Essays und Studien zur Sprachgeschichte und Volkskunde. Zweiter Bandby Gustav Meyer

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Essays und Studien zur Sprachgeschichte und Volkskunde. Zweiter Band by Gustav MeyerReview by: J. KrejčíListy filologické / Folia philologica, Roč. 20, Čís. 6 (1893), p. 469Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23436129 .

Accessed: 16/06/2014 02:49

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.108 on Mon, 16 Jun 2014 02:49:28 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 469

na př. έvl stojí pravidelně v páté stopě, v první pak a druhé

a zvláště ve čtvrté jen před slovy s náslovným vokálem a v apo

strofě; před konsonanty stojí v prvé, druhé a čtvrté stopě pravi delně a ve třetí vždycky iv; výjimky jsou velice skrovné. Pro

textovou kritiku jest důležito, že v některých pramenech stojí skoro pravidelně místo očekávaného konjunktivu indikativ neb

optativ, i lze tu různiti tři případy: 1. místo konj. slabého

aoristu stojí indikativ, řidčeji optativ futuri; 2. místo konj. per fekti stojí indikativ plusquamperfekt!; 3. místo konj. sloves na;u nebo stejně flektovaných passivných aoristů stojí optativ, řidčeji indikativ praeteriti. Tyto omyly vyskýtají se v týchž prame nech (v Iliadě zvláště v CL a v Eustathiovi, pak v GS. Lips.). Závažný je také resultát, že k prodloužení krátkého vokálu

v trithemimeres stačí i jediný konsonant a že se z toho nesmí

souditi na bývalý druhý konsonant v násloví slova následujícího; a kde tento lze dokázati, dá se jen v tom případě souditi, že

byl ještě v homerské době v platnosti, když zdloužení nastává

nejen před hlavními oddíly verše, nýbrž i na místech jiných.

Jest to kus pečlivé práce, za kterou i vydavatelé i gramma tikové budou spisovateli vděčni. Některých subtilností slohu ho merského nevystihuje arci ani La Roche svým výkladem; srv. na

str. 4. nn. o πόλεμος: νέεσ&αι, na str. 7. o πόδας ταχύς: ΰ-είειν

ταχύς a ρ. Že by někdo byl pojímal infinitiv při slovesech zdání

jako infin. vztahu nebo následný, není nám známo; v kapitole o infinitivu aoristi nezdá se nám oprávněno zaměňovati často za

ručený infinitiv futuri infinitivem aoristovým (str. 80, 81, 84 a j.).

J. Krejčí.

Gustav Meyer: Essays und Studien zuř Sprach geschichte und Yolkskunde. Zweiter Band. Strassburg. K. J. Trübner. 1893.

Ěada studií, uveřejněných dříve po různých listech denních

a měsíčních, kterou doporučujeme každému, kdo se chce nejen

poučiti, ale i pobaviti. Jsou psány s pointou i důkladností a do

týkají se nejrozmanitějších věcí: dočteš se tu o volapüku, o filo

logii cikánské, o nářečí slezském, o výslovnosti řecké, o finské literatuře národní, o Boppovi, Curtiusovi, o nynějším Ěecku atd.

články nezadají ši v ničem co do vědecké přesnosti a neunaví

ani čtenáře, který by sebe více byl vzdálen těch věcí, o nichž

se jedná. J. Krejčí.

Frant. Smrčka: Srovnávací úvaha o nejhlavnějších názorech o působení bohů v básních Homérových a tragédiích Sofokleových se vyskytujících. Program gym. v Písku. 1893. 16 str.

This content downloaded from 188.72.126.108 on Mon, 16 Jun 2014 02:49:28 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions