Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Zur slavischen und vergleichenden Wortforschung. N. F. Afd. 1, Bd. 11 by Herbert Petersson;Baltisches und Slavisches. Ibid. Bd. 12 by Herbert PeterssonReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 46, Čís. 2 (1919), pp. 114-118Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23448709 .

Accessed: 14/06/2014 03:42

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 194.29.185.145 on Sat, 14 Jun 2014 03:42:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

114 ÚTahy.

Herbert Petersson: Zur slavischen und vergleichenden WortforSChung. Lunds Universitets Ârsskrift. N. F. Afd. 1, Bd. 11. (1915) Nr. 5. Str. 46. Za 1 kor. (švéd.).

Týž: Baltisehes und Slavieches. Ibid. Bd. 12 (1916) Nr. 2. Sir. 96. Za 2 kor. (švéd.).

Jméno Peterssonovo se v posledním desítiletí často objevuje v časopisech jazykovědeckých a jsou to vesměs výklady etymo

logické, jimž věnovány jsou menší i obsáhlejší jeho články a samo

statné studie. I práce, jejichž předmětem je zjev nějaký hlásko

slovný, jako na př. článek »Studien iiber shv. ch« v Archivu

fur slav. Philologie 35 nebo studie o zákoně Fortunatovově, jsou. rázn téhož, neboť zakládají se v podstatě opět na výkladech

etymologických. Východištěm výkladů Peterssonových jsou slova

různých jazyků indoevropských; někdy to bývají jisté skupiny

slov, sdružených stejným významem (na př. Einige Tier- und

Pflanzennamen aus indogermanischen Sprachen KZ. 46, Einige· Tiernamen aus alten Farbenbezeichnungen PBBeitr. 40) anebo

stejným tvořením (Die altindischen Wôrter auf -amba- IF. 34r

222—249). Slova, jež jsou předmětem jeho výkladů, nesleduje ve

vývoji jejich v době historické, nýbrž obírá se pravidlem jejich praehistorií a to často jejich praehistorií velmi dávnou: slova

jednotlivých jazyků, jak mu je podávají slovníky, má za danou

veličinu, kterou analysuje za tím účelem, aby našel společnou její součást s veličinami jinými podobně získanými a tak stanovil

jejich příbuzenstvo, často ovšem velmi vzdálené ; a je příbuzenstvo to druhdy dost nejisté, protože dospívá se k němu ne sledováním

historického vývoje slov, o něž jde, nýbrž sledováním jejich

vývoje předpokládaného, opírajícího se jen o obdoby, o kom

binaci a analysu, jež přirozeně jsou značně subjektivní a mohou

i klamati. Nauka o kořenných determinantech a o dvojslabičných basích dávají důmyslu etymologickému, rozhlížejícímu se po široké

oblasti jazyků indoevropských, mnoho možností a Petersson užívá

jich plnou měrou: rozkládá >kořeny«, jichž poskytují mu slova

doby historické, až na částky dále již vskutku nedělitelné, jakési

prvky, prakořeny, shledává vzešlé z nich výrazy v nejrozmanitěj ších jazycích indoevropských, nalézá parallely k předpokládanému

vývoji formálnímu i významovému, jak si to jen lze přáti. Pro

jazykovědu historickou mají výklady tyto namnoze jen význam

vedlejší, zřídka kdy vrhají jasné světlo na vývoj slova po stránce

formální nebo významové, týkajíce se dob velmi dávných a proto

temných. Pokud opravdu vystihují skutečný vývoj — a to s jakousi

bezpečností lze říci v případech velmi řídkých —

poučují nás

o vývoji prajazyka, operuje se v nich leckdy také s pra

jazykovými zákony hláskoslovnými dosud neznámými a s vý

znamy na podkladě předpokládaného příbuzenství vyabstrahova

nými. Jsou to namnoze duchaplné kombinace a hypothesy, opírajíc!

This content downloaded from 194.29.185.145 on Sat, 14 Jun 2014 03:42:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Ovahy. 116

se o značný rozhled po slovním bohatství jazyků indoevropských, ale nic více.

Takového rázu jsou také obě dílka, o nichž tuto podáváme

zprávu. První z nich vykládá o slov. svefa, mlrus. kúlyty, slov.

plodv, csl. mrěša, si. *JcorL·, koraL· a krokz, bedro, csl. smagh a čes. třásně. Slovo svçfa se známým svým příbuzenstvem

baltským a iránským se odvozuje z prvku Jčeu-, ku-, jenž zna

menal jSvítiti, zářiti'; z tohoto prvku rozšířením o ~en- vznikl kmen

liuen- (av. spcmah- ,svatost') a odtud dále příponou -to adj. *kuento-. Základ lieu-, Ku- shledává Petersson také v rodině slov

náležejících ke slova svěfo, svbtèti, tu zase rozšířen o -ei-t-(-oi-t,

-i-t-): Uueit- je z Tiu-ei-t-. Znamenalo tedy podle toho *kuento

pův. ,čistý, jasný'. Prvotní keu-, Uu- se však samo, nerozšířeno, nikde nevyskytuje, je to veličina čistě imaginární a celý vývoj tu předpokládaný pro výklad slova *Jcuentos je možný, ale nic

více — o etymologii a původním významu slova svetv nevíme

ani po výkladě tomto o nic více než před ním, přibyla jen nová

hypothesa o jeho vzniku. Slovo plodv (a plemç z *pledmç) spojuje se se sti. phalam ,ovoce' tak, že se předpokládá pro ně dvou

slabičná base pheled-, v níž se shledává pův. phel- rozšířené

0 -ed- (str. 25). Jiné rozšíření tohoto základního phel- vidí se ve

slov. ptlkv (*phl-ko-) a sthn. folc (*phl-gotentýž odvozovací element -go- nalézá Petersson v lat. volgus, jež spojuje se slov.

velbjb): nevím, co je získáno odvozováním slova phkv od zá

kladu phel- proti výkladu, podle něhož je slovo to od základu

pelé- (jako řec. πλή&ος a lat. plebs). Že slovo germánské liší se od slovanského determinativem a že obě slova jsou příbuzná, není ovšem výklad nový; srv. Mladenov CTapHTÍ repaiaHCKH ejieitieHTH bt> CJiaBflHCKHTÍ e3HijH 100; k výkladům dřívějším

nebrává Petersson i jinde náležitého zřetele. Slovo bedro odvozuje

se od základu bed-, ale spojují se s ním také výrazy ukazující na základ beud- (6. bedla, lit. budélé ,druh houby') tak, že se

předpokládá dvouslabičná base beued-, jež se zase odvozuje z jednoduššího beu- (ř. βοννός .výšina', βώλος ,hrouda' z *boulo

1 č. boule atd.); základní význam elov těchto byl ,něco zakulace

ného, vypouklého'. Csl. smagh ,fuscus' s rus. smúglyj ,tmavě

hnědý' a lit. smáugti ,udusiti' sloučeno předpokladem base

smeuâg-; smag- je ze sniufïg-, ač se připouští i varianta kořenná

smd(u)g-. Základem této base je smeu-, jež se vidí ve sl. chmura;

ale to může být také ze smdu-, vycházíme-li ze základu smdu-,

na nějž ukazuje rus. dial. chmara atd. Sem se řadí i sl. smola,

rus. smolit, smolit atd. Ukázky tyto znázorňují s dostatek způsob

a ráz výkladů tu podávaných. V každém téměř článku jsou větší

nebo menší exkursy o věcech hláskoslovných (na př. o řec. v

v řadě e, dnes ovšem již antikvovaný prací Giintertovou), slovo

tvorných nebo významových, jež jsou v souvislosti s výklady

hlavními: všude je patrna auktorova pohotovost a náležitá výzbroj

8*

This content downloaded from 194.29.185.145 on Sat, 14 Jun 2014 03:42:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

116 Ûvahy.

k řešení těchto otázek pradávné minulosti. Čes. třásně se spojuje s lat. fimbria a to tak, že fimbria je z *frimbria a to ze *srems-rid, slov. třásně pak ze *stresnb, *stresno a to z předsl.

*srems-ni, -nom·, je v slovech těch kořen týž jako v stř. srásate

,odpadá, klesá atd.' Výklad ten sotva koho asi přesvědčí. V druhé ze jmenovaných prací jsou dva články delší: první

o slovanských a baltských výrazích pro hvězdu (str. 3—13),

druhý o slovanských útvarech na -eg-, -qg- (str. 14—44). Pak je řada drobnějších výkladů etymologických, obírajících se většinou

slovy litevskými, v několika posledních článcích také slovy slo

vanskými; ovšem jsou i v souvislosti jiné podány výklady o slovech

slovanských. Slovo gvěsda (qvězda), lit. švaigšdé uvádí Petersson

na pratvar *ghuoigzd(h)a, což je z *gliuojk-s-dha a ukazuje na

kořennou slabiku ghueik-, V tomto ghueik- může býti k deter

minativem i dospívá tak P. ke kořeni ghuei- (srv. jiné jeho rozšíření

v ř. ϋ-ιβρός ,horký', φοΐβος jasný, čistý' atd.) s významem ,zářiti, stkvíti se'. Toto ghuei- však může býti rozšířením prakořene

gheu-, ghu-, jejž auktor shledává v jiném rozšíření v sin. eubolj

,plamen', lit. šiuburis ,světlo, pochodeň' atd. Κ tomuto gheu táhne také ghuër- (lat. ferus, ř. &ήρ, si. zvěrb atd.), znamenající »feurig; (Tier) mit feurigem Blick«. A je tu řeč ještě o jiných odvozeninách tohoto základu, jakož i o jiných kořenech parallel ních (vedle gheu- také ghei-, vedle nichž jsou kořeny s k- keu-,

kei-). Jak málo aspoň poněkud jistého je v těchto v.ýkladech, je zřejmo i z krátké této poznámky o obsahu tohoto článku. V článku

druhém je ukázáno, jak útvary na -eng- (slov. -eg-) a -ong

(sl. -qg-) jdou parallelně s útvary na -nd- a -mb-. Slov. *pbstrqgz, ztotožňuje Petersson úplně se stř. pišaraga- (íe. *piJcoi9go-) a

předpokládá, že i v slov. znělo slovo to *pbsqgz a že teprve vlivem

adjektiva pbstrz toto *pbsqgr> změněno v pbstrqgz; slov. ostrqg

(pol. ostrega, srb. ostruga, č. ostružina atd.) prý vzniklo podle tohoto pbstrqg: podle pbstrz·. pbstrqgz také k adj. ostrn utvořeno

ostrqg-. Výklad íajisté ne nemožný, je při něm zejména vysvětlena okolnost jistě nápadná, že tato odvozenina na -qg- je ve slovan štině právě jen u adjektiv pbstrz a ostrz, tvořením sobě tak

blízkých.

Drobnější články v třetí části tohoto spisu (Vermischtes zur

Wortforschung, str. 45—91) podávají etymologický výklad různých slov litevských, lotyšských a slovanských; z těchto samostatné

články věnovány jsou slovům pramenb, žleza, mqdo, stlali, Shpojiti, pol. patrzeé (č. patřiti), rus. relb, rus. torotórit (č. trá tořiti). I ve výkladech těchto podrobují se ,kořeny' dané jednot livými jazyky analysi další, jež pak umožňuje spojení se slovy jinými, značně odlehlými leckdy tvarem i významem. Slovo

pramenb (pův. *por-men-) spojuje se na př. se slovem prqfo (z *pr-onto-), kořen ghelgh-, na němž zakládá se slovo žlsza a s iiímž parallelně jdou kořeny bhelgh- a melgh- s týmž významem

This content downloaded from 194.29.185.145 on Sat, 14 Jun 2014 03:42:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 117

,schwellen', je v jednodušší formě ghel- obsažen v stř. gJiafafy ,hrnec' a ghutah (z *ghl-to-) ,kotník' atd. Nesprávný na první

pohled je výklad slovesa pojiti (sz-pojiti); Petersson v něm vidí prajazykové kompositum *po-iu-, v jehož druhé části je kořen

teîte-, ieua- ,spojovati' (sti.jauti ,spojuje, připřahá', jùtih ,spojení' atd.): správně vyloženo slovo to Zubatým ve Sborn, filol. 2 (1911) 95 n. Na dvou těchto výkladech o témž slově je názorně viděti

rozdíl obou method, methody opírající se* o podrobné vyšetření historie slova, o jehož výklad jde, a methody spokojující se údaji slovníků a hledající příbuzenstvo zcela jen po vnější podobě. Z výkladů roztroušených v různé souvislosti budtež zde připo

menuty výklady o slovech srzna a krava. Petersson oba tyto

výrazy pokládá za názvy dané podle barvy těchto zvířat; ve slově

snna vidí kořen sor-,červený' a spojuje je se sti. sarángah, pestrý,

strakatý —

jméno jistého ptáka, druh antilopy' (str. 34) a ve

slově krava (pův. *korva) nalézá základ hor-, který shledává

i v sti. kršnáh ,černý', sl. čbmz atd. Vnitřní pravděpodobnosti nemá jeden ani druhý, zejména ne ve srovnání s výkladem dosavadním i přes obtíže, které výklad tento působí.

Výkladům Peterssonovým, tak bohatým na látku nasbíranou

v nejodlehlejších končinách indoevropských jazyků starých i nových a protkaným různými odbočkami, velmi by prospěla větší přehled nost. Žádoucí by byl laké větší zřetel k tomu, co o tom nebo

onom slově vykládáno dosud, aby hned bylo patrno, v jakém

poměru je výklad Peterssonův k výkladům dosavadním. O slově

mostz vykládá se na př. na str. 47, že by mohlo být z *malc-to

.gespaltenes', ale spíše že je z *mad- (střir. maidim ,rozpadám

se', sthn. [stein]messo): bylo by zajisté na místě vysloviti se o vý kladě Schraderově Reallexikon 115 (srv. i Meringer IF. 21,. 303), že je slovo to přejato z germ., i o výkladě Vondrákově Vgl. sl.

Gram. 1, 442. Nebo slota se spojuje na str. 61 s lit. šlákas,

šlápias, ale o dosavadním výkladě slova toho není zde nic (srv. Fick4 1, 44). Hojnějším zřením k dosavadní literatuře etymologické

vyvaroval by se Petersson také nebezpečí, že podává etymologii

již dříve podanou, jako se mu již několikrát stalo. Bylo by také

záhodno uváděti zejména u slov odlehlých prameny, z nichž slovo

vzato. Slov. mqdo (z *mundo) se spojuje na str. 86 s čes. muňka

,Wamme' (*mou-no-). Ale co všechno čes. muňka znamená!

V nářečích moravských jmenuje se tak angrešt, štěnice, ušní

boltec (Bartoš Dial. slovník 209), slepičí čmelík, bradavičky, které

mívají ovce pod krkem (Kott Dodatky k Bartošovu dial. slov

níku 57), jindy se tak označuje veš (Jungmann 2, 515): při etymologisování bylo by třeba to všechno uvážiti a vyložiti. Na

str. 69 dvakrát uvedeno čes. peršeti, tedy dialektická obměna

obecně českého pršeti; jednou v závorce při tom je uvedeno »idg.

*per-s« i zdá se, že Petersson skutečně vidí zde praslovanské a předslov. e! Na str. 62 nesprávné vyložen poměr výrazů pro

This content downloaded from 194.29.185.145 on Sat, 14 Jun 2014 03:42:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

118 Úvahy.

slzu v jednotlivých jazycích slovanských: prý ruské výrazy ukazují na prasl. *sleza, výrazy jazyků ostatních na prasl. *s«Zsa. Správné není to ani ono, všechny jaz. slov. ukazují na *shza: v případech těchto volá po větším respektování historická mluvnice, jako vůbec

větší zření k historii vykládaných výrazů v jednotlivých jazycích

by bylo prospělo v nejedné příčině těmto výkladům o jejich prae historii. Oldřich Un jer.

Drobné zprávy. Dne 8. března 1919 slavil sve sedmdesáté narozeniny Dr. Joset

Novák, ředitel gymnasia v Třeboni v. v. Narodil se r. 1849 v Josefově, studoval nej prve na gymnasiu v Hradci Králové, pak na akademickém

gymnasiu v Praze, načež se oddal studiu klassické filologie na Pražské universitě. R. 1872/3'supploval na akademickém gymnasiu, roku ná

sledujícího stal se professorem na gymnasiu v Jindřichově Hradci, kdež setrval až do r. 1902, kdy byl jmenován ředitelem gymnasia třeboň ského. Vstoupiv r. 1907 do výslužby, vrátil se do svého milého Jindř. Hradce, kdež jest stále činný jako neúnavný ředitel městského musea a pilný pracovník v oboru českých dějin a českého umění. Zde sluší

vzpomenouti prací jubilantových z oboru klassické filologie, a to tím

spíše, ježto patřil v mladých letech k spolupracovníkům Listů filo

logických. Zde vyšly jeho články: Kdy byl sepsán Sofokleův Oidipus Kolonský (V, 1878, str. 27—37), O domnělých narážkách politických v Sofokleové Antigoně (tamtéž str. 37—44), Užil-li Cicero, spisuje I. knihu De natura deorum, Filodemova spisu περίlv εύσεβείας a Lukretiovy básně De rerum natura? (tamtéž str. 44—52), ^ Řecké prameny Ciceronových spisů filosofických (VI, 1879, str. 16—29) a Příspěvky k výkladu básní

homerských (XVIII, 1891, str. 321—330). V programech gymnasia jin dřichohradeckého vyšly jeho práce: O některých domnělých narážkách

politických v Sofokleově Oidipu Kolonském (1875), Prology Sofokleovy přirovnány k Euripidovým (1879) a Čtyři sochy antické (1893). Toto

poslední pojednání, podávající velmi pěkné, mnohdy nové výklady zná

mých soch Nioby s dcerou, Laookonta, Apollona belvederského a masky Dia otrikolského, vyšlo také o sobě se 4 obr. V Rozpravách král. čes. společ nosti nauk vyšla r. 1891 jeho cenná práce O domě homerském (VII. řady sv. IV. č.2). Dosud nevydán jest jeho překlad Ciceronova spisu De officiis.

Druhý obor jeho činnosti jest péče o památky českého umění v Jindři chově Hradci a jeho okolí. Není zde místa, abychom podrobně vypo čítávali jeho práce v tomto oboru; stačí připomenouti, že od něho pochází Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu jindřicho hradeckém, vydaný Archaeologickou kommissí České akademie r. 1901; nové vydání se chystá. Spořádání všech sbírek musea jindřichohradec kého jest rovněž jeho dílem. Jako člen Centrální kommisse pro ochranu

uměleckých památek zachránil za války při neblahých rekvisicích kovů mnoho cenných památek a vzácných českých zvonů. Přejeme oslavenci, aby mohl ještě dlouhá leta činným býti ve prospěch osvobozené vlasti.

Nové knihy. Již v sešitě předešlém mohli jsme oznámiti ně které knihy, vydané za války v Anglii, Francii a Itálii. Pokračujeme nyní v této činnosti a uvádíme další knihy, o kterých se domníváme, že by čtenáře Listů mohly zajímati. Nestejnoměrnosti našich údajů nechť se nikdo nediví; pocházejí z různých pramenů, poněvadž knih samých jsme v rukou ještě míti nemohli.

H. B. Walters, známý též u nás svým Řeckým uměním v pře kladu Peroutkové, vydal slovník řeckých starožitností (A clas

This content downloaded from 194.29.185.145 on Sat, 14 Jun 2014 03:42:41 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions