Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Zur slavischen Lautlehre by Sigurd AgrellReview by: Oldřich HujerListy filologické / Folia philologica, Roč. 44, Čís. 2 (1917), pp. 128-131Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23449280 .

Accessed: 15/06/2014 00:50

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.60 on Sun, 15 Jun 2014 00:50:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

128 Úvahy.

ve vydání Prusíkově; budou jistě pohřešovány čtenáři, jimž Gualte

rova báseň není hned po ruce a jimž souvislost dějová velice by usnadnila čtení některých kusů, mezi tím kusů právě nejsnadnějších. Stručné odkazy k původní básni v úvodě k tomu nepostačují, a

jak viděti z vydání Prusíkova, rozsah knihy by se nebyl tak příliš zvětšil. Ale ani tento nedostatek, máme-li zde viděti nedostatek, není s to, aby podstatné zmenšoval zásluhy, jež má vydavatel o tuto tak důležitou památku našeho starého písemnictví a tím

o českou filologii vůbec. Josef Zubatý.

Sigurd Agrell: Zur slavischen Lautlehre. Lunds nni versitets ársskrift. N. F. Afd. 1. Bd. 11. Nr. 4. V Lundě 1915.

C. W. Gleerup. (Otto Harrassowitz v Lipsku.) Str. 134. Za 3

koruny.

Spis tento obsahuje dvě pojednání: první (str. 3—94) na

depsáno je ,Die Verbindung vor Vokál -j- Liquida -f- Ivonsonant im Slavischen', druhé (str. 95—134) ,Antikritisches zur slavischen

Auslautfrage'. Obírá se tedy Agrell v této knize otázkami, jež

byly hlavním obsahem jeho knihy «Intonation und Auslaut im

Slavischen« (1913). Obírá-li se touž věcí obšírné v nedlouhé

době po druhé, není těžko se domýšleti, že hájí v nové práci

výsledků, k nimž dospěl v práci starší: a také vskutku je kniha

tato rázu značně polemického v částech obou, nejen v části druhé, která to prozrazuje již svým nadpisem. Je to polemika proti kritice Torbiornssonově, ke konci několik stránek (131 nn.) vě

nováno rovněž naprosto odmítavé kritice Dielsově v Deutsche

Literaturzeitung 1915, 191 nn.

Agrell i po těchto kritikách v základě setrvává při vý kladech podaných v knize dřívější, při výkladech, jejichž tresť

uvedena a cena posouzena v Listech fil. 41, 1914, 386 nn. Trvá

při svém výkladě, že vývoj pův. skupin tort, toit ve slovanštině

lze vyložit pouze theorií t. zv. svarabhaktiovou, t. j. předpokladem, že především se mezi liquidou a následující souhláskou vyvinula

samohláska; z takto vzniklé skupiny torot, tolot že za různých

poměrů přízvukových se vyvinulo jednak znění trat (trot), tlat

(tlot), jednak znění tart, tait. I po uvedených kritických roz

kladech zůstává při mínění, že slovanská intonace ražená byla

klesavá, intonace tažená stoupavá a že pův. o v koncových sla

bikách slovanských se různě vyvíjelo podle toho, jaké byly pří zvukové poměry slabiky předcházející (měnilo se v s, měla-li před

cházející slabika přízvuk ražený, anebo byla-ii nepřízvučná, zů

stalo beze změny, měla-li předcházející slabika přízvuk tažený);

stručněji dotýká se také některých svých výkladů jiných. Ale dřívějších svých výkladů nehájí Agrell beze změny.

Výklad o vývoji skupin tort toit v podrobnostech nyní podává

jinak, třebaže i výklad původní postačoval k vysvětlení roz

manitých záhad, jež se pojí k vývoji těchto hláskových skupin

This content downloaded from 185.2.32.60 on Sun, 15 Jun 2014 00:50:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 129

-v jazycích slovanských (»wenn ich nicht eine bessere Lôsung

gefunden hâtte, kônnte ich also bei dieser Erklarung als plausibel

genug festhalten·, str. 6). V slabikách pří zvučných byl nové vzniklý svarabhaktický vokál silnější nebo slabší podle toho,

jaké intonace slabika ta byla: při intonaci tažené (podle Agrella stoupavé) bylo r, l ve skupině tort, toit dlouhé (tořt, lolt) a

proto svarabhaktický vokál za ním vzniklý býl slabý (tor°t), kdežto

při intonaci ražené bylo r l krátké a vokál za ním vzniklý sil

nější (tórot). V případě tomto iktus přešel ze samohlásky prvé na druhou: »in den Paroxytonen Phonemen mit zwei kurzen

Silben entwickelte sich wohl schon im Gemeinslavischen eine

ansteigende Wortintonation* ; »diese musikalisch ansteigende

Tonbewegung hat in einzelsprachlicher Entwicklung hier und

da .. eine Iktusverschiebung verunsacht. In den Phonemen tçnt tolot kann dieselbe Tendenz schon gemeinslavisch eine Iktusver

schiebung hervorgerufen haben« (str. 74); tím oslabena samo

hláska první a zesílena samohláska druhá a odtud pak trat (trot) Mat (tlot) v jednotlivých jazycích. V slabikách s intonací taženou

(tedy s dlouhým r l a slabým vokálem svarabhaktickým) mohla

dlouhá liquida po případě (eventuell) převzíti funkci sonantickou,

při čemž » předcházející samohláska musila současně zaniknouti«

(str. 10); stalo se to mnohem později, až na půdě jednotlivých jazyků vzniklo z toř°t tímto způsobem třot; potom zkrácením r

způsobeno zdloužení následující samohlásky, kterážto délka zů

stala v srb.-chrvatštině {trât, tlât) a zkrácena v češtině (trat,

tlat): »die normale Entwicklung im West- und Sildslavischen ist

somit in ihren Grundzugen durch eine neue Hypothese erklart*

(str. 10). Výsledek je v slabikách ražených i tažených — nehledě ke kvanitě a kvalitě přízvuku

— týž.

V slabikách nepři zvučných za jistých okolností sva

arabhaktický vokál zanikal a samohláska první se dloužila; vý sledkem tohoto vývoje jest znění tart talt, jež v jednotlivých

jazycích slovanských — většinou jen sporadicky

— nalézáme.

Ku poznání podmínek, za nichž se slabiky tort toit takto vy

víjely, přivedlo Agrella pozorování jistých případů krácení býva

lých délek v srbochrvatštině a češtině. Nastávalo toto redukování

■svarabhaktického vokálu tehdy, když v bezprostředním jeho sousedství nebyla slabika přízvučná, a za druhé tehdy, když ná

sledovala přízvučná slabika intonace ražené. Případy, kdy hlásko

slovně takto se měly skupiny tort toit vyvíjeti a vésti ke ko

nečnému tart talt, byly v menšině: proto většinou ovládlo znění

druhé a znění hláskoslovné se udrželo jen ve zbytcích, které

Agrell ze všech jazyků —

jako už dříve — vypočítává a svým

principem vykládá. Výklad tento vztahuje se i na počáteční skupiny ort- olt

při intonaci ražené je pravidelnou jich střídnicí znění rat-, lat-, |)ři intonaci tažené vzniká především çro-·, na počátku slova o

Listy filologické. XLIV, 1917. 9

This content downloaded from 185.2.32.60 on Sun, 15 Jun 2014 00:50:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

130 Úvahy.

osláblo (a zaniklo) mnohem dříve než uprostřed slova, vzniklé·

tak řo- po samohláskách přešlo v po souhláskách zůstalo; v případě prvém je konečným výsledkem ra-, v případě druhém,, kde krácení f nastalo mnohem později, ro-. Máme tedy ve dvo

jicích ro- ra-, jež vedle sebe v některých jazycích se vyskytují,

dvojtvary vzniklé v různém postavení ve větě.

Totéž, co vyloženo o skupinách tort toit, platí také o sku

pinách tert telt, o nichž jedná Agrell jen zcela krátce. Ve výkladech o vývoji koncových slabik slovanských na

lézáme proti výkladům dřívějším podstatné novum v názoru o krá

cení koncového â. Podle nynějšího názoru Agrellova nastalo·

toto krácení před změnou a v o, takže hláskoslovnou střídnicí

za pův. nepřízvučné koncové a je v slovanštině o. Ovšem ve vět

šině případů analogie udržela anebo uvedla opět a, zbytky tvarů

náležitých vidí Agrell v některých neutrech, jež se vyskytují vedle féminin (na př. čes. rúcho vedle rúcha), a pak ve změně

intonace kořenné slabiky, jež tímto krácením koncovky byla způ sobena.

Z tohoto stručného nárysu Agrellovy theorie, jenž úmyslně

místy podán je slovy autorovými, je trvám viděti jasně, jak

pevné jsou základy, na nichž theorie ta je budována: žádnou,

z praemiss, z nichž Agrell při své theorii vychází, nelze po kládati za dokázánu, nejvýše lze některým z nich přiznati

jistý stupeň možnosti, ale nic více. Vratkost celé stavby je pa trna již z četných ,eventuell', jimiž výklady své Agrell velmi

často uvozuje, a z četných ,muss', jež odstraňuií dost snadno

případy s předpokládaným vývojem se neshodující. Vedlo by daleko, kdybychom zde chtěli rozebírat jednotlivosti. Uznatt

dlužno, že Agrell sebral hojně materiálu pro otázky, jimiž se

ve své knize obírá (na př. příklady substantiv, v nichž rod ko

lísá mezi neutrem a femininem, zejména pak případy tart, talf

v jednotlivých jazycích slovanských a j.), ale materiál ten třeba

historicky zpracovati, třeba dále odloučiti, co se m ů ž e vykládati

způsobem naznačeným, od tobo, co η u t η ě k výkladu tako

vému vede, neboť jen případy takové mají průkaznou moc.

Zůstává tedy i po tomto novém, namnoze doplněném a

modifikovaném výkladě při tom, co bylo o theorii Agrellově po věděno v Listech filol. 41, 390 a n.:1 problémů, jejichž vy

1 Tímto mým posudkem obírá se Agrell — třeba jen krátce —

v brožuře »Anmárkningar till den samslavíska utljudslaran och dârmed

sammanhângande· frâgor« (v Lundě 1916); brožura ta je Agrellovou odpovědí na Torbiornssonův článek »En slavist* (v časopise Le Monde

Oriental, sv. 9, 1915), v němž reaguje Torbiôrnsson na polemiku Agrel lovu ve spise zde právě posuzovaném. Věcně se Agrellovou odezvou na mém posudku nic nemění. Jen jednu věc třeba odmítnouti: Agrell zdůraz

ňuje, že Torbiôrnssonovu theorii o metathesi liquid jediný prof. Zubatý v Praze (proloženo Agrellem) neodmítl, dále že jeho vlastní knihu, odmítavě posoudil Diels, někdejší professor v Ρ r a z e a »Hujer i Prag

This content downloaded from 185.2.32.60 on Sun, 15 Jun 2014 00:50:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 131

světlení je jejím úkolem, nerozřešila. A bylo-li tam řečeno, že

studie ta je povrchní a zběžná, potvrzuje soud ten tato studie

druhá plnou měrou: již tím, že v době nedlouhé, v níž nepři

bylo ani materiálu ani ničeho jiného, co by k řešení studovaných

problémů přispívalo, výklad svůj auktor dost podstatně mění a

doplňuje, ukazuje, že s výkladem svým prvním vystoupil na světlo

předčasně; a výslovně soud ten potvrzuje, praví-li, že 47 prvních stránek onoho spisu je pouze »eine schnell skizzierte

Einleitung, wo ich vorliiufig nur provisorisch meine

Stellung zu einigen mit der Ilauptfrage der Studie itn Zusammen

hang stehenden anderen Problemen erwiihne< (str. 77). A s ta

kovýmity » provisorními « »předběžnými< sděleními setkáváme se

i v knize nové, jistě ne ku prospěchu věci. Jistý pokrok v knize

nové nelze neuznati: výklad je mnohem spořádanější než tomu

bylo v knize první; také k literatuře předmětu přihlíženo, čehož

v knize dřívější nebylo vůbec. Oldřich Ilujer.

Przeglqdjçzykowychzabytkow staropolskich do r. i543. Napisai Jan Los. W Krakowie. Naktadem Akademii Umiejçtnosci. 1915 str. XII -f 568.

V tech třiceti letech, která mm,ala od prvního soustavněno

přehledu staropolských památek, od Nehringovy knihy »Alt

polnische Sprachdenkmaler«, byly naše vědomosti nejstarších a

počátečních dob staropolského písemnictví velice značnou měrou

rozšířeny a prohloubeny. Záslužnou a energickou prací Alexandra

Brucknera v první řadě a některých jiných — Rafaela Lubicze, Hieron. Lopaciiiského a řady mladých učenců Stan. Dobrzyckého, Frant. Krčka a j.

— byly jednak nové památky vyneseny na

světlo a tím dosti řídké památky staropolského jazyka rozmno

ženy měrou nikoliv nepatrnou (vzpomeňme si jen na Briickne

rovo objevení nejstaršího polského sborníčka kázání), jednak

byly dosud známé památky staropolské důkladně probadány, staré

církevní písně s Bogarodzicí v čele, památky právnické, žaltáře

a j. v. Již to činilo nutným nový soustavný přehled památek

staropolského jazyka a písemnictví na základě velkého pokroku,

který za těchto let učinila polská věda.

Kniha Nehringova zůstala ovšem přese všecko dílem zá

kladním, a prof. Los učinil dobře, když nčinil tuto knihu zákla

(Zubatýs docent)*. A poněvadž se skutečně jedna věta mého posudku (z r. 1914) nápadně shoduje s jednou větou posudku Dielsova (z r. 1915), usuzuje z toho Agrell, že buďto Diels plagoval mne nebo že oba jsme se shodli v té věci vlivem osoby třetí. Není nesnadno viděti, kam to vše míří. První část tohoto dilemmatu se netýká mne, ale rozhodně musím popřít správnost části druhé; o spise Agrellově, který jsem četl o prázdninách 1914, jsem před uveřejněním posudku nikdy s nikým nemluvil a nejednal. Pro poučení veřejnosti švédské vydal Torbiornsson

posuâek můj (ve švédském překladě), Dielsův a a Jankovu poznámku v Čas. Mod. Fil. 5, 276 η. (v překladě) v brožuře >Kàllskrifter och kritiker* (v Upsale 1917).

9*

This content downloaded from 185.2.32.60 on Sun, 15 Jun 2014 00:50:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions