Jun 2014 03:43:51 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

116 Úvahy.

Vybrané básně Q. Horatia Flacca. Vydal a poznámkami opatřil Dr. Ferdinand Hoffmeister. Díl I. Text. V Praze 1913, Unie. Cena váz. výt. 2 Κ 80 h.

Vydání toto, dnes již rozebrané, zůstalo torsem, ovšem vinou

válečných poměrů, které odvolaly vydavatele na dlouhou dobu

do služby vojenské a znemožnily mu doplniti je poznámkami. Ale

i takto můžeme býii vděčni za výbor básní Horatiových pečlivě a účelně vybraný a vypravený tak vkusně, že, nebýti nepřízně

doby, mohl by Horatius zůstati v milé upomínce abiturientům.

Úvod životopisný jest po právu stručný, rovněž připojen úvod metrický, omezený na věci základní a založený na Králové

Metrice. Přáti by si bylo, aby byl pro příště zpracován jako do

plněk k dodatku metrickému v Hrbkově mluvnici; žák na př.

nenajde poučení, co jest systém a strofa, o nichž se hned dále

mluví. Čipernější žáci také se nespokojují poznámkou o dělení

met^r t. ř. logaoedických; stačí tu jen stručné vysvětlení, poně

vadž o rhythmické platnosti logaoedů poučí je učitel při výkladu

chorických částí Sofokleových. Co se týče výboru, sluší chváliti, že vydavatel upustil od

přílišné úzkoprsosti Cumpfova vydání a pominuv ód vážnějšího

rázu, na př. II 13, IV 8, zařadil do výboru milostné a sympo tické básně, j. I 8 (Lydia, die), I 9 (Vides, ut), III 12 (Miserarum est), III 26 (Vixi puellis), rovněž lépe vysvitne i iambický ráz epod a satir tím, že vedle obyčejně čítaných přidány jsou ještě ep. 10

(Mala soluta) a 16 (Altéra iam) a Sat. I 5 (Egressum Roma) 7

(Proscripti Regis). Skoda, že odpadla ep. 13 (Horrida tempestas).

Chyby tiskové, vzniklé sesutím liter, jsou na str. 59, posl. řádek (fruticeto excipere) a str. 113, v. 49, 52, 68, 70. — Na

str. 7 bude třeba opraviti churavě na churavěje. Těšíme se upřímně na brzké vydání nezbytného druhého

dílu poznámkového, aby se usnadnila vydatnější četba, a nepo

chybujeme, že práce ta, ač mnohem obtížnější, bude tak zdařilá

jako při vydání Xenofonta. Κ. Hrdina.

Hermann Gûntert : Zur Herkunft und Bildung des itali SChen Imperfekts. Eine sprachwissenschaftliche Untersuchung.

(Sitzungsberichte der Heidelberger Akademie der Wissenschaften,

philosophiseh-historische Klasse, 1917, 8. Abhandlung.) Str. 43.

Za 1'50 mk. Latinské imperfektum vykládá se ode dávna a jednomyslné

za tvar opisný, za sprežku vzniklou sloučením původních dvou

slov samostatných; v druhé části tohoto složeného výrazu vidí

se neméně jednomyslně starobylé praeteritum (aorist) od kořene

bhû- ,býti' (-bam je téměř totéž co fuam), ale není jednoty ve

výkladě o tom, co je první část tohoto výrazu (agë-). Vykládalo

se, že to je substantivum verbale nebo útvar rázu infinitivního

nebo ustrnulý pád substantiv na -ě, jindy v tom hledán starý

This content downloaded from 62.122.79.69 on Mon, 16 Jun 2014 03:43:51 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 117

útvar z dob, kdy jazyk neznal ještě flexe (Hirtův ',casus inde

finitus'), nebo prostý kmen slovesný: všecko to vlastně byla jen

jména pro neznámou veličinu a nemohly ovšem výklady takové

uspokojovat zejména filology, hledící opřít své výklady o veličiny reálné. To vedlo k výkladu, že v první části těchto tvarů je

participium praesentis (agëbam z *agens-fâm), k výkladu, který zase pro nesnáze hláskoslovné setkal se s naprostým zamítnutím

u jazykozpytců. Teprve v poslední době i někteří jazykozpytci

počínají se kloniti k výkladu tomuto (Sommer, Stolz), ale Brug mannovi je původní povaha první části latinského imperfekta stále ještě nejasná (Grundriss2 II 3, str. 506, z r. 1916).

Proti oběma výkladům jsou tedy námitky velmi závažné, ty uznává také Giintert a proto hledá výklad latinského imperfekta směrem jiným: nevidí v něm perifrasi, vzniklou ze dvou samo

statných slov na půdě italské, nýbrž jemu je latinské imperfektum obměnou starého, z prajazyka zděděného tvaru praeteritálního,

který se v italštině stal nezřetelným a proto připojením minu

lých tvarů slovesa ,býti' (fam, fas, fat — bam, bas, bat atd.) učiněn zřetelnějším. Praeteritum, jež takto v italštině obměněno,

je tvar týž jako na př. t. zv. passivní aorist silný v řečtině: lze

srovnati lat. legë-bat s řec. ε-λέγη, clepê-bat s è-κλάπη, stupe bat s ε-τύπη atd.; ale srv. \ plě-bať. ř. πλη-το, ně-bat: ř. ε-ννη a pod. Tvary -ty

— ve svém základě t. zv. kořenný aorist těžkých basí — v latině namnoze splývaly s tvary jinými: *ages, *agět,

*agëmus, *agětis, *agent — tak by znělo toto praeteritum v latině

doby historické — se shodují úplně s tvary futura, jindy zase

s tvary jinými, a proto tvary ty přeměněny tím, že připojovány k jejich základu obdobné tvary slovem ,býti', jež záhy s nimi pevně

srostly a staly se skutečnými koncovkami a příponami imperfekta. Věc tato, že totiž na praeteritální kmen slovesný připojeny

podobné finitní tvary slovesa pomocného, zaráží na první pohled

při tomto výkladě, který ve své části první je tak přesvědčivý. Toho je si také Giintert vědom (srv. str. 15), ale nalézá pro

podobný vývoj zřetelné analogie také jinde: ukazuje na to, že

se v britské keltštině tvoří futurum způsobem docela týmž, a z latiny samé kausativa taková jako liquefacio, calefacio atd.

jsou mu docela obdobnou přeměnou starých kausativ tvořených

příponou -éie- (srv. doceo, moneo, torreo atd.), která připo

jením slovesa facio. (a v passivu fió) zřetelně se odlišila od

ostatních sloves II. konjugace rozmanitého významu, čímž vytvo

řena v jazykovém povědomí životná kategorie latinských kausativ;

konečně také latinské futurum na -bo a obdobné futurum staro

irské, které Giintert má tak jako Brugmann, Pedersen, Walde

na rozdíl od některých keltistů (Thurneysen a Vendryes) za útvar

týž jako futurum latinské, vykládá složením úplně stejným, jehož

příčiny byly namnoze také tytéž — vedl k jeho užití nedostatek

zřetelně charakterisovaného futura u některých sloves. Všecky

This content downloaded from 62.122.79.69 on Mon, 16 Jun 2014 03:43:51 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

lis Úvahy.

tyto analogické zjevy, jimiž Giintert úspěšně opírá svou thesi

základní, podrobně jsou vyloženy a částečně i do nového světla

postaveny (lat. kausativa na -fcicio).

Ohlížeje se po podobném tvoření v ostatních, latině vzdá

lenějších jazycích indoevropských, nalézá je v řeckém aoristě

passivném na -&ην, jenž částečně zakládá se také na kompositu s aoristem slovesa τί&ημι (*ê-{h]v), a v slovanském imperfektě;

naproti tomu nepokládá za útvary takto vzniklé litevské praete ritum na -davau a germánské slabé praeteritum, jež někdy se

s latinským imperfektem srovnávají. S tím vším lze souhlasiti, vyjí

maje výklad o slovanském imperfektě, jež má Giintert za kompo situm podobné imperfektu latinskému : k starému praeteritu na

-e (nebo -a) připojeny tvary kořene es- ,býti' (asi *esom — hom.

iov, jak již Vondrák vyložil). Nepochybuji o tom, že slovanské

imperfektum vzniklo obměnou starých praeterit na -ě (a na -či),

jež nacházíme v plné síle v litevštině (srv. můj Úvod do dějin

jazyka českého 44), ale obměnu tu si představuji docela jinak. Nevidím zde skládání s tvary kořene es- nebo kořene jiného (srv.

Brugmann Grundris2 II 3, sir. 517), nýbrž mechanické přiklonění těchto praeterit k aoristům na -chβ (když se k aor. mbné=ř.

έμάνη vyvinula flexe mbuechz. mwiéchomz atd., vzniklo k *vedě

= lit. vědě v I. os. sing. veděchn atd.) ; tvary takto vzniklé ča

sovaly se thematicky, čímž se lišily od původních kořenných aoristů takových jako trnněchti atd. Časem různými analogiemi

měněny tvary ty dále; od primárních sloves se rozšířily k odvo

zeným, kde zejména vznikly tvary na -ě-jachn a -a-jachz> (umě

jachz, délajacht ), toto -ějachz pak různými analogiemi přeneseno zase ke slovesům primárním a vznikl tak delší tvar imperfekta

vedějachz atd. — do podrobností tohoto výkladu nelze se zde pouštěti, ale tolik je i z tohoto stručného naznačení jeho podstaty viděti, že

slovanské imperfektum ani při tomto novém výkladě imperfekta la

tinského nemůže býti uváděno za jeho oporu, leda jen v nejzáklad

néjší myšlence tohoto výkladu, že totiž v obou případech jde o ob

měnu starých praeterit na -e, ale o obměnu v každém jazyce jinou. V otázce o vzniku latinského imperfekta znamená pojednání

Gtintertovo značný krok ku předu: hledá výklad tototo tvaru

na cestě, která nejspíše může vésti k cíli, ježto nepracuje při novotvaru s mlhavými veličinami pradávných dob a snaží

se celý předpokládaný vvvoj podepříti zřetelnějšími parallelami

jinými. Oldřich Hujer.

Václav Thám: Básně v řeči vázané. Vydal Václav Brtnik. S úvodem a s poznámkami. V Praze 1916. Nakladatelství

J. Otty. (Světové knihovny č. 1240.—42.) Stran 181. (Dokončení.) II. Poznámky redakční.

Zde máme zásadní neshodu. Čteme, že »byla seškrtána

nadbytečná interpunkce;» ale o několik řádků níže se tvrdí,

This content downloaded from 62.122.79.69 on Mon, 16 Jun 2014 03:43:51 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions